ZOO WUPPERTAL
Treti zapadonemeckou zahradou, kam jsem se vydal v doprovodu amaterske ornitolozky Karin, byl prave Wuppertal. Na tuto zoo jsem se predem pripravil telefonnim seznamem druhu z internetu, ktere jsem zde chtel videt a rovnou jsem napsal kuratorovi zoo Andre Stadlerovi s prosbou o dalsi informace – a neprohloupil jsem. Po kratkem setkani s Andrem primo na miste jsem zamiril k jezirku s plamenaky.
Vsechny druhy plamenaku chovaji zde pohromade (klobouk dolu, jestli se jim to nekrizi!). Nasli jsme zde plamenaky chilske (Phoenicopterus chilensis), starosvetske (P. roseus) a karibske (P. ruber). Oci mi nervozne tekaly po vybehu, kdyz jsem kontroloval jednoho ptaka po druhem. Velikost, barva zobaku i peri. Konecne jsem v nejzarostlejsim koute nasel, co jsem hledal. Par krasnych plamenaku andskych (Phoenicoparrus andinus), chovanych v Evrope pouze na trech mistech. Ptaci se stranili celeho zbytku hejna, takze jsem si je mohl v klidu prohlednout.
Kdyz jsme se nasytili pohledem na jednoho z nejvzacnejsich plamenaku, pozdravili jsme vedle lednich medvedu tucnaky brylove (Spheniscus demersus) a stoupali jsme strmym, lesnatym kopcem vzhuru. V jedne zapadle ulicce sedel ve voliere par supu hnedych (Aegypius monachus) a vedle nich jsem v zarostle voliere objevil mytickou harpyji pralesni (Harpia harpyja), ktera me sledovala svyma temnyma ocima. Pri pohledu na dravce jsem poprve v zivote citil uvnitr zvlastni neklid…
Po prohlidce nekolika vybehu s kopytniky a akvaria jsme se zastavili ve starem pavilonu pro tucnaky patagonske (Aptenodytes patagonicus), kteri si prave od chovatele dopravali sprchu a bylo videt, ze si to vyslovene uzivaji. Stoupali jsme dale vzhuru. Pred nami se objevily dalsi dravci voliery, kde jsme si mohli prohlednout kondory andske (Vultur gryphus) a orliky kejklire (Terathopius ecaudatus) s mladaty. Kolem rozlehlych vybehu pro velke kocky, jejichz plocha se dala merit v hektarech, jsme dorazil k jihoamerickemu vybehu, kde s nekolika druhy savcu sdileli prostor nanduove Darwinovi (Pterocnemia pennata), labute koskoroba (Coscoroba coscoroba), husice rudohlave (Chloephaga rubidiceps), kachnice argentinske (Oxyura vittata) a ostralky zlutozobe (Anas georgica). Druhove slozeni vybehu kazil pouze africky jerab kralovsky (Balearica regulorum gibbericeps). Kus pod vybehem jsem se nedaleko expozice pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus) vpil do pristineneho vybehu jerabu bradavicnatych (Bugeranus carunculatus), kteri byli pokracovanim jerabi kolekce. Spolecnost jim delaly husice modrokridle (Cyanochen cyanopterus) a kachny temne (Anas sparsa). Nasledoval par jerabu rajskych (Anthropoides paradisea), jerab daursky (Grus vipio) a jerab mandzusky (Grus japonensis). Tim jsme se dostali postupne az na dalny sever, kde jsme neopomenuli navstivit sovice snezni (Bubo scandiacus). Pozastavil jsem se u obrovske expozice slonu africkych (Loxodonta africana), ve ktere matky strezily nekolik hrajicich si mladat. Pozorovat chovne stado slonu je vcelku zabava, takze jsme u vybehu stravili dobrych dvacet minut sledovanim malych slunat.
Po obrovskem okruhu jsme se postupne dostavali zpatky dolu ke vchodu, kde jsem skripal zuby u otevreneho vybehu pro ary. Krome arakangy (Ara macao) jsem v nem totiz nasel podivne zbarvene ary, ve kterych jsem okamzite poznal krizence ary ararauny s arou zelenokridlou (Ara ararauna x chloroptera), oznacovane jako tzv. ara harlekyn (v chovech jsou tito ptaci velmi atraktivni, ale pri pohledu na ne se mi, jako u vsech krizencu, jezily chlupy po tele).
Zamerne jsem opomenul obrovsky centralni vybeh, plny vrubozobych. Zdejsi kolekce vodnich ptaku je totiz doslova unikatni. V soucasne dobe Wuppertal chova 54 druhu vrubozobych. Pominu–li bezne chovane druhy, na ktere zde ponekud nezbyde misto, lze zde videt tri druhy labuti: cernokrkou (Cygnus melanocorypha), malou (C. bewickii) a trubace (C. buccinator), vzacne husicky kratkoocase (Thalassornis leuconotus), polaky cernohlave (Aythya baeri), husice rajske (Tadorna radjah), paraziticke kachnice cernohlave (Heteronetta atricapilla) a excelentni kolekci „morskych“ kachen (Mergini) – dva druhy morcaku – chocholateho (Lophodytes cucullatus) a bileho (Mergus albellus), hoholy belave (Bucephala albeola), tri druhy kajek – morskou (Somateria mollissima), kralovskou (S. spectabilis) a brylovou (S. fischeri), kacky strakate (Histrionicus histrionicus), hoholky ledni (Clangula hyemalis) a turpany cerne (Melanitta nigra). Nestacil jsem ani pocitat vzacne druhy, z nichz mnohe se v Evrope temer nechovaji.
Kdyz jsem se dosyta nabazil kachnami, moji pozornost upoutal osamely jerab kralovsky, ktery podivne poskakoval kolem paru labuti trubac. Labute ptakovi nevenovaly pozornost, ale jerab zacal okolo nich provozovat jakysi tanecek, cimz jednu z nich zaujal. Cele to vypadalo jako krasne pripravene loutkove divadlo, kdy jerab tancil okolo labuti, ktere vypadaly jako cim dal zainteresovanejsi divaci.
I kdyz uz jsem za dopoledne videl vzacnych druhu vic nez dost, muj denicek si jeste pral nejakou tresnicku na dortu, takze jsem zkoumal, jestli mi nahodou nechybi jeste projit nejakou ulicku. A ejhle, zadarilo se! Zabocil jsem do jedne lesni stezky podel skupiny volier. V tmave, zarostle kleci jsem odhalil krasneho ibise madagaskarskeho (Lophotibis cristata) a o kus dal jsem narazil na vybeh, kde samotarskemu clunozobci africkemu (Balaeniceps rex) vybrali za spolecnika samce nesyta indickeho (Mycteria leucocephala). Oba dva druhy jsou v Evrope chovany pouze na sesti mistech. V Ceske republice muzeme clunozobce videt v Zoo Praha a nesyty v Zoo Lesna. Avsak teprve pri pohledu do vedlejsiho vybehu se mi zastavil dech. Spolecnost dalsim jerabum kralovskym a husam labutim (Anser cygnoides) delala dvojice velmi vzacnych morcaku supinatych (Mergus squamatus) a tri capi cernozobi (Ciconia boyciana), znami take pod jmenem vychodni. Pocet evropskych zoo, ktere chovaji capy cernozobe, se mile rozrostl na 11, zatimco morcaky supinate muzete videt pouze v sesti. Tuhle expozici jsem si vychutnaval opravdu plnymi dousky. Navic, vedle vybehu s capy cernozobymi byli umisteni nasi capi bili (Ciconia ciconia), takze jsem mohl ihned srovnat oba dva druhy vedle sebe.
Teprve kdyz jsem se vratil do reality, zacal mi v mysli vyvstavat celkovy obrazek o Zoo Wuppertal. Nevim, jak se mi to tentokrate podarilo, ale pri srovnani poctu druhu, ktere jsem videl v zoo a druhu, ktere zoo chova, jsem se zdesil. Chybela mi vic nez polovina. V dobe me navstevy se totiz stavel novy tropicky pavilon, takze vetsina v nem umistenych druhu byla presunuta do zazemi. Kdyz jsem si nyni procetl aktualizovany seznam druhu, mam chut se otocit na podpatku a do Wuppertalu se okamzite vratit. Propasl jsem po trech druzich beznejsich bahnaku, hrabavych a brodivych, krome orlosupu bradatych (Gypaetus barbatus) z dravcu i cimangy horske (Phalcoboenus megalopterus), dale tinamy argentinske (Eudromia elegans), pet druhu mekkozobych, tri vzacne druhy kukacek a turaka belolici (Tauraco leucotis), sedm druhu papousku, ze splhavcu vousaky zlutokostrecove (Pogoniulus bilineatus) a tukany obrovske (Ramphastos toco), tri druhy srostloprstych, vcetne vzacne vlhy belohrdle (Merops albicollis), ctyri druhy kratkokridlych, kterym jednoznacne vevodi kagu chocholaty (Rhynochetos jubatus), trogona zelenohrbeteho (Trogon viridis) a ze svistounu kolibrika nymfoveho (Thalurania furcata; v Evrope chovan pouze zde) a Amaziliina (Amazilia amazilia). Ohromujici je soucasna druhova diverzita pevcu – aktualni stav by mel cinit 47 druhu. Zminit mohu predevsim obrovskou diverzitu malo chovanych tropickych novosvetskych druhu – lobose dlouhoocaseho (Psarisomus dalhousiae), hrncirika svetlenoheho (Furnarius leucopus), tyranovce rubinoveho (Pyrocephalus rubinus), kotingy (6 druhu), tangary (6 druhu) a pipulky (2 druhy). Z vrubozobych pribyly takove skvosty jako napr. lzicak sirokozoby (Malacorhynchus membranaceus). Od roku 2009 se zoo muze nove tesit patnacticlenne skupine tucnaku oslich (Pygoscelis papua) a pribyl jeden tucnak nejmensi (Eudyptula minor).
Mimo ptaku lze zde videt nektere opravdu vzacne druhy savcu, jako je napr. tapir stredoamericky (Tapirus bairdii) nebo gepard kralovsky (Acinonyx jubatus f. King Cheetah).
Po vyctu objemne druhove diverzity pouze par slov k parku samotnemu. Park je opravdu velmi prostorny a vetsina expozic je az prepychove velikych. Presto je videt, ze politika parku sklouzava ponekud ke konzervativnimu designu zoo, coz je mozna trochu na skodu. Navzdory tomu je Wuppertal velmi zajimave zarizeni. Pominu–li skutecne excelentni ptaci kolekci, maji zde prepychove akvarium, krasne vybehy pro velke kocky (lva jsem hledal skutecne dalekohledem!) a veliky sloninec. Navstevu Wuppertalu mohu kazdemu vrele doporucit – patri totiz k jedne z mala zoologickych zahrad v zapadni Evrope, kam bych se byl schopen vydat na jednodenni vylet na otocku.
Jestli se chcete se mnou dale vydat na kus virtualni cesty po wuppertalske zoo, navstivte prilozenou fotogalerii zde.
Pristi mesic se podivame na dalsi velmi vyjimecne misto, ktere ve mne zanechalo jeste silnejsi dojem nez Wuppertal. Cestovat budeme tentokrate s leteckou spolecnosti SmartWings na jihozapad Evropy az na daleke pobrezi Atlantiku. Do te doby se mejte krasne.
Petr Suvorov
Obsah tohoto clanku byl konzultovan s kuratorem zoo Andre Stadlerem.
