Do prvni vychodoevropske zoo jsem se vydal cestou z krouzkovani na Delte Dunaje, kam jsem jel s kamaradkou Tarou Stankovou (ucastnici projektu Labute 200 8 -2010 si ji zajiste jeste pamatuji). Kamaradka me pred navstevou zoo varovala slovy, ze se jedna o „koncentracni tabor“ na zvirata. Presto jsem si chtel overit, jak to se zoologickou zahradou nejdulezitejsi rumunske metropole je v realu.
Po prichodu do parku se prede mnou rozprostrel vybeh s bazenem, ve kterem jsem videl asi nejvetsi chovnou skupinu pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus) v Evrope. Ptaku bylo zhruba neco kolem triceti a vyskytovali se mezi nimi i druhorocni jedinci. Neni to prilis prekvapive s ohledem na jedno z hlavnich hnizdist tohoto druhu nedaleko metropole. Mezi nimi se pohybovalo i nekolik pelikanu kaderavych (Pelecanus crispus). Jeden z nich vypadal, jako by ho prave vytahli z oleje. Vedle nich jsme v malem a silne zarostlem vybehu zastihli nekolik plamenaku starosvetskych (Phoenicopterus roseus) a karibskych (P. ruber). Na opacne strane velikeho patia jsme nasli nekolik malych kleci (zjevne pro papousky), na kterych se znacne podepsal cas nejen vzhledem, ale predevsim funkcnosti (nemely vubec teple zazemi). Na drevene budce nad jednou z nich sedel strakapoud maly (Dendrocopos minor) a mlatil do budky zobakem o sto sest. Prestoze jsem ho mel asi na ctyri metry, vzhledem k rychlosti jeho uderu se mi nepodarilo udelat jedinou cistou fotografii.
Prosel jsem nekolik prumernych kleci pro dikobrazy, kockovite selmy a primaty, ktere ve mne zanechaly neutralni dojem, a nocni pavilon. V pavilonu plazu a opic jsem v jedne vykachlickovane vnitrni expozici zastihl hejno korel chocholatych (Nymphicus hollandicus). Vedle mne fascinoval veliky vybeh pro lvy, uprostred ktereho sedela statna lvice na zebrovanem terennim dzipu. Docela stylove 🙂 Nase trasa se ponekud stocila zpatky k sekci s plamenaky, avsak predtim jsme obesli petiuhelnikovy komplex bazantich volier. Zde se diky pletivu moc kvalitne fotit nedalo. Ve valne vetsine pripadu se jednalo o bezne druhy bazantu – stribrne (Lophura leucomelanos), zlate (Chrysolophus pictus), diamantove (C. amherstiae), obecne (Phasianus colchicus), tenebroze (Phasianus colchicus var. tenebrosus), leskle (Lophophorus impejanus) a satyra Temminckova (Tragopan temminckii). Hned vedle jsme pokracovali v prohlidce vodniho ptactva. Ve velikem bazenu se koupalo nepreberne mnozstvi domacich kachen a husi ruznych tvaru a velikosti, vcetne nekolika pizmovek domacich (Cairina moschata f. domestica) a krizencu hus domacich a cinskych (Anser anser f. domestica x Anser cygnoides f. domestica). Vcelku jsem ocenil snahu zoo mit alespon nektera plemena drubeze popsana na cedulkach. Z nedomestikovanych druhu zde bylo nekolik labuti cernych (Cygnus atratus), husice egyptske (Alopochen aegyptiacus) a jeden mlady racek – asi belohlavy (Larus sp. cf. cachinnans). Ve vedlejsim oddelenem mensim bazenku odpocival par labuti velkych (Cygnus olor) s odrostlym mladetem.
Pres nekolik expozic malych selem jsme dosli az k serii ptacich volier. Jejich diverzita mne vcelku mile prekvapila. V asi sesti velkych a prostornych ptacich klecich s vodnimi nadrzemi jsme nasli celkem osm druhu kachen vcetne vzacneji chovaneho lzicaka teckovaneho (Anas platalea) a pizmovky hrebenate (Sarkidiornis melanotos), husice rezave (Tadorna ferruginea) a lisci (T. tadorna), bernesky belolici (Branta leucopsis), husy cisarske (Chen canagica), husice kuri (Cereopsis novaehollandiae), tri druhy husicek – vdovky (Dendrocygna viduata), australske (D. eytoni) a dvoubarve syn. bazinne (D. bicolor), slipky zelenonohe (Gallinula chloropus), lysky cerne (Fulica atra) a perlicky supi (Acryllium vulturinum). Nenasli jsme ale bohuzel avizovane kachny havajske (Anas wyvilliana) ani zlutozobe (Anas undulata), coz je vcelku skoda. V oddelene velike voliere sdileli o kus dal spolecny prostor kormorani velci (Phalacrocorax carbo), bernesky velke (Branta canadensis) a capi bili (Ciconia ciconia). Drobny sok jsem ale prozil, kdyz jsem kolem volier sel zpatky. V zazemi jsem pres prosklenou zed zahledl dvojici supu. Nejprve jsem na ni vytrestil oci, ale protoze se mi to nechtelo verit, nechal jsem si sve podezreni na pozdeji.
Kolem vybehu pro vlky a medvedy jsme se dostali do casti pro kopytniky. Zde bylo ptaci slozeni ponekud neprekvapive – vsechny bezne druhy bezcu a pavi korunkati (Pavo cristatus) vcetne bile formy. V jednom koute bylo umisteno nekolik dravcich volier. Zabrousil jsem do nich pohledem. Meli zde orla kralovskeho (Aquila heliaca) a morskeho (Haliaeetus albicilla), kane lesni (Buteo buteo), supa belohlaveho (Gyps fulvus) a dve voliery v rekonstrukci. U prvni byl uveden kondor andsky (Vultur gryphus). U druhe se moje podezreni potvrdilo – supi, ktere jsme videli v zazemi, byli supi indicti (Gyps indicus) – jedini v Evrope!!!
Bukurestska zoo neni velika, ale presto je to misto, ktere stoji za to navstivit. Zaroven bych zde chtel vyvratit otresne reference, ktere jsem mel od ostatnich. Je dost mozne, ze mesto ve spolupraci s Evropskou unii postupne zveda uroven parku. Jeden z prispevatelu serveru Zootierliste potvrdil o dva roky pozdeji svoji navstevou prudky narust diverzity parku. Z ptaku zde pribylo 15 bezne chovanych druhu papousku, zoborozci narikavi (Bycanistes bucinator), tri druhy beznejsich tukanu, dva druhy bezne chovanych sov, vousaci senegalsti (Lybius dubius), turaka chocholata (Tauraco persa), postolky obecne (Falco tinnunculus) a hrdlicky zahradni (Streptopelia decaocto), dva druhy bezne chovanych kachen, husice andske (Chloephaga melanoptera), ale take atraktivnejsi husice australske (Tadorna tadornoides), husy Rossovy (Anser rossii) a zejmena kvakosi rezavi (Nycticorax caledonicus), kteri jsou v Evrope pouze na par mistech. Jestlize se jim zdari navic nejake uspechy u dvojice supu indickych, jsou na dobre ceste dosahnout evropskeho standardu zoologickych zahrad. Tak co, presvedcim Vas k navsteve? Mrknete se sami na dalsi fotky tady.
Za mesic se budu tesit nashledanou!
Petr Suvorov
