SLIMBRIDGE, MOKRADNI REFUGIUM PRO PTAKY 2/3 
Minuly mesic jsme skoncili u vybehu s domacimi kachnami a ja jsem si odskocil posilnit se na dalsi cestu Hogarthovu pozorovatelnu. Po svacine jsem pokracoval dale k australskemu rybniku. Na nem par labuti cernych (Cygnus atratus) vodil jedine mlade. Do hejno lzicaku australskych (Anas rhynchotis) a nekolika kachen divokych (Anas platyrhynchos) byly zamichany kachny prouzkovane (Anas superciliosa), ktere, ac velmi zajimave, v hejnu hnedych vrubozobych velmi rychle zmizely. Po brehu pobihaly kachnicky hrivnate (Chenonetta jubata) a na ostruvku odpocival par husic australskych (Tadorna tadornoides).
Na protilehlem rybnicku pres cestu Australie pokracovala. Na travniku odpocivala skupinka husovcu strakatych (Anseranas semipalmata) a nekolik husicek stehovavych (Dendrocygna arcuata) a australskych (Dendrocygna eytoni), na volne vode plaval par husic kralovskych (Tadorna radjah) a polaci hnedavi (Aythya australis). Po leve strane se prede mnou objevila velika melka plocha, na ktere krome paru husic sedohlavych (Tadorna cana) nebylo zhola nic. Z planku se postupne dozvidam, ze zde ma byt hejno plamenaku starosvetskych (Phoenicopterus roseus), kteri jsou ovsem na druhem rybnicku pres cestu. Tam zase maji byt plamenaci mali, ktere jsem videl na zacatku parku. Proste trosku odklon reality od teorie. Plamenakum delaly spolecnost jeste husicky vdovky (Dendrocygna viduata) a zrzohlavky cervenooke (Netta erythrophthal?ma). Posleze jsem se dozvedel, ze prazdna laguna byla v dobe me navstevy v prestavbe. V soucasne dobe jsou plamenaci zpatky a navic jsou tu umisteny jeste cirky popelave (Anas capensis) a kachnice africke (Oxyura maccoa).
Pri ceste dal jsem narazil na prostornou australskou volieru, ve ktere sedelo hejnko husic vlnkovanych (Stictonetta naevosa) a osamely stary samec kachny ruzouche (syn. lzicak australsky; Malacorhynch?us membranaceus)?. Podle internich zdroju jsou zdejsi husice vlnkovane prvnim chovem mimo Australii vubec. Prilehly tropicky sklenik mne nechal poradne zapotit. Interiery ukryvaly mimo bujne vegetace krasne husicky kratkoocase (Thalassornis leuconotus), kachnicky amazonske (Amazonetta brasiliensis ipecutiri) a cirky cernoskvrnne (Anas bernieri), v podrostu pobihaly krepelky korunkate (Rollulus roulroul) a na jednom zabradli sedel par trubacu agami (Psophia crepitans). Z dalsich druhu jsem v pavilonu nevidel zhola nic, coz je skoda – meli tu byt mysaci hnedokridli (Colius striatus), holubi zelenokridli (Chalcophaps indica), kruhoocka japonska (Zosterops japonicus), drozdici belotemenni (Cossypha niveicapilla), kardinalove sedi (Paroaria coronata) a drozdi lombocti (Zoothera dohertyi).
Cesta dal vedla k rybnicku, prozaicky nazvanemu “Pampove labute”, na kterem jsem zastihl par jihoamerickych labuti cernokrkych (Cygnus melanocorypha), zrzohlavky peposaka (Netta peposaca), ostralky belolici syn. kachny bahamske (Anas bah?amensis), cirky andske (Anas puna), vedle take kachnice argentinske (Oxyura vittata), chovateli velmi oblibene kachnicky sedoboke (Calonetta leucophrys), cirky modrokridle (Anas discors), labute koskoroba (Coscoroba coscoroba) a original divoke pizmovky velke (Cairina moschata). V domecku pro plamenaky odpocivalo v polednim vedru skoro tricetihlave hejno plamenaku andskych (Phoenicoparrus andinus), ktere az krmeni donutilo vstavat. Ve venkovni expozici se brouzdalo hejno skoro 180 plamenaku chilskych (Phoenicopterus chilensis), pod nohami se jim motali hvizdaci stejnobarvi (Anas sibilatrix), lzicaci teckovani (Anas platalea), husicky stromove (Dendrocygna arborea) a podzimni (Dendrocygna autumnalis). Ve vegetaci opodal pospavala husice andska (Chloephaga melanoptera) a kachna vlasata (Lophonetta specularioide?s). V separovanem vybehu postaval par impozantnich caji chocholatych (Chauna torquata) a kolem nej plavaly kachnicky amazonske.
Z Jizni Ameriky jsem se dostal postupne do Severni, kde mne privital par labuti trubac (Cygnus buccinator), morcaci chocholati (Lophodytes cucullatus), kachnicky karolinske (Aix sponsa), hvizdaci americti (Anas americana), polaci vlnkovani (Aythya affinis) a americti (Aythya americana). Bohuzel jsem zde nepotkal ctyri druhy, ktere jsem docela chtel videt: polaky prouzkozobe (Aythya collaris), kachny havajske (Anas wyvilliana), kachny laysanske (Anas laysanensis) a kachny tmave (Anas rubripes).
Na severu jsem vsak zustal i ve vedlejsim vybehu, jen jsem se presunul na Stary kontinent do tundry. Tu obyvali morcaci bili (Mergellus albellus), hoholi severni (Bucephala clangula), polaci kaholka (Aythya marila), bernesky belolici (Branta leucopsis) a opet jeden par labuti Bewickovych (Cygnus bewickii). Vedlejsi vybeh zdobilo pravdepodobne nejvetsi hejno kajek morskych (Somateria mollissima), ktere jsem v zivote videl (cca 50 ex). Spolecnost jim delali morcaci velci (Mergus merganser). Obrovskym okruhem jsem se pomalu dostal az zpatky. Kousek od vchodu jsem si jeste prohledl komplikovana zarizeni na odchyty kachen (cela sekce o historii lovu a odchytu vrubozobych mi prisla docela zajimava). Posledni rybnik, ktery jsem absolvoval, byla prostorna laguna plamenaku americkych (Phoenicopterus ruber). Tim jsem zakoncil cely okruh casti “zoologicke zahrady”. V pristi kapitole, ktera bude spadat jiz do sekce cestopisu, projdu jednotlive pozorovatelny. Hodnoceni celeho parku si ale dovolim jiz nyni.
Prestoze je cely projekt velmi zajimavy, navsteva parku ve mne zanechala smisene pocity. Park je krasny, expozice upravene, chovne vysledky musi byt skvostne (obrovske hejno kajek morskych, hus sneznich ci lzicaku australskych, odchovy husovcu stracich…). Opomenout se nedaji programy na reintrodukci jerabu popelavych, pro reprodukci bernesek havajskych, kachnic belohlavych i hryzce vodniho. Co mi vsak v celem parku schazi, je heterogenita. Park je po strop napechovan vrubozobymi, az do te miry, ze ostatni ptaci rady v nem uplne zanikaji, snad az na jeraby a plamenaky, a to i navzdory velmi preciznimu geografickemu rozdeleni. Opomenuti jsou zcela bahnaci a dlouhokridli a prekvapive uplne absentuji brodivi bez vyjimek. Pravdou ale je, ze v dobe me navstevy zde rostla voliera pro tenkozobce. Ocekaval bych expozice kratkokridlych z celedi Rallidae, mokradnich pevcu (sykorice vousata, rakosnici) ci mokradnich dravych ptaku (motaci, kalous pustovka). Uprostred celeho parku se uplne ztraci hezky delane expozice pro drobne hlodavce, vydry i obojzivelniky. Je to vcelku skoda, protoze park je opravdu moc pekny, jen mi prijde, ze by se nemel tak usilovne monotematicky soustredit na vrubozobe, ale otevrit svoje brany dalsim ptacim ci zivocisnym skupinam. Dochazim k zaveru, ze velice zalezi na tom, jakyma ocima se na takoveto zarizeni ma hledet. Vyse popsany odstavec by odpovidal srovnani WWT v ramci zoologickych zahrad. Nemohu jej ale porovnavat ani s ornitologickymi rezervacemi, protoze tem neodpovidaji zase zvirata chovana v expozicich. Tim spada WWT do kategorie zarizeni, ze ktereho si nejsem jist, jake dojmy si odnasim a jake bych si odnest mel. Po opetovnem peclivem procteni webovych stranek jsem dosel k zaveru, ze WWT ma uzasnou myslenku, kterou chce realizovat a mnohde se jim to dari, ale pokud se budu na toto misto divat ocima navstevnika, nevyctu to z nej bez toho, aniz bych mel k dispozici „omacku kolem“. O blizsi vysvetleni k podstate parku jsem pozadal zoologa Paula Rose: “Jedna se o historickou zalezitost. Kdyz dal Peter Scott v roce 1946 vznik refugiu pro divoke ptaky s nazvem The Wildfowl Trust, ve Velke Britanii toto oznaceni znamenalo pouze kachny, husy a labute. Posleze sem pribyli jeste plamenaci, protoze jejich evolucni puvod v te dobe nebyl vyjasnen. V roce 1988 se zarizeni prejmenovalo na Refugium pro divoke ptaky a mokrady – Wildfowl and Wetlands Trust. Zaroven jeho cinnost obsahla i ochranu vystavovanych ptaku. Pokud ale mluvis o nejvetsi kolekci “wildfowl” v britskem slova smyslu, kazdy si predstavi misto, kde je velmi mnoho kachen.”
Takze rada na zaver pro ty, kteri byste nahodou navstivili nektere z center WWT: proctete si dobre materialy dostupne na webu. Ja se pokusim odmyslet si to, co WWT zarazuje do kategorie zoologickych zahrad, a soustredit se na to, co spojuje WWT s ochranou prirody. Navzdory mym smisenym dojmum hodnotim navstevu Slimbridge jako pozitivni zazitek…
Fotoreportaz ze Slimbridge je k dispozici zde.
Tesim se brzy nashledanou!
Petr Suvorov
Oba dva dily clanku byly editovany zoologem Paulem Rose, prednasejicim ze Sparsholt College Hampshire. Diky za veskere pripominky k textu!
