Lysa nad Labem – Po dvoulete pauze jsem se opet rozhodl k navsteve vystavy Exotika, ktera probiha tradicne na vystavisti v Lyse nad Labem. Po olomoucke Exote je to druha celorepublikova akce, na ktere nasi predni chovatele (predevsim) ptactva vystavuji nektere ze svych zajimavych chovancu.
Pred budovou vystaviste byva tradicne prehlidka hendikepovanych dravcu, kterou mela tentokrate pani Vera Gilova z Dube v okrese Ceska Lipa, ktera provozuje soukromou zachrannou stanici. „Sehnat penize je vzdycky problem, ale snazim se, kde to jde. Pro hendikepovanou volavku bych momentalne rada zbudovala prostornejsi vybeh s kusem vlhke plochy, ve kterem by se citila dobre„, rekla mi.
Po kratke konverzaci jsem opustil pani Gilovou a vydal jsem se do prizemi samotne vystavy. Ve velikem sale byly po obvodu rozmisteny male klece s drobnymi pevcimi exoty. Vzhledem k tomu, ze v diverzite astrildu, panenek, chuvicek a jim pribuznych se vubec nechytam, tak prvni, co me zaujalo, byla krome tri druhu kardinalu expozice s blize neidentifikovatelnym druhem kruhoocek (Zosteropidae – pravdepodobne Zosterops japonica). Velmi zajimavymi a neprilis casto vidanymi druhy byly par sojek stredoamerickych (Calocitta formosa) a vlhovcu cervenohlavych (Amblyramphus holosericeus).
Stejne tak jako u drobnych pevcu, jsem si svoji nizkou ornitologickou gramotnost overil v neprebernem mnozstvi papousku (budiz mi ke cti, ze z mnoha ornitologu mam pocit, ze papousky by nejradsi radili do uplne jine skupiny, nez ke ptakum). Z papousci diverzity mi ale jednoznacne vystoupil par trich orlich (Psittrichas fulgidus), ktere v Evropskych zoo uvidite pouze ve Stuttgartu a Walsrode, pricemz jejich cesky majitel je jako jeden z mala, kteremu se dokonce podarilo je rozmnozit. Letosni nejvetsi voliera pro vetsi nepevce obsahovala tri druhy turaku. Zoborozci, reprezentovani jedinym druhem, a sice zoborozci sedolicimi (Bycanistes brevis), byli umisteni zvlast.
Ponekud me prekvapily dve voliery pro sovy. Pred dvema lety byly na Exotice vesmes evropske druhy sov. Letosni exponaty byly o neco exotictejsi. V jedne kleci jsem nasel sycky kralici (Athene cunicularia) a v druhe na me hledel ospale par krasnych pustiku rezavonohych (Strix rufipes). Ac je tento druh chovan temer po cele Anglii a v nekolika nemeckych zoo, mimo tyto destinace na nej temer nenarazite. Skoro jako na vetsinu ostatnich neevropskych sov.
V prizemnim patre jsem jako akvarista zhltnul vasnivym pohledem vsech vic jak padesat prepychove osazenych nadrzi s rybickami, minul expozici s emu hnedymi (Dromaius novaehollandiae) a nekolik kleci s mekkozobymi (dalsi skupina, ve ktere totalne „plavu“) a vrhnul se na expozice s hrabavymi. Koroptve a jim pribuzne reprezentovalo nekolik druhu vzacnych frankolinu – rudohrdly (Francolinus afer) nebo Erckeluv (Francolinus erckelii). Muj zajem o kury bankivske (Gallus gallus) ochabl pri pohledu na mlade kury Sonneratovy (Gallus sonneratii). Konecne jsem mel v klidu moznost nafotit a porovnat vsechny druhy dlouhoocasych bazantu. Nejhojneji byl asi zastoupen rod Lophura (pet druhu), pozadu nebyl ani rod Syrmaticus (tri druhy). V atraktivnosti tentokrate asi mezi hrabavymi zvitezily dve expozice s velkymi druhy hoku. Byli zde hokove prilbovi (Pauxi pauxi) a promenlivi (Crax rubra). Sice bohata, ale ponekud nevyvazena mi prisla letos expozice vrubozobych. Byly zde celkem dva druhy husi, dva druhy husicek, husice egyptske (Alopochen aegyptiacus), labute cerne (Cygnus atratus), pet druhu kachnicek a devet druhu plovavych kachen. Ze zajimavejsich to byly napr. cirky cernoskvrnne (Anas bernieri), andske (Anas puna) a modrozobe (Anas versicolor). Potapive kachny zastupovaly pouze zrzohlavky peposaka (Netta peposaca) a morske kachny par krasnych hoholu islandskych (Bucephala islandica), bohuzel jeste v letnim opereni (pozn. pojmu morske kachny rozumejte ve smyslu Handbooku ptaku sveta – tedy cely tribus Mergini: morcaci, hoholi, turpani, kajky, kacky a hoholky).
Po kratkem rozhovoru s chovateli jsem potesil oko expozici s parem jerabu kralovskych (Balearica regulorum) a vybehem se ctyrmi plamenaky starosvetskymi (Phoenicopterus roseus). Pres podklad vystlany slamou, pouze malou misku s vodou a hromady navstevniku kousek od nich, se mala skupinka ptaku chovala velmi prirozene a nejevila znamky nespokojenosti.
S hruzou jsem zjistil, ze uz je davno po zaviraci dobe a ja jeste porad okukuji ptaci expozice. Do tretiho patra vystavy jsem se tentokrate vubec nedostal. Podle zpravy ostatnich, kteri ji absolvovali, jsem prisel pouze o tuny andulek a kanarku na prodej.
Pokud mam sesumarizovat sve celkove pocity z vystavy, jedna se dozajista o prestizni zalezitost, takze vzhledem k vysokemu poctu navstevniku musi za to stat. Pokud bych mel vystavovatelum neco vytknout, je to jednoznacne velikost vystavnich kleci (zejmena pro drobne pevce a nektere hrabave), ktera je ale bohuzel na vsech vystavach stejna. Velmi mne potesilo, ze ptaci snaseji dobre stovky navstevniku a jak mi sami vystavovatele rekli, jeste nikdy nemeli zadne ubytky. Na druhou stranu, je jasne, ze do prostor tohoto typu, kde se za den vystridaji stovky lidi u male klicky, se nedaji vystavit druhy skutecne citlive. Z Exotiky jsem se vratil s pozitivnimi pocity, takze za rok zjevne vystaviste v Lyse navstivim opet.
Petr Suvorov
Fotoreport z cele vystavy je k dispozici zde.
