Pisila čáponohá (Himantopus himntopus) – foto: M. Janoušek
Jedním z nejnavštěvovanějších řeckých ostrovů je turisticky velmi vyhledávaná Kerkyra, česky Korfu. Ostrov v Jónském moři má rozlohu 520 km2 , cca 105 tisíc obyvatel a nachází se přibližně 2,5 km od pevniny. Nejvyšším vrcholem je Pantokrator s 906 m.n.m. Na základě informací převzatých hlavně z atlasu hnízdního rozšíření ptáků Evropy jsem si vytipoval některé cílové druhy a z další publikace (Významná ptačí území Evropy) pak vybíral cílová místa, kde by se někteří ptáci dali pozorovat. Největší šanci jsem dával velkému slanému jezeru Korission ležícímu na jihozápadě ostrova, nakonec mne ale nejpříjemněji překvapila slaniska na menším poloostrově v jihovýchodní části.
krajina Korfu – foto: M. Janoušek
Nutno podotknout, že jsem pobýval v jižní polovině ostrova a kopcovitý sever mi tedy unikl. Ono je to do jisté míry samozřejmě o možnostech přepravy. Tentokrát jsem uvedený problém řešil zapůjčením skútru, což se při mých zkušenostech s řízením jednostopého vozidla (hloupost – při brzdění zanechávaly mé botasky na silnici jasně další dvě stopy!) rovnalo masochistickému pojetí života. Nicméně mé finanční možnosti mluvily ve prospěch motorky. K mému údivu jsem si však poměrně rychle zvykl a později se mnou podnikala výlety i přítelkyně Hanka se synem Kristiánem, samozřejmě každý zvlášť, naše pojištění totiž nenáleželo k nejvyšším.
A nyní již k ptákům. Protože málokterá cestovní kancelář počítá s blázny, co někam jedou jenom proto, aby čuměli na vrabce, bylo naše bydlení blízko moře, ale zaplať příroda (jak říká jeden z našich nejmenovaných sportovních komentátorů) v místě velmi klidném, takřka vesnickém. A tak jsem již z oken mohl pozorovat plaché ťuhýky rudohlavé (Lanius senator), strnada černohlavého (Emberiza melanocephala), bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata) a občas i méně plachého holohlavého majitele domu. To kecám, ale přišlo mi to vtipný. Z olivových hájů, jimiž je mj. Kerkyra proslavena, se v noci ozýval výreček malý (Otus scops). V blízkosti jsem pak zaznamenal ještě např. vlaštovky skalní (Hirundo daurica) nebo cistovníka rákosníkového (Cisticola juncidis). Více jsem si sliboval, jak jsem již v úvodu naznačil, od jezera Korission. Bohužel na této lokalitě jsem kromě místních želv pozoroval pouze racka bělohlavého (Larus cachinans). Nakonec mne ale příjemněji překvapila slaniska na menším poloostrově v jihovýchodní části, která jsem na skútru navštívil třikrát. Zde byli kromě obligátního řeckého nepořádku k pozorování také zajímavější ptáci. Již první den mne uvítala delegace pisil čáponohých (Himantopus himantopus), podle agresivního chování evidentně v místě hnízdících, a děsně uřvaných (manželé, co si stěžují, že ta jejich je uštěkaná, by si měli vzít pisilu, osobně mít v ruce vzduchovku, tak bych to možná ani nevydržel a přidal se k místní myslivecké jednotě). K pisilám jednu poznámku. Během svých pozorování jsem zaznamenal zajímavé obranné chování, spočívající v následujícím: když pisilám k mému vyhnání nepomohl výše popsaný rámus, tak počaly svýma dlouhýma nohama (leckterá modelka by mohla závidět) nabírat vodu a při těsném náletu ji pouštět přímo nad moji hlavou. Nebo, že by to nebyla voda? Co by to tak mohlo být? Ne, to by si nedovolili !! (pro nezasvěcené – úryvek z Járy Cimrmana). Na lokalitě byli kromě pisil k vidění i jiné druhy např. volavky stříbřité (Egretta garzetta), kulíci mořští (Charadrius alexandrinus), rybáci obecní (Sterna hirundo) a rybáci malí (Sterna albifrons), jednou jsem zjistil i balkánský poddruh konipase lučního (Motacilla flava ssp. feldeg).
K rybákům malým, které jsem zde také nakonec jako jediný druh pozoroval poprvé v životě, také jednu poznámku. Protože se jedná skutečně o krásné ptáky, snažil jsem se k nim dostat co nejblíže, ale v prostředí slaniska to nebylo zrovna jednoduché. Až při poslední návštěvě, kdy jsem obešel celý poloostrov a pomalu již ztrácel naději, že si rybáky prohlédnu takříkajíc „z oka do oka“, jsem zahlédl jednoho z ptáků, který se vracel na stejné místo. K mému překvapení se vracel k hnízdu, jak jsem zjistil později, zatím s jediným vejcem. Hnízdo bylo zajímavé už z hlediska použití stavebního materiálu. Okraj hnízda byl totiž vytvořen prakticky pouze z mořských mušlí, pro Středoevropana tak hnízdo působilo hodně exotickým dojmem.
K ostatní fauně ostrova – pozorovat lze běžně samozřejmě hady, hlavně užovky stromové (Natrix longissima), nejčastěji však pouze jako oběti automobilismu, jednou se mi před motorkou přeplazil evidentně jiný drobnější a barevnější had, jehož druhové určení, stejně tak, jako určení některých druhů ještěrek, mně zůstalo utajeno. Poslední, pro vnitrozemce zajímavější druh ptáka, jsem potom pozoroval až při odjezdu v přístavišti hlavního města ostrova, kdy nám nad hlavami přelétaly stovky rorýsů obecných (Apus apus) a desítky rorýsů velkých (Apus melba).
Pisila čáponohá (Himantopus himantopus) – foto: M. Janoušek
Na ostrově se jinak nacházejí celkem tři lokality tzv. IBA (významných ptačích oblastí), mimo výše zmiňované jezero a slaniska také záliv právě nedaleko hlavního, asi čtyřicetitisícového města. Hrubě necitlivým přístupem Řeků byla však tato vodní plocha přehrazena a v území bylo vybudováno mezinárodní letiště, jehož naváděcí světla jsou netradičně umístěna přímo nad vodní hladinou. Kontrast mezi rozlehlou asfaltovo-betonovou plochou a nad ní přelétající volavkou stříbřitou není nutné více komentovat. Z tohoto pohledu jsem byl nakonec rád, že jsme na ostrov pluli trajektem přes celé Jaderské moře a nedopravovali se sem letecky.
Přesto lze závěrem snad konstatovat, že návštěva jednoho z rekreačně nejvytíženějších řeckých ostrovů nebyla marná a ačkoliv je území již značně poznamenané lidskou činností, především budováním turistických center, lze ještě nalézt kousky přírody i zde.
Milan Janoušek
Kulík mořský (Charadrius alexndrinus) – foto: M. Janoušek
Ještěrka zelená (Lacerta viridis) – foto: M. Janoušek
