Bažant obecný už bohužel ze zemědělské krajiny téměř vymizel. Foto – Stanislav Šimek.
Mrazivá únorová rána na Královéhradecku ještě zdaleka nepřipomínají blížící se příchod jarních dnů, ale i tak jsou plná očekávání okouzlujícího pozorování probouzejícího se života v prvních hřejivých paprscích. Když po ránu bot setřásám jinovatku z polehlých travin na zkřehlých okrajích lesních pasek nebo souvratí uprostřed polí, je cítit dřímající síla, která co nevidět propukne do překotného bujení, hemžení, šumu a jásotu. Každý kout toho obrovského okolního prostoru se probouzí svým rytmem a žadoní o vlastní poznání. Vychutnávám si tyhle chvíle nalévající do celého těla radostné pocity s novými nadějemi i na ty nejskromnější, ale pokaždé krásné zážitky ….
Ptačí krmítka jsou dosud v obležení zimujících sýkor, zvonků a řady dalších ptáků, ale v prosluněných zahradách i závětrných listnatých tišinách se stále častěji ozývá flétnový zpěv kosa černého (Turdus merula) nebo hlasité vábení sýkory koňadry (Parus major) i jemný, ale výrazný hlas sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus), která již netrpělivě nahlíží do stromových dutinek nebo připravených budek. Při lesních okrajích se do zvonění hejnek zvonků zelených (Carduelis chloris) a čížků lesních (Carduelis spinus) prolíná hlasité volání brhlíka lesního nebo stále častější bubnování strakapoudů velkých. Na lesní cestě sbírá březová semínka smíšené hejnko pěnkav obecných (Fringilla coelebs) s pestrými jíkavci (Fringilla montifringilla) a ve spleti vrbin nad zamrzlým lesním potůčkem posedává červenka obecná (Erithacus rubecula).
V nivách podél toků se zemědělci naučili pro potlačení výskytu hraboše polního instalovat „berličky“ pro dravce a sovy. Foto – Miroslav Dusík.
Vyběhané chodníčky drobných savců, kteří letošní zimu prozatím velmi dobře přečkali a na hraně lesa i uvnitř pod vysokými stromy zanechali pod mizející sněhovou peřinou labyrint vyhrabaných chodníčků s četnými norami… Velmi početní se zdají být norníci rudí (Clethrionomys glareolus), vytrvale používající vyběhané tunely ve zledovatělých zbytcích navátého sněhu ke spadaným smrkovým šiškám. Jejich šupinky téměř po celé délce ostnu důsledně oloupou a zanechají pouze malou špičku. Časté jsou i stopy po myšicích lesních (Apodemus flavicollis) v podobě vyloupaných skořápek žaludů v dutinkách pod kořeny stromů, pařezů a také ve starých ptačích hnízdech nebo budkách. Na sluncem ozářených okrajích lesních mýtin si lze povšimnout nenápadných minichodníčků s množstvím drobných důlků ve změklé hrabance nebo v mechu, často nahloučených blízko sebe, které tu po sobě zanechali naši rejsci – nejčastěji rejsek obecný (Sorex araneus) – při vyhledávání drobných bezobratlých živočichů.
Na rozhraní starého třešňového sadu a otevřeného terénu zemědělských ploch se ozývá známé zahvízdnutí některého z odpočívající skupinky špačků obecných (Sturnus vulgaris), čile pátrajících po členovcích ukrytých v polehlých travinách podél polní cesty. S nimi tu vyhledává vypadaná semínka plevelů asi 20 zimujících konopek žlutozobých (Carduelis flavirostris). Kdesi vysoko nad hlavou několikrát jednotlivě skřípavě zavrzali přetahující skřivani polní (Alauda arvensis) a ze vzdálených jabloňových plantáží vylétlo početné hejno drozdů kvíčal (Turdus pilaris), pasoucích se pravidelně po celé zimní období na zbytcích nesklizených plodů. V některých letech se tu přechodně zdržují několikatisícová hejna, která jsou spolu se zimujícími jíkavci, zvonky, strnady obecnými (Embeziza citrinella) nebo početnými vrabci polními (Passer montanus) doprovázena krahujci obecnými (Accipiter nisus) a také nikoli výjimečně dřemlíkem tundrovým (Falco columbarius). V koruně nejvyšší ze skupiny bříz si za drsného volání a občasného pocukávání dlouhým ocasem pár strak obecných (Pica pica) dostavuje své mohutné hnízdo.
V zemědělské krajině Královéhradecka chybí plochy s víceletými pícninami, ozimé obiloviny, olejniny a rozoraná půda se rozprostírají na obrovských plochách. Foto – Miroslav Dusík.
Velké – až tisícihektarové plochy rozorané půdy, v lepším případě zčásti oseté ozimými obilovinami nebo řepkou dávají tušit, jak hluboce se promítá současné hospodaření ve zdejší zemědělské krajině do života volně žijících živočichů. Zúžení širokého spektra hmyzích druhů a vůbec celkový úbytek všech bezobratlých se obratem promítl do zrychleného ústupu snad všech druhů drobných zpěvných ptáků volné krajiny. S úbytkem trvalých travních porostů a ploch s víceletými pícninami zmizely i početné kolonie hrabošů polních (Microtus arvalis), kteří tu ještě před 15 lety dokázali po celé zimní období udržet někdy překvapivě početnou káni lesní (Buteo buteo), káni rousnou (Buteo lagopus), dospělé páry poštolky obecné (Falco tinnunculus) a zajistili dostatek kořisti také pro zimující skupiny kalousů ušatých (Asio otus) nebo také volavek popelavých (Ardea cinerea). Dnes tyto ptáky na zdejších polích zastihneme jen jednotlivě a po dlouhé týdny se s nimi v průběhu zimního období nesetkáme vůbec. Také pravidelná zimoviště kalousů v hustých smrčinách malých rozptýlených remízků zcela osiřela a pokud se tu tyto sovy objeví, tak jen krátce při podzimním nebo jarním průtahu.
Mlynaříci dlouhoocasí ještě v rodné skupince; od počátku března se hejnka začnou rozpadat. Foto – Stanislav Šimek.
Naštěstí alespoň ve vyšších polohách s velkými plochami luk a pastvin přežili hraboši letošní zimu velmi dobře. Množství chodníčků a rozvrtané plochy sice nedokládají jejich skutečnou početnost, ale čerstvé výhrabky, požerky travních výhonů nebo ještě nezaschlý zelínkavý trus ukazují na používané nory. Spolu s drobnými savci lesního prostředí vytvoří dostatečnou nabídku potravy pro úspěšné zahnízdění sov a ostatních myšilovných dravců. Už při oteplení v polovině ledna bylo možné ve středních polohách zaslechnout první zahoukání sýců rousných (Aegolius funereus), v únoru pak puštíka obecného (Strix aluco), výra velkého (Bubo bubo) i kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum). Intenzita těchto hlasů potvrzuje dobrou potravní nabídku a slibuje včasné osídlení hnízdních teritorií i úspěšnou reprodukci v nich.
Miroslav Dusík
Zrnojedi patří dlouho do jara ke stálým zákazníkům krmítek. Foto – Stanislav Šimek.
Migrující veverky se také přijdou rády posilnit. Foto – Stanislav Šimek.
S podobným hraboším labyrintem se v současnosti setkáme téměř výhradně na loukách středních a vyšších poloh. Foto – Miroslav Dusík.
Teprve čerstvé výhrabky, bobky a zelené požerky travin před norami signalizují jejich skutečné osídlení – zjara je obvykle používáno jen 3 – 10 % nor. Foto – Miroslav Dusík.
Zbytky drobných hlodavců po predaci denními dravci. Foto – Miroslav Dusík.
Při nadbytku kořist dravci každého uloveného hlodavce neskonzumují, potravu následně vyhledávají straky a krkavci. Foto – Miroslav Dusík.
Mladí zajíčci dokáží přežít i v mrazivém únorovém počasí uprostřed řepkového pole. Foto – Miroslav Dusík.
