Začátek roku 2013 na přehradě Rozkoš

Hohol severní patří v zimě na Rozkoši k pravidelným hostům (foto: J. Vaněk)

Konec roku 2012 a počátek roku 2013 se vyznačovaly poměrně mírným počasím s denními teplotami nad bodem mrazu. Tato situace se samozřejmě významně projevila na výskytu ptačích druhů a jejich počtech na lokalitě, neboť hladina bez ledové pokrývky umožňovala pobyt druhům vázaným na vodní hladinu. K zámrzu téměř celé hladiny došlo až na začátku druhé lednové dekády. Ledový příkrov se začal rozplývat až v předjaří v měsíci březnu.

Volnou hladinu využila k přezimování řada druhů vrubozobých. Z nepotápivých kachen byla nejpočetněji zastoupena kachna divoká (Anas platyrhynchos), jejíž maximální počty se pohybovaly okolo 3000 ex. Dalším zimujícím druhem tohoto rodu kachen byly čírky obecné (Anas crecca) v maximálním počtu okolo 120 ex, dále 3 ex. ostralky štíhlé (Anas acuta).

Morčáku velkých jsme tuto zimu na Rozkoši napočítali nejvíce okolo 30 ex. (foto: J. Vaněk)

Z potápivých kachen byl nejpočetnější hohol severní (Bucephala clangula) v počtech až okolo 100 ex, druhé místo patří shodně morčákům velkým (Mergus merganser) a polákovi chocholačce (Aythya fuligula) s počty do 30 ex. Polák velký (Aythya ferina) byl zastoupen velmi skromným počtem do 3 ex. Po celé období, kdy byla na lokalitě alespoň část volné hladiny se zde zdržovali turpani hnědí (Melanitta fusca), kterých bylo minimálně 14 ex. V jednom případě – 13.1.2013 byl Zdeňkem Součkem pozorován samec hoholky lední (Clangula hyemalis) – viz databáze Birds/Avif.

Poněkud složitější je situace s husami, neboť ty mohou být během návštěvy lokality v polích za potravou a návštěvník tak nemusí na hladině zaznamenat ani jednu husu. Pokud jsou husy na lokalitě přítomny je poměrně komplikované přesněji stanovit poměr obou druhů – tj. husy polní (Anser fabalis) a husy běločelé (Anser albifrons). Jak vyplývá z uvedeného, oba druhy vytvářejí smíšená hejna a jsou často doslova namačkány v hejnu blízko sebe a pozorovací podmínky také nebývají právě optimální. Každopádně lze konstatovat, že se na lokalitě v průběhu ledna zdržovalo asi 1000 ex. hus obou uvedených druhů. Pokud se týká husy velké (Anser anser), tak ty byly na lokalitě zaznamenány až koncem měsíce února v počtu 5 ex.

Vzhledem k podmínkám bylo na lokalitě možné pozoroval i několik druhů racků. Nejpočetněji byli zastoupení racci ze skupiny tzv. „velkých bělohlavých“ racků, kterých se na lokalitě zdržovalo až okolo 60 ex. V naprosté většině případů byli určeni jako racci bělohlaví (Larus cachinans), v některých případech nebylo vzhledem k podmínkám přesné určení možné, proto jsou v záznamech vedeni jako racek bělohlavý/středomořský (Larus cachinans/michahellis). Druhým nejpočetnějším druhem racka byl racek bouřní (Larus canus) v počtu do 25 ex. Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) byl zaznamenán jen v nevelkém počtu do 12 ex. Každopádně nejzajímavějším záznamem je pozorování dospělého racka malého (Hydrocoloeus minutus) v prostém šatě dne 12.1.2013. Pozorování toho druhu v zimním období patří mezi ojedinělé záznamy.

Lednový výskyt jespáka obecného jsme na Rozkoši v posledních letech zaznamenali již podruhé (foto: J. Vaněk)

Bahňáci nepatří v zimním období mezi běžně pozorované druhy. V tomto směru lze jako raritní, označit pozorování jespáka obecného (Calidris alpina), kterého jsme na lokalitě pozorovali celkem 4 x v průběhu první poloviny ledna.

Pokud se týká dravců, tak přehradu v průběhu zimního období pravidelně navštěvoval pár orlů mořských (Haliaetus albicilla) , jinak jsme zde zaznamenávali jen tradiční běžné druhy.

Z řádu pěvců mezi tradiční zimní druhy Rozkoše sněhule severní (Plectrophenax nivalis) a konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris), i když jejich počet meziročně dost kolísá. Počty sněhulí nebyly v průběhu této zimy nikterak vysoké, takže jsem koncem ledna a v průběhu února museli vzít zavděk alespoň jednou samicí tohoto druhu, která se na lokalitě zdržovala po dobu téměř jednoho měsíce. Samozřejmě nelze říci s naprostou jistotou, že se stále jednalo o téhož ptáka, i když pravděpodobnost je poměrně vysoká. Také konopek žlutozobých jsme ve druhé polovině zimy na lokalitě mnoho nezaznamenali. V průběhu ledna a února se jednalo maximálně o dva ptáky, začátkem března pak 5 ex. Z řádu pěvců se ještě zmíním o brkoslavu severním (Bombycilla garrulus). Tato zima patřila mezi zimy s poměrně hojným výskytem toho druhu. Tento stav se projevil i v okolí přehrady, kde jsme celkem pravidelně pozorovali hejna až do 200 ex.

Jaroslav Vaněk