ZOO MADRID 
Pri tranzitu Madridem jsem v lete 2009 zabrousil do obou madridskych zoo. Me zazitky z Faunie jste jiz cetli v cisle 36 a nyni prichazi na radu zoo. Narozdil od Faunie v ni bylo daleko vice lidi. Hned kousek od vchodu se rozprostiral obrovsky vybeh pro vodni ptactvo, uplne bez ohradniku. Ptaci k vam tedy mohli prijit na dosah ruky. Obyvalo jej zejmena velke hejno plamenaku karibskych (Phoenicopterus ruber), dale hejno husic rezavych (Tadorna ferruginea), ibisove posvatni (Threskiornis aethiopicus), capi bili (Ciconia ciconia), pelikani rudohrbeti (Pelecanus rufescens) a “zabavny” parecek, slozeny z jednoho jeraba kralovskeho (Balearica regulorum) a jednoho jeraba paviho (Balearica pavonina). Docela mne zarazilo, ze ptaky nechali u sebe ve vybehu. Pevne doufam, ze se jednalo o plonkove samce, nicmene umisteni techto dvou druhu do jednoho vybehu beru jako dobrou osvetarskou prilezitost, jak lidem ukazat jejich rozdily. Bohuzel jsem nikde nenasel zadnou cedulku se jmeny obou ptaku. Kolem vybehu byly take umisteny zasobniky na krmne kulicky, ktere si plamenaci prekvapive byli zvykli brat z rukou navstevniku.
Bokem byl umisten stinny vybeh pro par jerabu popelavych (Grus grus) a o kousek dale odpocivali ve stinu take tucnaci brylovi (Spheniscus demersus). Prosel jsem kolem vybehu s horky umorenymi nosorozci indickymi (Rhinoceros unicornis) a kolem nekolika kleci, ve kterych sedeli sova palena (Tyto alba), pustik brylaty (Pulsatrix perspicillata), perlicky kropenate (Numida meleagris) a supi (Acryllium vulturinum), bazant diamantovy (Chrysolophus amherstiae) a stribrny (Lophura nycthemerea) a nekolik domacich slepic (kur domaci – Gallus gallus f. domestica).
Pres vybehy selem jsem se dostal az k africkemu vybehu kopytniku s hejnem dalsich jerabu kralovskych a pstrosy dvouprstymi (Struthio camelus). Nasledovalo nekolik desive preschlych vybehu pro kopytniky. V jednom z nich jsem ve spolecnosti sitatung nasel par husic kurich (Cereopsis novaehollandiae).
V malem vybehu pred gorilim pavilonem se vedle nekolika zelv do stinu schovalo hejno bernesek rudokrkych (Branta ruficollis) a labuti cernych (Cygnus atratus). V plonkovem vybehu vedle jsem objevil par jerabu rajskych (Anthropoides paradisea), bongum vedle zase delala spolecnost pizmovka domaci (Cairina moschata f. domestica) a prekvapive polaci tmavi (Aythya novaeseelandiae). V gorilim pavilonu jsem primo v jedne z expozic s gorilami objevil par zoborozcu kaferskych (Bucorvus leadbeateri). Napad na spolecnou expozici techto dvou vysoce inteligentnich a pritom tak odlisnych druhu mi prisel naprosto fantasticky. Jen me mrzelo, ze jsem nemohl nikoho vyzpovidat, jak takove souziti v realu vypada.
Po presunu ze suche Afriky do ne o moc vlhci Jizni Ameriky jsem pozdravil nandu pampove (Rhea americana) a pote se zpustil cyklus vybehu v kombinaci kopytnik – vrubozoby. Jelenum milu (Elaphurus davidianus) tak delaly spolecnost bernesky velke (Branta canadensis) a husy belocele (Anser albifrons), gazelam cervenokrkym (Dama ruficollis) dalsi husice rezave i lisci (Tadorna tadorna), kachnicky hrivnate (Chenonetta jubata), rodinka labuti velkych (Cygnus olor), voduskam velkym (Kobus ellipsiprymnus) husice egyptske (Alopochen egyptiacus), rajske (Tadorna variegata) a kralovske (Tadorna radjah) a nakonec kozorozcum pyrenejskym (Capra pyrenaica pyrenaica) osamely polak velky (Aythya ferina). Kdyz jsem absolvoval jejich docela rozlehle terarium, zbezne jsem prosel expozici papousku s beznymi druhy – ary ararauny (Ara ararauna) a cervenouche (Ara rubrogenys), aratingy slunecni (Aratinga solstitialis), loriove mnohobarvi (Trichoglossus haematodus), zako liberijsky (Psittacus e. erithacus) ci kakadu Goffinuv (Cacatua goffini). O kousek dale zbyl prostor i pro vybeh kasuaru prilbovych (Casuarius casuarius) a emu hnedych (Dromaius novaehollandiae).
Jeste nez jsem zamiril na dravci show, vychutnal jsem si poradne bazen delfinu a dva pavilony – koaly medvidkovite (Phascolarctos cinereus) a pandy velke (Ailuropoda melanoleuca). Stejne jako ve Videnskem Schonbrunnu maji tady take oba dva druhy savcu a oba dva stoji za to videt. Jen u pandy, jak jiz tradicne, musi clovek stravit docela dlouhou dobu. Radku fotek pandich zadnic uz docela dobre znam, ale ja mel stesti – pri treti navsteve pavilonu pandi samecek zvedl hlavu.
Pote jsem se vratil do areny pro predstaveni s dravci. Nejprve jsem si ale prohledl na bocnim stinnem travniku vystavku dravcu a sov, kteri nevystupovali. A ze bylo na co koukat! Nasel jsem zde dva druhy kondoru – kralovskeho (Sarcoramphus papa) a velkeho (Vultur gryphus), tri druhy supu – belohlaveho (Gyps fulvus), mrchozraveho (Neophron percnopterus) a kapucina (Necrosyrtes monachus), bezne chovanou kani Harrisovu (Parabuteo unicinctus), ale i vzacnejsi orlokani aguja (Geranoaetus melanoleucus), dva druhy lunaku – hnedeho (Milvus migrans) a velmi vzacneho brahminskeho (Haliastur indus), dva druhy rarohu – velkeho (Falco cherrug) a k memu prekvapeni i loveckeho (Falco rusticolus), ctyri druhy morskych orlu – kamcatsky (Haliaeetus pelagicus), morsky (Haliaeetus albicilla), belohlavy (Haliaeetus leucocephalus), jasnohlasy (Haliaeetus vocifer) a vyra sibirskeho (Bubo b. sibiricus). Bohuzel jsem ale neobjevil orla iberskeho (Aquila adalberti). Na ten asi nejzajimavejsi druh jsem musel presvedcovat chvili zamestnance, aby mne vzali do zazemi – slo o naprosto uzasneho orla Verreauxova syn. damaniho (Aquila verreauxi), ktery se v Evrope temer nechova. Tento syte cerny ptak ma na zadech kontrastni bile “ksandy”, ktere jsou videt zejmena v letu. Mezi orly rodu Aquila pak spise trochu pripomina prerostleho jestraba.
Zacalo ptaci predstaveni. Standardni prolety supa belohlaveho a mrchozraveho a vyra spanelskeho (Bubo b. hispanicus) vystridala demonstrace lovu ryb u orla belohlaveho a jasnohlaseho. Posleze kolem mne proletel marabu africky (Leptoptilos crumeniferus), coz uz bylo zajimavejsi. Pote prislo na radu hlavni cislo. Z jednoho bodoveho mista do vzduchu razem vyletlo velike ptaci hejno, slozene z capu bilych, ibisu posvatnych, lunaku hnedych a jeraba kralovskeho. Zatajil se mi dech. V zivote jsem nevidel tak uchvatne ptaci predstaveni. Chvili mi to pripominalo vypousteni benatskych holubu, ale v poutavejsim a pestrejsim provedeni. Cviceni ptaci se pote postupne vratili zpatky a vcetne jeraba pristali tam, kde meli. Chvili jsem se z tak silneho zazitku nemohl vzpamatovat. Hodinky mi uz ale ukazovaly, ze je cas jit, a tak jsem zamiril k vychodu.
Celkovy dojem z madridske zoo se da asi shrnout dvema pridavnymi jmeny: konzervativni, ale bohata. V expozicich sice zde prilis napaditi nejsou (az na neokoukanou kombinaci zoborozcu a goril), ale je to snad tak to jedine, co bych jim mohl vycitat. Z navstevy jsem byl nadsen, coz ma samozrejme na svedomi zejmena skvela dravci show na konci. I bez ni bych si ale byl zoo uzil take. Jestli chcete videt dalsi fotky, podivejte se sem. Pristi mesic nas ceka souhrn nekolika mensich zooparku v jedne recenzi, ale i tak bude co cist. Mejte se hezky a za mesic nashledanou!
Petr Suvorov
