První reportáží v novém roce bych se opět rád vrátil k tomu, co nového jsem zaznamenal v českých zoologických zahradách. Samozřejmě se můj záběr vztahuje pouze k mé geografické působnosti, a ta v roce 2012 obsáhla tři zoo – Lešnou, Plzeň a, jak již tradičně, Prahu.
ZOO PLZEŇ
Plzeňská zoo mě asi nikdy zatím nezklamala. Vždycky, když se do ní podívám, v ní objevím něco nového – ať už se to týká expozic nebo druhů. A to je prostě super! V australské části zoo opět přibyla spousta ptáků – konečně se podařilo sehnat samici tabona lesního (Alectura lathami), i když zatím je umístěna separátně od samce (bejku, dostaneš novou slečnu, tak se koukej chovat slušně 🙂 ). V jedné z menších voliérek jsem nově objevil poláky tmavé (Aythya novaeseelandiae) a hnědavé (A. australis). Jejich umístění do společné expozice není příliš šťastným řešením, protože málokdo je schopen tyto dva podobné druhy od sebe odlišit. V přilehlém australském výběhu vrubozobých mne potěšili mladí pelikáni australští (Pelecanus conspicillatus).
V nedaleké voliéře, ve které jsem ještě loni měl možnost obdivovat překrásnou volavku mořskou (Egretta gularis), se objevila místo ní stejně krásná volavka červená čínská (Ardea purpurea manilensis). Velkým překvapením pro mne byla hnízdní kolonie ibisů černohlavých (Threskiornis melanocephalus), které jsem zde viděl poprvé. Bohužel jsem s nimi ve voliéře nenašel avízované, podobně vypadající ibise australské (Threskiornis molucca), ač je zoo od roku 2012 nově získala z Bojnic. Oba dva druhy jsou po Evropě docela vzácné. Bohužel jsem tady nenašel avízovanou a docela unikátní volavku nádhernou (Ardeola speciosa).
Prošel jsem celou zoo až k pavilonu volavek obrovských (Ardea goliath) a hrošíků. V přilehlé voliéře byl asi hlavní novinkou kulík písečný (Charadrius hiaticula). Ve voliérce mezi komplexem afrických kopytníků a asijských nosorožců na mne trochu šly mrákoty a myslel jsem, že mám halucinace, když na mne zevnitř hleděl krásný skřivan ouškatý (Eremophila alpestris). Mimo Permskou zoo je Plzeň jedinou zoo v Evropě, která tento druh nyní chová!
Z voliéry severské tundry zmizela slepička jeřábka lesního (Tetrastes bonasia) a byla nahrazena tetřívky obecnými (Lyrurus tetrix), které jsem však nedohledal. Velmi mne překvapila ovšem zvědavá sýkora babka (Poecile palustris), jejíž chov v zajetí považuji za trošku zbytečný, nejednalo-li by se o výchovný aspekt pro děti. Avšak o to více mne mrzelo, že jsem v houštinách nenašel avízovanou křivku bělokřídlou (Loxia leucoptera). V africkém pavilonu je v pouštní expozici vypuštěn pár ťuhýků dlouhoocasých (Lanius cabanisi) – a vypadají tam naprosto parádně!
Zamířil jsem do horní části zoo. Ve voliéře dravců přibyla trojice krkavců bělokrkých (Corvus albicollis) a v expozici Severní Ameriky vyrostla obrovská, prostorná voliéra pro seriemy rudozobé (Cariama cristata), kondory krocanovité (Cathartes aura) a havranovité (Coragyps atratus). Už se schylovalo ke konci pracovní doby. Bleskem jsem projel japonskou zahradu, kde mne nejvíce upoutal skalník modrý (Monticola solitarus), který se ovšem nedal díky své plachosti vůbec fotit. O to větší štěstí jsem měl na samečka slavíka kaliopa (Luscinia calliope), který mi ochotně sedl na krmítko. Ve stejné voliéře přibyl i nový bažant obecný – tentokráte zeravšanský (Phasianus colchicus zerafschanicus). Tím se počet chovaných poddruhů bažanta obecného v Plzni rozšířil na 11. Další obrázky z mé plzeňské návštěvy naleznete zde.
ZOO LEŠNÁ
Moje návštěva Lešné se odehrála po skoro pěti letech a doprovod mi tentokráte dělal můj stárnoucí strýček, kterého jsem chtěl při té příležitosti trochu vyvenčit. Přijel jsem se sem podívat zejména na jeřáby černokrké (Grus nigricollis), kteří bohužel ještě v expozici nejsou, ale přesto jsem s prázdnou úplně neodešel. Jeden pár je umístěn v zázemních prostorách za jihoamerickými výběhy, kde jsem bohužel nikoho ze zaměstnanců nesehnal. Ptáci byli nicméně vidět z vyhlídky u tapírů jihoamerických aspoň přes plot. Ve vedlejším jihoamerickém výběhu přibyli stylově k nandu Darwinovým (Pterocnemia pennata) a krocanům divokým (Meleagris gallopavo) také křídlovaní kondoři krocanovití. Mimo supy je to tak další dravčí skupina, kterou jsem měl tak příležitost vidět pobíhat křídlované v otevřeném výběhu. Vzhledem k jejich mobilitě jim to evidentně potíže nečiní.
To už jsme se ale přesouvali přes průchozí papouščí voliéru, kde jsem si konečně v klidu prohlédl hoka pospolitá (Crax alector) k mokřadním expozicím. Zde se příliš mnoho nezměnilo, zmizeli krokodýli a část jejich výběhu byla věnována morčákům velkým (Mergus merganser).
V australské části vzniklo nově dětské hřiště a v přilehlé voliéře sdílel s nestorem kea (Nestor notabilis) prostor flétňák australský (Gymnorhina tibicen). Na protějším rybníku vystřídali husice královské (Tadorna radjah) pelikáni australští a posílili vlastní druhovou epidemii v ČR (3 z 8 chovaných míst v Evropě jsou v ČR). Australským kontinentem jsem se dostal až do Asie. Zoborožce temné (Aceros plicatus) nahradili v prosklenné voliéře dvojzoborožci indičtí (Buceros bicornis) a ve výběhu asijských kopytníků přibyl pár jeřábů daurských (Grus vipio) a osamělá husa sněžní (Chen caerulescens). Voliéra asijských brodivých byla až po strop napěchována nesyty indomalajskými (Mycteria leucocephala) a bílými (M. cinerea), na které jsem se velmi těšil. Nenašel jsem u nich však tabulkou zmiňovanou volavku hnědohřbetou (Ardeola grayii). Úžasná mi přišla vedlejší průchozí voliéra pro supy, obývaná supy krahujovými (Gyps rueppellii), himalájskými (G. himalaynesis) a kapucíny (Necrosyrtes monachus).
Na africkém panoramatu kopytníků přibyla pižmovka ostruhatá (Plectropterus g. gambensis) a vedle vznikl docela luxusní mokřad pro jeřáby královské (Balearica regulorum). Prošli jsme opuštěný lemuří ostrov, kde cedulka hlásila cosi o tom, že lemuři byli pro nekázeň návštěvníků přesunuti z expozice natrvalo, a octli jsme se před zbrusu novou obrovskou africkou voliérou. Jeřábi bradavičnatí (Bugeranus carunculatus) v ní sice měli být hlavní atrakcí, ale nebyl zde ani jeden. Na stromech posedávali nesytové afričtí (Mycteria ibis) a marabu africký (Leptoptilos crumeniferus) a velkou dřevěnou budku obýval pár zoborožců hvízdavých (Bycanistes fistulator). Velkou letošní novinkou v Africe byl nově otevřený komplex Etiopie II (a nutno říct, že se povedl!). Zde z ptačích expozic vyrostla veliká voliéra pro výry bělavé (Bubo lacteus). Velmi zajímavým experimentem je kombinace zoborožců havraních (Bucorvus abyssinicus) a krkavců bělokrkých ve společné expozici. Vysoce inteligentní krkavci a zoborožci sekundují náramně jeden druhému a mají-li chuť si hrát, nemusí je nikdo pobízet. V době naší návštěvy uvnitř probíhalo představení na téma “máš něco v zobáku a já to chci”, při kterém se jeden z krkavců naháněl s jedním zoborožcem po celé voliéře. Celá scénka vypadala sice spíše jako strategické válečné tažení, při kterém zoborožec na zemi pozorně sledoval krkavce s oříškem v zobáku na suchém kůlu a snažil se předvídat, kam krkavec poletí. V celé kompozici působil elegantní hadilov písař (Sagittarius serpentarius) doslova jako netečná slepice do počtu, protože na hry jej moc neužilo. Čas se ale už nachýlil, tak jsem ještě stačil podchytit další podstatnou novinku, pelikány skvrnozobé (Pelecanus conspicillatus) v zámecké voliéře, a pak bylo už opravdu na místě vyrazit domů. Můj sedmdesátiletý strýc spal po celodenním výletě jako malé dítě. Aktualizované fotky z Lešné naleznete zde.
ZOO PRAHA
Jako vždy je pro mne velmi těžké Prahu hodnotit, protože ji navštěvuji daleko častěji a změny sleduji o hodně více. V letošním roce se kolekce ptáků navíc hodně pozměnila. Expozice sice nepřibyly téměř žádné, nicméně diverzita nově získaných druhů byla až zarážející. Co víc, mnoho druhů, které letos Praha získala, jsou v rámci Evropy skutečné rarity. Posuďte sami…
Pod výběhem tučňáků se objevily dvě nové voliéry – jedna pro zásobní pár ketup malajských (Ketupa ketupu), u kterých se nějakou dobu zdržoval samec pižmovky domácí (Cairina moschata f. domestica), druhá pro druhý pár puštíků brýlatých (Pulsatrix perspicillata) a hok žlutozobých (Crax fasciolata). V prostorách bažantnice přibyli zoborožci hnědaví (Buceros hydrocorax), dudkovec stromový (Phoeniculus purpureus), hoka přilbová (Pauxi pauxi), bažanti Wallichovi (Catreus wallichi) a turkménští (Phasianus colchicus zarudnyi) a z těch opravdu velkých unikátů špačci holohlaví (Sarcops calvus; chováni mimo Prahy jen v holandském Alphenu) a sovy klínočelé (Phodilus badius; 5 zoo v Evropě) a výrečci filipínští (Otus megalotis – v Evropě jen v Praze a Plzni). Vystaveni byli konečně arové hyacintoví (Anodorhynchus hyacinthinus) a vedení zoo slibuje renovaci papouščích expozic v průběhu příštího roku. Do voliéry supů mrchožravých (Neoprhon percnopterus) byl přidán pár krásných morčáků šupinatých (Mergus squamatus; 9 zoo v Evropě, mimo ČR jen Německo a Anglie) a já jsem vcelku zvědav, jak budou v této atypické ptačí kombinaci prosperovat. V lineárce loriů nad velkou voliérou dravců jsou nově papoušíci modrobradí (Loriculus vernalis; 3 zoo) a loriové žlutoskvrnní (Trichoglossus chlorolepidotus; 6 zoo).
Ze Dvora Králového byli do Prahy dovezeni tři pelikáni skvrnozobí. Česká republika se tak stala unikátem, protože mimo ČR, kde je chová Dvůr, Praha a Lešná, je chová pouze Berlín. Dočasně byly do rybničních expozic deponovány tři labutě černé (Cygnus atratus).
V Sečuánském pavilonu se objevila malá skupinka kachniček obojkových (Nettapus coromandelianus; opět mimo Prahy pouze Alphen aan den Rijn), bulbul černohlavý (Pycnonotus atriceps; 5 zoo), chocholáček čelenkový (Yuhina diademata; 5 zoo) a zvonek černohlavý (Carduelis ambigua; 5 zoo).
Na voliéře Dunajská delta jsou vystaveny exkluzivně volavky vlasaté (Ardeola ralloides; 9 zoo).
Laguna jeřábů se sice nerozrostla biodiverzitně, zato se z ní stala nepostradatelná mateřská školka pro jeřáby daurské (Grus vipio) i mandžuské (Grus japonensis). Čerstvě letos zasedla samice jeřába bradavičnatého, avšak nezadařilo se. Diverzitu však rychle dohnal Pavilon vodních ptáků. V australské voliéře jsou nově poslední zbylí ibisové slámokrcí (Threskiornis spinicollis) ze Zoo Lešná, doprovázeni atypickými lžičáky širokozobými (Malacorhynchus membranaceus; 5 zoo). V jihoamerické expozici je zde možné nově vidět divokou formu pižmovky velké (Cairina moschata), ostralky bělolící (Anas bahamensis), čírky hottentotské (Anas hottentota) a dytíky bledé (Burhinus superciliaris; 10 zoo). V africké voliéře se příliš dlouho nezdrželi dytíci skvrnití (Burhinus capensis). Zajímavým doplňkem kolekce brodivých je turako bělokorunkatý (Tauraco leucolophus). V zázemí se zdržují navíc ještě kulíci píseční (Charadrius hiaticula) a dytík velký (Burhinus grallarius), avšak ve voliérách jsem je zatím neviděl.
Sami vidíte, že Praha měla za rok 2012 opravdu co nabídnout. A já nabízím dvě galerky k ptačímu bohatství –tuto a tuto.
Mějte se krásně, za měsíc nashledanou!
Petr Suvorov
