ZOO JEREZ DE LA FRONTERA
Jednoho parneho cervencoveho rana jsem prijel do jihospanelskeho mesta jmenem Jerez de la Frontera. Abych se dostal do zoo, musel jsem z autobusoveho nadrazi projet pulku mesta a u vchodu se pohadat s hlidacem, jehoz mira arogance me ponekud neprijemne prekvapila. Kdo ma na uniforme napsano „vigilante municipal“, s tim muze mit clovek pomerne dost velky problem. Po vstupu do parku jsem narazil na maly jihoamericky dvorek, kde spolecnost kapybare (Hydrochoerus hydrochoeris) a caji chocholate (Chauna torquata) delali dva nandu pampovi (Rhea americana), z cehoz jeden mel bile zbarveni. Vedle, na stejne malem a dost homogennim dvorku sedelo nekolik klokanu a dva emu hnedi (Dromaius novaehollandiae).
O kus dal jsem v prostorne voliere narazil na velike hejno ibisu skalnich (Geronticus eremita) a na travniku na krasneho bileho pava. Antilopam bongo (Tragelaphus eurycerus) v temer prazdnem, holem vybehu delaly prekvapive spolecnost husice egyptske (Alopochen aegyptiacus). V obrovske voliere, plne splhacich kmenu a provazu, jsem narazil na osameleho arakangu (Ara macao).
Kolem mensich vybehu, ktere ohranicovaly prostor zoo, jsem se dostal k jednomu z vetsich centralnich vybehu pro plamenaky starosvetske (Phoenicopterus ruber), jeraby kralovske (Balearica regulorum) a capy bile (Ciconia ciconia). Kdyz jsem podel nej pokracoval dale, minul jsem volieru pro bazanty diamantove (Chrysolophus amherstiae), majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi) a holuby nikobarske (Caloenas nicobarica), aby me v zapeti fascinoval par perlicek supich (Acryllium vulturinum), umisteny ve voliere se silnymi mrizemi (treba meli strach, ze by perlicky mohly unaset male deti 🙂 ). Spolecnost jim delal holub krvavy (Gallicolumba luzonica).
V dalsich klecich s obdobnymi mrizemi sedeli bazanti palavansti (Polyplectron napoleonis), bananovci obecni (Musophaga violacea), par zoborozcu kaferskych (Bucorvus leadbeateri), lednak obrovsky (Dacelo novaeguineae) a eklektus ruznobarvy (Eclectus roratus). O kus dal jsem stanul jsem pred velikou a prostornou volierou pro jeraby panenske (Anthropoides virgo), slipky modre (Porphyrio porphyrio) a v techto koncinach vysoce cenene capy cerne (Ciconia nigra), kteri na hnizde piplali sve potomky. Uprostred vsemoznych vybehu africke savany nasledoval dvorek pro pstrosy dvouprste (Struthio camelus) a perlicky kropenate (Numida meleagris), az jsem se octl u pristineneho vybehu. Tam me ponekud zaskocila kombinace lenivych primorozcu arabskych (Oryx leucoryx) a plachych dytiku uhornich (Burhinus oedicnemus). Oba dytici se drzeli v zadni casti vybehu a vzhledem k rozdilu velikosti mezi dytikem a primorozcem v expozici temer nebyli videt. Velmi by mne zajimalo, jak jejich souziti v praxi fungovalo…
U vybehu pro lemury jsem potkal mladika obleceneho do uboru zamestnance a ze zvedavosti jsem ho oslovil. Z chlapce se vzhledem studenta se vyklubal mistni veterinar, ktery mi velmi ochotne povypravel vsechno, co me ze zoo zajimalo. V prvni z dravcich volierach posedavalo hejno postolek jiznich (Falco naumanni), ktere se chovaji pouze v sedmi zoo v Evrope. Nasledoval mlady orel skalni (Aquila chrysaetos), luxusni trojice orliku kratkoprstych (Circaetus gallicus), supi mrchozravi (Neophron percnopterus), hnedi (Aegypius monachus) a belohlavi (Gyps fulvus), orlosupi bradati (Gypaetus barbatus) a vyrove velci (Bubo bubo). Velmi mile me potesil par orlu jestrabich (Aquila fasciata) na hnizde a orlovcu ricnich (Pandion haeliaetus), kteri jsou v Evrope chovani pouze v portugalskem Avintes a ve Wroclawi (viz ma recenze ze zari 2010 zde). Veterinar mi pote sdelil, ze maji v zazemi dokonce jedno mlade.
Kolem vybehu pro opelichane kasuary prilbove (Casuarius casuarius) jsme se dostali az k rybnikum pro vrubozobe. Na trech rybnicich jsem zde dohledal devet druhu husi + husu cinskou (Anser cygnoides f. domestica) (nepodarilo se mi najit avizovane husy polni ani bernesky aljasske), ctyri druhy husic, husicku dvoubarvou (Dendrocygna bicolor), dva druhy labuti, ctyri druhy potapivych kachen, pet druhu plovavych kachen, tri druhy kachnicek a kachnici belohlavou (Oxyura leucocephala). Ve stredu zajmu jsou zde zejmena jiz zminene kachnice a dale ohrozene cirky uzkozobe (Marmaronetta angustirostris); ze zajimavejsich druhu chovaji kachny filipinske (Anas luzonica). Kdyz mi veterinar s nadsenim ukazoval, ze odchovali mlade labute velke (Cygnus olor), musel jsem skryvat uprimny smich (areal rozsireni labute velke vubec nezasahuje na Pyrenejsky poloostrov – mapa zde). Ponekud me konsternoval par husic kurich (Cereopsis novaehollandiae), ktery v parnem mediterranim vedru neodolal vodni lazni (bylo to vubec poprve, co jsem videl tento druh vstoupit do vody!). Posleze se se mnou veterinar rozloucil a ja jsem pokracoval dale. V komplexu ponekud zastaralych venkovnich volier me cekali tukani rudozobi (Ramphastos tucanus) a devet druhu papousku vcetne amazonka supinkoveho (Pionus maximiliani), amazonana zlutohlaveho (Amazona ochrocephala), aratingy dlouhoocaseho (Aratinga acuticaudata) a zaka sedeho ve dvou poddruzich – konzsky (Psittacus e. erithacus) a vzacnejsi liberijsky (Psittacus e. timneh).
Ve dvojvoliere pro brodive jsem objevil kvakose nocni (Nycticorax nycticorax), volavky stribrite (Egretta garzetta), kolpiky bile (Platalea leucorodia), cejky australske (Vanellus miles), dalsi varku jerabu panenskych a dva druhy ibisu – posvatne (Threskiornis aethiopicus) a hnede (Plegadis falcinellus). Oba dva mely prekvapive velmi pochybnou kvalitu peri. Ibisove hnedi vypadali, jako by je prave nekdo vykoupal v oleji a ibis posvatny jako umazany od jilu. Pohled na takto vybarvene ptaky, kteri nejevili znamky zadne nemoci, ve mne vzbudil podivne pocity. V male a radne zarostle voliere jsem pak dohledal jeste ibisy rude (Eudocimus ruber), tentokrate vsak uz v lepsim stavu. Spolecnost jim delala kavcata cervenozoba (Pyrrhocorax pyrrhocorax) a straky iberske (Cyanopica cooki).
V arealu detske zoo jsem ve dvou malych, starych volierach ani zdanlive nenasel vsechny druhy. Mely zde byt tri druhy beznejsich mekkozobych, sest druhu zrnozravych pevcu, pet druhu hrabavych, spacek ruzovy (Sturnus roseus), kos cerny (Turdus merula) a kalandra zpevna (Melanocorypha calandra), ktera je krome Jerezu chovana v Evrope pouze v Canada de los Pajaros (viz zde ). Porad mi ale chybel jeden ptaci druh, ktery mne zajimal.
Postupne jsem prohledaval expozice s kazdou aspon malou miskou vody, az jsem ve voliere pro brodive v jednom zapadlem rohu objevil konecne dvojici racku zelenonohych (Ichthyaetus audouinii). Tento velmi vzacny racek se v Evrope vyskytuje pouze na nekolika malo mistech (rozsireni zde) a zoologicke zahrady jej vyjma Jerezu a jiz zminene Canady nechovaji vubec.
Racky jsem uzavrel cestu po jerezske zoo a pomalu se mi zacal tvorit obrazek celeho parku. Z navstevnickeho hlediska mi park prijde ponekud zanedbany. Mnoho expozic je pomerne zastaralych, jinde je videt, ze byly postaveny pro uplne jine druhy a po skonceni chovu vyplneny necim jinym (linearka ptacich volier se silnymi mrizemi na mne delala dojem spise kleci pro selmy). Vybehy pro kopytniky a bezce vypadaji spise jako male puste dvorky, ve kterych se vzhledem k omezenemu prostoru nemuze udrzet zadna vegetace. V komplexu expozic pro opice a ve vybehu pro slona temer chybi vnitrni vybaveni – neco, s cim by si zvirata mohla hrat ci co by mohla likvidovat. Rozpaky ve mne ponekud vyvolava nazev „zoobotanicka zahrada“, protoze botanicka cast zahrady je natolik nenapadna a spatne oznacena, ze si ji bezny navstevnik vubec nevsimne. Osveta a propagace zde silne vazne. Je to skoda, protoze potencial zde urcite je. Chovna sbirka je objemna, nektere druhy jsou opravdu unikatni a vysledky u mnohych jsou videt. Jako jedina zoo v Evrope maji uspesny odchovny program pro iberskeho rysa (Lynx pardina), avsak expozice s nim je navstevnicky nepristupna – zvirata jsou monitorovana jen kamerami a samotni zamestnanci se jakemukoliv kontaktu s nimi vyhybaji. Je zaroven velka skoda, ze zaznamy z kamery nejsou pristupne verejnosti. Zminil bych take odchovy dravych ptaku ci velike hejno jerabu panenskych.
Pevne doufam, ze se zoo podari obdrzet ze strany verejnosti vice pozornosti i financnich prostredku, protoze by potrebovala oboji jako sul, a ze ji jeji soucasny stav nebude limitovat v podpore zejmena ochrany druhu ve volne prirode, coz, jak jsem pochopil, dela pomerne obstojne. Pokud se chcete sami presvedcit, jaka je skutecne zoo v Jerezu, podivejte se na dalsi fotky zde .
Slunicko uz me zacina palit i u toho pocitace, a to mame teprve kveten. Nechci videt ten cervenec! A co vy? Taky sedite doma a pisete aktuality pro Vychodoceskou pobocku? Bezte taky do terenu, at mate vubec o cem psat! Za mesic nashledanou!
Petr Suvorov
