ZOOLOGICKÁ ZAHRADA DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM 
ZOO Dvůr Králové se mi během posledních tří let podařilo navštívit celkem třikrát – v květnu 2007 jsem se tam vypravil na vlastní průzkumnickou exkurzi sám. V říjnu 2008 jsme se rozhodli pro hromadný výlet poté, co sem přesunula své působiště jedna z našich nezapomenutelných kolegyň ze ZOO Praha (takže spíš „srdeční záležitost“). V lednu letošního roku jsem dostal pozvánku na seminář Nové metody v chovu exotických zvířat, o kterých jsem zde na webu psal článek 28. března 2009 (naleznete jej zde).
Z hlediska druhové diverzity budí Dvůr Králové dojem velmi dobré zakonzervovanosti, zejména u kopytnatých skupin savců. Sbírka ptáků je velmi slušná, bohužel k mé velké nelibosti se ZOO tváří, že v blízké budoucnosti dojde k její redukci.
Park má tři části – klasickou ZOO, savanovou expozici africké divočiny a safari. V rámci safari moc ptáků neuvidíte – co mi paměť sahá, na některých rybníčcích je možné vidět pelikány bílé (Pelecanus onocrotalus), kadeřavé (Pelecanus crispus) a údajně i husy velké (Anser anser). V rámci rozlehlých antilopích výběhů africké savanové části jsem v centrálním výběhu zahlédl čápa sedlatého (Ephippiorhynchus senegalensis), marabu afrického (Leptoptilos crumeniferus) a husici nilskou (Alopochen aegyptiacus). Savanová část je zakončená velikým rybníkem, propojeným s rozlehlou travnatou plochou. Tuto expozici obývá kromě kopytníků chovné hejno jeřábů královských (Balearica regulorum). V roce 2007 měli celkem 9 ex – nejsem si jist, jestli to dokonce není největší chovná skupina v ČR. Pozornost zasluhují tři druhy pelikánů – již zmíněný pelikán kadeřavý, africký pelikán rudohřbetý (Pelecanus rufescens) a asijský pelikán skvrnozobý (Pelecanus philippensis). Navzdory odlišnému areálu rozšíření jsou všechny tři druhy poměrně podobné, takže je úplně nejlepší si vzít dalekohled a určovat si, který je který. S úspěchem se mi podařilo determinovat všechny dospělé ptáky do druhu, s odrostlými nedovybarvenými jedinci jsem měl ale problém. Návštěvník laik si možná pelikánů skvrnozobých ani nevšimne, což je možná škoda, protože se jedná o druh, který mají v Evropě pouze tři zoologické zahrady (kromě DK je to ještě Berlín a park Lignano Sabbiadoro v Itálii).
Bokem tohoto výběhu leží zarostlá klidná expozice, ve které byl ještě v roce 2007 umístěn pár čápů černých (Ciconia nigra). V jednom výběhu pro kopytníky i na safari jsem viděl i čápa bílého (Ciconia ciconia) a několik volavek popelavých (Ardea cinerea), ale tato zvířata velmi pravděpodobně pocházela z divoce žijících populací z okolí.
U hotelu Safari v klasické části ZOO se nachází malá voliérka se snovači zahradními (Ploceus cucullatus). Vedle pavilonu opic leží expozice antilop sitatung (Tragelaphus spekeii), kterou obývá další část skupiny jeřábů královských, čápi sedlatí a zoborožci kaferští (Bucorvus leadbeateri). Ve vedlejším výběhu jsem našel spolu s kudu (Tragelaphus strepsiceros) a žirafami Rothschildovými (Giraffa camelopardalis rothschildi) pár hadilovů písařů (Sagittarius serpentarius), které ovšem díky jejich přirozené plachosti asi neuvidíte na kratší vzdálenost jak 30 metrů.
Ve velké voliéře pod budovou ředitelství sdílí hejno plameňáků karibských (Phoenicopterus ruber) a starosvětských (Phoenicopterus roseus) prostor společně s pižmovkami hřebenatými (Sarkidiornis melanotos), nesyty africkými (Mycteria ibis) a třemi druhy husiček rodu Dendrocygna. V roce 2007 jsem zde ještě zastihl perličky chocholaté (Guttera pucherani), které byly posléze přesunuty do průchozí ptačí voliéry u Pavilonu tropických bažin. Naproti této voliéře byla otevřena během roku 2008 průchozí voliéra s pelikány. V době naší loňské návštěvy ji obývali pelikáni rudohřbetí. Průchozí expozice pro pelikány jsou jistě nesmírně atraktivní. V České republice ji jako první zřídili právě ve Dvoře Králové. V zahraničí jsem viděl průchozí výběh s křídlovanými pelikány bílými v ZOO Hannoveru. Osobně si ale myslím, že opatrnosti není nikdy dost, především v případě menších dětí. Pelikán je totiž pták, který občas poněkud se svým zobákem neumí zacházet a vzhledem ke jeho přirozené zvědavosti to může skončit i nějakým škrábancem. Stal jsem se zde dokonce svědkem humorné scény, kdy na předvstupní komoře do voliéry seděl jeden pelikán, který vždy, když chtěl pod ním někdo projít, klapl zobákem dolů a bylo vidět, že ho to očividně baví. Jeden z návštěvníků (podotýkám, dospělý muž okolo čtyřicítky) při představě průchodu pod sedícím ptákem téměř omdlel a utekl z voliéry opačným směrem. Ve mně vzbuzovalo pelikánovo nadšení pouze úsměv nad jeho škodolibostí.
Do pavilonu Ptačí svět jsem měl tu možnost se podívat již krátce po jeho otevření v devadesátých letech. Tenkrát jsem byl naprosto unešen atmosférou expozic. V první ze dvou hal jsou ve vnitřních voliérách ptáci od návštěvníků odděleni ne mřížemi, ale dlouhými ocelovými vlasci, které při fotografování neruší. Navzdory tomu, že jsou tyto vlasce poměrně blízko u sebe, se již některým chovancům prý podařilo udělat si výlet po návštěvnických prostorách haly tak, jak to bývalo v hale druhé dobrým zvykem. Tam byli ptáci puštěni volně. Při mé návštěvě v roce 2007 mě poněkud zklamal stav zeleně vnitřních prostor pavilonu. Na zhoršení stavu vegetace mají evidentně zásluhu chovanci pavilonu. Ze zkušeností ze ZOO Praha vím, že je občas téměř nereálné dávat živé rostliny do expozice některých druhů živočichů. Týká se to hlavně „zvídavých“ skupin zvířat, jako jsou poloopice, opice, kopytníci, papoušci atp., které jsou schopné prakticky veškerou vegetaci velmi rychle zlikvidovat. Nenapadlo mě ale, že by i relativně drobné ptactvo na tom mohlo mít záslužný podíl. Z druhů jsem zastihl pár pávů konžských (Afropavo congensis), trubače agami (Psophia crepitans) a čejky australské (Vanellus miles). V letošním roce je bohužel tato hala v kompletní přestavbě, protože se ji vedení rozhodlo z části věnovat chovu primátů. Malá expozice na primáty vznikla i v první hale.
První hala je toho času věnovaná několika expozicím různých světadílů. V největší voliéře afrického kontinentu jsem v roce 2007 viděl ostnáka afrického (Actophilornis africanus). V křoví jsem našel samici čírky modrozobé (Anas versicolor) s houfem kachňat. Těm se kromě matky věnoval osamocený kohout páva konžského, který s nimi údajně chodil i do vody (viz moje reportáž z chovatelského semináře). Na jaře roku 2009 jsem toho samého kohouta viděl v zázemí již bez čírky a v africké voliéře byl umístěn pár pávů z druhé haly. V druhé africké voliéře zůstali doposud kulíci nilští (Pluvianus aegyptius), dále dudek chocholatý (Upupa epops), čejky běločelé (Vanellus armatus) a vousák červenožlutý (Trachyphonus erythrocephalus). V australské voliéře u vchodu jsem v první chvíli musel hledat kryptické lelkouny soví (Podargus strigoides), zato kystráček modrolící (Entomyzon cyanotis) se přehlédnout rozhodně nedal, stejně jako již zmíněné čejky australské. Voliéra naproti této expozici je věnována druhům Jižní a Střední Ameriky, ze které bych jmenoval tukana vrubozobého (Ramphastos vitellinus). O to víc mě překvapila přítomnost vzácné žluvy černošíjné (Oriolus chinensis), chované v Evropě mimo DK pouze v ZOO v Plzni, Walsrode a Budapešti. O zázemních chovech dalších pěvců jsem již psal v recenzi o chovatelském semináři, takže se k nim již vracet nebudu.
Ptačí svět má i několik venkovních voliér. Ty obývá pár arů hyacintových (Anodorhynchus hyacinthinus), krásný samec zoborožce hnědavého (Buceros hydrocorax), výše zmíněné čejky běločelé a kolpíci afričtí (Platalea alba). V roce 2007 jsem tam ještě zastihl dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus), ibise hagedaš (Bostrychia hagedash) a kladivouše takatra (Scopus umbretta). Poslední dva zmíněné druhy jsou v současnosti k vidění v prostupné ptačí voliéře.
Velká průchozí voliéra blízko návštěvnického vchodu je posledním velkým ptačím komplexem. Na konci loňského roku bylo návštěvníkům zpřístupněno zimoviště, nazvané Pavilon tropických bažin. Je to taková místní oáza klidu, kam nechodí tolik návštěvníků, takže si tam lze na chvíli odpočinout od okolního ruchu. Kromě zmíněných kladivoušů takatra, ibisů hagedaš a perliček chocholatých zde sídlí kolonie kolpíků růžových (Platalea ajaja) a ibisů rudých (Eudocimus ruber). Z dalších brodivých nelze opomenout pár excelentních volavek červených (Ardea purpurea).
Z vrubozobých ptáků jsem zde zastihl zrzohlávky rudozobé (Netta rufina), hohola severního (Bucephala clangula), čírky modrozobé (Anas versicolor), morčáky chocholaté (Lophodytes cucullatus), poláky kaholky (Aythya marila). Cedulka uvádí ještě poláka proužkovaného (Aythya collaris), ale toho jsem dodnes neměl šanci vidět, což mě vcelku mrzí, protože tento druh zde i úspěšně odchovali. Vždy jsem zde zastihl pouze jednu z páru poštolek pestrých (Falco sparverius). Kolekci brodivých a vrubozobých doplňují ještě bahňáci – několik vodoušů rudonohých (Tringa totanus), čejky australské a chocholaté (Vanellus vanellus). V roce 2007 tu měli ještě poslední pisilu čáponohou (Himantopus himantopus) a tenkozobce opačné (Recurvirostra avosetta), podle letošních zpráv již tyto druhy nechovají.
Vnitřní prostory Pavilonu tropických bažin pak doplňují především kolekci brodivých o volavky rusovlasé (Bubulcus ibis), volavčíky člunozobé (Cochlearius cochlearius), čápy simbily (Ciconia abdimii) a volavku proměnlivou (Butorides striatus), na kterou jsem bohužel dodnes neměl štěstí.
Navzdory hlavní orientaci ZOO směrem k savcům zůstává ve Dvoře Králové pořád velmi mnoho zajímavých druhů. Nebylo v mých silách vylíčit všechno, takže pokud budete mít zájem, zanechávám zde linky na jednotlivé exkurze do Dvora. Třeba vás to bude motivovat do té míry, že se tam zajedete sami podívat. Konec konců, pro Východočechy by to měla být zoologická zahrada číslo 1. Příjemnou zábavu!
Petr Suvorov, ZOO Praha
Kompletní fotoreportáž z návštěvy ZOO Dvůr Králové v září 2007 naleznete zde.
Fotoreportáž ze druhé návštěvy Královédvorské ZOO v říjnu 2008 naleznete zde.
Fotoreportáž ze semináře konaného v ZOO Dvůr Králové v březnu 2009 naleznete zde.
Seznam chovaných druhů ptáků královédvorská ZOO neuvádí, ale můžete se podívat na její oficiální stránky (zde). U jednotlivých pavilónů jsou tam uvedené druhy, chované v těch konkrétních prostorách.
{mxc}
