VOGELPARK WALSRODE 1/2
Jednoho krasneho letniho odpoledne roku 2008 jsme spolecne s Karin Edler vstupovali do bajneho ptaciho parku Walsrode. Byl jsem patricne zvedav, jaky je jeden z nejslavnejsich ptacich parku sveta. Predem teto recenze avizuji, ze vzhledem k objemosti parku se zamerim pouze na extremne zajimave expozice a velmi nevsedni ci malo chovane druhy, protoze pojmout celou druhovou diverzitu Walsrode bylo nad moje sily. Mnoho z ptaku zde chovanych muzete z cele Evropy videt pouze zde. Ti, kterych se to tyka, budou v textu oznaceni tremi hvezdickami. Naopak druhy, ktere jsem v soucasne databazi Walsrode jiz nedohledal, jsou oznaceny nestastnym smajlikem.
U vchodu nas uvitala klec, ve ktere byl umisten parek guanu horskych (Oreophasis derbianus)***. O kus dal me vyvedl z rovnovahy snehobily ptak velikosti slepice, ktereho jsem nebyl schopen identifikovat. Jake bylo moje prekvapeni, kdyz jsem se podival na cedulku, hlasajici “vrana cerna (Corvus corone)”. V kleci s bilou – cernou vranou sedela jeste jedna, podivne sediva. Do te doby jsem ani netusil, ze krkavcoviti mohou mit barevne mutace. Slipka krasneho tetrivka prerioveho (Tympanuchus cupido) 🙁 krasne ladila v expozici vedle velekuru himalajskych (Tetraogallus himalayensis).
Kolem kleci jsme pomalu prosli k otevrenemu prostranstvi s vybehy desitek capu a jerabu, mezi kterymi jsem dohledal mj. jeraby bradavicnate (Bugeranus carunculatus). Vedle kleci s drobnymi pevci a hrabavymi jsem ve voliere s bahnaky zahledl krasnou kolihu velkou (Numenius arquata) a nedaleko ni sedela na zemi osamela chaluha prizivna (Stercorarius parasiticus) :-(. Podel dalsich otevrenych capich vybehu, v nichz me ohromila zejmena denzita capa bileho (Ciconia ciconia) – na jednom prostranstvi bylo mozno videt temer 30 ptaku!, jsme dosli az k bazenu pro krasne pelikany chilske (Pelecanus thagus). Tento unikatni a atraktivne zbarveny druh se v poslednich letech po Evrope vcelku siri a Walsrode samotne jej uspesne odchovava. Mezi ptaky jsem zahledl parici se caje chocholate (Chauna torquata). V jednom z bazenku nedaleko vybehu tucnaku Humboldtovych (Spheniscus humboldti) sedel na nahratem kameni posledni z pomalu vymirajiciho chovu tereju bilych (Morus bassanus), zatimco pod nim proplaval par kajek kralovskych (Somateria spectabilis) a brylovych (S. fischeri) v prostem opereni. Opodal plaval samec hoholky ledni (Clangula hyemalis) a ve stinu odpocivalo nekolik kacek strakatych (Histrionicus histrionicus). V nenapadnem a nezvykle velkem hoholovi jsem poznal preperujiciho hohola islandskeho (Bucephala islandica). V protejsi linearce prostornych volier se ukryvaly opravdu unikatni druhy sov. Postupne jsem dohledal vyry belave (Bubo lacteus), pustiky brylove (Pulsatrix perspicillata), pustiky hnede (Strix leptogrammica), sovy sedolici (Tyto glaucops) a sovy klinocele (Phodilus badius).
Prosli jsme okolo prostornych vybehu s cetnymi hejny beznych druhu pelikanu a plamenaku az k rybniku pelikanu australskych (Pelecanus conspicillatus). Tento malo chovany druh Walsrode uspesne rozmnozuje a k roku 2008 cinil jejich stav 11 ex. Nad rybniky jsme se schovali do chladiveho stinu soviho hradu pro vyry velke (Bubo bubo) a krkavce velke (Corvus corax). Ve vedlejsich volierach pro brodive jsem zahledl rodinku kachen madagaskarskych (Anas melleri). Nechapu, jak se mi podarilo videt pouze jedinou volavku madagaskarskou (Ardeola idae)***, kdyz k roku 2008 cinil jejich stav 21 ex. Za zminku stoji jiste i pocetna kolonie v prirode temer vyhynulych ibisu modrookych (Threskiornis bernieri)***.
Vysplhali jsme se do vyse polozene casti parku, kde jsme ve vybehu pstrosu zastihli zoborozce havraniho (Bucorvus abyssinicus). O vybeh dal postaval nehnute clunozobec africky (Balaeniceps rex) a pozoroval okoli. Pote jsme se nechali zlakat obrovskou pruchozi africkou volierou pro brodive ptaky. Mezi desitkami beznejsich druhu brodivych jsem zahledl i vzacne zejozoby africke (Anastomus lamelligerus), z nebrodivych dale perlicky chocholate (Guttera pucherani) a dropa kori (Ardeotis kori). Primo na tuto velikou volieru navazovala voliera morskeho pobrezi s ponekud nepovedenou simulaci priboje v obdelnikovem bazenu (ve sve dobe to musela byt asi unikatni expozice, uznavam). Zde jsme narazili na hejno beznych bahnaku, rybaku inka (Larosterna inca), ibisu bilych (Eudocimus albus), ale hlavne na kormorany cernobile (Phalacrocorax melanoleucos) a osamelou samici kormorana guanoveho (Phalacrocorax bougainvillii)***, pochazejici z postupne vymirajiciho chovu.
Druhym vylezem jsme se dostali k dalsim vybehum jerabu, kde mne zaujaly predevsim opravdu hodne vzacne druhy, jako byl jerab cernokrky (Grus nigricollis), nebo australsky jerab brolga (Grus rubicunda). V nedaleke, prostorne voliere jsme zastihli jeste par jerabu sibirskych (Grus leucogeranus). Velmi mne mrzelo, ze jsem v parku nedohledal unikatni jeraby kapovite (Grus monacha), chovane krome Walsrode jeste v belgickem Cambron-Casteau. S jeraby sibirskymi sdileli prostor dale zejozobi asijsti (Anastomus oscitans) a dve uchvatne samice kolpiku mensich (Platalea minor)***, bohuzel toho casu opet jedine v Evrope. V okolnich smisenych volierach jsem dohledal vzacne racky sedohlave (Chroicocephalus cirrocephalus), nam znamejsi racky cernohlave (Ichthyaetus melanocephalus; v Evrope k videni jeste v Berline a v Odese) a ibisy jihoafricke (Geronticus calvus), kteri, ac jsou v Evrope chovani pouze na trech mistech, jsou v prirode jeste relativne beznym druhem. Podel dalsi kolekce jerabu a nanduu jsme pomalu dosli k volieram dravcu. Krome druheho paru bilych vran jsem nespustil oci z kolekce tech opravdu nejvetsich kralu oblohy. V nekolika volierach vedle sebe sedeli kondori velci (Vultur gryphus), orlosupi bradati (Gypaetus barbatus), orli kamcatsti (Haliaeetus pelagicus) a nakonec ten nejstraslivejsi predator, samice harpyje pralesni (Harpia harpyja). Pri komentovanem krmeni supu africkych (Gyps africanus) jsme z pana pruvodce vytahli kuriozni informaci, ze drava kralovna oblohy ve svem okoli snasi pouze chovatelky – zeny, zatimco na muze utoci. Od roku 2010 ji ale pribyl z Norinberku opereny jinoch, tak by mne zajimalo, jak s nim lita san zacvicila. Nemene nebezpecnou a opet unikatni hvezdou ptaciho parku se pro mne stala slepice kasuara kyvadloveho (Casuarius unapendiculatus)***, ktera si ve svem vybehu vykracovala take sama. A stejne jako u harpyje, v lonskem roce ji vedeni zoo poridilo take pohledneho ptaciho hocha na drave laskovani.
Po letmem shlednuti vzacnych polaku vlnkovanych (Aythya affinis) ve vybehu s beznejsimi nandu Darwinovymi (Pterocnemia pennata) jsme vstoupili do voliery tropickeho destneho lesa. Prede mnou na parezu postavala jedina samicka pitty modroplastikove (Pitta caerulea)*** a o kus dal drozdovity modravec sundsky (Myophonus glaucinus). Paradoxne jsme v jedne expozici narazil na vzacne klokany stromove (Dendrolagus goodfellowi), ale tyto krasne plysaky uz ve Walsrode neuvidite. V dalsi kleci sedel zoborozec vlasaty (Berenicornis comatus) a o kus dale zase tabon hrebenaty (Aepypodius arfakianus). V tropickem lese, plnem nadherne vegetace mne upoutal mohutny kmen, posety odshora az dolu ptacimi budkami. Nepochopil jsem, zdali se jedna skutecne o hnizdni prilezitosti ci pouze plejadu tvaru do kmene vyrezavanych budek. V pritmi listovi jsem zahledl nadhernou zluvu skraboskovou (Oriolus xanthornus)***, jeden ze tri zde chovanych druhu. Pri trose stesti lze zde jeste videt zluvu cernohlavou (Oriolus xanthonotus)*** a zluvu cernosijnou (Oriolus chinensis). Bohuzel jsem zde ani pri velke namaze nedohledal avizovane rajky kralovske (Cicinnurus regius), ac je dodnes opravdu maji.
Walsrode je opravdu dost narocnym mistem na odpoledni prochazku a protoze mame pred sebou jeste temer pulku parku, navrhuji, abychom si dali mesic pauzu, co vy na to? Pro priste vas ale usetrim temer ubijejiciho telefonniho seznamu papousku, kterym by asi stacil na samostatny clanek. Teste se na zbytek prochazky po Walsrode, ktery vam snad zprijemni podzimni chmury.
Za mesic nashledanou!
Petr Suvorov
