ZOO PAIGNTON 
Do teto zapadobritske zoologicke zahrady, proslule spise kvuli primatum, jsem se vypravil se svou slecnou Marketkou v prubehu lonskeho jara. V Anglii nastalo prekrasne slunecne pocasi, ktereho jsme dosyta vyuzili. Protoze jsme museli stihat krmeni slonu, musel jsme nejdrive zoo probehnout ke sloninci a posleze jsme ji zacali prohlizet v klidu od opacneho konce. Zoologicka je cela umistena v lesnatem kanonu s holymi kopci kolem. Prvni, co mne trklo do oci ve vetsine vybehu, byl neobvykly substrat, na kterem zoo stoji – zem s rude zabarvenou hlinou plnou jilu a oxidu zeleza (jako v cele teto oblasti) v duchu australske pouste, ktera zvysovala atraktivni vzhled vetsiny expozic. Take citlive sladena vegetace davala vetsine expozic ponekud exoticky nadech, takze jsem si chvili nepripadal jako na Britskych ostrovech, nybrz nekde v tropech.
V horni casti zoo kolem stepnich vybehu neni moc ptacich expozic, takze prvnimi ptaky, ktere jsme potkali, byl samozrejme pstrosi dvouprsti (Struthio camelus) a par jerabu kralovskych (Balearica regulorum). Pote jsme museli opravdu prejit dobrou polovinu zoo, nez jsme dorazili k ptacim volieram, nicmene vyjimecne mi to nevadilo, protoze vetsina expozic byla docela zajimave resena – at uz slo o prostupnou volieru pro kalone a mangusty nebo excelentni komplex opicich ostrovu, ktery svym charakterem opravdu pripominal nivu reky tropickeho destneho lesa.
Konecne jsme se vysplhali do jednoho z okolnich krpalu, kde jsme zastihli prvni z nekolika volier. V komplexu volier bylo to prave ptaci bohatstvi. Nasel jsem zde ctyri druhy zoborozcu – vrasciteho (Aceros corrugatus), malajskeho syn. tmaveho (Anthracoceros malayanus), Deckenova (Tockus deckeni) a havraniho (Bucorvus abyssinicus). V jedne z volier poskakoval barevny tukan obrovsky (Ramphastos toco), v jine jsem honil krasku cervenozobou (Urocissa erythrorhyncha). Zato majna Rothschildova (Leucopsar rothschildi) zapozovala ochotne sama. Par hrdlicek divokych (Streptopelia turtur) si vyznaval lasku, zatimco caje chocholate (Chauna torquata) uz zakladaly rodinu. Ve stinu lenive odpocivali jerabi pavi (Balearica pavonina) i kohout arguse okateho (Argusianus argus), v podrostu se mihl krasne vybarveny satyr Temminckuv (Tragopan temminckii). Turakove chocholati (Tauraco persa) nebyli pres palcove mrize prilis dobre k videni, zato ibisove rudi (Eudocimus ruber) se prehlednout nedali. V jejich vodni voliere jim delal spolecnost kladivous takatra (Scopus umbretta; velmi obvykla kombinace) a trubac agami (Psophia crepitans). Vedle volier jsem se potom na chvili zacetl do zajimaveho reintrodukcniho programu strnadu cvrcivych (Emberiza cirlus) ve Velke Britanii. To jsem jeste netusil, ze na ne o dva dny pozdeji budu mit stesti na zivo.
Obesli jsme veliky oblouk, kterym jsme se dostali k obrovskemu jezeru pro vodni ptaky. Voda v jezere, ktere systemem vodnich kanalu propojovalo vetsinu ptacich vodnich expozic v zoo, byla oranzove zbarvena, stejne jako zemina ve vybezich, coz ji dodavalo vzhled rozvodnene tropicke reky, plne zivin. Na hladine jsem zahledl vetsinou bezne chovane druhy vrubozobych. Z mene castych snad mohu zminit pouze pro nasince atraktivni severoamerickou cirku modrokridlou (Anas discors), ktera neni v soucasne dobe chovana v Ceske republice, nebo vzacnou cirku cernoskvrnnou (Anas bernieri). Za zminku stoji take krizenec zrzohlavky rudozobe a polaka chocholacky (Netta rufina x Aythya fuligula). Na hladine jsem take zahledl dva pelikany kaderave (Pelecanus crispus).
Zacali jsme stoupat do protilehleho kopce. Cestou jsme pozdravili parek emu hnedych (Dromaius novaehollandiae), kteremu delalo spolecnost hejno pestrobarevnych pavu korunkatych (Pavo cristatus). Ve vedlejsim vybehu bedlive strezil manzelku samec jeraba bradavicnateho (Bugeranus carunculatus). Ja jsem se ale uz hnal k vybehu s vysokym ohradnikem a rychle jsem hledal ptaka, na ktereho jsem se tesil cele dopoledne. A konecne, uprostred zeleneho travniku stala jedna ze dvou samic capu vychodnich (Ciconia boyciana). Tento ptak jako by z oka vypadl nasemu capu bilemu, jen ma cerny zobak a cerveny krouzek kolem oka. Cap vychodni neni uplne bezne chovany druh a me druhe setkani s nim mne hypnotizovalo do te miry, ze jsem skoro prehledl osameleho bazanta mandzuskeho (Crossoptilon mantchuricum), ktery sdilel vybeh s obema damami.
Kdyz jsem se probral z capiho opojeni, koukal jsem do voliery sovic sneznych (Bubo scandiacus), vedle kterych mela svoji ubikaci i sovice krahujova (Surnia ulula). Po marnem pokusu dohledat ve vybehu jezuru australskou jsem dosel k voliere bahnaku, kde cejky chocholate (Vanellus vanellus) sdilely prostor s kavcetem cervenozobym (Pyrrhocorax pyrrhocorax) a s druhym druhem, u nehoz me nadseni nebralo konce – s rackem chilskym (Leucophaeus modestus), ktere jsem videl poprve v zivote. Na druhe strane pres cestu bylo nekolik papouscich volier, v nichz za zminku stal lori rudocely (Chalcopsitta sintillata), ale hlavne ara kaninda (Ara glaucogularis). Spodni patro volier vyplnovalo nekolik bezne chovanych druhu bazantu a seriema rudozoba (Cariama cristata). V jednom housti jsem zahledl sojkovce chocholateho (Garrulax leucolophus) a samostatna voliera byla venovana unikatnim ketupam malajskym (Ketupa ketupu; navzdory jejich jedinecnosti je dobre znam – v Praze je take mame). Presli jsme opet zoo napric a zbyvala nam posledni, ponekud vice zalesnena cast. Zde nasly domov evropske sovy a take kasuari prilbovi (Casuarius casuarius), kterym zde byl venovan vybeh, obdobny jejich domovine – zarostly lesni biotop. Videl jsem je tedy zde poprve v prostredi velmi podobnem jejich prirozenemu. Ve stinu lesa jsme vstoupili do obrovske voliery, vkusne zarostle exotickou vegetaci. Shora z korun stromu na nas shlizely volavky stribrite (Egretta garzetta), kolem poletovali holubi skvrniti (Columba guinea) a v nejvyssich stromovych patrech se honily dve straky modre (Cyanopica cyanus). Mala vodni plocha byla plna vrubozobych – za zminku staly dva velmi vzacne druhy: kachna laysanska (Anas laysanensis) a polak hnedohlavy (Aythya baeri).
Voliera nas postupne dovedla az ke vchodu do zoo, vedle ktereho byla umistena laguna pro plamenaky chilske (Phoenicopterus chilensis). Zbyval nam posledni pavilon – z poloviny tropy, z poloviny poust. V nevelke tropicke hale jsem z ptaku zahledl bezne chovane krepelky korunkate (Rollulus roulroul), ryzovniky sede (Padda oryzivora), mysaky hnedokridle (Colius striatus), holuby pestre (Geotrygon versicolor), drozda oranzovohlaveho (Zoothera citrina) a krasneho drozda lombockeho (Zoothera dohertyi). Pote jsme vstoupili do vyprahleho sveta kaktusu a sukulentu, kde vedro bylo umocneno velikymi prosklennymi tabulemi jeste o to vice. Na trnitych kerich posedavaly amadiny paskovane (Amadina fasciata), snovaci rudozobi (Quelea quelea), holubi chocholati (Ocyphaps lophotes) nebo holoubek diamantovy (Geopelia cuneata). Jediny, kdo se s nami odmital ostentativne kamaradit, byl dytik uhorni (Burhinus oedicnemus), ktery sedel celou dobu otoceny zady k nam. Vylezli jsme velice radi ven na svezi vzduch k jezeru vrubozobych. Bokem jsem zahledl dve voliery, ke kterym nebyl pesi pristup. V jedne byli marabu africti (Leptoptilos crumeniferus), v druhe par jerabu sarus (Grus antigone). Ti vsak byli opravdu poslednimi ptaky, ktere jsme v zoo videli. Spolecensky unaveni jsme se odebrali k vychodu.
Musim zpetne zkonstatovat, ze ac trochu konzervativni, je Paignton naprosto super zoo. Jejich dokonale exteriery pripominajici destne lesy mne docela prekvapily. Vetsina expozic je citlive sladenych. Snad az na palec tluste mrize ptacich volier mne nenapada negativum, ktere bych vyslovil. Navstevu zde mohu jedine doporucit. Nestacily vam fotky v clanku? Mrknete se na vic sem. Ja jdu popremyslet, kam se podivame pristi mesic.
Krasne leto!
Petr Suvorov
Tento clanek byl editovan zoologem Paulem Rose, prednasejicim ze Sparsholt College Hampshire. Diky za veskere pripominky k textu!
