FAUNIA MADRID 
V zari 2009 jsem mel nahodou cestu pres Madrid, tak jsem toho okamzite zneuzil k navsteve nejen zdejsi zoo, ale i zarizeni, zvane Faunia, ktere je provozovano soukromou (tusim, nemeckou) firmou (mela by provozovat i Oceanografic Valencia a Selwo Benalmadena). Nejedna se o klasickou zoo, ale spis tak trochu o zabavni park.
Hned u vchodu me velmi nemile prekvapili se vstupnym 25 EUR bez moznosti slev pro studenty. Byl jsem ale hodne zvedavy, tak jsem se nechal presvedcit. Cely park neni velky a sklada se z tematickych komplexu (podrobna mapa zde).
Pote, co jsem prosel kolem nekolika vybehu s domacimi zviraty, jsem stanul u velikeho jezera. Drevene ostruvky slouzily jako expozice pro opice, na vode plavala cast hejna vrubozobych a cast odpocivala ve stinu – byly zde tri druhy labuti, nekolik druhu husic, berneska belolici (Branta leucopsis) a rudokrka (B. ruficollis) a zrzohlavky rudozobe (Netta rufina). Na druhe strane jezera se cvachtalo smisene hejno plamenaku karibskych (Phoenicopterus ruber) a malych (Phoeniconaias minor).
Prosel jsem kolem zatim areny, kde probihalo cviceni tulenu a lachtanu k tropickemu pavilonku pro kalone a motyly, az me cesta zavedla do rise noci. Nocni pavilon me potesil svou rozlohou. Zadne ptaky tu sice nemaji, nicmene nutno zminit, ze zde chovaji velmi malo rozsirene lenochody kratkokrke (Choloepus hoffmanni; mimo lenochody dvouprste prakticky jediny chovany druh v zajeti). Bohuzel jsem asi po 20 minutach vzdal hledani chlupacu, protoze jejich vybeh je tak veliky, ze se v nem hrave ztrati.
Vchazel jsem do Polarniho pavilonu, odkud na mne dychl prijemny chladek. Toto misto je v Evrope naprostym unikatem – je zde totiz vytvorene nejvetsi pinguinarium. Obrovsky centralni vybeh, predstavujici zmrzlou Antarktidu, je neco naprosto fantastickeho. Dohromady tu koexistuje sest druhu tucnaku – magelansti (Spheniscus magellanicus), skalni (Eudyptes chrysocome), patagonsti (Aptenodytes patagonicus) a tri druhy rodu Pygoscelis – osli (P. papua), uzdickovy (P. antarcticus) a krouzkovy (P. adeliae). Tucnak krouzkovy je v cele Evrope chovan pouze zde, uzdickoveho maji jeste v Loro Parque na Tenerife. Na foceni musi clovek ale chvili cekat, protoze sklo byva vetsinou postrikane od vody. Ve vedlejsi expozici byvali podle slov mistnich zdroju papuchalkove ploskozobi (Fratercula arctica) a alkouni uzkozobi (Uria aalge). Chov obou druhu bohuzel ale nevysel, takze je nahradili skromnejsi tucnaci Humboldtovi (Spheniscus humboldti). Pavilon je naprosto fantasticky, plny zajimavych simulaci, takze se v nem chvili asi zdrzite.
Venku me opet oparilo 40 °C, a tak jsem to vzal pres pavilon dinosauru a filmovych priser do Australie, kde jsem z rychliku zaregistroval nekolik klokanu a emu (Dromaius novaehollandiae). Pres lihen s kuratky (expozice priznacne nazvana “Hnizdo”) jsem se dostal do Pavilonu podzemi, ktery byl sice zajimavy, ale po ptacich tam nebylo ani pamatky.
Na “jezere” pelikanu jsem zastihl nekolik odpocivajicich kormoranu velkych (Phalacrocorax carbo) a dva druhy pelikanu – bile (Pelecanus onocrotalus) a rudohrbete (P. rufescens).
Cekala na mne prvni velika voliera – Afrika. V housti vegetace jsem u cesticky zahledl mezi skupinkou lemuru volavku rusovlasou (Bubulcus ibis), perlicky kropenate (Numida meleagris) a par pratelskych jerabu kralovskych (Balearica regulorum), kteri romanticky obirali jeden druheho. Nedaleko krmeni sedel racek stredomorsky (Larus michahellis). V stromovem housti jsem objevil jednu ze dvou sojek dlouhoocasych (Calocitta colliei) a leskoptev malou (Lamprotornis chloropterus). Avsak tim pravym tahakem, ktery me tady udrzel, byla (bohuzel jedina) samicka ustricnika zapadniho (Haematopus bachmani), ktera posedavala u krmitka. Dalsi dva ptaci jsou k videni jeste v Lisabonske zoo, jinak se tento ptak vubec nechova.
Cekal me prvni tropicky pavilon. Viceposchodove obrovske expozice, plne bujne tropicke vegetace a umelych skal, mne svym desginem mile prekvapily. V centralni hale si za asistence zamestnance ara arakanga (Ara macao) vyslovene uzival sprchu z vodovodni hadice. O kus dal sedel na vetvi ara cervenouchy (A. rubrogenys) a hruzny krizenec snad ary zelenokridleho a vojenskeho (A. chloroptera x militaris). Z papousku jsem nasel jeste amazonany modrocele (Amazona aestiva) a zlutokrke (A. auropalliata). Byly zde dva druhy vlhovcu – chocholaty (Psarocolius decumanus) a zeleny (P. viridis). Na vysoke skale posedaval mlady ibis rudy (Eudocimus ruber) a dole v podrostu zase cejka jihoamericka (Vanellus chilensis). Vedlejsi, jiz mensi hala byla plna ar araraun (Ara ararauna), nalezl jsem zde i aratingy slunecni (Aratinga solstitialis). V podrostu se prochazel trubac agami (Psophia crepitans) a hoko zlutolalocnaty (Crax daubentoni). Nad umelym vodopadem sedel par zvedavych chrastalu ypecaha (Aramides ypecaha). Po parezech posedavaly tri druhy tukanu – obrovsky (Ramphastos toco), hnedohrbety (R. swainsonii) a kratkozoby (R. sulfuratus). Promotal jsem se podzemnim labyrintem akvariik pod tropickym lesem, az jsem se octl v podvodnim tunelu, kde nade mnou plavalo sotva nekolikatydenni mladatko kapustnaka sirokonoseho (Trichechus manatus), prisate na mlecnem struku matky, a hejno obrovskych arapaim (Arapaima gigas).
Z tropickeho pralesa jsem vlezl rovnou do voliery lesu mirneho pasma, kde me privital par slusne vychovanych jerabu popelavych (Grus grus) a v druhe expozici i panenskych (Anthropoides virgo). Jihoamerickou pampu kraslili nandu pampovi (Rhea americana), jerabum delali spolecnost bazanti stribriti (Lophura nycthemerea), obecni (Phasianus colchicus) i kralovsti (Syrmaticus reevesii) a take kruta domaci (Meleagris gallopavo f. domestica).
Na konec cele prohlidky jsem se vratil do amfiteatru ploutvonozcu na cviceni dravcu, ktere opravdu stalo za to. Predvadely se zajimave druhy v jeste zajimavejsich kouscich. Rychlost predvedl raroh velky (Falco cherrug), plachtivy let sup belohlavy (Gyps fulvus) a neslysny let vyr velky (Bubo bubo). Show predstavila hned tri druhy kani – bezne chovanou kani Harrisovu (Parabuteo unicinctus), v zapadni Evrope casto chovanou kani kralovskou (Buteo regalis) nebo velmi vzacne chovanou kani rudohrbetou (B. polyosoma) – t. c. pouze ve trech zoo v Evrope. Mladeho orla jasnohlaseho (Haliaeetus vocifer) jsem v juvenilnim opereni vubec nepoznal. Zato velkou radost jsem mel z meho oblibeneho orlosupa palmoveho (Gypohierax angolensis), ktereho mi nechali proletet primo nad hlavou.
Kdyz ptaci show skoncila, rozhostil se ve mne spokojeny pocit. Sice ze me vytahla Faunia ono nekrestanske vstupne a v ramci kolekce nabidla trosku vic komerce, nez by mi bylo mile, ale na druhou stranu nabidla veci, ktere jsem zatim po cele Evrope nevidel – at uz jde o druhy ci expozice. Je to urcite velmi nevsedni misto a pokud zavitate do Madridu, premozte se, odlehcete penezence a bezte se sem podivat.
Pouze v rychlosti zminim zajimavejsi druhy, ktere jsem zde nemel tu moznost videt, ale zarizeni je chova. Je to predevsim drobna cejka kulikovita (Vanellus cayanus), chovana v cele Evrope pouze zde, ale take ridce chovany racek sedohlavy (Chroicocephalus cirrocephalus), sojka beloocasa (Cyanocorax mystacalis) a husice rudohlava (Chloephaga rubidiceps).
Dalsi inspiracni fotky naleznete zde.
Co nas ceka pristi mesic? Popisu vam sve prvni setkani s nejvetsi volavkou sveta, navstivime krasny mlzny les, uvidime obstojnou kolekci vrubozobych a zjevne nejvetsi sloninec v Evrope. Proc ale povidam porad jenom ja? Co kdybychom treba vyhlasili soutez o nejvtipnejsi prispevek pod clankem? Vitez ma u me sklenici chladiveho zlateho moku s bohatou penou. Ale do te doby hura do terenu!
Nashledanou za mesic!
Petr Suvorov
