Slavík kaliopa v Hoogwoudu. Foto J. Mach
Severní Holandsko, především pak západofríské ostrovy Texel nebo Schiermonnikoog, patří mezi tradiční cíle řady zájemců o pozorování ptáků nejen v hnízdní sezóně. Zimní období zde nabízí vcelku jedinečnou možnost sledovat zimující ptačí druhy nejen z široké oblasti od Severní Ameriky, přes Grónsko až po východní Sibiř, ale navíc setkání s početností ptáků, o které se nám středoevropanům může opravdu „jenom zdát“. Proto když jsme se v roce 2014 vraceli ze zimního pozorování ptáků v dánském Själlandu, plánovali jsme do těchto míst návštěvu, uskutečněnou od 20. do 23. února 2016 ve složení Milan Janoušek, Jiří Mach, Ondřej Mach, David Lučan a Jaroslav Richtr, náš oddaný řidič.
Určitě bylo výhodou, že jsme už měli zkušenost s pobytem v této části Holandska z roku 2012. Stejně jako tehdy nám posloužilo předem zamluvené ubytování v kempu u Den Oeveru a i lokality, které jsme měli v plánu navštívit, byly podobné.
Po nočním přejezdu německého území a přiblížení se kolem Amsterdamu severu Holandska jsme se začali blížit našemu prvnímu cíli, kterým bylo malé městečko Hoogwoud. Zde se totiž několik týdnů vyskytoval slavík kaliopa (Luscinia calliope). Po přijetí faktu, že pravidelné zimoviště tohoto sibiřského druhu se nachází v oblasti Thajska, Barmy, Vietnamu nebo Filipín, je nám stejně podezřelé, že četné údaje o jeho nynějším výskytu pocházejí prakticky z jednoho místa. Po málo minutách je jasné, že tím místem je jen jedna krátká a úzká ulička, kam se tento docela dlouhonohý pěvec odvažuje z přilehlé okolní zeleně a zahrad, a to i přes pohyb hned několika domácích koček. Stačí opravdu pár chvil nehnutého čekání a pobíhá nám prakticky před objektivem. Existuje proto velké množství jeho velmi kvalitních fotografií od fotografů s dobrou technikou. Kaliopa je skutečným hitem letošní zimy celého Holandska. Nám pomalu dochází, že jsme určitě jedni z mála pozorovatelů z naší republiky, možná jediní, kteří měli možnost ho vidět.
Hejno kulíků zlatých a čejek u Camperduin a Petten. Foto J. Mach
Hejna bernešek bělolících a hus běločelých v prostoru poldru. Foto J. Mach
Příjemné zahájení našeho pobytu je za námi a popojíždíme jen pár desítek kilometrů směrem k západnímu pobřeží. Mezi městečkem Petten a Camperduin se nacházejí pastviny a mokřiny, ve kterých se máme setkat s druhou zdejší raritou – vodoušem žlutonohým (Tringa flavipes). Ten se do Holandska dostal zase z druhé světové strany. Tento severoamerický bahňák pravidelně zimuje v Jižní a Střední Americe. Při příjezdu na lokalitu je nám však místními pozorovateli sděleno, že tu byl, ale odletěl jinam. A tak sledujeme alespoň hvízdáky euroasijské (Anas penelope), husy běločelé (Anser albifrons), husy polní (Anser fabalis), husy velké (Anser anser), bernešky tmavé (Branta bernicla), bernešky bělolící (Branta leucopsis), vodouše rudonohé (Tringa totanus), vodouše tmavé (Tringa erythropus), ústřičníky velké (Haematopus ostralegus), kulíky zlaté (Pluvialis apricaria) nebo hejna čejek chocholatých (Vanellus vanellus), které nám připomínají začátek jara. Protože jsme prakticky za hrází poldru, rozhodneme se prozkoumat ještě i pobřeží Severního moře. Objevujeme především racky mořské (Larus marinus), žlutonohé (Larus fuscus), stříbřité (Larus argentatus), chechtavé (Chroicocephalus ridibundus) a bouřní (Larus canus), kteří nacházejí potravu ve vlnách omývajících písečné břehy. Atraktivní je sledování pohyblivých jespáků písečných (Calidris alba), kteří neúnavně prohledávají pobřežní zaplavovanou zónu. Spokojeni se nakonec prvního dne snažíme dostihnout i poslední druh (též severoamerický), o kterém jsme dopředu věděli, že by mohl být námi spatřen. Byl to hohol bělavý (Bucephala albeola) v přístavu jachet v Den Oeveru. Celý den bylo zataženo a navečer se v přístavu slušně rozpršelo, což ale nebyl jistě důvod, pro který jsme hohola bohužel neviděli.
Jespák mořský, ostrov Texel. Foto J. Mach
Vodouš žlutonohý v pastvinách u Camperduin a Petten. Foto J. Mach
Věděli jsme, že počasí nám nebude přát ani nadále, a tak s obavami, které nám naháněl sílící vítr, plánujeme nedělní cestu do přístavu v Ijmuidenu západně od Amsterdamu. Nejprve vůbec poprvé zastavujeme v jednom ze zálivů Wattového moře mezi Den Oeverem a Den Helderem, kde za odlivu docela žasneme nad hejny kolih velkých (Numenius arquata), kulíků bledých (Pluvialis squatarola), jespáků obecných (Calidris alpina) nebo husic liščích (Tadorna tadorna). Poprvé také vidíme bernešky velké (Branta canadensis) nebo jespáky rezavé (Calidris canutus). Protože jsme zjistili, že u Camperduin, kde jsme včera pobývali, byly pozorovány i husy malé (Anser erythropus), kontrolujeme toto místo i cestou do Ijmuidenu. Radost nám dělá nález vodouše žlutonohého, kterého hned po našem příjezdu na místo spatřujeme na mokré pastvině mezi čejkami, kulíky zlatými, jespáky bojovnými (Philomachus pugnax) a kameňáčky pestrými (Arenaria interpres). Přímo z auta pořizujeme fotodokumentaci. Pátrání po husách malých je neúspěšné. V Ijmuidenu je opravdu větrno, a tak se naše zastávka zde ztenčuje na malou plochu hned v přístavu. Ale i tady máme na kamenitém pobřeží štěstí na několik jespáků mořských (Calidris maritima) nebo lindušky skalní (Anthus petrosus). Vidíme i první tuleně obecné (Phoca vitulina). Stále větší vítr s pískem z dun nás zahání do auta a nezbývá, než se vydat na zpáteční cestu. Protože nám husy malé „vrtají hlavou“, není překvapením, že se rozhodujeme zajet znovu na pastviny k Petten a Camperduin. Novinky nás ale nečekají. Přesto zažíváme o kousek dál překvapení, kterým jsou tisícová hejna bernešek bělolících, které doplňovaly jistě stovky hus běločelých. Bernešek je přibližně dva tisíce pět set a v jednu chvíli se dávají do pohybu. Hezký ornitologický zážitek na závěr větrného a zataženého dne.
V noci vítr ještě sílí, ale obavy z něj se rozplývají ráno, kdy brzy vyrážíme do přístavu v Den Helderu. O půl deváté totiž odplouváme na celodenní prohlídku ostrova Texel. Vítá nás deštěm, který ale naštěstí mizí v okamžiku, kdy přijíždíme k západnímu pobřeží u Ecomare. Se synem jdeme prozkoumat zdejší muzejní expozice mořského života, ale i část, která slouží jako záchranná mořská stanice. Kromě terejů zde zblízka sledujeme oblíbené tuleně obecné, tuleně kuželozubé (Halichoerus grypus) a dvě sviňuchy obecné (Phocoena phocoena). Potom už hledáme Milana s Davidem, kteří nás na mořském pobřeží upozorňují na různé druhy racků a jespáky písečné. Sice na velkou vzdálenost, ale daří se nám identifikovat i tři tereje bílé (Morus bassanus). Vítr i dnes nám stativy dalekohledů pěkně rozechvívá. Přesouváme se na nejsevernější mys ostrova, kde znovu u písčitého pobřeží pátráme po mořských ptácích. V kamenité lavici, vybíhající do moře z pobřeží, nacházíme očekávané jespáky mořské, u kterých trávíme téměř hodinu. Pozorujeme dost zblízka, jak se obratně pohybují v místech, kde jim příboj mořské vody přináší možnost potravní nabídky.
U městečka Cocksdorp nacházíme severovýchodní pobřeží Texel ve stavu odlivu. Ten nám nakonec prostírá „hostinu“ v podobě tisícihlavých hejn mořských ptáků, ale také stáda tuleňů na vzdálenějších písečných ostrůvcích. Nemůžeme se nabažit počtu husic liščích, kolih velkých, jespáků obecných, ústřičníků velkých nebo hvízdáků euroasijských. Jsou tu i ostralky štíhlé (Anas acuta), turpani černí (Melanitta nigra), kameňáčci pestří, nebo bernešky tmavé. Zaznamenáváme také sokola stěhovavého (Falco peregrinus), potápku žlutorohou (Podiceps auritus), morčáky prostřední (Mergus serrator) nebo lžičáky pestré (Anas clypeata). Za poměrně rychle stoupající hladiny se už loučíme s tímto ptačím rájem, protože před námi je ještě polovina ostrovní cesty. Při ní nalézáme další hejna bernešek tmavých a bělolících, jednu volavku stříbřitou (Egretta garzetta) nebo čejky a ústřičníky. Podél východního pobřeží kontrolujeme několik mokřin v poldrech, kde se už na nocování chystají rackové nebo kolihy. Časté je zde také pozorování vran černých (Corvus corone) a kavek obecných (Corvus monedula), tak jako v celém severním Holandsku.
Pozorování ptáků na pobřeží ostrova Texel. Foto J. Mach
Poslední den už na pozorování ptáků nezbývá příliš času, protože nás čeká náročný přejezd hlavně přes celé Německo. Ráno se ale zkoušíme rozhlížet po severní části přístavu v Den Oeveru. Naše pozorování stovek ptáků v zálivu u přístavu sice přeruší dešťová silná přeháňka, ale daří se nám zde zaznamenat hejno asi padesátky tenkozobců opačných (Recurvirostra avosetta) a určitě více než dvě stě ostralek štíhlých. Den je pomalu slunnější. Nejen jistě netrpělivá hejna ptáků, ale třeba i kvetoucí sněženky a narcisy nám připomínají, že se jaro opravdu blíží. Vrátíme se zase někdy do Holandska? Třeba kvůli huse malé?
Jiří Mach
