PAPEGAAIENPARK VELDHOVEN 1/2
Papegaaienpark nepatri mezi prilis komercne proslavena zarizeni, cemuz odpovida i jeho poloha mimo veskere hlavni tahy. Lezi nedaleko eindhovenskeho letiste uprostred lesiku, obklopen doslova morem kukuricnych poli. Bylo zrovna po desti a hlinena plocha parkoviste byla silne rozemleta vodou, takze kdyz jsem otevrel, vlezl jsem temer do hluboke louze. Namisto cedule s honosnym oznacenim me cekala jednoducha brana s kovovymi siluetami dvou eklektu ruznobarvych a jakehosi amazonana.
Tak ci tak byla vyse vstupneho na zapadoevropske parky pomerne nizka (nepresahla ani 10 euro). Park patri holandske nadaci Refuge and Care of Parrots (N.O.P.) a byl zalozen jiz v roce 1987. Hlavni politika tohoto zarizeni spociva ve stahovani pasovanych ptaku (zejmena papousku) z cerneho trhu.
Zvirata pak putuji do Veldhovenu nebo jsou tam privazena i soukromymi osobami, kde se postupne zotavuji z prozitych strasti. Vetsina zvirat tedy pochazi od soukromniku. Mnohdy se jedna o opravdu unikatni druhy. Mimo jine se park venuje i osvetove cinnosti, tj. seznamovani laicke verejnosti s problematikou paseractvi a snazi se hlasat jakasi preventivni opatreni, aby si lide neporizovali domu zvirata, ktera jim neprislusi nebo se do soukromych chovu proste nehodi. V soucasne dobe je park nejvetsim refugiem pro tato zvirata na celem svete.
Papousci, kteri prijdou do parku, projdou jakousi zotavovaci kurou, ktere pomaha i mj. zdejsi mala ptaci nemocnice. V budoucnu by se melo ozdravne zarizeni rozsirovat. Nelekejte se, nekteri ptaci vypadaji opravdu dost otresne – opelichane hlavicky a briska kakaduu a neprirozene prerostle zobaky aratingu patri pouze ke zlomku toho, co se zjevne skryva v pozadi cerneho trhu. Jestli jsem dobre pochopil system Veldhovenu, tak ptaci jsou nejdrive umisteni do malych, spore vybavenych kleci v parech ci samostatne, ve kterych si postupne uvyknou na okoli a casem se teprve mohou pridat do velikych spolecnych volier ke svym dalsim kamaradum. Vzacnejsi a mene bezne druhy, jakym byl napr. amazonan vejirovy (Deroptyus accipitrinus) ci kakadu tenkozoby (Cacatua tenuirostris), byly umistene v separovanych klecich v parech.
Bezne druhy stredne velkych papousku (nejcasteji kakaduove, amazonani a zakove) jsou umisteny do hangarovych volier, kde je najdete ve stovkach kusu. Vsechny tyto spolecne voliery, at uz jsem v nich nasel papousky ci jine ptaky, me prekvapily svymi rozmery. Takovou koncentraci velikych, prostornych a vzdusnych expozic pro ptaky jsem nevidel jeste nikdy v zadne zoo. A ze by se leckde urcite oplatily! Az na jednu volieru zadna z nich neni pruchozi, ale vcelku to ani nevadi, ponevadz vetsina vetsich sverencu ma velike zobaky a v pripade uleku by urcite mohla nechtene ublizit. Pres mrize jsou papousci ve velke mire kontaktni, mnoho z nich visi drapky na celni stene volier a nechaji se od navstevniku drbat na hlavickach. U vchodu si pro ne za par euro muzete koupit pytlicek se specialnim krmenim, ke kteremu dostanete drevene spachtle, kterymi jim muzete dobrotu nabidnout primo do zobaku. Vdecni ptaci se vam pote odmeni velkou pritulnosti. Po pocatecnim ostychu jsem se prece jenom osmelil a vetsina kakaduu v parku se rychle tvarila, ze z nas budou dobri kamaradi. Avsak u volier pro ary jsem se prece jen presvedcit nenechal.
Pozemni casti expozic vyplnuji ruzne druhy bazantu rodu Chrysolophus, Lophura, Phasianus ci Crossoptilon. V jedne voliere jsem dokonce objevil par hoku amazonskych (Mitu tuberosa). Na dalsi druhy bazantu je vyhrazena specialni sekce hrabavych ptaku, kde jsem videl poprve bazanta kalije (Lophura leucomelanos). Ponekud me prekvapil mohutny kohout tetreva hlusce (Tetrao urogallus) a guan modrohrdly (Pipile cumanensis). Ac nejsem chovatel drubeze, tak i pro laika pro me byla milym prekvapenim siroka sbirka chovatelskych ras slepic, casto velmi pestre zbarvenych. Na jednom prostranstvi bylo nekolik volier, v nichz byly zastoupene temer vsechny evropske druhy velkych sov a par nestoru kea (Nestor notabilis). V parku jsem objevil i voliery s dravci, v nichz asi nejvetsim unikatem byla trojice bylozravych orlosupu palmovych (Gypohierax angolensis), ktera delala spolecnost osamele serieme rudozobe (Cariama cristata) a skupine supu africkych (Gyps africanus). Bylo zrejme, ze se zde stavi nove expozice pro dalsi ptaky. Nejednalo se o zadne narocne stavby. Vetsina velikych volier jsou v podstate jen kovove skladacky, ktere do sebe zapadaji jako lego. Nejsou to sice supermoderni prepychove stavby, ale tento fakt atmosfera parku velmi rychle prebije.
Na venkovnich rybnicich bylo zastoupeno nekolik desitek vrubozobych ptaku (vesmes bezne chovane druhy), doplnenych o malou kolekci brodivych. Mezi nimi vynikal par capu jihoamerickych (Ciconia maguari), kteri sdileli expozici s pelikany rudohrbetymi (Pelecanus rufescens), labutemi cernymi (Cygnus atratus) a hejnem plamenaku chilskych (Phoenicopterus chilensis). Vzhled poslednich dvou zminenych druhu mne ponekud sokoval. Obe dve labute i vsichni plamenaci meli peri, jako by je nekdo vykoupal v ropne skvrne. Slepena brka vypadala jako nagelovana a vnejsi vzhled jasne napovidal o spatnem zdravotnim stavu zvirat. Puvod ptaci skupiny se mi nepodarilo dopatrat, nicmene pevne verim, ze Veldhoven je tim spravnym mistem, kde se ptaci postupne ze svych strasti zotavi. Bylo zde i nekolik volier, silne zarostlych hustym jehlicnatym podrostem. V nich jsem objevil hejno temer nedovybarvenych ibisu rudych (Eudocimus ruber), nekolik bernesek, ruzne cejky, turaka a tenkozobce opacne (Recurvirostra avosetta). Jeden z nich byl ve stejne mizernem stavu jako vyse zminene cerne labute a plamenaci. Mezi ustricniky velkymi (Haematopus ostralegus) jsem nasel jednoho handicapovaneho ptaka s pouze jednou nohou. V korunach odrostlych thuji se mi podarilo narazit na volavku belolici (Egretta novaehollandiae), se kterou jsem se chvili honil okolo voliery, nez se mi ji konecne podarilo dostat do hledacku fotoaparatu.
To cestovani je ale narocne, ze? 🙂 Aby nam nezevsednelo, udelejme si mesicni pauzu. Pristi mesic Vam predstavim luxusni mokradni expozice pro jeraby, podivame se do tropickeho destneho lesa a take Vam ukazu maly pralesni klenot z radu bezcu. Do te doby se mejte hezky.
Petr Suvorov
