ZOO HANNOVER
Minuly mesic jsem se rozhodl zustat jeste v zapadni Evrope. Z nasi zakladny v Ratingenu jsme se tentokrate vydali na sever do Zoo Hannover, ktera ma v zapadnim Nemecku povest luxusniho parku. Pote, co jsme se ocitli v zoo, kde bylo more lidi, me jako prvni upoutala volavka rusovlasa (Bubulcus ibis), sedici na chocholu rakosoveho slunecniku. Druha po nas pokukovala z koruny mohutne vrby. Volavky rusovlase maji v tomto parku polodivokou hnizdni kolonii (zjevne vysazenou).
V komplexu africkych vybehu, vkusne osazenych vegetaci, jsem zahledl nesyta africkeho (Mycteria ibis) a jeraba kralovskeho (Balearica regulorum). V malem bocnim vybehu odpocival par mych oblibenych jerabu rajskych (Anthropoides paradisaea). Prosel jsem pres most pres ricku, po ktere projel motorovy clunek s navstevniky, zastreseny plachtou, a ve vybehu pro kopytniky jsem zahledl nekolik pstrosu dvouprstych (Struthio camelus). V jedne zatoce ricky jsem narazil na hejno plamenaku chilskych (Phoenicopterus chilensis) a starosvetskych (P. ruber) s kuratky. Kolem nich plaval par zrzohlavek rudozobych (Netta rufina). To uz jsem ale vratky lezl do vybehu s pravdepodobne nejvetsi zdejsi atrakci, kontaktnim hejnem pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus). Ke zdejsim chovancum se nejen da vlezt primo do vybehu, ale smi se jich i dotykat. Je to uzasna zkusenost hlavne pro mensi navstevniky, avsak u malych deti je zapotrebi mit se na pozoru. Pelikan totiz muze nechtene seknout ostrym hrotem zobaku a poranit. Zdejsi ptaci vsak nejevili znamky agresivity, spise zvedavosti. Kdyz ale jeden z nich zacal “prozkoumavat” se zajmem muj fotoaparat, usoudil jsem, ze je na case zvednout kotvy.
V ricnim vybehu hrochu sedelo nekolik kachnicek hrivnatych (Chenonetta jubata) a karolinskych (Aix sponsa). Nad hlinenymi domecky africke vesnicky na vysokem, holem stromu suverenne podrimovala feralni husice egyptska (Alopochen aegyptiacus) (feralni = domestikovany organismus, ktery se vratil k zivotu ve volne prirode). Ve vybehu nosorozcu posedaval kohout pava korunkateho (Pavo cristatus).
Diky pavovi jsme se postupne presunuli z Afriky do Indie. Cestou jsme stacili ale pozdravit australskeho emu hnedeho (Dromaius novaehollandiae) ve stylove expozici s povedenou simulaci australske poustni vetrne elektrarny.
V Indii jsme sice zadne uzasne ptaci pozorovani nemeli, zato jsme se na pul hodiny zastavili ve svatyni hulmanu a slonu a uzivali jsme si hry naprosto uzasnych malych slonich miminek. Pote jsme se presunuli na severskou tundru k sovicim sneznym (Bubo scandiacus), ktere opatrovaly dve ochmyrena mladata. Dalsi ptaci zastupci, tucnaci brylovi (Spheniscus demersus) na nas cekali az v opustenem vybehu po mrozi samici, o kterou zoo prisla rok pred nasim prijezdem. Toho casu se mrozi v neruske Evrope chovaji pouze na dvou mistech (delfinarium Harderwijk v Holandsku a Oceanografic Valencia ve Spanelsku).
Postupne jsme se dostali k rozlehlemu, krasne upravenemu statku. Na proslunene louce se mezi ovcemi a susaky s vypranym pradlem prochazel par capu bilych (Ciconia ciconia), v ohradkach byla ruzne rozstrkana ozdobna drubez. Kolem budov statku letalo velke hejno vlastovek obecnych (Hirundo rustica), ktere hnizdily ve staji pro kone a v chlevku pro prasata a kurata. Idylku venkova rusila snad jen preplnena restaurace, kde se po stolech prochazely zvedave volavky rusovlase.
Ze statku jsem presel k ponekud odstrcenym volieram dravcu. V prvni sedel mohutny samec kondora velkeho (Vultur gryphus), v dalsi par orlosupu bradatych (Gypaetus barbatus). V uplne nejvetsi z nich jsem nasel vskutku nevsedni slozeni ptaku. Supum belohlavym (Gyps fulvus) delal spolecnost druhy par capu bilych, volavka popelava (Ardea cinerea) a prekvapive pizmovka domaci (Cairina moschata f. domestica). V nedalekem pavilonu primatu jsem v tropickem housti narazil na zebricky pestre (Taeniopygia guttata) a vedle venkovnich opicich kleci na expozici loriu mnohobarvych (Trichoglossus haematodus).
Nas okruh pomalu koncil. Vsak v parnem vedru jsme toho uz meli plne kecky. Velmi radi jsme tedy zavitali do prostupne voliery morskeho pobrezi, kde jsme si sedli do ratanove sedacky se slunecnikem a se zajmem pozorovali hejno bahnaku. Na male piscine pod stromy odpocivala skupinka, slozena z tenkozobcu opacnych (Recurvirostra avosetta), pisil mexickych (Himantopus mexicanus) a vodousu rudonohych (Tringa totanus). A hlavne tady nebyli skoro zadni lide. V klidu jsem zacal premyslet o mych dojmech ze zoo.
Je to velmi hezke misto. Expozice jsou moderni, malokde pretrvavaji kovove mrize a vse je nahrazeno prirodneji vypadajicimi materialy. Zoo se snazi vyjit vstric zejmena malym navstevnikum, pro ktere nabizi bezpocet atrakci, ktere kupodivu nenabiraji kycovity raz. Je to takove idealni misto pro vikendovy odpocinek pro celou rodinu. Z ornitologickeho hlediska Hannover ale prilis zajimavy neni. Vetsinu druhu, ktere jsou zde chovany, lze videt v mnoha jinych zoo. Za zminku stoji kolonie volavek rusohlavych a kontaktni pelikani, kteri zanechaji dojem asi v kazdem. Kdyz tak prochazim ptaci druhovy seznam zoo, uvedomil jsem si, ze jsem nevidel, dost druhu ptaku, nicmene i presto vetsina z nich jsou druhy bezne chovane. Propasl jsem sest druhu bezne chovanych papousku, dva druhy hrabavych, marabu africke (Leptoptilos crumeniferus), vyry velke (Bubo bubo), nandu pampove (Rhea americana), kormorany velke (Phalacrocorax carbo), tri druhy mekkozobych, vcetne holoubka bronzovohrbeteho (Geopelia humeralis), plamenaky karibske (Phoenicopterus ruber; to mi vrta hlavou, ponevadz nevsimnout si hejna plamenaku vyzaduje jiz opravdu navstevu u ocniho lekare), 12 druhu pevcu, z nichz za zminku stoji pouze snovac hnedavy (Ploceus rubiginosus), ktery se chova pouze ve ctyrech zoo, a vrabec kastanovy (Passer eminibey), ktery je z cele Evropy chovan pouze zde, a dale dravci show, ze ktere by mne zajimali orlokane aguja (Geranoaetus melanoleucus) a raroh jizni (Falco biarmicus). Seznam vrubozobych je zde sirsi o 16 druhu – zminim pouze kachnu zlutozobou (Anas undulata), skvrnozobou (Anas poecilorhyncha) a bernesku malou (Branta hutchinsii minima). Posledni dva druhy v roce me navstevy jeste zoo nechovala. Od dob me navstevy se kolekce zoo rozrostla ale take o dva velmi zajimave a v Evrope neprilis casto chovane druhy. V roce 2009 obdrzeli tri krasne pelikany chilske (Pelecanus thagus) z uspesneho chovu z Walsrode a od lonskeho roku zde muzete videt take jeraby kanadske (Grus canadensis). Pokud budete mit tudy cestu, zastavte se. Jako malou motivaci pridavam primy link na fotky z nasi navstevy (zde).
Nemam rad staty zapadni Evropy. Je v nich prilis mnoho civilizace. Abychom toho nemeli malo, pristi mesic se jeste do tepla nepodivame. Ale nebojte se, pripravil jsem opet vzpominku na dalsi nezapomenutelny zazitek. Tak se teste zase za mesic!
Petr Suvorov
