ZOO DORTMUND 
Tento mesic se opet stavuji v dalsi nemecke zoo. Zustavame v zapadnim Nemecku a cilovou destinaci je tentokrate mesto Dortmund, ktere se naleza z velke casti ve smisenem lese.
Nedaleko vchodu jsem narazil na velky rybnik pro plamenaky chilske (Phoenicopterus chilensis) a karibske (Phoenicopterus ruber). Spolu s nimi bylo na rybniku i nekolik druhu vrubozobych.
Z tech zajimavejsich stoji za zminku snad husice andska (Chloephaga melanoptera) a labut cernokrka (Cygnus melanocoryphus). Posleze mne upoutala zvlastni kachna, kterou jsem nikdy v zivote nevidel. Zobak mela jako morcak, ale trojuhelnikova hlava pripominala spise kajku. Protoze jsem vycerpal vsechny moznosti, dosel jsem k presvedceni (k memu prekvapeni spravnemu!), ze se jedna o krizence kajky morske (Somateria mollissima) s morcakem velkym (Mergus merganser). Anglicky nazev pro tohoto ptaka „gooder“ vznikl spojenim jmena morcaka (goosander) a kajky (eider) a jak jsem nedavno zjistil, gooder se nechova jen zde, ale i v nekterych ptacich centrech ve Velke Britanii. Nemusim asi zvlaste zduraznovat, co si jako ornitolog myslim o krizeni ptacich druhu dohromady…
Za rybnickem jsem prosel kolem zavreneho pavilonu tropu (jaka skoda!), az jsem se dostal do nezalesnene casti zoo. Po prave strane jsem v australskem vybehu spolu s klokany zahledl emu hnede (Dromaius novaehollandiae). Kousek od nich byla voliera s drobnymi australskymi papousky a hned vedle sedel vystavni korunac novoguinejsky (Goura scheepmakeri). Nasledovala serie nekolika volierek s vetsimi druhy papousku, jako eklektus ruznobarvy (Eclectus roratus), aratinga guarouba (Guarouba guarouba), ara cervenouchy (Ara rubrogenys) a hyacintovy (Anodorhynchus hyacinthinus). Pak jsem pokracoval kolem krasnych, obrovskych vybehu kopytniku az k pavilonu ziraf, v jejichz spolecnosti jsem hledal jednoho ze svych oblibenych operencu. Dlouho jsem jej nemohl naleznout, i kdyz jsem pavilon prolezl krizem – krazem. Kdyz jsem jiz pomerne nestasten opoustel pavilon, zaslechl jsem tlumene, dlouhe dute zvuky. Zvenci jsem v jednom ze spinavych oken pavilonu zahledl temny stin. Jednalo se skutecne o ptaka, ktereho jsem hledal, krasneho zoborozce havraniho (Bucorvus abyssinicus), pribuzneho casteji chovaneho zoborozce kaferskeho (Bucorvus leadbeateri), ktery ovsem nebyl skoro vubec za oknem videt. A tak jsem tam par minut alespon postal a poslechl si jeho uchvatny pevecky koncert. Kdyz jsem se jim dosyta nabazil, pokracoval jsem dale. Ve vodnim prikopu, ktery ohranicoval vybeh velkych antilop, jsem zahledl nekolik kormoranu velkych (Phalacrocorax carbo) a v protejsi travnate jihoamericke expozici delaly spolecnost kapybaram, maram a tapirum me oblibene caje chocholate (Chauna torquata). Caja byva v zoologickych zahradach mnohdy prehlizena navstevniky jako „slepice do poctu“, protoze byva chovana kridlovana v otevrenych expozicich. To je ovsem velka skoda, protoze jeji krasa vynika teprve v letu. Je to jediny vrubozoby, ktery je schopen klasickeho plachteni, jake nalezame napr. u velkych dravcu. A ze letici caja vypada opravdu uchvatne, se muzete presvedcit napr. zde.
Ve vedlejsim vybehu jsem z dalky zaznamenal nandu pampove (Rhea americana). Vedle jihoamerickeho pavilonu pro mravenecniky mi chvilku trvalo, nez jsem v prilehle volierce dohledal nejen sycka kraliciho (Athene cunicularia), ale i krasnou sojku stredoamerickou (Calocitta formosa) s dlouhatanskym ocasem. Opsal jsem velikanske „U“ a podel velkych selem jsem se vydal zpatky. Za selmami bylo nekolik volier, ve kterych jsem objevil hejno papousku patagonskych (Cyanoliseus patagonus), hoky promenlive (Crax rubra) i atraktivni zoborozce guinejske (Rhyticeros plicatus). Pomalu jsem dosel zpet k mistu, kde se naproti nachazela australska expozice. Prede mnou delal nekolika srnkam spolecnost par jerabu popelavych (Grus grus).
U vybehu nosorozcu sedela na zidce slepice pava korunkateho (Pavo cristatus) a ja zamiril do lesa, kde jsem o kousek dal narazil na krasnou expozici pro vydry obrovske (Pteronura brasiliensis). Ac se nejedna o ptaka, musim tohoto neobycejne krasneho savce alespon zminit, protoze neni prilis castym chovancem zoologickych zahrad. V lesni casti zoo jsem kdesi kolem medvedu narazil na sovi volieru se sovici krahujovou (Surnia ulula) a sovami palenymi (Tyto alba). Posleze jsem dalsi skoro pulhodinu stravil pozorovanim placiciho samce tapira cabrakoveho (Tapirus indicus) v nezvykle ladenem pavilonu tapiru a orangutanu (spolecna expozice, podotykam!). Nestastny tapir brecel za svoji slecnou jako male dite.
Venku jsem opet vpadl do ptaciho sveta u voliery s ibisy rudymi (Eudocimus ruber), kolpiky ruzovymi (Platalea ajaja) a cejkami belocelymi (Vanellus armatus). Nasledovala voliera pro krepely virginske (Colinus virginianus) a hyly mexicke (Carpodacus mexicanus), pustika brylateho (Pulsatrix perspicillata), sovice snezne (Bubo scandiacus), pustiky vousate (Strix nebulosa), bazanty zlate (Chrysolophus pictus) a nakonec pomerne obstojna serie dravcu. V jednom miste jsem ve volierach nasel hned ctyri druhy kondoru – krocanovite (Cathartes aura), havranovite (Coragyps atratus), mladata barevne atraktivnich kondoru kralovskych (Sarcoramphus papa) a par mohutnych kondoru andskych (Vultur gryphus). Kolekci dravcu pak doplnoval karanco jizni (Caracara plancoborus), orel skalni (Aquila chrysaetos), ale zejmena mne do te doby uplne neznamy cimango horsky (Phalcoboenus megalopterus).
Pomalu jsem se velkym obloukem dostaval zpatky ke vchodu.
Kdyz se nyni divam do seznamu zajimavosti, je dost mozne, ze jsem nektere zajimave ptaci druhy propasl, ale pravdou je, ze je tomu jiz tri roky od me navstevy. Presto si dovolim vypsat alespon ty nejzajimavejsi ptaci druhy, ktere jsem doposud neuvedl. Z vrubozobych je to kachna prouzkovana (Anas superciliosa), z papousku nestor kea (Nestor notabilis), z kratkokridlych jerab sarus (Grus antigone) a z bahnaku cejka korunkata (Vanellus coronatus). Na fotografiich mi nikde neuvizli tucnaci Humboldotvi (Spheniscus humboldti). V uzavrenem tropickem pavilonu jsem bohuzel promeskal sojkovce Berthemyovy (Garrulax berthemyi), tyrana stihlozobeho (Phylohydor lictor), vlhovce cervenohlaveho (Amblyramphus holosericeus), safranku velkou (Sicalis flaveola), velmi vzacneho dlaskovce zlutocerneho (Pheucticus chrysopeplus), chovaneho pouze zde a v nizozemskem Arnhemu a zjevne i holuby wonga (Leucosarcia melanoleuca) ci tinamu argentinskou (Eudromia elegans). Nasince by urcite zaujala krepelka polni (Coturnix coturnix) nebo hyl rudy (Carpodacus erythrinus), ktereho jsem jeste nikdy ani nemel moznost v zajeti videt.
A co celkovy dojem ze zoo? Za ten den jsem si bajecne odpocinul. Dortmund nepatri mezi pecky, ze kterych clovek ztrati dech. Navzdory tomu je to dobre zakonzervovana hezka zoo, ktera stoji za videni. Kdybych sem mel jet jeste jednou, hlavnim duvodem by rozhodne byly uzasne brazilske obri vydry a ona prapodivna kombinace tapiru s orangutany v jednom vybehu, u ktere by mne mimochodem zajimalo, jak v realu funguje. Jestli vam obrazky v galerce zde nestacily, navstivte puvodni galerii zde.
Protoze krizujeme Evropu sem a tam, tak se pristi mesic podivame na jih, do jedne velmi diskutabilni spanelske zoologicke zahrady. Do te doby se mejte krasne a preji uspesny start v nove hnizdni sezone!
Petr Suvorov
