Ani v tomto roce jsem si nechtěl nechat ujít příležitost vyjet v zimním období za poznáváním ptačích druhů, které střední Evropu navštíví jen s velmi malou pravděpodobností nebo prakticky vůbec. Jejich hnízdiště leží často až ve vzdálených arktických oblastech, případně migrační trasy neprotínají naše prostředí, které zde nedává ani vhodné podmínky pro jejich přezimování.
Setkání s hejnem šesti druhů vodních ptáků u Egense. Foto J. Mach
Mladý racek šedý (Larus hyperboreus) v hansholmském přístavu. Foto J. Mach
Jde hlavně o severské druhy potáplic, racků, kachen, hus, labutí, bernešek, alek, alkounů, chaluh, případně některých druhů pěvců. S výhledem neobvyklých setkání jsem tedy s kolegy Milanem Janouškem a Davidem Lučanem naplánoval počátkem února cestu po pěti letech do Dánska. Tentokrát až na samý sever Jutského poloostrova do kraje Nordjylland. Přestože díky již třem zimním výpravám do Holandska by se cíl mohl díky atraktivitě znovu přibližovat této zemi, sledováním dánských ornitologických webových stránek (https://dofbasen.dk/observationer/) jsme naznali, že i pevnina a pobřeží severu Dánska skýtá po ornitologické stránce zase o něco jiné možnosti.
Místem, odkud jsme vyjížděli do předem vybraných lokalit, se stalo menší město Saeby, které leží nedaleko Frederickhavnu na východním pobřeží. Hned první den jsme se podívali k plážím a do přístavu, ze kterého lodě vyráží do úžiny Kattegat, oddělující Dánsko od jihu Švédska. Zdejší vůbec nejtypičtější druhy racků – racka stříbřitého (Larus argentatus), racka mořského (Larus marinus) a racka bouřního (Larus canus), zde k našemu překvapení a radosti doplňoval i jeden mladý racek šedý (Larus hyperboreus). Čile zde pobíhala po kamenitých nebo lasturnatých partiích mořského pobřeží nejedna linduška skalní (Anthus petrosus). Také kajky mořské (Somateria mollissima) a turpany černé (Melanitta nigra) jsme pak potkávali při pobřeží i na jiných místech velmi často.
Rackové v přístavu města Hansholm. Foto J. Mach
První celý den, věnovaný pozorování ptáků, jsme se rozhodli trávit v oblasti nejsevernějšího výběžku dánské pevniny, který jako prst ukazuje do úžiny Skagerrak, rozdělující Severní a Baltské moře. Z časových důvodů (m.j. se zde rozednívalo až o půl deváté) jsme vynechali prohlídku přístavu ve Frederickhavnu, což jinak vřele doporučuji nejen kvůli možnému výskytu racka šedého nebo polárního (Larus glaucoides), ale třeba i kvůli skřivanům ouškatým (Eremophila alpestris), které jsme ale my neviděli. Nejprve jsme navštívili nedaleký menší přístav ve Strandby. Zaujalo nás zde smíšené hejno odpočívajících racků na zemi, kde se hbitě pohybovala i čtveřice sněhulí severních (Plectrophenax nivalis). Potravu v ruderálním porostu bylin pak nedaleko odtud hledalo několik čečetek, mezi kterými při usedání na vyvýšená místa v okolí bylo možné dobře rozpoznat i čečetky bělavé (Acanthis hornemanni). Pobřeží s písčitým charakterem pak typicky prohledávali ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus) nebo kameňáčci pestří (Arenaria interpres). V dalším přístavu ve městě Skagen (nejsevernější město Dánska) jsme se poprvé setkali s alkounem úzkozobým (Uria aalge). Ocenili jsme výhodu přístavů, kde ptáci využívají nejen klidných vod, ale především hojnosti a dostupnosti potravy. Přitom se v přístavech obecně ptáci i velmi dobře pozorují. Alkounů zde nakonec bylo sedm. Hlavní cílovou oblastí se mělo stát pobřeží na lokalitě Grenen, kde už skutečně končí dánská pevnina. Jde o tradiční místo pozorování zajímavých mořských druhů ptáků. Většina z nich bývá ale ve stohlavých hejnech docela vzdálená pevnině a pozorovat by se ptáci mohli spíš z lodí. My jsme měli štěstí na dvě nebo tři alky malé (Alca torda), které se rychle potápěly a na hladině v klidu trávily bohužel při lovu jen krátký čas. Podél pevniny ale často ladně prolétali terejové bílí (Morus bassanus). Kromě už zmiňovaných druhů jsme se zde setkali s jespáky písečnými (Calidris alba). Lokalita je určitě výborným prostředím při migraci ptáků, nás ale jisté zklamání zavedlo do dalšího přístavu v městě Hirtshals. Neobjevili se zde sice ani racek šedý nebo racek polární, které avizoval dánský ornitologický web, ale zažili jsme tu velmi příjemnou přístavní atmosféru se západem slunce.
Západ slunce u přístavu v Hirtshals. Foto J. Macxh
Labutě zpěvné (Cygnus cygnus) ve společnosti dalších pěti ptačích druhů. Foto J. Mach
Třetí den našeho pobytu nás trápilo deštivé a „pošmourné“ počasí. Vyrazili jsme jižním směrem do míst, kde se kanál Limfjorden, protínající sever Dánska od západu k východu, vlévá do vod úžiny Kategatt. U městečka Hals se koncentrují hejna kajek mořských, kterých napočítáme na 6.700 jedinců. Na mělčinách hledají potravu kolihy velké (Numenius arquata), vodouši rudonozí nebo husice liščí (Tadorna tadorna) a ústřičníci velcí. Své početné zastoupení zde také mají labutě velké (Cygnus olor) nebo bernešky tmavé (Branta bernicla). Při cestě podél pobřeží zastavujeme u zajímavě smíšeného hejna, ve kterém se nám kromě labutí zpěvných (Cygnus cygnus), kterých je asi 80 ex., bernešek velkých (Branta canadensis), bernešek bělolících (Branta leucopsis), hus běločelých (Anser albifrons) a hus velkých (Anser anser), daří objevit i dvě husy krátkozobé (Anser brachyrhynchus). Základní znaky pro určení se docela snadno dají rozpoznat a my si do deníků zaznamenáváme druh, který všichni vidíme vůbec poprvé v životě. Poslední lokalitou deštivého dne byla rezervace Lille Vildmose. Jde o porosty rašelinišť a vřesovišť s výskytem losů evropských (Alces alces) nebo jeřábů popelavých (Grus grus). Zimu zde ale tráví orel skalní (Aquila chrysaetos), zaletující sem nejspíš z Norska. Kolem vodních ploch Birkeso a Tofteso s přilehlými mokřady a rákosinami se nakonec s jedním zmoklým orlem setkáváme, když jsme předtím navštívili zajímavé přírodovědné muzeum.
Pozorování hus krátkozobých (Anser brachyrhynchus) u jezera Vejlen. Foto J. Mach
V ornitologické pozorovatelně v lokalitě Vejleren. Foto J. Mach
To, že se na severu Dánska v zimě zdržují i větší hejna hus krátkozobých, jsme samozřejmě dopředu věděli. Měli jsme v danou chvíli ale i štěstí na počasí, které náš již čtvrtý den pobytu bylo i slunečné, ale větrné. Příznivá byla i pozorovací vzdálenost hejna, které se páslo 100 metrů od silnice. Když k tomu připočteme to, že hus bylo přibližně 1.100 a mezi nimi jsme byli schopni odečíst krční límce hned několika z nich, pak atmosféře tohoto okamžiku nic nechybělo. Snažili jsme se maximálně zafixovat důležité určovací znaky druhu, který hnízdí většinou v Grónsku, na Islandu nebo Špicberkách. Vše se odehrávalo v blízkosti zálivu Vejlen na severním pobřeží Limfjordu, západně od města Aalborg. Na samotném Limfjordu se moc ptáků nezdržovalo, ale právě hrázemi oddělaná mělká jezera nebo spíš okolní zemědělské plochy, skýtají výbornou možnost pozorování například i dalších druhů hus, bernešek, labutí zpěvných nebo labutí malých (Cygnus columbianus). My jsme poté pokračovali dál západním kurzem po severním pobřeží Limfjordu, až jsme přijeli k dalším mokřadních plochám, oddělovaných hrázemi. Velmi zajímavou lokalitou byl jižní okraj rezervace Vejleren u vesniček Oslos a Veslos. Zcela mimořádná je zde ornitologická pozorovatelna, ve které se kromě nezbytných a zdařile podaných informací o výskytu ptáků, nacházela ručně ovladatelná kamera, kterou jsme například zaměřovali orly mořské (Haliaeetus albicilla) a sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Bylo přitom možné jejich chování a pohyb kontrolovat pohledem na velkou obrazovku. Obdivovali jsme také menší expozici s informačními panely, vycpaninami ptáků a hlasovými projevy ptačích hlasů, které se dokonce začaly ozývat při otevírání dveří na sousední toalety. Podotýkám, že vše je volně a zdarma přístupné a zároveň nepoškozené. Já osobně jsem se snažil vžít do okamžiku, kdy se tato lokalita dá navštívit v době jarního tahu, protože to by se tady dala zažít určitá ornitologická extáze.
Racek mořský (Larus marinus) si hravě poradil s platýzem. Foto J. Mach
Naladěni okamžiky, doplněnými pozorováním hejna asi tisícovky bernešek bělolících, pasoucích se hned u silnice a jedné z pozorovatelen, jsme zanedlouho dojížděli do naší poslední destinace, do přístavu v Hansholmu. Ten omývají vody Severního moře, a to při současném větru dost intenzivně. Nebránilo nám to naposledy zapátrat po rackovi polárním, ale bohužel opět neúspěšně. Nicméně racků bylo v přístavu na jednom místě opravdu dost (minimálně tisícovka). Uvědomovali jsme si, že třeba tolik racků mořských nikdo z nás na jednom místě nikdy neviděl. Podařilo se nám pak v okamžiku, kdy se sem rackové slétali k nocování, objevit alespoň tři mladé racky šedé, což je také neobvyklé pozorování. V přístavu znovu lovilo několik alkounů úzkozobých, přičemž jeden z nich nám plaval prakticky pod nohama. Kromě ústřičníků, kameňáčků nebo jespáků písečných, jsme zaznamenali i jednoho jespáka mořského (Calidris maritima), ale radost jsme měli také z průletů několika racků tříprstých (Rissa tridactyla) nad rozbouřeným mořem. Škoda jen, že ve větší vzdálenosti od břehů přístavu, kde jsme se prakticky s naším ornitologickým pobytem Dánska loučili. Poslední den jsme totiž od rána už mířili zpět, protože cesta domů trvá přibližně 14 hodin. S konstatováním, že i tato část Evropy v zimním období rozhodně také stojí za návštěvu, plánujeme už nyní cíl naší příští výpravy.
Jiří Mach
Titulní foto rezervace Vejlerne na severním pobřeží zálivu Limfjorden: Jiří Mach
Mapa s navštívenými oblastmi v Dánsku
