Přestože jde o na jaře chyceného ptáka, je u mladého samce modráčka ještě patrný tmavý zimní přeliv barev náprsenky. Foto – Pavel Kverek.
Kněžmostsko – Při výzkumu tehdy v České republice ojedinělého hnízděni slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula) na Kněžmostsku (okres Mladá Boleslav) v letech 1987-90, byla získána řada výsledků kroužkování. Největší pozornost na sebe váže velmi pozdní zástih modráčka v nevelké polní rákosině, v těsném sousedství tradičního hnízdiště na Novém rybníku jižně od Kněžmostu. Protože se vše tehdy odehrálo na přelomu října a listopadu, je vhodné si tento případ právě nyní připomenout. Dokonce nevím, byl-li někým pozdní zástih překonán.
Polní rákosina – místo, kde byl modráček tehdy v listopadu opakovaně zjištěn. Foto – Pavel Kverek.
Na podzim roku 1988, kdy modráčci z hnízdiště v slati Nového rybníku dávno odlétli do zimovišť, jsem byl 30. října při procházení loukou kolem terestrické rákosiny překvapen hlasem, vycházejícím z okraje porostu. V tom čase se v podobných prostředích pohybuji pouze ve skupinkách sýkory modřinky (Cyanistes caeruleus) a jednotlivě strnadi rákosní (Emberiza schoeniclus), ani jednomu druhu však kontaktní hlas nepatřil. Jednalo se o tlumené hluboké „cvakání“, vlastní slavičím druhům, pronášené v čase pohody (nešlo o varovný hlas). Ještě, než jsem ptáka ze země vyplašil, už jsem tušil, kdo jím může být, a to navzdory „vysokému“ datu zástihu.
Sousední rybník Nový – místo, kde byl modráček tehdy v podvečer do rákosí vypuštěn. Foto – Pavel Kverek
A skutečně. Ze vzdálenosti necelého metru přede mnou vyletěl pěvec, ve kterém jsem zejména podle rezavohnědého rýdováku poznal modráčka. Rákosina byla oválného tvaru délky necelých sta metrů, rozdělena v třetině řídkým pruhem z třtiny. Pták, pro něho typickým obloukem, přeletěl do odlehlého konce a dal mi tak možnost, abych do staré chytací linie (kterou jsem v čase rozšlapáním „osvěžil“), vypnul dvě dvanáctimetrové anglické nárazové sítě. Poté jsem obešel biotop tak, abych měl místo nového úkrytu pěvce před sebou a vkročil do travin s řídkou rákosinou. Modráček v tichosti vylétl a zamířil do místa původního. Bylo vidět, jak s chuti uhnul k zemi v místě vyšlapáním prosakující vody u sítí. Tam jsem ho vzápětí, metr nad zemi, ze sítě vylovil. Je jistě škoda, ze jsme v tom čase ještě neměli kvalitní, pohotové a hlavně skladné fotoaparáty, že ani o tukových podkožních zásobách se mnoho nevědělo, že jsme neuměli posoudit třeba svalovinu hrudi a odhadnout tím kondici. Poznamenal jsem si tehdy k číslu kroužku, naměřenému křídlu a zjištění na něm, že jde o tohoročního samečka neznámého původu. V blížícím se večeru jsem jej odnesl k Novému rybníku, aby užil pořádného rákosí. Do míst jsem se vydal na kontrolu 5. listopadu, kdy v krajině ležel první poprašek sněhu. U rybníka jsem jej neviděl, jaké však bylo moje překvapení, když jsem jej procházením polní rákosiny znovu vyplašil. Stejným způsobem jsem jej i odchytil a přesvědčil se, ze kroužek jsem mu nasadil před týdnem já. Dne následujícího již pták v místech zastižen nebyl. Zřejmě tedy až sníh modráčka bez migrační zkušenosti posunul jinam.
Opět jarní pták, u něhož je stále vidět překrytí barev štítu tmavým nádechem. Všichni slavíci po letním přepelichání působí velmi tmavým dojmem. Barvy se postupně odřou a zesvětli, takže svatební šat samečků bývá zářivý. Foto – Pavel Kverek.
Dnes, kdy tento atraktivní druh slavíka v republice zdomácněl, přibývají i zkušenosti s ním. Až neuvěřitelně přichází výsledku kroužkování, které představy o tomto modráčkovi výrazně dokreslují. Přesto si myslím, že zejména mladým kroužkovatelům, kteří staré časy s absencí modráčků nepamatují, se moje zkušenost může hodit. Dnes lze datum prodlení poměřovat i s odchyty v horách na světlo, tam nejlépe je vidět „tahový kalendář“ druhů. V čase listopadu ale už zástihy chybí, přestože si dovedu modráčka (podobně jak činí červenky) představit u nás přezimujícího.
Cílem příspěvku je vyvolat diskusi nad prodlevou mladého modráčka v příhodném prostředí a upozornit kroužkovatele, že zdánlivě vysídlená rákosí mohou představovat i v čase blížící se zimy zdroj cenných fenologických poznatků. Závěrem už pouze dodám, že tehdejší vedoucí stanice Jirka Formánek se nad zjiětěním usmíval a ptal se po poranění jedince. To proto, ze neznal celý příběh s ptačím návratem, včetně potřebného přeletu tak, jak jej nyní znáte vy.
Pavel Kverek
Literatura:
KVEREK P., 1992: Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) na úpatí Českého ráje. Panurus, 4: 73-76.
Za letu je u modráčků obou pohlaví nápadný rezavočervený ocas s tmavohnědým koncem. Foto – Pavel Kverek.
V prostředí jsou místy patrny průsaky vody, způsobené zpřethrhanou a ucpanou drenáží. Foto – Pavel Kverek.
V roce 1997 přibylo na tomto místě umělé hnízdiště bílých čápů, dodnes pravidelně obsazované. Foto – Pavel Kverek.
Knezmostsko – Pri vyzkumu tehdy v Ceske republice ojedineleho hnizdeni slavika modracka stredoevropskeho (Luscinia svecica cyanecula) na Knezmostsku (okres Mlada Boleslav) v letech 1987-90, byla ziskana rada vysledku krouzkovani. Nejvetsi pozornost na sebe vaze velmi pozdni zastih modracka v nevelke polni rakosine, v tesnem sousedstvi tradicniho hnizdiste na Novem rybniku jizne od Knezmostu. Protoze se vse tehdy odehralo na prelomu rijna a listopadu, je vhodne si tento pripad prave nyni pripomenout. Dokonce nevim, byl-li nekym pozdni zastih prekonan.
Na podzim roku 1988, kdy modracci z hnizdiste v slati Noveho rybniku davno odletli do zimovist, jsem byl 30. rijna pri prochazeni loukou kolem terestricke rakosiny prekvapen hlasem, vychazejicim z okraje porostu. V tom case se v podobnych prostredich pohybuji pouze ve skupinkach sykory modrinky (Cyanistes caeruleus) a jednotlive strnadi rakosni (Emberiza schoeniclus), ani jednomu druhu vsak kontaktni hlas nepatril. Jednalo se o tlumene hluboke „cvakani“, vlastni slavicim druhum, pronasene v case pohody (neslo o varovny hlas). Jeste, nez jsem ptaka ze zeme vyplasil, uz jsem tusil, kdo jim muze byt, a to navzdory „vysokemu“ datu zastihu.
A skutecne. Ze vzdalenosti neceleho metru prede mnou vyletel pevec, ve kterem jsem zejmena podle rezavohnedeho rydovaku poznal modracka. Rakosina byla ovalneho tvaru delky necelych sta metru, rozdelena v tretine ridkym pruhem z trtiny. Ptak, pro neho typickym obloukem, preletel do odlehleho konce a dal mi tak moznost, abych do stare chytaci linie (kterou jsem v case rozslapanim „osvezil“), vypnul dve dvanactimetrove anglicke narazove site. Pote jsem obesel biotop tak, abych mel misto noveho ukrytu pevce pred sebou a vkrocil do travin s ridkou rakosinou. Modracek v tichosti vyletl a zamiril do mista puvodniho. Bylo videt, jak s chuti uhnul k zemi v miste vyslapanim prosakujici vody u siti. Tam jsem ho vzapeti, metr nad zemi, ze site vylovil. Je jiste skoda, ze jsme v tom case jeste nemeli kvalitni, pohotove a hlavne skladne fotoaparaty, ze ani o tukovych podkoznich zasobach se mnoho nevedelo, ze jsme neumeli posoudit treba svalovinu hrudi a odhadnout tim kondici. Poznamenal jsem si tehdy k cislu krouzku, namerenemu kridlu a zjisteni na nem, ze jde o tohorocniho samecka neznameho puvodu. V blizicim se veceru jsem jej odnesl k Novemu rybniku, aby uzil poradneho rakosi. Do mist jsem se vydal na kontrolu 5. listopadu, kdy v krajine lezel prvni poprasek snehu. U rybnika jsem jej nevidel, jake vsak bylo moje prekvapeni, kdyz jsem jej prochazenim polni rakosiny znovu vyplasil. Stejnym zpusobem jsem jej i odchytil a presvedcil se, ze krouzek jsem mu nasadil pred tydnem ja. Dne nasledujiciho jiz ptak v mistech zastizen nebyl. Zrejme tedy az snih modracka bez migracni zkusenosti posunul jinam.
Dnes, kdy tento atraktivni druh slavika v republice zdomacnel, pribyvaji i zkusenosti s nim. Az neuveritelne prichazi vysledku krouzkovani, ktere predstavy o tomto modrackovi vyrazne dokresluji. Presto si myslim, ze zejmena mladym krouzkovatelum, kteri stare casy s absenci modracku nepamatuji, se moje zkusenost muze hodit. Dnes lze datum prodleni pomerovat i s odchyty v horach na svetlo, tam nejlepe je videt „tahovy kalendar“ druhu. V case listopadu ale uz zastihy chybi, prestoze si dovedu modracka (podobne jak cini cervenky) predstavit u nas prezimujiciho.
Cilem prispevku je vyvolat diskusi nad prodlevou mladeho modracka v prihodnem prostredi a upozornit krouzkovatele, ze zdanlive vysidlena rakosi mohou predstavovat i v case blizici se zimy zdroj cennych fenologickych poznatku. Zaverem uz pouze dodam, ze tehdejsi vedouci stanice Jirka Formanek se nad zjistenim usmival a ptal se po poraneni jedince. To proto, ze neznal cely pribeh s ptacim navratem, vcetne potrebneho preletu tak, jak jej nyni znate vy.
Pavel Kverek
