DIERENPARK PLANCKENDAEL – MECHELEN 
Po velmi narocnem putovani pres totalne neprehledne Antverpy jsme se s kamaradkou Karin konecne dostali do belgickeho Mechelenu, kde se naleza lokalni pobocka antverpske zoo. Nasi pocatecni nevrlost z belgicke dopravy a chybujici GPS zlepsil krasny cap bily (Ciconia ciconia), ktery si nas prisel prohlednout uz na parkovisti. Hned vedle vchodu pochrupkavala na malem molu nad vodou petice pelikanu bilych (Pelecanus onocrotalus). V nejblizsi ptaci voliere na nas ospale pokukovali kalousi usati (Asio otus), kterym delal spolecnost par zrzohlavek rudozobych (Netta rufina) a kvakos nocni (Nycticorax nycticorax). Hned vedle byl veliky vybeh, ve kterem jsem napocital pres 15 capu bilych. Posleze jsme pochopili, ze tento druh hnizdi v zoo na vsech moznych – nemoznych mistech (coz vubec neni na skodu). Zde jsem teprve pochopil, ze capi jsou vuci svym partnerum az nezvykle kontaktni zvirata.
V prostorne voliere s malou lagunou na nas cekalo opravdove ptaci bohatstvi. Na cesticce nas privitali kladivousi africti (Scopus umbretta). Na ostruvku postavalo hejno plamenaku malych (Phoeniconaias minor), dokraslenych nekolika tenkozobci opacnymi (Recurvirostra avosetta). Na vodni hladine plavalo hejno husicek vdovek (Dendrocygna viduata). Tu a tam se mihlo nekolik kolpiku africkych (Platalea alba) a ibisu posvatnych (Threskiornis aethiopicus). Jednou z dominant voliery byl krasny par jerabu pavich (Balearica pavonina). V nejvzdalenejsim krovi jsem dokonce zahledl i sedou eminenci cele expozice, tajuplnou volavku cervenou (Ardea purpurea). Jen nerad jsem krasnou volieru opoustel.
Pri ceste africkou savanou me vydesil mohutny trimetrovy krokodyl, ktery line lezel v malem bazenku vedle navstevnicke stezky bez jakehokoliv ohradniku. Az po pocatecnim soku jsem pochopil, ze se jedna o velmi zdarilou maketu. Prosli jsme okolo vybehu kopytniku vseho druhu, v jednom jsem spolecne s nekolika osly zastihl hejno domacich krut (Meleagris gallopavo f. domestica) a minuli jsme nezvykle lesni expozici pro plamenaky chilske (Phoenicopterus chilensis). V jihoamerickem komplexu pro kapybary vladl vodnimu prikopu par labuti cernokrkych (Cygnus melanocoryphus), ktery si pochutnaval na cerstvem salatu.
Ponekud me prekvapila obrovska voliera, kde prostor spolecne se supy hnedymi (Aegypius monachus) a belohlavymi (Gyps fulvus) sdilel vyr velky (Bubo bubo). Nikdy jsem nevidel sovy a dravce kombinovane spolecne v jedne voliere. Pravy duvod neznam. Muze to byt dane vzajemnou konkurenci mezi temito dvema skupinami, ktera by ve spolecne expozici mohla vest ke zvysene agresivite
Bokem jsme narazili na nekolik mensich volier, kde jsme meli moznost videt ary vojenske (Ara militaris), pustiky bradate (Strix nebulosa), hoky promenlive (Crax rubra), tinamu argentinskou (Eudromia elegans) a ibisy rude (Eudocimus ruber). V dalsim z lesnich vybehu se se vsi ladnosti a eleganci pohyboval osamely jerab rajsky (Anthropoides paradisea).
To uz jsem ale skoro vrazil do cedule, ktera by se dala popsat jako „kacenky vpravo“. Ridili jsme se ukazatelem a dostali jsme se ke komplexu jednoduchych vybehu pro vodni ptaky, ktery se sestaval z obdelnikoveho ostrova s vodnim prikopem kolem nej, kde kazda skupinka druhu mela svoji „koji“. Diverzita vrubozobych v jednotlivych kojich mne mile prekvapila. Potkali jsme tady dva druhy husi, husice lisci (Tadorna tadorna) a osm druhu kachen, z nichz za zminku stoji zejmena neprilis casto chovane kachny bronzovokridle (Speculanas specularis). Mne expozice zaujala hned ctyrmi druhy labuti – byly zde koskoroby (Coscoroba coscoroba), labute cerne (Cygnus atratus), pocetna rodinka labuti zpevnych (Cygnus cygnus) a asi v Evrope nejvzacnejsi labute trubac (Cygnus buccinator), ktere jsem zde videl poprve v zivote.
V zadni casti celeho komplexu jsem v nekolika volierach jeste nalezl kavcata cervenozoba (Pyrrhocorax pyrrhocorax), lelkouna soviho (Podargus strigoides), volavciky clunozobe (Cochlearius cochlearius) a hadilovy pisare (Sagittarius serpentarius). Cestou za koalami (Phascolarctos cinereus) jsme jeste pozdravili lednaky obrovske (Dacelo novaeguineae). Kdyz jsem se dosyta nabazil velikou rodinkou koal, rozhodli jsme se jeste chvili zdrzet v Australii. Ve vedlejsich vybezich jsme se pokochali kasuary prilbovymi (Casuarius casuarius) a emu hnedymi (Dromaius novaehollandiae) a v prostorne voliere na nas opet cekalo hned nekolik prekvapeni. Znovu jsem si osvezil, jak vypada volavka belolici (Egretta novaehollandiae). To ibis slamokrky (Threskiornis spinicollis) se mi rad pripomel sam. V korunach stromu posedavali holubi chocholati (Ocyphaps lophotes) a v koute pospavala husicka australska (Dendrocygna eytoni). Velike oci na mne zvedave upinal dytik velky (Burhinus grallarius). Ibisy hnede (Plegadis falcinellus), kachnicky hrivnate (Chenonetta jubata) a cejky australske (Vanellus miles) jsme zde nezastihli, ac je cedulka hlasala.
Postupne jsme se presunovali do posledni sekce zoo, kde nas prekvapil obrovsky tropicky pavilon. Kolem nas pobihali navolno pusteni holubi bazanti (Otidiphaps nobilis) a nikobarsti (Caloenas nicobarica), majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi), loskutaci posvatni (Gracula religiosa), avsak v jednom krovi mne asi nejvice zaujala pita kapovita (Pitta sordida). Ve velike voliere poskakoval par zoborozcu vrascitych (Aceros corrugatus). Nez jsme si nazivo mohli prohlednout par argusu okatych (Argusianus argus), pozorovali jsme na videu cely prubeh jejich toku v pralese. Skupince kuru bankivskych (Gallus gallus) delala spolecnost dvojice holubu dvoubarvych (Ducula bicolor). Jen na chvilku se mi podarilo zastihnout v plne krase par bazantu palavanskych (Polyplectron napoleonis; kruci, vzdycky mam na tenhle druh vsude smulu). V druhe pulce pavilonu jsem nasel voliery se vsim moznym drobnym ptactvem – byli zde holoubci vlnkovani (Geopelia striata), ireny tyrkysove (Irena puella), ryzovnici sedi (Padda oryzivora) a tri druhy rodu Lonchura, ze zajimavejsich chovancu mne mile potesil lednacek promenlivy (Todirhamphus chloris) a volavka promenliva (Butorides striatus). Pri ceste od pavilonu jsme prosli okolo nekolika podivnych malych sklenenych kopulek s vycpanymi zviraty do casti, kde blizko sebe nasledovaly vybehy nekolika vybehu jerabu – mandzuskych (Grus japonica), daurskych (Grus vipio), kralovskych (Balearica regulorum) a panenskych (Anthropoides paradisea), kterym delali spolecnost bazanti stribrni (Lophura nycthemerea).
Co tak rict zaverem k celemu dierenparku? Jedna se o hezke, klidne zarizeni v dobre lokalite, stranou veskereho ruchu velkomesta. Jestlize sem Antverpy postupne chteji presunout cast sve druhove kolekce, je to opravdu idealni misto. Ke koncepci parku ani k expozicim jsem nenasel prilis mnoho pripominek a moje vysoka technicka omezenost mi nedovoluje posuzovat expozice z hlediska jineho nez zoologickeho. Pokud pojedete nahodou kolem Mechelenu, stavte se tam sami a udelejte si obrazek.
Dalsi fotky pro inspiraci najdete v moji galerce zde.
Mejte se krasne a nashledanou kolem Vanoc!
Petr Suvorov
