ZOOLOGICKA ZAHRADA BARCELONA
Zoo Barcelona byla moji prvni zahranicni zoo, do ktere jsem mel tu cest zavitat. Pri prvni ceste (2005) me doprovodil muj dobry kamarad, mallorsky rodak Andreu Bauca i Sastre. Dalsi dve navstevy (2006, 2009) jsem jiz absolvoval sam. Tato recenze je poslepovana z poslednich dvou navstev. Samotna zoo je umistena kousek od more v Parc de la Ciutadella, ktery je mj. hnizdistem vsudypritomnych papousku mnisich (Myiopsitta monachus), kteri jsou zde slyset opravdu vsude! Cely park je pomerne dost osazen stromy, coz je vzhledem k dusnym letnim spanelskym vedrum jedine dobre.
Hned kousek u vchodu jsem narazil na vybeh plamenaku chilskych (Phoenicopterus chilensis). Kousek dal mel samostatny vymezeny prostor par sveraznych caji chocholatych (Chauna torquata). Nedaleko vybehu velkych selem jsem prosel okolo stepni jihoamericke expozice s nandu pampovym (Rhea americana) az k voliere brodivych. Tu obyvali ibisove posvatni (Threskiornis aethiopicus), kolpici africti (Platalea alba), volavky rusovlase (Bubulcus ibis) a stribrite (Egretta garzetta), kvakosi nocni (Nycticorax nycticorax), slipka modra (Porphyrio porphyrio) a zrzohlavky rudozobe (Netta rufina). V postranni voliere sedel v dutine jeden z paru zoborozcu kaferskych (Bucorvus leadbeateri). Ve vedlejsi kleci na me v roce 2009 koukal kohoutek kura bankivskeho (Gallus gallus), sousedici s krasnymi dvojzoborozci indickymi (Buceros bicornis). Dat vedle sebe pozemni kaferske zoborozce a stromove indicke zoborozce byl velmi zajimavy napad, jak srovnat jedny z nejvetsich zastupcu teto celedi s odlisnou zivotni nikou. V dlouhe voliere jsem v roce 2006 objevil mohutneho samce kondora velkeho (Vultur gryphus) a posleze i mladou samici. V roce 2009 jsem na tomtez miste ale nasel supy belohlave (Gyps fulvus) a hnede (Aegypius monachus) a par krasnych vran bilych (Corvus albus), i kdyz kondory zoo stale chova. V male klicce s rybnickem jsem v roce 2009 narazil na cejku chocholatou (Vanellus vanellus) a pisilu caponohou (Himantopus himantopus).
Barcelonska zoo ma pomerne objemnou kolekci papousku, kterou jsem nasel na dvou mistech – na Placa de Lloros v tmavych, starych a jiz nevyhovujicich klecich, a v novem expozicnim komplexu volier na opacne strane zoo (nutno rict, ze vypadaji jako hodne nepovedena imitace Gaudiho). V techto dvou komplexech jsem celkem napocital sedm druhu aru, pet druhu amazonanu, dva druhy kakaduu a aratingy guarouba (Guarouba guarouba). V severnim rohu zoo me cekal druhy vybeh s plamenaky, tentokrate starosvetskym (Phoenicopterus roseus) a karibskymi (P. ruber). Spolecnost jim delalo hejno zrzohlavek peposaka (Netta peposaca), husicek podzimnich (Dendrocygna autumnalis) a par hvizdaku chilskych (Anas sibilatrix). Nedaleko vybehu hrosiku liberijskych (Hexaprotodon liberiensis) jsem v jedne kopytnate stepni expozici zahledl jeraba panenskeho (Anthropoides virgo) a v jine husici nilskou (Alopochen aegyptiacus).
Opsal jsem velike U a dostal jsem se opet temer ke vchodu, tentokrate k vybehum vrubozobych. Zde jsem objevil labute cerne (Cygnus atratus) a bernesky rudokrke (Branta ruficollis). Ponekud me zaskocil pohled na veliky rybnicek, plny plamenaku. Ptaci totiz hrali doslova vsemi barvami. Podle meho nazoru se jednalo o hybridy vyse zminenych p. starosvetskych a p. karibskych (Phoenicopterus ruber x roseus), protoze na mlade plamenaky karibske meli ptaci prilis kontrastni prechody bile a cervene. Co me nejvic zarazilo, byla velikost skupiny (vice jak 15 ptaku) a tohorocni mladata! V roce 2009 jsem hejno jiz v zoo nenasel, presto by me zajimalo, kam jej deponovali.
U vybehu slonu se na travniku slunilo nekolik pavu korunkatych (Pavo cristatus) vcetne jedincu bile formy. Pobliz jsem v roce 2009 nasel malou volieru s hoko promenlivymi (Crax rubra) a horkou novinkou, datly beloprsymi (Melanerpes candidus; mimo Barcelony je chova pouze Walsrode!). Velky africky vybeh s kopytniky sdileli pstrosi dvouprsti (Struthio camelus).
Pak jsem zamiril do ptaciho pavilonu Noveho sveta. Ten je opravdu zdejsi ptaci pokladnici, plnou klenotu. V prvni vitrine jsem prehledl casto chovane holuby bazanti (Otidiphaps nobilis) i krasne vlhovce chocholate (Psarocolius decumanus) a muj pohled se doslova vpil do vetve, na ktere sedel uzasny samec quetzala zlatohlaveho (Pharomachrus auriceps). Quetzalove maji pro me diky souvislosti s mayskymi legendami zvlastni postaveni symbolu osobni svobody (koho by to zajimalo, kliknete si na sem), takze setkani s timto ptakem me na jednu stranu ohromilo, na druhou zdrtilo (videt ho zrovna v zoo…). Kdyz jsem se nasytil pohledem na sve erbovni zvire, zacal jsem se zajimat o dalsi chovance pavilonu. V dalsich expozicich jsem nasel druhy beznejsi, jako ostnaka jihoamerickeho (Jacana jacana), tukany obrovske (Ramphastos toco), bananovce obecne (Musophaga violacea), korunace vejirove (Goura victoria) a sedomodre (G. cristata), holuby nikobarske (Caloenas nicobarica), leskoptve tribarve (Lamprotornis superbus), sojku inka (Cyanocorax yncas), mysaky hnedokridle (Colius striatus), bazanty palavanske (Polyplectron napoleonis syn. emphanum), mene chovane spacky tlustozobe (Scissirostrum dubium) a amazonana vejiroveho (Deroptyus accipitrinus), ale i opravdove perly – majnu zlutolici (Mino dumontii) a tri druhy nadhernych koting: vranuchu dlouholalocnatou (Cephalopterus penduliger), zvonovce nahokrkeho (Procnias nudicollis) a kotingu trpytivou (Cotinga cayana). Vsechny tri druhy se po Evrope temer nechovaji a videt jakoukoliv kotingu v chovu je velka vzacnost. Jediny chovanec pavilonu, ktery mi unikl, ac jsem ho marne hledal, byl lednacek malimbijsky (Halcyon malimbica), chovany pouze zde a v Tierparku Wels v Rakousku.
Pobliz vybehu chapanu vyrostla krasna velika voliera pro capy bile (Ciconia ciconia). Ve volierach na skalnim komplexu pro horske kopytniky jsem zahledl kondora krocanoviteho (Cathartes aura) a supa mrchozraveho (Neophron percnopterus). Vedle medvedich vybehu me cekalo jeste hejno tucnaku Humboldtovych (Spheniscus humboldti). Ve vybehu pelikanu kaderavych (Pelecanus crispus) postavala divoka volavka popelava (Ardea cinerea). Zoo se aktivne zapojuje do jejich krouzkovani spolu s racky stredomorskymi (Larus michahellis) a chechtavymi (Chroicocephalus ridibundus). Volavkou a pelikany jsem zakoncil svuj ptaci denicek v Zoo Barcelona a jako maly bonbonek jsem se sel podivat na cviceni delfinu skakavych (Tursiops truncatus), kteri jsou zde asi nejvetsim tahakem.
Pokud bych mel shrnout dojmy ze Zoo Barcelona, tak se jedna bezesporu o zoo s dlouholetou tradici. Jeji druhova sbirka je objemna (mimo ptaky unikatni kolekce krokodylu, velika kolekce opic atp.) a obsahuje velmi vzacne kousky, ktere se nechovaji v cele Evrope. Po strance spokojenosti zvirat jsem nezaznamenal zadne viditelne chyby. I kdyz design expozic v mnoha pripadech dost pokulhava, je zde videt snaha o zlepsovani. Nicmene pres tuto kritiku se jedna o kvalitni zarizeni, ktere stoji za videni. Na zaver nutno dodat, ze kolegove z PR oddeleni mi vzdycky ochotne vysli vstric, kdyz jsem se sem prijel podivat. Az tedy pojedete do nejvyznamnejsi spanelske metropole, Zoo Barcelona byste urcite vynechat nemeli.
Leto je v plnem proudu a ja si ho utikam jeste uzit, takze za mesic nashledanou.
Petr Suvorov
A abych nezapomnel: Fotodokumentace z roku 2005 a 2006 jest k videni zde a z roku 2009 zde .
