SLIMBRIDGE, MOKRADNI REFUGIUM PRO PTAKY 1/3 
Park Slimbridge jsem navstivil v kvetnu 2011. Dat dohromady recenzi na toto zarizeni pro mne bylo asi nejvetsim oriskem ze vsech zoologickych zahrad vubec. Slimbridge patri k unikatni britske siti tzv. WWT – Wildfowl and Wetland Trust. Jedna se o sit deviti udrzovanych mokradnich center, rozmistenych po cele Velke Britanii, jejichz hlavnim cilem je zachrana nejohrozenejsiho biotopu – mokradnich spolecenstev. Unikatni projekt, ktery je sestaven z jakesi obdoby ptaci zoologicke zahrady a prirodni rezervace s pozorovatelnami, se ve Velke Britanii tesi velke oblibe.
Jiz pred prichodem k parku mne z dalky zdravila dvojice divokych husic liscich (Tadorna tadorna), jejichz populace je kolem Slimbridge velmi cetna. Po pruchodu hlavni halou, pri kterem jsem nezapomnel ukoristit jedno vydani strejdy Svenssona za 15 ?, jsem navstivil expozici obojzivelniku, z niz jsem se rovnou vydal do sveta ptactva. Otevrelo se prede mnou panorama velikanskeho rybniku, plneho labuti. Decentne vytvoreny kamenity litoral dodaval rybniku docela duveryhodnou podobu. Labutim velkym (Cygnus olor) zde delaly spolecnost husy velke (Anser a. anser), polaci chocholacky (Aythya fuligula), lysky cerne (Fulica atra), kachnicky karolinske (Aix sponsa) a osamela samice polaka vlnkovaneho (Aythya affinis). Vsechna tato zvirata se vetsinou letecky premistovala sama, protoze se jednalo o divoke populace. Pouze polak vlnkovany patril k nekolika malo ptakum, kteri utekli ze zdejsich vybehu.
Na jedny z nejatraktivnejsich perel parku jsem nemusel cekat dlouho – byly hned v nasledujicim vybehu. Ten obyvalo chovne hejno plamenaku malych (Phoeniconaias minor), nekolik pubertalnich plamenaku karibskych (Phoenicopterus ruber), dva plamenaci starosvetsti (Phoenicopterus roseus) a take dva druhy, ktere byly jednim z hlavich duvodu me navstevy zde: dvojice plamenaku andskych (Phoenicoparrus andinus) a osamely plamenak Jamesuv (Phoenicoparrus jamesi). Oba dva druhy jsou v Evrope chovany pouze zde a v Berline, jeden par plamenaku andskych ma navic Zoo Wuppertal (jiz jsem psal zde)
U plamenaka Jamesova bohuzel Slimbridge vlastni jen tohoto stareho samce a vyhlidky na dalsi chov jsou zatim mizive (narozdil od Berlina, kde se tento druh dokonce mnozi). V pozadi se na travniku predvadel sve druzce jeste samec husice modrokridle (Cyanochen cyanopterus).
Velka vetsina parku je rozdelena geograficky – o kus dal se tedy prede mnou otevrelo asijske panorama. Mezi husicemi rezavymi (Tadorna ferruguinea), zrzohlavkami rudozobymi (Netta rufina) a kachnicemi belohlavymi (Oxyura leucocephala) suverenne vevodily dva pary labuti Bewickovych (Cygnus bewickii). Slimbridge je jednim z nejdulezitejsich zimovist divoke populace tohoto druhu a na zimu se sem stahuji stovky ptaku. Na druhe strane cesticky se tahl dlouhy kanal, osazeny mokradni vegetaci. Cesticka dale vedla podel maleho jezirka, kde krome divokych husic liscich byli hlavnimi obyvateli polaci dlouhozobi (Aythya valisneria). Naproti se rozprostiralo vetsi jezero s evropskou avifaunou – byli zde lzicaci pestri (Anas clypeata), husy belocele (Anser albifrons), hejno chocholacek, ale predevsim velika chovna skupina jerabu popelavych (Grus grus). Celkem zde bylo vice nez pet paru. Slimbridge se aktivne podili na navratu tohoto krasneho druhu do volne prirody. Jerab popelavy byl totiz diky vysouseni mokradu v UK temer vyhuben. Vice o celem projektu muzete nalezt zde .
Na dalsim z asijskych rybnicku plavaly opet kachnice belohlave, doprovazene cirkami modrymi (Anas querquedula), zatimco v trave se pasla mensi skupinka jerabu panenskych (Anthropoides virgo). To uz ale zacinalo komentovane krmeni vyder kanadskych (Lontra canadensis), jednech z mala savcu v parku. Park se take aktivne podili na zachrane ohrozene mysky drobne (Micromys minutus) a hryzce vodniho (Arvicola terrestris), jejichz expozice sousedi s vybehem vyder.
Nasledovala soustava mensich vybehu. V prvnim z nich, venovanem africkym ptakum, jsem zastihl husicky vdovky (Dendrocygna viduata) spolecne s pizmovkami ostruhatymi (Plectropterus gambensis niger). Australsky vybeh obyval par agresivnich husic kurich (Cereopsis novaehollandiae). Pak jsem na navstevnicke stezce zahledl osamelou husu labuti (Anser cygnoides) a o kus dal dve bernesky havajske (Branta sandvicensis). Najednou jsem si vsiml, ze v jednom vybehu delal paru polaku malych (Aythya nyroca) spolecnost dalsi par techto ohrozenych husi, obklopeny malym houfem mladat. O kus dal jsem v navstevnickem prostoru potkal hejno modrych a bilych hus sneznych (Chen caerulescens), ktere pres plot pozorovaly krasne asijske cirky srpopere (Anas falcata), kachny filipinske (Anas luzonica), kachnicky mandarinske (Aix galericulata) a polaky cernohlave (Aythya baeri). To uz jsem se ale ocitl na rozlehle louce, doslova posete husami. Mozna proto se tomuto mistu rikalo „Husy sveta“. Hus sneznych zde byly doslova desitky, stejne jako hus labutich. Dale jsem zde objevil bernesky rudokrke (Branta ruficollis), husy tibetske (Anser indicus), neprilis cetne husy male (Anser erythropus), husy cisarske (Chen canagicus) a pri detailnejsim pozorovani jsem rozlisil i nekolik hus belostnych (Chen rossii). Co mne ale velmi prekvapilo, byla velikost zdejsi populace bernesek havajskych. V prubehu vychazky jsem zde videl minimalne pet rodin s housaty, coz, vzhledem ke statutu tohoto druhu ve volne prirode, povazuji za vyborny kus prace. Zaznamenal jsem zde, ze berneska havajska je mezi husami neprilis adaptovana na vodni prostredi, cemuz svedci i redukovane plovaci blany (plavat ji clovek vidi pouze velmi vzacne). Od kolegy jsem se dozvedel, ze tento druh ve volne prirode zije na lavovych polich a kompletni blany by si na povrchu, ktery obyva, velmi brzy potrhal.
Cekal mne kout domacich kachen. Opet mne prekvapila diverzita zde chovanych plemen. Potkal jsem zde breznackam podobne, ale o mnoho tezsi Ruanske i Saske kachny, indicke bezce, kachny Campbellovy, kachny zakrsle a kajugy. Na cesticce si skupinka husi malych brala od lidi krmeni z ruky. Protoze byl cas na malou svacinku, protahl jsem si pauzu pozorovanim divokeho ptactva na Hogarthove pozorovatelne. Nez dojim, udelejte si pauzu i Vy, protoze nas ceka jeste dlouhe putovani. Takze za mesic nashledanou!
Petr Suvorov
