NOVINKY V CESKYCH ZOOLOGICKYCH ZAHRADACH A MALA ZOOLOGICKA ZARIZENI V CESKE REPUBLICE (II)
Tento mesic budeme pokracovat v novinkach v ceskych zoo navstevou dvou zahrad a posleze navazi volne na reportaz z ledna lonskeho roku .
LESNA
I kdyz jsem se nebyl letos podivat v Lesne, pravidelne sleduji jejich stranku na Facebooku, takze jsem si vsiml, ze se jejich sbirka ptaku znacne rozrostla. Otevreli pruchozi expozici pro supy krahujove (Gyps ruepellii) a himalajske (Gyps himalayensis). Jednoznacnou hvezdou letosniho roku se stala ctverice jerabu cernokrkych (Grus nigricollis), kteri se chovaji pouze v sedmi zoo v Evrope (z postkomunistickych zemi jen u nas a v Rusku). Velmi mne hreji prvoodchovy capu jihoamerickych (Ciconia maguari), nesytu bilych (Mycteria cinerea; chovani jen zde a v Ninendorfu) a indickych (M. leucocephala) a vlhovcu zelenych (Psarocolius viridis) a zlutohrbetych (Cacicus cela).
PRAHA
Prazskou zoo nechavam jako posledni sladkou tecku. Letos s ptaky vcelku excelovala. Medialne zprofanovane bylo zejmena finalni otevreni bazinne expozice clunozobcu velkych (Balaeniceps rex; konecne se dockali!). Dale doslo ke kompletni rekonstrukci pavilonu vodnich ptaku. Prvni z venkovnich volier je venovana Australii. Pribyli atraktivni holub wonga (Leucosarcia melanoleuca) a fletnak straci (Gymnorhina tibicen). Osazenstvo druhe, jihoamericke voliery, zustalo stejne. V africke voliere dostali konecne prostor unikatni zejozobove africti (Anostomus lamelligerus). Pribyly kachny temne (Anas sparsa; uzasny ptak a konecne se „proda“ verejnosti!), rackove sedohlavi (Chroicocephalus cirrocephalus) a dytik skvrnity (Burhinus capensis). Posledni voliera zustala venovana Evrope. Domov zde nove naslo hejno bahnaku – pisily caponohe (Himantopus himantopus), tenkozobci opacni (Recurvirostra avosetta), vodousi rudonozi (Tringa totanus) a jespaci bojovni (Philomachus pugnax). Je mozne, ze prave tuto volieru obydli nove prichozi skupina spore chovanych volavek vlasatych (Ardeola ralloides). Nutno rict, ze vsechny voliery vypadaji na prvni pohled velice pekne. Sam jsem zvedav, jak budou ptaci na nove prostory reagovat v dlouhodobem meritku, protoze spolecne expozice nemusi vzdy prinest stejne vysledky jako mala a zdanlive oskliva klec s tripalcovymi mrizemi (mnohdy se v takove i zvire lepe mnozi). V jednom z prilehlych vybehu nasel sve utociste i par vymodlenych jerabu bradavicnatych (Bugeranus carunculatus). Od letosniho roku ma Praha take dvorske pelikany skvrnozobe (Pelecanus philippensis).
Vedle pavilonu tucnaku vyrostly dve velike voliery – jedna z nich pro hoky zlutozobe (Crax fasciolata). V prostorach bazantnice jsem zahledl z novych ptaku snovace belohlaveho (Dinemellia dinemelli), dudkovce stromoveho (Phoeniculus purpureus) a bazanty Wallichovy (Catreus wallichii), z dosavadnich druhu jsou vyznamne odchovy zoborozce nosoroheho (Buceros rhinoceros) a arguse okateho (Argusianus argus). Myslim, ze lze rict, ze za jeden rok se toho stihlo vic nez dost a Praha stale kvete.
(***)
ZACHRANNE STANICE
V teto casti bych se rad pouze strucneji vratil k tematu z ledna lonskeho roku, ve kterem jsem se venoval malym zoologickym zarizenim. Dodnes neni presne jasne, zdali mezi zoologicka zarizeni mame radit i zachranne stanice, z nichz nektere takovy statut maji, jine ne.
ZACHRANNA STANICE BARTOSOVICE
Do severomoravske stanice, proslule zejmena introdukcnim programem pro orly skalni (Aquila chrysaetos) jsem se vypravil s kolegy v ramci krouzkovatelske akce Acrocephalus. Toto misto je prvni ze stanic, ktere diky dotacim mohly postavit poradne prostory pro sve chovance. Zarizeni je pomerne velike. Pominu-li hlavni budovu s malym muzeem, prvni sekci tvori mensi ptaci voliery. Prvni z nich, urcenou drobnemu ptactvu, obyvaly hrdlicky divoke (Streptopelia turtur), vrabci domaci (Passer domesticus), penkavy obecne (Fringilla coelebs) a mladi dlaskove tlustozobi (Coccothraustes coccothraustes). Z dravcu zde meli jestraby lesni (Accipiter gentilis) a vsechny nase hnizdici sokolovite vcetne raroha velkeho (Falco cherrug). Dohledal jsem zde prakticky vsechny nase sovy vyjma pustika belaveho (Strix uralensis) a sycka obecneho (Athene noctua), ale vcetne vyrecka maleho (Otus scops).
Ve vedlejsim patiu se nachazely dve obrovske voliery. Prvni z nich obsahovala zajimavou diverzitu dravcu – meli zde nekolik barevnych morf kane lesni (Buteo buteo), motaky pochopy (Circus aeruginosus), lunaky hnede (Milvus migrans) a k memu prekvapeni jsem objevil i jednu kani rousnou (Buteo lagopus), kterou jsem zde poprve videl poradne zblizka. Protejsi obrovskou volieru obyval samotny mlady jedinec motaka luzniho (Circus pygargus). K volieram prilehaji dva velikanske vybehy. V jednom delala kouzelna srnka spolecnost capovi bilemu (Ciconia ciconia) a cernemu (C. nigra). Druhy obyvala dvojice husi velkych (Anser anser) a mlady racek belohlavy (Larus cachinnans).
Jedine, co mne mrzi, ze vzhledem k absenci reditele stanice nas nemohli vzit do reintrodukcnich volier pro orly skalni.
ZACHRANNA STANICE „OCHRANA FAUNY CR“ VOTICE
Voticka stanice z velke casti zrekonstruovana s novymi volierami a prostorami pro ptaky. V dobe me navstevy akorat privezli chromou labut velkou (Cygnus olor) a jednoho kalouse pustovku (Asio flammea). Ze sov jsem zde dale videl sovy palene (Tyto alba), vyry velke (Bubo bubo), syce rousne (Aegolius funereus) a pustiky obecne (Strix aluco). Dravci byli zastoupeni parem motaku pochopu, kanemi lesnimi a postolkami obecnymi. Volierku pro drobne ptactvo obyvaly pouze hrdlicky zahradni (Streptopelia decaocto) a ve vedlejsi klicce mi Lucie Spalenkova, ktera me zde provedla, ukazala sveho mazlika – kontaktniho domaciho holuba. Ve venkovnich minivybezich jsem jeste zahledl jednoho capa bileho a dve husy velke. V pristresenych prostorach pak byl ukryt dalsi cap bily s mladym capem cernym, nekolik nabrucenych vyru, mlady orel morsky (Haliaeetus albicilla) a tmavy vcelojed lesni (Pernis apivorus; nekolik dni po mem odjezdu byl uspesne vypusten do prirody).
SDRUZENI PRO OCHRANU DRAVCU A SOV MERLIN
Toto zarizeni jsem navstivil jiz nekolikrat, protoze Merlini jsou znami mj. i svymi mnohymi vystoupenimi jako sokolnici. V soucasne dobe je tato zachranna stanice hlavnim zarizenim pro handicapovane ptaky pro celou Prahu. Puvodne sidlili v prazskych Komoranech, v soucasne dobe maji nove prostory o kus dal v Cholupicich. Na rozdil od Votic a Bartosovic nejsou zatim uzpusobeni na navstevniky, tj. ptaci zde nemaji takove vystavni voliery jako ve dvou vyse uvedenych zarizenich. Presto vsak jsem nikdy nenabyl pocitu, ze by se zde zvirata citila spatne. Z konkretnich druhu lze v tomto zarizeni videt prakticky vsechny nase hnizdici sovy, az na pustika belaveho, syce rousneho a kalouse pustovku. Nad ramec je potom pustik bradaty (Strix nebulosa). Z dravcu mohu opet zminit vsechny nase hnizdici dravce, az na lunaka hnedeho, vcelojeda lesniho, orla morskeho a vsechny druhy motaku. Z cizokrajnych druhu vlastni dale orla stepniho (Aquila nipalensis), orla belohlaveho (Haliaeetus leucocephalus), kani Harrisovu (Parabuteo unicinctus), supa krahujoveho (Gyps ruppellii), supa chocholateho (Trigonoceps occipitalis; chovan je v Evrope casto, ale prakticky pouze v zapadnich statech) a kondora krocanoviteho (Cathartes aura). V dobe me navstevy stanice v roce 2008 jeji prostory obyvalo i smisene hejnko bazantu obecnych (Phasianus colchicus) a bazantu tenebrozu (Phasianus colchicus var. tenebrosus). Stanice sice neni primo otevrena verejnosti, v prubehu roku ale dela nekolik vystoupeni s ptaky po republice a angazuje se v ekologicke vychove.
Votice a Bartosovice jsou stanice podobneho razu. Jejich uroven je zhruba stejna (obe jsou velmi pekne). Merlin potrebuje zatim postavit adekvatni prostory, ktere budou dostatecne reprezentativni, aby v nich bylo mozno prezentovat zvirata lidem. Navzdory tomu vsechny tri instituce delaji dobrou osvetu.
CESKY NADACNI FOND PRO VYDRU
Posledni zachrannou stanici se sidlem v byvalych jatkach v Treboni jsem navstivil v roce 2007 pri me ceste po trebonskych rybnicich – jednalo se spis o spolecenskou navstevu kamaradky, ktera zde v te dobe pracovala, nez o cileny vylet. Jak uz nazev napovida, jedna se o organizaci, pusobici v oblasti osvety, ochrany prirody a vyzkumu a jejich vlajkovym druhem je vydra ricni (Lutra lutra). Role zachranne stanice zde funguje tedy jako cosi navic. Atmosfera tohoto mista je spise rodinna uz s prihlednutim k faktu, ze stanice byla v dobe me navstevy velmi mala a teprve se rozvijela. Bokem objektu rodinneho domu bylo nekolik volier s ptaky. Zvirat tu maji par, ale i tak delaji s nimi aktivni osvetu. Operene osazenstvo se od doby me navstevy ponekud rozsirilo – toho casu maji po peti ex kani lesnich a postolek obecnych, jestraba lesniho, vcelojeda lesniho, sovu palenou, volavku popelavou (Ardea cinerea) a vsechny nase „cerne“ krkavcovite ptaky. V dobe me navstevy zde vykrmovali male mrne drozda kvicaly (Turdus pilaris).
Toto zarizeni vstoupilo v poslednich letech v ekologickych kruzich ve znamost. Je tedy zrejme, ze i jejich role zachranne stanice postupne poroste, coz mne samozrejme velmi tesi.
(***)
Dnes jsem vam zde predstavil pouze ta zarizeni, ktera jsem navstivil, ale jak je patrne, je to pouze zlomek z poctu ZS v Ceske republice. Zaverem bych rad podekoval lidem, kteri se podileli bud na mych navstevach ve vyse uvedenych institucich, nebo na editaci tohoto textu: Pavel Krizek a Bc. Lucie Spalenkova (Votice), Petr Kolomaznik a Michal Prochazka (Merlin), Mgr. Lucie Stankova a Ing. Marie Bruckova (CNFV), RNDr. Karel Pithart a Antonin Vaidl (Zoo Praha) a chovatele ZS v Bartosovicich. Dale si urcite zaslouzi pochvalu webmaster Facebooku Zoo Lesna, ze pravidelne zasobuje web novinkami o ptacich. Skvele se to cte! 🙂
Petr Suvorov
