CANADA DE LOS PAJAROS – SOUTESKA PTAKU 
Uprostred odlehlych koncin jihozapadni Andalusie, zhruba 25 km od mesta Sevilla, se nachazi park, jehoz nazev v cestine zni Souteska ptaku. Dostat se sem muzete osobnim automobilem ze Seville pres San Juan de Aznalfarache, Coria del Rio a Puebla del Rio, mala mestecka, lezici na brehu reky Guadalquivir. Do Puebly jezdi ze Seville take autobus v ramci tzv. Consorcio de Transportes (primestske autobusove linky). Na osmem kilometru na jih od Puebly se park nachazi.
Cely objekt vznikl v prostoru byvale sterkovny v roce 1986, kdy se manzele Placido a Maribel Adrianovi rozhodli vlastnima rukama prebudovat prostor plny naletove vegetace na soustavu rybniku. Prvotni myslenkou byl rizeny reintrodukcni program na zachranu lysky hrebenate (Fulica cristata), ktera byla na pocatku 90. let 20. stoleti v Evrope temer na vyhynuti.
Lyska hrebenata je afroevropsky druh, jehoz populace je soustredena do dvou vzajemne oddelenych subpopulaci – jizni obyva tzv. etiopsky region a palearkticka obyva severni Maroko a nekolik lokalit na stredozemnim pobrezi Spanelska. Je velice podobna lysce cerne (Fulica atra). Pri detailnim pozorovani je patrny odlisny tvar zobaku a jeho modry nadech (lyska cerna ma nadech ruzovy). V dobe rozmnozovani maji adultni jedinci na hlave rudy hreben („rohy“), ktery se tvori u obou pohlavi. Lyska hrebenata je mene napadna nez lyska cerna, zije vice skrytym zivotem a jeji hlasovy projev se od lysky cerne lisi. Ve volne prirode muze byt jeji determinace mnohdy obtizna i pro zkuseneho ornitologa, zvlaste u „bezrohych“ jedincu. Proto muze dojit ke snadne zamene s beznou lyskou cernou. Dalsim matoucim faktorem muze byt, ze lysky hrebenate mohou vytvaret smisena hejna s lyskami cernymi (s prevahou hojnejsiho druhu). Problem muze vyvstat zejmena v prubehu lovecke sezony, kdy mohou byt ptaci neumyslne zastreleni, coz byla jedna z pricin, ktera dovedla koncem 20. stoleti tento druh na evropskem kontinentu na pokraj vyhynuti (vice viz Martinez – Abrain et al. 2007). Druhou byla ztrata prirozeneho prostredi.
Zakladajici ptaci v parku Canada de los Pajaros pochazeji z marocke populace. Diky efektivnimu programu reintrodukce se lyska hrebenata v Andalusii dnes nerozmnozuje jiz jen v narodnim parku Coto Donana, ale i na dalsich trech lokalitach. Dodnes bylo odsud do prirody vypusteno pres 600 ptaku. Vypoustene lysky jsou znaceny silnymi plastovymi krcnimi limci pro jejich snazsi identifikaci. Zatimco u lysek hrebenatych je plastovy krcni limec bily s cernymi pismeny, u znacenych lysek cernych je cerny s pismeny bilymi. Mimo Canada de los Pajaros je tento ptak v zajeti chovan reintrodukcnim centru La Albufera de Valencia.
Do samotne Canady jsem se dostal s malou protekci diky memu kamaradovi Jose Luisovi Del Valle (ucastnici lonskeho krouzkovani labuti v Pardubicich si jej zajiste dobre pamatuji jako uspesneho chytace), ktery se osobne znal s manzeli Adrianovymi, tudiz jsem mel moznost si cely park projit primo za asistence majitele. Rezervace v soucasne dobe zije pouze z prijmu navstevniku a poplatku od fotografu, tj. bez jakekoliv statni financni podpory. Presto spolupracuje s nekolika vedeckymi institucemi, vcetne univerzity v Seville a v arealu parku vznikaji diplomove a dizertacni prace. Cely park je tvoren jiz zminenou soustavou rybniku, ktere v prubehu horkeho mediteranniho leta temer vysychaji, takze vetsina ptaku se odsud stehuje. Na centralnich rybnicich prebyvaji desitky druhu. Vznika tak velika smesice, kde lze najit od polodivokych populaci puvodnich druhu vsechno az po opravdove exoty. Ty maji zde ovsem velmi dobre kontrolovane pravidelnym kridlovanim, aby nedochazelo k unikum. Cilem vysokeho poctu exotickych druhu chovanych v parku je pritahnout dalsi navstevniky a zvysit financni prijmy zarizeni, coz se u domacich druhu nemuze ocekavat. Kolonie volavek rusovlasych (Bubulcus ibis) jiz mela v dobe me navstevy hnizdeni za sebou, na rozdil od kvakosu nocnich (Nycticorax nycticorax). Na vodni hladine jednoznacne dominuji vrubozobi – nekolik druhu husi a nepreberne mnozstvi kachen. Pouze dva druhy jsou zapojeny do dalsiho programu cilene reprodukce za ucelem reintrodukce – cirka uzkozoba (Marmaronetta angustirostris) a kachnice belohlava (Oxyura leucocephala). Z ostatnich skupin zde ziji polodivoci plamenaci starosvetsti (Phoenicopterus roseus), capi bili (Ciconia ciconia) a zde velmi vzacni a ceneni capi cerni (Ciconia nigra). Tem dela spolecnost nekolik jerabu popelavych (Grus grus). V celem parku je v soucasne dobe 15 ptaku tohoto druhu – nekteri pochazi z domacich odchovu, jini jsou hendikepy dovezene z jinych oblasti Spanelska. Cilem chovu jeraba popelaveho je rizena introdukce druhu do narodniho parku. Program, ktery zacinal od jedineho jerabiho paru, bezi uz 10 let a za tuto dobu se podarilo odchovat devet jerabu (reprodukce jedincu odchovanych v zajeti je u jerabu obecne problematicka). U dvou paru vypustenych na svobodu bylo zaznamenano hnizdeni, ale kurata neprezila. Jerabi v prostorach parku jsou nekridlovani, takze mohou kdykoliv odsud pryc a v pripade potreby se vratit. Neni udivujici, ze jsou ptaci uvykli na cloveka a nejsou agresivni, jako to obcas lze zaznamenat u nekterych ptaku chovanych v zajeti. Dokonale adaptaci svedci i fakt, ze se zde volne pohybuji se skupinkou majitelovych labradoru, aniz by si druhy vzajemne vadily.
Mimo areal rybniku stoji nekolik mensich volier – v prostorne voliere pro brodive lze nalezt ibise hnede (Plegadis falcinellus), rude (Eudocimus ruber), kolpiky bile (Platalea leucorodia), volavky stribrite (Egretta garzetta), vlasate (Ardeola ralloides) i cervene (Ardea purpurea). Z bahnaku se postupne objevuje racek zelenonohy (Chroicocephalus genei) a cejka jihoamericka (Vanellus chilensis). Vedle jsou umisteny dve mensi volierky zejmena pro zpevne ptactvo. Od relativne v zajeti snadno chovatelnych zrnozravych druhu, jakym jsou konopky obecne (Carduelis cannabina) a hylove obecni (Pyrrhula pyrrhula), lze zde nalezt i obtizneji chovatelne hmyzozrave druhy – rakosniky velke (Acrocephalus arundinaceus), kteri se zde jiz i rozmnozili, penice belohrdle (Sylvia melanocephala), nekolik vlastovek obecnych (Hirundo rustica) a dve brehule skalni (Hirundo rupestris). Kolekci rozsiruji vzacni vrabci pokrovni (Passer hispaniolensis), zluvy hajni (Oriolus oriolus), par tropickych druhu a mnoho dalsich. Vrabec pokrovni je zpevnym ptakem cislo jedna, ktereho se manzele Adrianovi snazi vysazovat zpet do prirody.
Pri krmeni hmyzozravych ptacich druhu zde pouzivaji kombinovanou picninu, krmivo pro kocky a teleci srdce a ovoce. V prubehu noci pak ptakum nechavaji rozsvicene svetlo, aby mohli lovit naletovy hmyz. Z nepevcich druhu je asi nejatraktivnejsi bukacek maly (Ixobrychus minutus) a tri druhy chrastalu: kropenaty (Porzana porzana), nejmensi (P. pusilla) a zlutozoby (Amaurornis flavirostris), ktere je ovsem v pristinenych volierach obtizne dohledat. Nad pevcimi klecemi je pruchozi odchovna pro stepokury krasne (Pterocles alchata) a ouhorliky stepni (Glareola pratincola), v jejichz spolecnosti jsem nasel i jednu tinamu, urcenou jako tataupa (Crypturellus tataupa).
Placido nas bere i do nepristupne casti parku, ktera slouzi jako odchovna pro lysky hrebenate. Hlavni zakladnu tvori komplex asi tri velkych, prostornych volier, ke kterym prilehaji dva otevrene vybehy s rybnicky velmi huste prorostlymi trsy vodnich hyacintu. Pres jeden z otevrenych vybehu se vydavame k volieram, doprovazeni parem prekvapive klidnych husic kurich (Cereopsis novaehollandiae). Fakt, ze houser je dobre vychovany a neskace mi po vstupu ihned po hlave, me presvedcil, jak vyjimky potvrzuji pravidla, kdyz se se zviraty pravidelne pracuje. Pri vstupu do voliery se musime prodrat mezi labutemi cernokrkymi (Cygnus melanocoryphus), velkymi (Cygnus olor) a koskoroba (Coscoroba coscoroba). V prostoru obou volier je zhruba 150 lysek hrebenatych, mezi kterymi se obcas mihne i lyska cerna. Tyto voliery jsou jakymsi prestupnim mistem pro mlade lysky. Venkovni vybehy slouzi jako uvykaci. Ptaci jsou z volier postupne vypousteni nekridlovani do vybehu, odkud mohou preletet plot a zacit objevovat okolni svet. Vzdy maji ale moznost vratit se do bezpeci domova. Timto zpusobem manzele Adrianovi odchovavaji lysky jiz nekolik let a reintrodukcni program funguje, protoze zvirata maji moznost postupneho uvykani na okolni prostredi. V hejnu lysek se mihne par slipek modrych (Porphyrio porphyrio) a jeden jedinec poddruhu, ktereho jsem urcil jako P. p. caspius nebo P. p. poliocephalus (od sebe se lisi pouze velikosti). Od nominatni formy se odlisuje svetlou hlavou. Slipky modre se zde velmi dobre mnozi. V kratkosti se jeste zminim take o chovnem hejnu ibisu bilych (Eudocimus albus), kteri se v zoologickych zarizenich nechovaji prilis casto.
Od volier s lyskami prichazime na male prostranstvi, kde v rade kleci nachazim nekolik druhu papousku, dva druhy pavich bazantu a par vzacnych hoku prilbovych (Pauxi pauxi). Na prilehlych rybnicich plavou tucty bezne chovanych vrubozobych ptaku, mezi jinymi i husice rajske (Tadorna variegata) a australske (T. tadornoides). V mokradnich volierach nalezam spise evropske druhy, urcene k reprodukci. Zajimava je mala skupinka divoke formy pizmovek velkych (Cairina moschata). V dvojvoliere bahnaku, ktera jiz patri do expozicni casti parku, doplnuje kolekci chrastalovitych ptaku slipka Allenova (Porphyrio alleni). Mimo nekolika druhu kuliku a jespaku stoji za zminku dve samice kolihy male (Numenius phaeopus).
Pro mladsi navstevniky jsou urcite atraktivni ochoceni nandu pampovi (Rhea americana), na ktere jsme narazili kousek od hlavniho vchodu. Zde je nekolik velikych a prostornych, lec poloprazdnych volier, kde jsme nasli dohromady asi pet ptaku, mezi nimi guana modrohrdleho (Pipile cumanensis) a mohutneho samce jeraba popelaveho.
Exkurzi parku jsem zakoncil podekovanim manzelum Adrianovym za jejich cas s prislibem, ze se pokusim, aby tento park vesel vice ve znamost. Kdyz si na Google zadate nazev parku do vyhledavace, informace v anglictine jsou velmi spore, ac mistnim je park docela znamy. Na Facebooku maji dokonce i svoji stranku, zalozenou fanousky. Navzdory tomu zustava zbytku Evropy Canada de los Pajaros utajena, coz je skoda, protoze je zde obrovsky potencial pro komunikaci s jinymi zoologickymi zarizenimi, omezeny bohuzel neznalosti anglictiny. Canada de los Pajaros je po holandskem Papegaaienpark Veldhoven podle meho asi tim nejlepsim zoologickym zarizenim, ktere jsem v Evrope videl. Navzdory jednoduchym expozicim a velmi stridmemu designu, ovlivnenemu nedostatkem financi, je v tomto zarizeni videt veliky kus prace. Pokud Vas tato recenze zaujme, muzete se podivat na oficialni stranky parku (www.canadadelospajaros.com) nebo muzete navstivit moji online galerii zde, kde mam na fotografiich zobrazenou celou ptaci diverzitu parku, ale uplne nejlepe udelate, kdyz se tam prijedete osobne podivat.
Petr Suvorov
Pozmenena verze tohoto clanku vysla v casopise Ziva 4/2010 (s. 190 – 192).
LITERATURA:
Martinez – Abrain A., Viedma C., Bartolome M. A. Gomez J. A. a Oro D., 2007: Hunting sites as ecological traps for coots in Southern Europe: implications for the conservation of a threatened species. Endangered Species Research 3 (69 – 76).
