PAPEGAAIENPARK VELDHOVEN 2/2
Pred dvema mesici jsme navstivili holandsky venkov, kde jsme se podivali do jednoho z nejzajimavejsich zoologickych zarizeni v Evrope. Na Vanoce a na zacatku roku jsme se sice, jak jiz tradicne, vratili domu, ale tento mesic prochazku po Veldhovenu dokoncime. Vitejte v raji papousku!
Mimo hejna barevnych kriklounu lze ve Veldhovenu videt osm druhu jerabu, mezi kterymi jsem nasel napr. jeraby pavi (Balearica pavonina) ci bradavicnate (Bugeranus carunculatus), ale zejmena tri exemplare jerabu kanadskych (Grus canadensis). Oba druhy jerabu rodu Balearica a jerabi panensti (Anthropoides virgo) delali spolecnost papouskum v hangarovych volierach, pro zbyle druhy byly vyhrazene velike a dobre zarostle mokradni voliery, ktere mely zjevne napodobovat jejich puvodni biotop (a kdyz si odmyslim strukturu vegetacniho pokryvu, tak se jejich politika ubirala dobrym smerem). Kazdou z nich obyval jeden jerabi par. Jedna z mokradnich volier se pri prvni obchuzce parku tvarila prazdna. Teprve kdyz jsem tudy sel podruhe, pecliveji jsem prozkoumal husty porost uvnitr expozice a z pomerne velke vzdalenosti jsem objevil dobre maskovanou volavku obrovskou (Ardea goliath). To uz mi ale temer do kapsy strkal hlavu volne pobihajici zvedavy bily danek (Dama dama), ktery delal radost vsem okolnim detem a trpelive snasel stovky detskych rukou na sve kremove svetle srsti.
Drobnou kuriozitou parku byla expozice s tucnaky Humboldtovymi (Spheniscus humboldti), kteri mi v tomto megautulku do kolekce nechtenych ci zabavenych zvirat ponekud nesedeli.
V pristinene rade velikych zalesnenych vybehu jsem vedle bezne chovanych lam a emu (Dromaius novaehollandiae) k memu velkemu prekvapeni objevil trojici kasuaru Bennettovych (Casuarius bennetti), ktere Veldhoven v roce 2008 choval jako jedine zarizeni v Evrope. Ptaci patrili dokonce i k ruznym poddruhum. Narozdil od svych vetsich pribuznych, kteri vynikaji zejmena svoji agresi, na me drobni a subtilnejsi kasuari Bennettovi pusobili vcelku pratelskym dojmem. Ba dokonce jsem u nich postrehl urcitou miru zvedavosti na okolni navstevniky. Jeden z trojice ptaku se mnou viditelne interagoval a oba nas to bavilo pomerne dlouhou dobu.
Postupne jsme prosli nekolikrat cely park a cekala nas centralni budova vnitrnich expozic. Ve velike, vegetaci huste osazene tropicke hale jsem objevil utulnou restauraci a maly detsky koutek. Po obvodu haly jsem se potom po schodech dostal do jednotlivych pater, ktere obkruzovaly centralni patium, prorostle bujnou vegetaci. V patrech jsem objevil po obvodu nekolik vestavenych kleci, ve kterych bylo nekolik druhu holubu a korunacu, dale pak drobni pevci vcetne ruznych kystracku a exoticke pipulky vlaknochvoste (Pipra filicauda). V jedne kleci jsem mezi holuby nasel dokonce kulika morskeho (Charadrius alexandrinus). Sbirce tukanu vevodil par zjevne nejvzacnejsich arassari rasnatych (Pteroglossus beauharnaesii).
V jedne casti obvodu haly byla rozsahla expozice predmetu zabavenych na cernem trhu, vyrobenych ze zvirecich soucastek. Ta byla vhodne doplnena o textove tabule, kterym jsem bohuzel nerozumel, ponevadz byly v holandstine. Nicmene fotografie velmi barvite licily osudy ptaku, kteri se dostali do sparu paseraku. Na dratech a vzperach konstrukce posedavalo pod strechou nekolik tropickych holubu, hejno vlh nubijskych (Merops nubicus) a kotingy nahokrke (Gymnoderus foetidus), tribarve (Perissocephalus tricolor) a trpytive (Cotinga cayana).
Slezl jsem do prizemniho sera pralesa. Prekrocil jsem zurcici potucek a vydal jsem se stezkou s malymi klickami, ve kterych byly umisteny ruzne druhy loriu a loricku a kulisek peruansky (Glaucidium peruanum; v Evrope k videni pouze zde!), ktery si me neduverive prohlizel. O to pratelstejsi uz byl samec zoborozce vrasciteho (Aceros corrugatus), ktery se pred nami nejakou chvili predvadel, a v podrostu hejno krepelek korunkatych (Rollulus roulroul), ktere pobihaly vsude okolo a delaly radost hlavne detem. Ve dvou vysokych volierach jsem objevil zoborozce strapate (Rhyticeros undulatus) a vlasate (Berenicornis comatus). Na webovych strankach Veldhovenu se uvadi, ze maji nejvetsi kolekci zoborozcu na svete. Druhy jsem sice nescital, nicmene mohu potvrdit, ze jich bylo mnoho.
Z tech asi nejatraktivnejsich ptacich druhu, ktere jsem ve Veldhovenu nedohledal, ac uvadeji, ze je maji, mohu na zaver zminit ibise andskeho (Plegadis ridgwayi), quetzala paviho (Pharomachrus pavoninus), vyrecka indickeho (Otus bakkamoena), ary zlutokrke (Ara glaucogularis) a sedolici (Primolius couloni), zoborozce korunkateho (Tockus alboterminatus), tukana hnedosijneho (Ramphastos brevis) a modreho (Andigena laminirostris), arassari zlatoliciho (Selenidera piperivora) a nekolik velmi atraktivnich druhu novosvetskych pevcu – hrncirika svetlenoheho (Furnarius leucopus), skalnaka andskeho (Rupicola peruvianus), kotingu purpurovohrdlou (Querula purpurata) a vinorudou (Xipholena punicea) a zvonovce nahokrkeho (Procnias nudicollis). Nicmene v zaplave kombinace desitek vzacnych druhu ptaku s nepopsatelnou atmosferou parku mi to zas az tak moc nevadilo.
Ve Veldhovenu jsem stravil cely den. Lesni park me do sebe vtahl svoji pratelskou atmosferou. Pokud pojedete nahodou kolem, vykaslete se na vsechny ty prepychove okolni zoologicke zahrady a zajedte se podivat sem, na toto odlehle misto, ktere se, doufam, nezmeni v komercni kycovity park a uchova ve mne onen nevsedni neopakovatelny zazitek. Zcela odvazne jsem Veldhovenu v ramci zahrad, ktere jsem do te doby navstivil, venoval prizvisko „Zoologicke zarizeni roku 2008“. Kdyz ho posuzuji ted s odstupem nekolika let, vesel by se Veldhoven hrave do desitky nejlepsich zoologickych parku, ktere jsem v Evrope videl. Vice informaci o tomto unikatnim miste naleznete na webovkach www.papegaaienpark.nl. Vice fotografii, lepe vystihujicich atmosferu parku, pak zde:
Pristi mesic zjevne nevyrazime prilis daleko, ale i tak vam slibuji, ze to bude stat za to…
Petr Suvorov
Cely dvoudilny clanek je upravenou verzi clanku pro casopis Papousci. Plna citace:
Suvorov P.: Papegaaienpark Veldhoven – netradicni ptaci raj uprostred holandskeho venkova. 4/2009: 246 – 250.
