ZOOLOGICKA ZAHRADA DUISBURG
V srpnu 2008 se mi podaril heroicky kousek – za dva tydny jsem s kamaradkou, nemeckou amaterskou ornitolozkou Karin Edler objel trinact nemeckych zoo. Jednou z prvnich byl prave Duisburg v zapadnim Nemecku, mesto vzdalene asi 30 km od Dusseldorfu. Tak jako vetsina nemeckych zoo ma i Duisburg velmi vysokou expozicni i druhovou uroven, takze navsteva v techto zarizenich je vzdy prijemnym zazitkem.
Nedaleko vchodu nas cekalo velike jezirko, obyvane chovnym hejnem pelikanu rudohrbetych syn. africkych (Pelecanus rufescens), kteri prave hnizdili. Spolecnost jim delala skupinka plamenaku karibskych (Phoenicopterus ruber), slipky zelenonohe (Gallinula chloropus) a nekolik druhu vrubozobych: husicky vdovky (Dendrocygna vidua), lzicaci pestri (Anas clypeata), ostralky belolici (Anas bahamensis), cirky popelave (Anas capensis), husice lisci (Tadorna tadorna). Krome vyse zminenych mi ponekud „uteklo“ dalsich patnact druhu (ve vybehu bylo dost keru a tento udaj mam zpetne z internetu). Jednalo se vesmes o casto chovane druhy, takze zminim namatkou pouze husicku podzimni (Dendrocygna autumnalis) a impozantni caju chocholatou (Chauna torquata).
Po prohlidce slonince, vybehu ziraf a akvaria jsme se postupne dostali az k mostu nad dalnici. Zoo je totiz velmi netradicne rozdelena nekolikaproudovou komunikaci na dve casti. Navzdory zvysene mire hluku se architekti snazili zamaskovat tento fakt tak, jak to jen slo, coz se jim vcelku obstojne povedlo. Krckem jsme presli na druhou stranu, kde se v lesnim zatisi skryval upraveny vybeh pro capy bile (Ciconia ciconia). Prostor s hrosiky liberijskymi (Hexaprotodon liberiensis) sdilely vzacne kachny temne (Anas sparsa). Po prohlidce temer stredovekeho pavilonu opic a nekolika volnych savcich vybehu jsem na jednom dekorativnim jezirku zastihl samici polaka peposaky (Netta peposaca).
Nejvetsim tahakem zoo je zjevne nekolik neobvyklych savcich druhu, mezi ktere patri i delfini skakavi (Tursiops truncatus). Delfinarium donedavna jeste obyvala beluha morska (Delphinapterus leucas), avsak tu jiz zde nenajdete. Nedaleko budovy delfinaria jsem objevil prostorny vybeh, obydleny parem jerabu sarus syn. Antigoninych (Grus antigone), coz jsou nejvetsi recentni jerabi na svete. Vybeh s pouze tremi plamenaky chilskymi (Phoenicopterus chilensis) sdilel marabu africky (Leptoptilos crumeniferus). V jihoamericke expozici lam tradicne nechybeli nandu pampovi (Rhea americana).
Ale to uz jsme se krckem pres dalnici vratili zpet do stare casti zoo, abychom doprohledli jeji zbytek. Cestou jsem skoro prehledl volieru supu belohlavych (Gyps fulvus) a expozici ibisu skalnich (Geronticus eremita). V jedne pristinene pruchozi voliere delaly cejkam australskym (Vanellus miles) a ustricnikum velkym (Haematopus ostralegus) spolecnost k me velke radosti dve kolihy velke (Numenius arquata) a vodousi rudonozi (Tringa totanus). V zadni casti zoo mi zacaly k me hruze pomalu dochazet baterky ve fotaku. V tom jsem si vsiml nenapadneho zarostleho vybehu a v nem za plotem ptaka, ktereho jsem celou dobu v zoo hledal – jeraba kanadskeho (Grus canadensis). Tento druh jeraba se v soucasne dobe chova pouze v deviti evropskych zoo (v CR jej nenajdete – nejblize byste museli do Berlina). Dost me prekvapilo, ze oba ptaci v expozici byli pomerne drobni, ale jerab kanadsky ma nekolik poddruhu, ktere se od sebe lisi (areal rozsireni v sobe zahrnuje i stredoamericke ostrovy). Rychle jsem zdimal zbytek baterek aspon na dve fotky. Ve voliere vedle jsem pote zbezne prohledl sovici sneznou (Bubo scandiacus). V uplne zadni casti zoo obyvali nedaleko expozic ploutvonozcu velky vybeh tucnaci brylovi (Spheniscus demersus).
Pres africkou savanu jsme se postupne dostali az k malemu australskemu pavilonku a neda mi to, abych se o nem nezminil, protoze jsem v nem prvne v zivote videl krasne australske zvire jmenem koala (Phascolarctos cinereus). Baterky ve fotaku mi vystacily na posledni tri fotky, takze nedaleky vybeh s dropem kori (Ardeotis kori) uz jsem si uzival pouze vizualne. Bohuzel, kdyz nefotodokumentuji, pamet mi ponekud selhava, takze zbyle osazenstvo zoo jsem musel ozivit pomoci serveru Zootierliste. Nechce se mi zde vypisovat telefonni seznam druhu, takze se spise zminim o tech, ktere bezne po evrope neuvidite. Z hrabavych chova zoo v soucasne dobe guany rezavobriche (Penelope jacquacu), z mekkozobych holuby celebeske (Gallicolumba tristigmata) a z bahnaku dytiky skvrnite (Burhinus capensis). Za zminku dale stoji dva velke druhy lednaku, ctyri druhy turaku, tri dalsi beznejsi druhy jerabu, pravi holubi skalni (Columba livia), z pevcu dva nezvykle druhy sojkovcu (mensi – Garrulax monileger a belohrdly – Garrulax albogularis) a tyran stihlozoby (Pitangus lictor), chovany pouze ve ctyrech zoo v Evrope.
Jako bonbonek na zaver jsem si nechal zazitek, ktery jsem opravdu necekal. Kdyz jsme uz opravdu prosli celou zoo a nedoufal jsem, ze uvidim jeste neco zajimaveho, objevil jsem jeste jeden vchod, kam jsem nevlezl – a to je co rict, protoze normalne prolezu opravdu vsechno. Kdyz jsme se s Karin protahli nenapadnymi dvermi, ocitli jsme se v obrovske tropicke hale s dusnym klimatem. Pred nami se otevrelo panorama, ktere mi uplne vzalo dech – simulace tropicke reky v podobe obrovske nadrze o objemu nekolika set tisic litru vypadala temer jako z pralesa vystrizena. S ostychem jsem si stoupl na spicky, abych dosahl na horni hranu skla, a zjistil jsem, ze na tloustku mohlo mit i vice jak 10 cm. Patral jsem, kdo nadrz obyva. Najednou se v zadni casti rozvirily vlny a pak jsem si mezi skalami vsiml priplouvat krasneho sladkovodniho kytovce delfinovce amazonskeho (Inia geoffrensis). Zvire ve mne vzbuzovalo prekvapive klidny dojem. Jeho mala ocka me jen stezi mohla z dalky videt, ale ostatni jemne smysly urcite zachycovaly moji pritomnost v hale. Duisburg je jedinym mistem v Evrope a zrejme i jedinym mistem na svete, kde muzete sladkovodniho delfinovce videt. Chov kytovcu v zajeti je jiz leta choulostivym nametem mnoha zivych diskuzi, takze si ani nedovolim tvrdit, jestli je spravny ci neni. Nicmene tak ci tak to pro me byl ponekud nevsedni zazitek. Netradicne jsem zakoncil tuto recenzi savcim pozorovanim, coz mi vzhledem k jeho vyjimecnosti doufam odpustite. Cesta po Nemecku teprve zacina, takze si drzte klobouky a za mesic opet v evropskych zoo!
Petr Suvorov
Fotogalerii z navstevy zoo Duisburg najdete zde.
