Ve dnech 1 – 3.6.2012 uskutečnil tradiční Výzkumný víkendový tábor pořádaný Východočeskou pobočkou ČSO. Operačním prostorem se na základě rozhodnutí výboru, stala poměrně rozlehlá oblast Lesa Království, nacházející se nedaleko Dvora Králové nad Labem. Dalším místem, kam nás letošní VVT zavedl, byl Přírodní park Hrádeček nedaleko Trutnova. Základnou pro účastníky akce se stal penzion v Běluni, poblíž Kohoutova. Sraz účastníků byl v odpoledních hodinách v pátek 1.6.2012.
Vzhledem k tomu, že v prostoru naší víkendové akce vlastním chalupu a okolní terény mám zmapovány, jsem dostal důvěru výboru pobočky a byla mě svěřena role jednoho z vedoucích tábora V mém případě tato role spočívala víceméně v průvodcovských službách, neboť všechny organizační záležitosti zajišťoval Tomáš Diviš.
Na základnu v Běluni jsem dorazil okolo patnácté hodiny a ke svému překvapení jsem zjistil, že jsem prvním účastníkem, který se na místo srazu dostavil. Netrvalo však dlouho a začali se objevovat další účastníci akce – po mě dorazili z Náchoda Lenka Rejmanová s Lukášem Jíchou a pak již v poměrně rychlém sledu následovali manželé Divišovi, Pavel Žďárek, předseda pobočky Martin Fejfar, vzácná návštěva z KRNAPu Jiří Flousek, z Jaroměře dorazil Jan Vondráček a z Třebechovic pod Orebem Lubomír Chmelař. Dva z těchto účastníků – Jiří Flousek a Pavel Žďárek museli bohužel kvůli jiným povinnostem večer odjet, takže se alespoň zúčastnili společenské části akce při které probíhala živá diskuze nad celou řadou témat a někteří zavzpomínali na časy dávno minulé. Po odjezdu obou jmenovaných ve večerních hodinách jsem ostatním zúčastněným navrhl krátkou noční vycházku do terénu, což setkalo se všeobecným souhlasem. Během této, asi hodinové vycházky v okolí osady Vyhnánov (součást Kohoutova), jsme zaznamenali dva houkající sýce rousné (Aegolus funereus) a dva volající chřástaly polní (Crex crex), přičemž jeden z chřástalů se aktivně ozýval v naší bezprostřední blízkosti. Po této malé noční exkurzi jsme se vrátili zpět na základnu v Běluni, kam zakrátko dorazili další dva účastníci tábora, a to Karlové Málek a Tomeš z České Třebové.
Po příchodu na základnu jsme krom dalších otázek probrali plán na sobotu. Vzhledem k počtu účastníků jsme se rozhodli zůstat v jedné skupině a společně navštívit PP Hrádeček a poté uskutečnit exkurzi v okolí Dubového Dvora (součást obce Hajnice).
Ráno nás u základny očekával další účastník – z Jaroměře dorazil Radko Waldhauser. Ten již prozkoumal nejbližší okolí základny, takže z potoka Běluňky hlásil mimo jiné i skorce vodního (Cinclus cinclus).
Okolo osmé odjíždíme auty přes Trutnov k PP Hrádeček. Zde se ujímá role průvodce Tomáš Diviš, který zná okolí nejlépe. V rámci následující vycházky je pochopitelně naší hlavní náplní monitoring ptačích druhů, ale také navštěvujeme zříceninu hradu Břecštejn v blízkosti chalupy bývalého prezidenta Václava Havla. K nejzajímavějším zjištěním patří pozorování žluny šedé (Picus canus) a volající chřástal polní, zaslouženou pozornost budí i mimořádně světlý jedinec káně lesní (Buteo buteo).
Okolo poledne nasedáme opět do aut a míříme do motorestu Výšinka, kde si dáváme společný oběd. Zde se setkáváme s dalším účastníkem VVT Františkem Bártou, který však po společné vycházce zase pospíchá za dalšími povinnostmi. V této oblasti přebírám roli průvodce já a s naším konvojem míříme do blízkosti osady Dubový Dvůr (součást obce Hajnice). V této malebné krajině s výhledy na nedaleké Krkonoše uskutečňujeme okruh, který probíhá zčásti okolními pastvinami a zčásti lesními porosty. Z tomto prostoru jsem před týdnem zjistil pěnici vlašskou (Sylvia nisoria) , proto účastníky zavádím do blízkosti meze, kde jsem intenzívně zpívajícího samce zjistil. Dnes je zde bohužel naprostý klid, takže po chvíli vyčkávání vyrážíme dál. Krom řady běžnějších druhů zde zjišťujeme přítomnost zpívajícího strnada lučního (Emberiza calandra), což je druh, který není v této oblasti právě běžný. U potoka nacházíme samce bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), který si po důkladné koupeli suší peří a nechává nás přiblížit na krátkou vzdálenost. Okolo čtvrté hodiny končíme tuto část programu a přesunujeme se zpět na základnu.
Někteří účastníci volí odpočinek, jiní aktivně propátrávají okolí základy a objevují další ptačí druhy – například Lenka Rejmanová nachází na suché špičce smrku ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes), kterého pak přicházejí prohlédnout i někteří další kolegové. Po přestávce navrhuji ještě jednu kratší vycházku do blízkého okolí, převážně v blízkosti potoka Běluňky, při které doplňuji do zápisníku další nové ptačí druhy.
Po návratu se na základně setkáváme s Václavem Kozou, který s námi přijel pobesedovat, ale večer zase musí odjet, takže zítřejšího programu se již nezúčastní. Diskuze se protahuje přibližně do půlnoci a poté se odebíráme do svých pokojů.
V neděli ráno navrhuji méně náročnou a kratší trasu, abychom přibližně v poledne mohli VVT zakončit. Návrh je přijat, takže vyrážíme auty do obce Kohoutov. Zde parkujeme vozidla u obecního úřadu a procházíme obcí po silnici. Zaznamenáváme další nové druhy pro letošní VVT. Na konci obce odbočujeme k nedalekému rybníků Rabiš, který obcházíme a ještě míříme do okolních lesů, kde Tomáš Diviš v letošním roce zjistil přítomnost kulíšků nejmenších (Glaucidium passerinum). Na několika místech zkouší kulíška vyprovokovat pískáním, ale bohužel s nulovým výsledkem. Na hlas kulíška však reaguje skupina rozčilených sýkor a dalších pěvců v naší blízkosti. To nasvědčuje tomu, že kulíška tito ptáci skutečně znají a na jeho hlas proto aktivně reagují. Z lesů se opět vracíme do obce Kohoutov, kde navštěvujeme Rolandovu pekárnu, která je v okolí vyhlášena zejména vynikajícím sladkým pečivem. Při venkovním posezení nad kávou a koláči začínáme bilancovat letošní VVT a krátce poté jej něco po poledni prohlašujeme za ukončený.
Co říci závěrem ?
Domnívám se, že letošní VVT splnil beze zbytku svoji společenskou stránku. Volba místa základny v Běluni se ukázala jako velmi dobrá. Stravování bylo znamenité – zejména klobásy z udírny a skvělý guláš sklidily spoustu chvály. Pokud se týká vlastních výsledků z terénu, tak celkem bylo zaznamenáno 77 ptačích druhů (viz soupis v příloze). Jak již tomu bývá, nepodařilo se zaznamenat některé druhy, které jsem zjišťoval při předchozích návštěvách lokalit v tomto roce – např. pěnice vlašská a lejsek malý (Ficedula parva), ale např. ani poměrně běžný králíček ohnivý (Regulus ignicapillus), nebo sýkora lužní (Poecile montana) apod. Za velký přínos považuji vzájemné předávání zkušeností při této akci. Zejména pokud se týká ptačích hlasů, tak pro řadu účastníků se VVT stalo pod vedením zkušených znalců této problematiky Tomáše Diviše a Martina Fejfara skutečnou školou. Také ze slov účastníků jsem si učinil závěr, že letošní VVT se líbil a nezbývá, než se těšit na ten příští v roce 2013.
Jaroslav Vaněk