ZOO KOLN
Velmi prekvapive se vam hlasim opet ze zapadniho Nemecka, kde stojime s Karin za turnikety kolinske zoo a chystame se na prohlidku. V prvnich trech velikanskych vybezich vodnich ptaku jsme objevili hejna tri druhu bezne chovanych plamenaku, hejno pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus) a skladbu vesmes bezne chovanych vrubozobych, ze kterych zminim snad jen cirku teckovanou (Anas versicolor), husice orinocke (Neochen jubata), kachnicky brazilske (Amazonetta brasiliensis), morcaky velke (Mergus merganser) a sverazne caje chocholate (Chauna torquata). Nasledoval komorni, zastineny vybeh pro par jerabu popelavych (Grus grus) a kachyni parnikovych (Tachyeres pteneres).
V africkem vybehu delala skupince zeber spolecnost dvojice pstrosu dvouprstych (Struthio camelus) a o kus dal odpocival ve stinu kasuar prilbovy (Casuarius casuarius). Pres nekolik selmich expozic jsme pote vstoupili do krasne a prostorne voliery pro supy mrchozrave (Neophron percnopterus), ktera nas vyvedla primo do tropickeho pavilonu. Octli jsme se v naprosto fantastickem mlznem lese, kde po cestickach pobihaly krepelky korunkate (Rollulus roulroul), pitty paskovane (Pitta guajana) a korunaci novoguinejsti (Goura scheepmakeri), po stromech posedavaly ireny tyrkysove (Irena puella), nekteri holubi a par dalsich druhu pevcu. Na ostruvku vedle vodopadu odpocivaly husicky stromove (Dendrocygna arborea). Kdyz jsme presli o kus dal, ponekud mne konsternovala expozice, kde gibon lar (Hylobates lar) sdilel spolecny prostor s bazantem vietnamskym (Lophura hatinhensis). Prvni, co mne u agresivnich gibonu napadlo, kolik bazantu se jim v expozici musi vystridat a jak moc ptaky “rasi”. Hned vedle poskakovali po vetvich charmozini papuansti (Charmosyna papou), doplnovani holubem nadhernym (Ptilinopus superbus). To uz jsme vstupovali do dlouhe chodby, ve ktere byly okenni vyhledy do mensich expozic. U maleho rybnicku odpocivaly krasne kukacky rudozobe (Carpococcyx renauldi), lemcik plavy (Chlamydera cerviniventris) posedaval na krmitku a pozoroval ryzovniky sede (Padda oryzivora). Zato kakadu palmovy (Probosciger aterrimus) se trvale venoval zkoumani, co vsechno se da zlikvidovat. Zanedlouho jsme se ocitli v obrovske pruchozi voliere, kterou obyval par dvojzoborozcu indickych (Buceros bicornis). Nutno rict, ze v teto zoo jsem skutecne videl poprve v zivote adekvatni volieru pro tak nadherneho ptaka, jako je dvojzoborozec. Zde, ve velikem prostoru, vynikal tento majestatni druh zcela dokonale. Co mne ponekud mrzelo, ze jsme v expozicich nedohledali ani jeden druh avizovanych rajek. Nic naplat, museli jsme se spokojit s tim, co bylo k dispozici, a tak jsme vyrazili na slony. Ti zde maji snad nejvetsi expozici z cele Evropy, ponevadz jich maji celkem 11! Sloninec muze zabirat cca 1/5 celeho parku a je fantasticky.
Po slonech nasledoval komplex ciste ptacich volier. V te bahnakove jsme zastihli cejky chocholate (Vanellus vanellus), tenkozobce opacne (Recurvirostra avosetta), jespaky bojovne (Philomachus pugnax), kulika pisecneho (Charadrius hiaticula), ale take rybaky obecne (Sterna hirundo). V sousedici voliere jsme na hnizdni stene pozorovali skupinku vlh belocelych (Merops bullockoides), doplnenych cirkami hottentotskymi (Anas hottentota), o kus dal pak cejky australske (Vanellus miles).
Mezi lachtanim vybehem a Sovim hradem jsme s ptaky pokracovali. Ptaci diverzita i samotne spektrum druhu zde mne velmi prekvapilo. Pres bezne chovane volavciky clunozobe (Cochlearius cochlearius), kladivouse takatra (Scopus umbretta), volavky stribrite (Egretta garzetta) a rusovlase (Bubulcus ibis), ibisy rude (Eudocimus ruber) a trubace agami (Psophia crepitans) az k tak zajimavym a netradicne chovanym druhum, jako jsou vzacne kukacky obrovske (Scythrops novaehollandiae) a kukalky modre (Coua caerulea), ibisove jihoafricti (Geronticus calvus), sedokridli (Theristicus melanopis) a madagaskarsti (Lophotibis cristata) a take zejozobove africti (Anostomus lamelligerus). Vrcholnym cislemyl bezesporu par prekrasnych jerabu sibirskych (Grus leucogeranus) a par volavek obrovskych (Ardea goliath), ktere jsou ve vzprimeni vyssi nez dospely muz. Ve vedlejsim vybehu jsem zbezne proletl hejno tucnaku Humboldtovych (Spheniscus humboldti) a volavku popelavou (Ardea cinerea), kdyz jsem skoro prehledl v tucnacim arealu malou a nevzhlednou vitrinu, ve ktere jsem nasel skupinku tucnaku nejmensich (Eudyptula minor). Ptaci nejenze v teto expozici vubec nevynikli, ale navic se vubec diky odleskum skla nedali fotit. Vzhledem k tomu, ze se tento druh v Evrope jiz dnes temer nechova, je to ponekud skoda. V soucasne dobe uz je ale bohuzel ani v Koline neuvidite.
Sovi hrad, krasna pseudogoticka stavba, skryval v sobe, jak jiz nazev napovidal, nekolik expozic s evropskymi sovami, ktere byly umisteny vicemene po obvodu stavby. Pote, co jsme vstoupili do vnitrnich prostor hradu, jsme stanuli na romanticky pritemnelem nadvori s nekolika plastikami, po kterem se prochazel par capu cernych (Ciconia nigra). Jeste jsem nevidel pro tento druh natolik extraordinerni a pusobivou expozici, jako byl prave Sovi hrad.
Za vybehem tucnaku jsme si “odskocili” k expozici pro capy sedlate (Ephippiorhynchus senegalensis), nesyty africke (Mycteria ibis) a jeraby rajske (Anthropoides paradisaea). Za nimi jsem jenom nahledl na paviani ostrov, abych se utvrdil v presvedceni, proc nemam rad opicky. Temer sto zubatych bestii se jako ameba presouvalo po cele expozici. Jejich velike a hrozive tesaky, blystici se ve slunecnim jasu, nevestily vubec nic dobreho. Kdyz jsem si pote vzpomel, jak jejich organizovane gangy vykradaji byty lidem ve sve domovine, velice rad jsem se otocil na podpatku a vratil jsem se ke svym milovanym operencum. Cestou jsem jeste neopomel navstivit expozici s jedinou sajgou tatarskou (Saiga tatarica), asijskym kopytnikem, ktery je v Evrope opravdovym unikatem.
O kus dal na velkem travniku tokalo nekolik marabou africkych (Leptoptilos crumeniferus) a ve stinu odpocivaly husice modrokridle (Cyanochen cyanopterus). To uz jsem se ale blizil k poslednimu vybehu vrubozobych, ve kterem se skryvaly spise ty vzacnejsi druhy. Vzhledem k pokrocilemu srpnu byly ale vsechny kachny ve stavu preperovani, takze jsem si je v plne krase neuzil. I tak ale potesili morcaci prostredni (Mergus serrator), kachny filipinske (Anas luzonica) a kastanove (Anas castanea), hejno hoholu belavych (Bucephala albeola), pizmovky belokridle (Asarcornis scutulata), polaci novozelandsti (Aythya novaeseelandiae), ostralky rudozobe (Anas erythrorhyncha) nebo husicky kratkoocase (Thalassornis leuconotus). Nas vylet po zoo se blizil ke konci. Vzhledem k tomu, ze jsme meli pred sebou jeste akvarium, do ktereho platila vstupenka do zoo, jsme uspisili odchod, abychom stihli za den vsechno projit.
Mohu-li shrnout sve dojmy z kolinske zoo, jedna se o ponekud konzervativni, ale velmi kvalitni zoologicke zarizeni. Vyjimecne nemam co dalsiho dodat, snad jen, ze kolinska zoo za navstevu urcite stoji, ac jsem nevidel rajky, ktere jsem si tolik pral. Mimo rajek jsem nevidel docela velkou cast kolekce vrubozobych – z nejzajimavejsich zminim kachny bronzovokridle (Speculanas specularis), zrzohlavky cervenooke (Netta erythrophthalma), kachnice africke (Oxyura maccoa), kacky strakate (Histrionicus histrionicus), ale hlavne velmi vzacne morcaky supinate (Mergus squamatus). Z hrabavych stoji za zminku pavi konzsti (Afropavo congensis) i zeleni (Pavo muticus) a argus okaty (Argusianus argus). Mezi bahnaky je urcite vhodne neopomenout dytiky skvrnite (Burhinus capensis) a rybaky inka (Larosterna inca) a z kratkokridlych jeraby bradavicnate (Bugeranus carunculatus). Dva druhy atraktivnich mandeliku – fialovoprsy (Coracias caudatus) a modrobrichy (Coracias cyanogaster) se po Evrope pomalu siri. Od roku 2010 ma zoo take lednacka sedohlaveho (Halcyon leucocephala), chovaneho mimo Koln pouze v belgickem Cambron – Casteau. Zoo chova rybozrave sovy ketupy malajske (Ketupa ketupu), nevsedni papousky vlastovci (Lathamus discolor), kolekci kukacek doplnuje navic kukacka belobrva (Centropus superciliosus) ci sparak naholici (Corythaixoides personatus). Z pevcu snad zminim pouze fletnaky australske (Gymnorhina tibicen) a papeziky zelenohrbete (Passerina ciris).
Pokud by vam obrazky v clanku nestacily, podivejte se na dalsi zde.
Pristi mesic vymenim damsky doprovod a presunu se na Britske ostrovy. Muzete se tesit na recenzi z pekne a renomovane zoologicke zahrady, ktera je v Ceske republice obzvlaste slavna. Takze za mesic nashledanou.
Petr Suvorov
