ZOO OSTRAVA
Dlouho jsem premyslel, ktera zoo je natolik vyjimecna, aby se hodila prave do obdobi Vanoc, nez jsem si uvedomil, ze Vanoce jsou chvilemi, kdy se radi vracime domu. Z tohoto duvodu jsem se rozhodl i ja vratit z dalekych koncin zpet do Ceske republiky a predstavit vam ptaci osazenstvo dalsi ze zoologickych zahrad, Zoo v Ostrave. Navstivil jsem ji letos v lete, kdyz jsem si na den „odskocil“ z krouzkovani ptaku v Poodri, kde jsme diky dlouhodobejsimu desti nemohli prilis chytat.
U hlavniho vchodu jsem jiz za vytrvaleho deste narazil vedle chovatelskych budov na prostorny rybnicek s plamenaky karibskymi (Phoenicopterus ruber) a jejich plysovymi tohorocnimi kuraty, kterym delaly spolecnost husicky vdovky (Dendrocygna viduata) a husice orinocke (Neochen jubata). Zamiril jsem do spravni budovy. Protoze mnoho z tech opravdu zajimavych druhu neni vystaveno v expozicich, domluvil jsem se s vrchnim zoologem Mgr. Jirim Novakem na navsteve chovatelskeho zazemi. Na druhem konci zoo me zanechal u stareho, zavreneho pavilonu. Po zaklepani na dvere mi otevrela mlada chovatelka a pozvala me do ptaciho zazemi. Omsela budova s masivnimi betonovymi stenami a uzkymi chodbami pusobila na me skoro tajemne. Chovatelka me vyvedla do hlavni haly uprostred, kde na rybnicku plavalo hejno kachen. Bezpecne jsem poznal polaky male (Aythya nyroca), cirky uzkozobe (Marmaronetta angustirostris) a kachnice belohlave (Oxyura leucocephala). Prijemnym zpestrenim pro mne byly kachny laysanske (Anas laysanensis) a vzacne kachny madagaskarske (Anas melleri), podobne nasim breznackam. Pote mne vzala do zazemnich vybehu, kde pobihalo hejno bernesek rudokrkych (Branta ruficollis) a havajskych (Branta sandvicensis) a dalsi husice orinocke. V dalsim sedela dve plysova housata husic modrokridlych (Cyanochen cyanopterus) s rodici. „To je nas prvni odchov v republice„, dovedel jsem se od chovatelky. Avsak az v poslednim vybehu jsem mohl videt ten pravy klenot zazemi, par jerabu sibirskych (Grus leucogeranus), kteri byli privezeni z Ruska. Mimo Rusko chova tento druh pouze osm zoologickych zahrad v Evrope. Do CR byli privezeni celkem ctyri ptaci. Dva do Ostravy a dva do Chomutovskeho zooparku. V obou pripadech se nalezaji v zazemi. Ostravsti jerabi musi mit provizorni sitovou volieru, protoze nejsou kridlovani a mohli by uletet. „Jsou to bohuzel sourozenci, takze musime zatim predchazet pokusum o tok. Budeme se snazit privezt jeste dalsi ptaky„. U jerabu jsem se zdrzel dobrou ctvrthodinku, za kterou jsem sekal jednu fotku za druhou. Pote jsem se rozloucil s chovatelkami a opustil stary pavilon.
Naproti budove jsem v africkem vybehu zahledl marabu africkeho (Leptoptilos crumeniferus), par jerabu kralovskych (Balearica regulorum) a mladeho zoborozce kaferskeho (Bucorvus leadbeateri). Kolem opicich ostrovu plavaly mezi vsudypritomnymi kachnami divokymi (Anas platyrhynchos) take husice lisci (Tadorna tadorna) a polaci chocholacky (Aythya fuligula). Na velikem rybniku pod slonincem jsem zastihl sestici hus malych (Anser erythropus) a k memu prekvapeni pouze dva pelikany kaderave (Pelecanus crispus). Na travniku o kus dal pobihali pavi korunkati (Pavo cristatus). Po asi padesati metrech jsem narazil na pristinenou volieru s parem orlosupu bradatych (Gypaetus barbatus). Ve vnitrnich prostorach slonince jsem v tropicke voliere zahledl dva druhy holubu, ctyri druhy pevcu a krepelky korunkate (Rollulus roulroul), avsak uz ne lorikuly korunkate (Loriculus calculus), ac je cedulka hlasala. Venku mi opet trosku oprsel objektiv od fotaku, kdyz jsem zaostroval do voliery s parem aru hyacintovych (Anodorhynchus hyacinthinus) a aratingy slunecnimi (Aratinga solsitalis). Kakadu zlutocecelaty (Cacatua galerita) me provokoval pres mrize, at si s nim jdu hrat, ale ja mel oci jen pro jeho spolubydliciho, dytika velkeho (Burhinus grallarius). Tretiho do paru, lednaka modrokridleho (Dacelo leachi), jsem v expozici nenasel.
Nad pavilonem opic jsem minul linearku volier s peti druhy papousku a kardinaly zelenymi (Gubernatrix cristata) a dale vybeh s klokany a emu hnedymi (Dromaius novaehollandiae). Obrovskou volieru o kus dal obyvalo nekolik ibisu skalnich (Geronticus eremita), supi belohlavi (Gyps fulvus) a capi bili (Ciconia ciconia). Ve vedlejsi voliere delal karanco jizni (Caracara plancus) spolecnost, samici kondora velkeho (Vultur gryphus), aby se nahodou necitila sama.
Vedle prehistorickeho medvedince jsem na jedne strane narazil na zmokleho bileho pava, na druhe se na palouku s lamami paslo nekolik nandu pampovych (Rhea americana). Nektere z expozic selmince obyvali prekvapive dravci – orli stepni (Aquila nipalensis) a supi mrchozravi (Neophron percnopterus). U male, stylove pseudojaponske zahradky s parem bernesek rudokrkych jsem nasel napis „Strezeno kamerou“. Ne ze by snad berneska nebyla krasny ptak, ale v zoo maji rozhodne cennejsi druhy nez zrovna tento, aby je hlidali kamerovym systemem, takze me to ponekud vyvedlo z miry. Jiri Novak mi posleze sdelil, ze krome bernesek jsou v expozici i zelvy, ktere by se mohly stat tercem zlodeju (proto ten kamerovy system). Posleze jsem se zarazil u expozice s nazvem Krasovy potok, ktera, ac velmi hezka, mi pri nejmensim nepripominala nic z Moravskeho krasu. A nepomahal tomu ani polak maly, sedici na brehu. Mgr. Novak mi k tomu s usmevem dodava: „Proto expozici nenazyvame Moravsky kras, ale pouze Krasovy potok – zkuste trebas Chorvatsko :-)“
Dalsi cesta mne privedla ke komplexu nekolika prostornych dravcich volier. Karanca jizni a orlosupy bradate jsem si pouze pripomel a venoval jsem vice pozornosti supum hnedym (Aegypius monachus), orlum morskym (Haliaeetus albicilla) a supum kapucinum (Necrosyrtes monachus). Velmi napadita mi prisla voliera, obyvana nekolika aguti v kombinaci s cajami chocholatymi (Chauna torquata) a kondory havranovitymi (Coragyps atratus). Cas mne neuprosne tlacil, takze jsem se rychle presunul blize k vychodu. Mezitim se spustil silny dest.
Par jerabu daurskych (Grus vipio) sdilel prostor se skupinkou dekorativnich cirek srpoperych (Anas falcata), ktere plavaly v kamenitem rybnicku u vodopadu. Kousek dal jsem vstoupil do krasne cinske zahrady, kde prave oklepavala zmokle peri jedna z hus labutich (Anser cygnoides). Osamely cap cerny (Ciconia nigra) se statecne drzel a nedal na sobe destove kapky znat. Kachnickam mandarinskym (Aix galericulata) a morcakum bilym (Mergus albellus) dest prilis nevadil. Krasne upravenou cinskou zahradou jsem se dostal az k prostorne voliere pro vyry velke (Bubo bubo), simulujici venkovske staveni. Neodpustim si rypnuti, ze by se do ni daleko vice hodily sovy palene (Tyto alba), ktere jsou vice synantropni, ale vyri v ni vypadali nadmiru spokojene. Opet si neodpustim komentar Jiriho Novaka, jak mi jej napsal do mailu: „Timto forkem zkoumame vsimavost nasich navstevnik – obstal jste 🙂 “
Postupne jsem se dostal k velikemu ptacimu komplexu ptaku Tibetu a Ciny. Na nahorni plosiny Tibetu jsem vstoupil pres jalovcovou volieru, obyvanou kavcaty cervenozobymi (Pyrrhocorax pyrrhocorax) a parem bazantu lesklych (Lophophorus impejanus). V nasledujici voliere spolu bydleli bazant tibetsky (Crossoptilon crossoptilon) a kraska cervenozoba (Urocissa erythrorhyncha). V neprostupnych volierach okolo jsem nasel spoustu velice zajimavych druhu pevcu – namatkou budu jmenovat dlasky vychodni (Eophona migratoria) a zlatohrbete (Mycerobas affinis) nebo spacky cinske (Sturnus sinensis). Kdyz jsem si pockal, z krovi vylezl i maly kur bambusovy (Bambusicola thoracicus), ktereho jsem predtim nikdy nevidel. Kamenita stezka mne podel horskeho potoku zavedla do dalsi prostupne voliery, na jejimz kraji mne privital zmokly tenkozobec opacny (Recurvirostra avosetta). Pod stromem, plnym strak modrych (Cyanopica cyanus), sedela samicka cejky chocholate (Vanellus vanellus) a rybnicek zkraslovali polaci cernohlavi (Aythya baeri) a cirky dvouskvrnne (Anas formosa). Ve vetvich posedavaly volavky rusovlase (Bubulcus ibis) a na velikych kamenech horskeho potoka, ktery se vleval do rybnicku, pobihala skupinka ustricniku velkych (Haematopus ostralegus) a slipka sedohlava (Porphyrio porphyrio poliocephalus). Velmi nerad jsem opoustel tento maly magicky ptaci raj, protoze mne zacinal tlacit cas. Prosel jsem vstupni branou a vydal se vstric nepriznivemu pocasi.
Nutno rict, ze jsem si po dlouhe dobe prochazku po zoo uzil nejen z dokumentacnich duvodu, a to i pres opakovany dest. Je videt, ze ostravska zoo hodne experimentuje v expozicich, coz vubec neni na skodu. Je zde videt napaditost, zaroven odvaha a konec koncu i nejaky ten zlatak. Vetsina novych expozic je vice nez vystavnich a silne kontrastuje se starymi, ktere ve mne mnohdy vzbuzovaly melancholii z casu socializmu. Presto bude Ostrava v pristich letech podle meho nazoru silne slapat na paty dalsim ceskym zoo.
Zaverem chci podekovat Mgr. Jirimu Novakovi za zprostredkovani navstevy chovatelskeho zazemi a chovatelkam za mile privitani.
Dalsi fotky z Ostravske zoo naleznete zde.
Nechme nyni spadnout posledni kapku deste a nahradme ji bilymi vlockami. Minule Vanoce jsem si pral pytel snehu a spoustu ptaku na Vltave. Krome mnoha hoholu a nekolika oblibenych morcaku mi pod stromecek Jezisek nadelil krasneho turpana a na zacatku roku jsem mohl stravit krasne chvile pri lednovem krouzkovani labuti s Vychodoceskou pobockou CSO a mymi kamarady. Ze zvirat, ktera jsem v letosnim roce mel moznost videt ex situ, jsem vybral tri druhy, ktere mi prisly uplne nejzajimavejsi a kolaz z jejich fotek naleznete nize. Jsem rad, ze na me byl tak hodny a doufam, ze se letos pod tim stromkem objevi zase neco opereneho. Ale konkretni prani si nechavam pro sebe.
V pristim roce se budu tesit nashledanou!
Petr Suvorov
