amci poláka kaholky v hnízdním šatu. Je patrný typický tvar hlavy a zobák (ilustrační foto ze ZOO Dvůr Králové n/L.). Foto – Jaroslav Vaněk.
Jedním ze zimních, severských návštěvníků našich vod je potápivá kachna s trochu podivným jménem polák kaholka (Aythya marila). Při pátrání po původu druhového jména této kachny jsem se na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český dočetl, že toto slovo bylo převzato z ruštiny. V ruštině je slovo kagolka, údajně jedním z označení pro člun. Ale nevím, jak jsem koupil, tak prodávám.
Kaholka je jediným z pravidelně se u nás vyskytujících poláků, který u nás nehnízdí, ale jeho hnízdištěm jsou jezera v tundrách severní Evropy a Asie. V zimě se pravidelně, i když v nevelkém počtu objevuje i na našich vodách. Většina kaholek, které k nám na podzim přilétají, jsou samice, nebo mladí ptáci v prvním roce života. Samce v hnízdím šatu je možné vidět hlavně v předjaří.
Samice poláka kaholky od sádek na Rozkoši. Foto – Jaroslav Vaněk.
Při pohledu do určovací ornitologické literatury se může zdát určování toho druhu snadnou záležitostí, ale zdaleka tomu tak není. Zejména při pozorování na větší vzdálenost, kdy odhad velikosti pozorovaného ptáka nemusí být přesný, je možné si kaholku splést s polákem chocholačkou (Aythya fuligula). To platí hlavně u samic a mladých kaholek. Mnohé samice chocholaček mají totiž u kořene zobáku rovněž bílou skvrnu, která je hlavním určovacím znakem pro samice a mladé kaholky. Rovněž chocholka chocholačky nemusí být pokaždé jasně zřetelná a může splývat s hlavou ptáka. V úvahu je tedy potřeba brát i další znaky, zejména odlišný tvar hlavy a zobáku. U samců tyto problémy odpadají, protože světlý, jemně vlnkovaný hřbet kaholky je dobře odlišitelný od černého hřbetu samce chocholačky, který má navíc dobře patrnou chocholku.
Na přehradě Rozkoš vídáme první kaholky koncem měsíce října, většinou však až v průběhu listopadu. Jak jsem již uvedl, tak v tomto období se jedná v naprosté většině o mladé ptáky a samice. Často bývá dost náročné zjistit přesný počet kaholek na lokalitě, protože se intenzívně potápějí a téměř neustále jich je část ukryta pod hladinou.
Počty zimujících kaholek nejsou u nás nijak vysoké. V roce 2007 jsme nejvyšší počet zaznamenali 8.12. , kdy bylo na přehradě minimálně 19 ex, v roce 2008 od 13.11 do 22.11 8 ex a v roce 2009 dne 5.11. 12 ex. Na jaře jsem pak nejvyšší počet zaznamenal dne 28.3.2009, kdy se na Rozkoši zdržovalo hejno 22 ex z čehož bylo 14 samců v hnízdním šatu. Limitujícím faktorem pro pobyt kaholek na Rozkoši je pochopitelně zamrzání přehrady. Po jejím zamrznutí odletí většina ptáků na tradiční zimoviště na mořská pobřeží, jen malá část je pak u nás k zastižení na nezamrzlých řekách.
Poláci kaholky na Rozkoši mezi lyskami černými. Foto – Jaroslav Vaněk.
Mimořádná příležitost k detailní prohlídce a fotografování kaholek se mě naskytla na konci roku 2007. Po zamrznutí přehrady zůstala nevelká plocha volné hladiny v prostoru rybích sádek, poblíž hlavní hráze přehrady. Tuto volnou využilo ke svému přechodnému pobytu několik desítek kachen divokých (Anas platyrhynchos), 1 polák velký (Aythya ferina), 5 kopřivek obecných (Anas strepera), 1 hoholka lední (Clangula hyemalis), desítky lysek černých (Fulica atra) a také 2 kaholky. Jak už tomu tak u většiny ptáků bývá, tak v této situaci ztratily svoji obvyklou plachost a vzorně spolupracovaly při pořizování fotodokumentace.
V současné době, kdy jsou všechny vodní plochy a veliká část říčních toků pokryty ledem, se naskýtá podobná příležitost si detailně prohlédnout řadu vodních druhů ptáků na nezamrzlých místech, často přímo uprostřed měst. Nikomu ovšem neslibuji, že mezi nimi budou zrovna kaholky !
Jaroslav Vaněk
Dvojice poláků kaholek z Rozkoše – samice a mladý pták. U samice je patrný větší rozsah bílé barvy okolo zobáku. Foto – Jaroslav Vaněk.
