ZOO LONDON 
Do Londyna prislo jaro driv nez u nas a ja jsem vyrazil s chuti na svou prvni zahranicni ornitologickou konferenci. Hned jsem ovsem obratem vyuzil prilezitosti a ve volnem dni jsem si “odskocil” do londynske zoo. Ta je situovana v rohu obrovskeho Regent?s parku, do ktereho by se vesla bratru sestkrat. Po prohlednuti akvaria a stepnich vybehu kopytniku jsem zamiril do casti, ktera je od zoo oddelena rickou se separatnimi mosty, kde se nachazela vystavni voliera Snowdon. Jedna se o obrovsky zasitovany prostor, jehoz soucasti je velka skala s vodopadem. Voliera je volne pruchozi a ptaky lze tak pozorovat z bezprostredni blizkosti.
Prvni, co clovek po vstupu dovnitr neprehledne, je hejno ibisu posvatnych (Threskiornis aethiopicus), smisene s volavkami stribritymi (Egretta garzetta), mezi kterymi se obcas mihne ibis skalni (Geronticus eremita). Dole na vode jsem zahledl kachnicku mandarinskou (Aix galericulata). Uplne ve spici voliery sedel na kovove tyci par lunaku hnedych (Milvus migrans) a straka obecna (Pica pica). Velmi mne potesilo hejno racku sedohlavych (Chroicocephalus cirrocephalus), kteri jsou v Evrope k videni pouze na sesti mistech (mj. v Praze a Plzni!), posedavajici po skalach a bidlech. Spodni cast voliery s holou pudou okupovalo vystavni hejno pavu zelenych (Pavo muticus). Pav zeleny neni tak znamy jako pav korunkaty (Pavo cristatus), ale v krase se mu hrave vyrovna. Konecne jsem mel v klidu cas si tohoto ptaka dobre prohlednout a dost me prekvapilo, jak ma dlouhe nohy a krk. Jeho rozsireni ve volne prirode naleznete na teto strance. V Ceske republice vlastni pavy zelene pouze soukromi chovatele.
Vedle Snowdonu se nachazi linearni rada volier, ktere v sobe skryvaly velke druhove bohatstvi. Nasel jsem zde dalsi vzacne hrabave – pava konzskeho (Afropavo congensis), arguse okateho (Argusianus argus) a bazanta palavanskeho (Polyplectron napoleonis). Dale dva druhy zoborozcu – Deckenova (Tockus deckeni) a cernobileho (Bycanistes subcylindricus), lelkouna soviho (Podargus strigoides), turaka Hartlaubova (Tauraco hartlaubi), tri druhy sov – sovici krahujovou (Surnia ulula), sycka kraliciho (Athene cunicularia), vyrecka beloliciho (Ptilopsis leucotis), dale agapornisy hnedave (Agapornis nigrigenis), snovace rudozobe (Quelea quelea) a tri druhy holubu – holuba cernotemenneho (Ptilinopus melanospila), holuba rudoprseho (Gallicolumba crinigera) a holuba skvrnitobricheho (Ducula zoeae).
Pote jsem zamiril do tropickeho pavilonu Jizni Ameriky, venovaneho zejmena drapkatym opickam. Uvnitr jsem ve vegetaci a vlhkem prebujele hale objevil krome dobrovolneho hlidace i trubace agami (Psophia crepitans) a slunatce nadherneho (Eurypyga helias), ktery v rybnicku lovil malou rybku. Po exkurzi do plaziho sveta se prede mnou ocitla luxusni australska expozice jako vystrizena z pousti nejmensiho kontinentu, kterou obyvalo nekolik emu hnedych (Dromaius novaehollandiae).
Velmi mile mne prekvapila prostupna mokradni voliera, situovana zhruba v centru zoo. Obrovsky, vkusne osazeny prostor obyvalo nekolik ptacich druhu. Z brodivych zde meli capy simbily (Ciconia abdimii) a osamoceneho capa belokrkeho (Ciconia episcopus). V jednom rohu jsem narazil na osamocenou pizmovku hrebenatou (Sarkidiornis melanotos). Kolem mne proletela v jednom okamziku leskoptev tribarva syn. nadherna (Lamprotornis? superbus), avsak ja jsem si s fotakem v ruce radsi uzival mandelika fialovoprseho (Coracias caudatus), ktery posedaval na sve pozorovatelne.
V jedne z velmi dobre zasitych volier pobliz detskeho arealu jsem nasel kondory krocanovite (Coragyps atratus) a o kousek dal seriemu rudozobou (Cariama cristata). Jeji expozice byla, jak jiz tradicne ve vsech zoologickych zahradach, mala a nezajimava. Ptak se v ni bohuzel navic diky pletivu nedal vyfotit. Jak je mozne, ze zrovna tento pomerne zajimavy a casto chovany druh ma tak strasne spatnou propagaci na vetsine mist, kde se chova? O seriemach je znamo, jak jsou strasne urvane, a co jsem tak slysel, byvaji i dost agresivni. Ale vzhledem k tomu, ze je to prece jenom potomek bajnych pampovych obrich predatoru rodu Phorusrhacos, bylo by zajimave je casteji z osvetarskych duvodu spojovat s jejich evolucnim vyvojem. Ve sve dobe patrila celed Phorusrhacidae v Jizni Americe k vrcholovym predatorum, diky absenci savcich masozravcu. Kolega, ktery mi editoval tento clanek, mi posleze sdelil, ze seriema se pouziva pro zvireci predstaveni, takze v kleci netravi prilis mnoho casu.
Pretrpel jsem nekolik savcich expozic, az jsem se dostal k ptacimu Blackburn Pavilion. V prostornych volierkach jsem nestacil ptaky ani pocitat, natoz pozorovat! Nalezl jsem zde samici zoborozce malajskeho (Anthracocero?s malayanus), lednaky modrokridle (Dacelo leachii), vzacne dudkovce stromove (Phoeniculus purpureus) nebo hejno ibisu sedokridlych (Theristicus melanopis). Nejvice mne ale mrzelo, ze jsem nestihl vytahnout fotoaparat, nez mi ve vnitrni ubikaci zmizel chrastal paskovany (Gallirallus philippensis), ktereho lze sice teoreticky videt ve ctyrech evropskych zoo, ale prakticky si krasneho, ale kryptickeho ptaka spis lze v expozici jen predstavovat. Chce to trpelivost…
Ve vnitrnich ubikacich pavilonu na mne cekaly cirky hottentotske (Anas hottentota), ostnak jihoamericky (Jacana jacana) a africky (Actophilorni?s africanus), pisila mexicka (Himantopus mexicanus), turako cervenokorunk?aty (Tauraco erythrolophus?), tukan rudozoby Cuvieruv (Ramphastos tucanus cuvieri), leskoptve zlatoprse (Lamprotornis regius), hrdlicky sokorske (Zenaida graysoni), prekvapive krasny kolibrik Amaziliin (Amazilia amazilia; ve Wuppertalu jsem ho nevidel diky prestavbe pavilonu ptaku) a z pevcu drozd oranzovohlavy? (Zoothera citrina), pitta kapovita (Pitta sordida), leskoptev belobricha (Cinnyricincl?us leucogaster), timalie cinska (Leiothrix lutea) a dva krasne zbarvene druhy strdimilu – strdimil senegalsky (Chalcomitra senegalensis)? a skvrnitoprsy (Cinnyris coccinigaster?). Strdimilove po Evrope temer chovani nejsou, nejvice se chova strdimil promenlivy (Cinnyris venustus), u ostatnich druhu se jedna spise o nahodne chovy v jedne ci dvou zoo. Nektere z druhu, ktere v pavilonu maji byt, jsem nedohledal – ibisy rude (Eudocimus ruber), korunace vejirove (Goura victoria), tukany obrovske (Ramphastos toco) a kachnicky pestre (Nettapus auritus).
Kousek od vybehu lvu jsem narazil na lagunu s plamenaky starosvetskymi (Phoenicopterus ruber), pelikany bilymi (Pelecanus onocrotalus) a osamelou volavkou popelavou (Ardea cinerea). Vedle ni v designove pomerne nepovedene a uvnitr znacne zastarale ptaci voliere (drive slouzila jako klec pro lvy) odpocivaly labute cerne (Cygnus atratus), husice kralovske (Tadorna radjah), bernesky rudokrke (Branta ruficollis) a cirky dvouskvrnne (Anas formosa). Na betonovem podstavci pro hnizdo sedel par kavcat cervenozobych (Pyrrhocorax pyrrhocorax). Postupne jsem se dostal k velikym, starym volieram, kde velmi zive poskakovalo nekolik aru hyacintovych (Anodorhynchu?s hyacinthinus)? a vojenskych (Ara militaris) a zvedave okukovali navstevniky. Za sousedku meli samici velmi vzacneho zoborozce celebeskeho (Penelopides exarhatus) a uzasne zoborozce havrani (Bucorvus abyssinicus). Ti byli, jak jiz obvykle, velmi zvedavi a vubec se jim nelibilo, kdyz jsem je pres plot trochu pozlobil dlouhym pavim brkem. Zoborozci jsou obecne vysoce inteligentni zvirata a zive umi reagovat na lidskou pritomnost. Je treba ale mit se na pozoru, protoze nevitane hosty mohou pocastovat i nejednim klovancem.
V tucnaci expozici sedela osamela volavka stribrita (ptak, ktery kdysi utekl ze Snowdonu a nyni zije v okoli zoo). Z tucnaku skalnich (Eudyptes chrysocome) jsem videl pouze jednoho ptaka, ktery trucoval v rohu, a dva odrostle teenagery, kteri se vmisili do vetsiho hejna tucnaku brylovych (Spheniscus demersus). Na to, ze tucnaku skalnich ma londynska zoo plny web, jsem odesel ponekud zklaman. Vedle tucnaciho vybehu jsem narazil posleze jeste na jednu expozici, o ktere jsem se domnival, ze jde o novy bazen. Od kolegy jsem se pozdeji dozvedel, ze se jedna o starou, zrekonstruovanou expozici Lubetkin Pool (funkcni v letech 1930 – 2004), ktera nemohla byt zbourana, takze nyni slouzi pouze jako okrasna fontana.
Vsiml jsem si, ze jsem jaksi opomenul jednu pruchozi volieru pro drobne ptactvo. Ac velika a krasne osazena, prisla mi ponekud poloprazdna – meli zde sice leskoptve tribarve, jednoho turaka, husicky vdovky (Dendrocygna viduata) a drozdika belocapkoveho (Cossypha albicapilla), ale vzhledem k velikosti a zarostlosti vegetaci jsem toho moc zde nevidel.
Naprosto me nadchly voliery dravcu kousek od vchodu. Citlive vybirana vegetace, nerusive pletivo, dostatek prostoru na letani i samotne osazenstvo mne velmi potesily. V prvni z nich sedel krasny kondor kralovsky (Sarcoramphus? papa), kteremu delali spolecnost velmi malo chovani jestrabovci pochopoviti (Polyboroides? typus). V druhe odpocivalo vetsi hejno supu krahujovych (syn. Rupelluv syn. nadherny, Gyps ruepelli) a na zemi posedaval cimango falklandsky (Phalcoboenus? australis).
Pomalu jsem obesel obrovsky kruh a ocitl jsem se u vychodu. Navsteva v londynske zoo mne potesila. Navzdory pripominkam, ktere mam, je nutno rict, ze se jedna o misto, ktere stoji za to videt. Jejich zvireci sbirka je velmi dobre vyvazena, neni preplacana a zaroven obsahuje spoustu unikatu. Mimo ptaku maji vyslovene luxusni sbirku jedovatych hadu (dva druhy mamb, taipan, kobra kralovska, mnoho druhu chrestysu a zmiji…) a peknou kolekci motylu.
Vetsina expozic mi prijde moderni nebo alespon dostatecna (samozrejme nevim, jak v realu funguji, ale to bych si musel poslechnout slova zamestnancu zoo). Pokud budu mit nekdy moznost se do Londyna vratit, asi nebudu prilis pochybovat. A co vy? Zvysil jsem Vasi motivaci? Ze ne? Mrknete jeste na par obrazku zde. Treba se vam to bude zdat jako vhodne misto na navstevu.
Pristi mesic se vratime zpatky do Nemecka. Nase kroky tentokrate povedou do velmi slavneho parku, jehoz druhova diverzita uz prekvapila mnoheho navstevnika. Na shledanou v zari!
Petr Suvorov
Tento clanek byl editovan zoologem Paulem Rose, prednasejicim ze Sparsholt College Hampshire. Diky za veskere pripominky k textu!
