Za endemity na Kanárské ostrovy

Kanár divoký (Serinus canaria) v horské vesnici Vilaflor. Foto: L. Jasso

Při každém listování v atlasech ptáků Evropy a severní Afriky jsem se zastavil u nezvykle zbarveného ptáka – modré pěnkavy. Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) žije pouze na dvou ostrovech Kanárského souostroví. Na Gran Canarii žijicí rasa F. t. polatzeki je dnes velmi vzácná (pouze 250 ex.) a je na pokraji vyhynutí. Na Tenerife žije nominátní F. t. teydea. Sameček je celý břidlicově modrý, jenom spodní ocasní krovky má bílé. Hnízdí pouze v horských lesích, tvořených endemickou borovicí kanárskou (Pinus canariensis) ve výšce 1 200 – 1 800 m n. m. Je stálá. Její populace je odhadnuta na 1 800 – 4 500 ptáků. Vzhledem k omezenému hnízdnímu aráalu (440 km2) patří k nejvzácnějším ptákům světa. A právě modrá pěnkava byla důvodem mého putování za endemity Kanárských ostrovů.

Kanárské ostrovy leží ve východním Atlantiku asi 300 km západně od Maroka a Západní Sahary. Souostroví se skládá ze sedmi větších ostrovů a dvou ostrůvků sopečného původu. Kanárské ostrovy jsou autonomní oblasti Španělska, úřední řečí je tedy španělština a oficiální měnou Euro. Pro své krásné pláže a příjemné počasí po celý rok jsou oblíbenou turistickou destinací Evropanů. Díky své odlehlosti se na ostrovech vyvinula jedinečná flóra a fauna. S ohledem na výskyt ptačích endemitů jsem si vybral k pobytu největší ostrov Tenerife.

Ostrov je hornatý a nachází se tu i nejvyšší hora Spanělska Pico de Teide s nadmořskou výškou 3 717 m. Zatímco sever Tenerife je vlhčí a zelenější, jih je naopak velmi suchý a slunečný. Koncem ledna bylo na Tenerife příjemných 18 – 21°C a začínalo jaro. V zahradách kvetly mandloně a ibišky a mnohde zpívali ptáci. Bylo jich tu však nezvykle málo.

Montana Roja

Stejnojmenná přírodní rezervace leží na jihovýchodě ostrova jižně od turistického střediska El Medano a je pojmenována podle nejvyšší hory. Jedná se o polopouštní krajinu s písečnými dunami, skalami a vyschlými koryty. Samotná Montana Roja je hora sopečného původu. Z rostlin tu převládají sukulentní pryšce (Euphorbium spp.). Z ptáků jsem pozoroval pouze endemickou lindušku kanárskou (Anthus berthelotii), která je tu poměrně hojná. V samotném El Medanu byla hojná hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) a vrabec pokřovní (Passer hispaniolensis). Často uprostřed města nebo u moře jsem pozoroval konipasa horského (Motacilla cinerea canariensis). Z dravců byla v okoli hojná poštolka obecná (Falco tinnunculus canariensis), několikrát jsem zahlédl pár sokolů šohin (Falco pelegrinoides) a jednou i krahujce obecného (Accipiter nisus granti). Na drátech elektrického vedení pravidelně sedával ťuhýk pustinný (Lanius meridionalis koenigi). Více ptáků bylo u moře. Při odlivu lovily na skalnatém pobřeží volavky stříbřité (Egretta garzetta), koliha malá (Numenius phaeopus), kamenáček pestrý (Arenaria interpres), jespáci píseční (Calidris alba) a několik druhů kulíků. Nad vodou létali často rackové středomořští (Larus michahellis atlantis) a jednou i rybák velkozobý (Hydroprogne caspia).

Přírodni rezervace Montana Roja je hnízdištěm endemické lindušky kanárské (Anthus berthelotii). Foto: L. Jasso

Santa Cruz

Santa Cruz de Tenerife je dvousettisícové město ležící na skalnatém severovýchodě. Je zároveň průmyslovým a správním centrem ostrova s významným přístavem. V městském parku na pobřeží zpíval kos černý (Turdus merula cabrerae), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla heineken) a několik budníčků kanárských (Phylloscopus canariensis). Poprvé jsem tady viděl i zpívajícího kanára divokého (Serinus canaria). Nad městem se několikrát prohnalo velké hejno dalšího endemitního druhu, rorýse jednobarvého (Apus unicolor). Na moři jsem kromě běžného racka středomořského pozoroval i dva racky chechtavé (Chroicocephalus ridibundus) a dva rybáky severní (Sterna sandvicensis).

La Gomera

Tento hornatý ostrov leží asi hodinu plavby lodí na západ od Tenerife. Správním střediskem je město San Sebastian známé pobytem Kryštofa Kolumba před odplutím do Ameriky. Pro ornitologa jsou tu asi nejzajímavější horské vavřínové pralesy v Národním parku Garajonay v centrální části ostrova. V době mé návštěvy tu zpíval kos černý, červenka obecná (Erithacus rubecula rubecula) a budníček kanárský. Nad vavřínovým pralesem jsem pozoroval letícího holuba kanárského (Columba bollii). Měl by se tu vyskytovat i vzácnější holub vavřínový (Columba junionae). Zajímavou byla i návštěva vesnice Hermigua, která je známá pěstováním malých kanárských banánů, manga a dalších tropických druhů ovoce. Poprvé jsem tu uslyšel i ukázku hvízdavé řeci původních obyvatel ostrova Guancu. Při zpáteční plavbě jsem pozoroval nad mořem několik buřňáků šedých (Calonectris diomedea) a tři hejna delfínů obecných (Delphinus delphis).

Vilaflor

Tato vesnice lezi v horach ostrova Tenerife v nadmorske vysce 1 400 m. Obklopuji ji lesy tvorene prevazne endemickou borovici kanarskou (Pinus canariensis). Vsude kvetly mandlone a dozravaly mandarinky. Na neobdelanych polich jizne od Vilafloru jsem pozoroval stehliky obecne (Carduelis carduelis), penici belohrdlou (Sylvia melanocephala) a brylatou (Sylvia cantillans). Nekolikrat jsem vyplasil i orebice poustni (Alectoris barbara). Nad polemi krouzila kane lesni (Buteo buteo insularum). Nedaleko ve vyschlem koryte potoka poskakovala po kerich cervenka obecna (Erithacus rubecula superbus). Ve vesnici samotne byl nejhojnejsim ptakem kanar divoky. Na mnoha mistech se ozyval jeho zpev a nebylo vzacnosti videt hejnka az 10 ptaku. Pomerne hojna tu byla i linduska kanarska a strnad lucni (Emberiza calandra). Na nekolika mistech jsem pozoroval jedineho splhavce Kanarskych ostrovu strakapouda velkeho (Dendrocopos major canariensis).

Pochopitelne me nejvice lakaly horske lesy a jejich vzacni ptaci obyvatele. Teprve az pri druhe navsteve vydrzelo slunecne pocasi a ja se mohl toulat nekolik hodin pod korunami kanarskych borovic. Zrejme jsem mel velke stesti, ale hned za vesnici Vilaflor na kraji lesa jsem ve stinu mohutne borovice zahledl cil meho putovani – penkavu kanarskou (Fringilla teydea). Byl to krasny modre zbarveny samecek. Nebyl plachy a nechal se i nekolikrat vyfotit. Po nekolik dalsich hodin jsem uz zadnou modrou penkavu nespatril a az pri zpatecni ceste se na stejnem miste pohyboval par.

Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) je nejvzácnějším druhem Kanárských ostrovů. Foto: L. Jasso

V horách moc ptáků nebylo. Na několika místech zpívali kanáři a budníček kanárský. Nepříliš hojný tu byl další endemit žijící v horských lesích – králíček kanárský (Regulus teneriffae). Nejpočetnějším druhem byla sýkora (modřinka) kanárska (Cyanistes ultramarinus teneriffae) s tmavě modrou až inkoustovou čepičkou na hlavě. Tato sýkora nežije jenom v horách, ale i v nižších polohách v sadech a zahradách. Je považována za poddruh naší sýkory modřinky, ale liší se od ní zbarvením i hlasem. Proto ji mnozí autoři považují za samostatný druh. Zpěv je naprosto odlišný. Vábeni je různé, podobné modřince, jindy sýkoře babce a v horských lesích neodlišitelné od sýkory parukářky.

Kanárske ostrovy jsou pro ornitologa přitažlivé výskytem několika endemitních druhů, které se nikde jinde na světě nevyskytují. Počet druhů je však vzhledem k odlehlosti tohoto souostroví velmi omezený a na některých lokalitách můžeme pozorovat třeba jenom 2-3 druhy ptáků. V horských lesích to bylo jenom 5 druhů. Za týden pobytu jsem zaznamenal 38 druhů ptáků, z toho 8 endemitů a 11 endemitních poddruhů.

Ladislav Jasso