Typickým znakem jespáka skvrnitého je ostře ohraničené skvrnění hrudi, které směrem k břichu vybíhá do špičky. Foto: J. Vaněk
Jespák skvrnitý (Calidris melanotos) je druh s arktickým typem rozšíření. Hnízdí v Asii a Severní Americe většinou severně od polárního kruhu. Areál zahrnuje pobřežní tundry Sibiře od východního Tajmyru na Čukotský poloostrov. V Severní Americe hnízdí od Aljašky po ostrov Southampton a severozápadní pobřeží Hudsonova zálivu. Přezimuje ve východní Austrálii, na Novém Zélandu a v jižní polovině Jižní Ameriky až po Ohňovou zemi. Na tahu byl zjištěn v Grónsku, na Islandu, porůznu ve Skandinávii, Dánsku a západní Evropě. Každoročně je zjišťován na britských ostrovech, ve Francii, Nizozemí a téměř každoročně i ve Finsku a Polsku. Zastižen byl v celé střední a jižní Evropě a ve středomoří po Izrael a Egypt.
Až do roku 2013 bylo v České republice evidováno celkem 9 záznamů o výskytu tohoto druhu. Poprvé byl zastižen 12.9.1973 na Mlýnském rybníku u Lednice, okr. Břeclav (V. Hájek). Z celkového počtu devíti záznamů byl 6x zastižen na Moravě a 3x v Čechách. Vyjma roku 2013, byl naposled tento druh zjištěn 20.7.2001, rovněž u Lednice na jižní Moravě (J. Chytil). Rok 2013 byl na pozorování jespáka skvrnitého v České republice mimořádně bohatý. První pták byl pozorován v době od 21.4 do 22.4. na Němčickém rybníku u Záhlinic, okr. Kroměříž, poté v období 1.5. – 7.5. tamtéž. Následně byl zjištěn na přehradě Rozkoš u České Skalice, okr. Náchod ve dnech 15.9. – 16.9. a nakonec znovu na Moravě u Záhlinic na Doubravickém rybníku ve dnech 28.10. – 2.11.
Na přehradě Rozkoš u České Skalice byl první výskyt jespáka skvrnitého zaznamenán Václavem Kozou. Jeden juvenilní pták se na lokalitě zdržoval od 17.9. do 27.9.1989. Na další výskyt na Rozkoši jsme čekali až do roku 2013.
Podruhé byl tento druh na přehradě Rozkoš zastižen za následujících okolností :
Dne 15.9.2013 jsem se odpoledne vracel autem z chalupy do svého bydliště v Jaroměři. Kousek před cílem cesty zazvonil telefon a ozval se mě Lojza Holub. Požádal mě, zda bych mohl vzít stativový dalekohled a fotoaparát a přijet na Rozkoš. Důvodem byla skutečnost, že s velkou pravděpodobností zjistil výskyt jespáka skvrnitého, ale nemá potřebnou techniku k jeho dokumentaci. Protože jsem měl vše potřebné v autě, operativně jsem změnil směr jízdy a pokračoval na Rozkoš. Po pár minutách již parkuji vozidlo v Domkovské zátoce a pospíchám k Východnímu poloostrovu, kde Lojza jespáka pozoroval. Po příchodu na místo nacházím Lojzu Holuba, nikoliv však slíbeného jespáka. Lojza mě informuje, že ještě před chvílí byl jespák nedaleko na břehu, ale nyní pravděpodobně odletěl s jinými bahňáky na ostrov, který se při poklesu hladiny vytvořil před Východním poloostrovem. Stativovým dalekohledem prohlížíme ostrov, ale vzdálenost je příliš velká a navíc není vůbec vidět na odvrácenou, sníženou stranu ostrova. Ostrov by byl za současného stavu hladiny bez problémů přístupný ve vysokých rybářských holinkách. V duchu se proklínám, že jsem na tuto možnost nepamatoval a pro holinky se doma nezastavil. Je pozdní odpoledne, den se rychle krátí a za chvíli se začnou rychle zhoršovat i světelné podmínky. Za této situace je jen jedno řešení. Rychle se svlékáme do spodního prádla a již se brodíme vodou k ostrovu. Na ostrově v té době posedávají rackové, rybáci a kachny. Na odvrácené straně ostrova skutečně po chvíli vidíme pobíhat skupinu bahňáků. Obcházíme ostrov obloukem vodou, tak abychom na ptáky dobře viděli, ale zároveň je nevyplašili. Z toho důvodu stavíme stativák již ve vodě, aniž bychom vystupovali na břeh a Lojza začíná s prohlídkou, já pátrám binokulárem. Na ostrově se nachází poměrně pestrá sestava bahňáků : Nejvíce je zde jespáků obecných (Calidris alpina) – 33 ex., jespáci malí (Calidris minuta) – 7 ex., jespáci křivozobí (Calidris ferruginea) – 3 ex., jespáci píseční (Calidris alba) – 2 ex, jespák šedý (Calidris temminckii) – 1 ex., jespák rezavý (Calidris canutus) – 1 ex, kulíci píseční (Charadrius hiaticula) – 10 ex. a řada dalších druhů bahňáků.
Alois Holub pátrající po jespáku skvrnitém. Foto: J. Vaněk
Po chvíli Lojza radostně hlásí, že nalezl i jespáka skvrnitého. Přistupuji ke stativáku, abych si kvůli fotografování ujasnil jeho pozici. Je sice o trochu větší než jespáci obecní a také rozlišovací znaky jsou celkem zřejmé, ale najít jej na dálku mezi jespáky obecnými není zase tak snadné, zejména, když jsou ptáci v neustálém pohybu. Pro pořízení dokumentace se musím dostat blíž. Přibližujeme se velice pozvolna až na vzdálenost, kdy už lze pořídit dokumentaci v takové kvalitě, že druh bude z fotografií určitelný. Záběrů přibývá, ale na druhé straně ubývá světla. Nakonec konstatuji, že lepší záběry již asi nepořídím a můžeme se tedy vrátit na břeh. Pomalu se začínáme brodit zpět k poloostrovu, když zaregistrujeme, že na břeh ve vzdálenosti asi dvaceti metrů od nás přistává několik jespáků. Ti se vzápětí pouštějí do pátrání po potravě a brodí se mělkou vodou směrem k nám. Jako prvního zaznamenávám největšího z nich – jespáka rezavého, ale v tuto chvíli věnuji tomuto poměrně vzácnému druhu jen nepatrnou pozornost. Poté již ke své radosti mezi několika jespáky obecnými nacházím i vytouženého jespáka skvrnitého. S povděkem přijímám fakt, že sám dobrovolně přiletěl, aby se nechal zvěčnit. Ustupujeme od břehu ještě dál do vody, aby jespáci mohli projít nerušeně okolo nás. Pochopitelně mačkám spoušť fotoaparátu, jak jen to jde nejrychleji. Bohužel světla již hodně ubylo a jespák se pohybuje poměrně svižně, takže podmínky již nejsou optimální. Přesto se mě daří pořídit dokumentaci podstatně lepší, než byla ta, dělaná na velkou vzdálenost. Poté, co jespák skvrnitý proběhl okolo nás a mizí v dálce, pořizuji jen tak mimochodem ještě pár záběrů jespáka rezavého, který se pohybuje až na konci skupinky a poté se již vydáváme definitivně zpět na souš.
Druhý den, tj. 16.9. mám bohužel nějaké povinnosti a na lokalitu jsem se nedostal. Lojza Holub jespáka skvrnitého opět zastihnul a tentokrát se dokonce zdržoval na pevnině. V následujících dnech jsme ho již na lokalitě nezjistili.
O pozorování bylo sepsáno hlášení pro Faunistickou komisi ČSO a zasláno k posouzení.
Jaroslav Vaněk
Použité prameny :
- Fauna ČR, Ptáci 2/I, Academia 2005
- Faunistická databáze Birds/Avif
- Databáze Faunistické komise ČSO
Jedním z odlišovacích znaků j. skvrnitého od j. obecného, že žlutavé zbarvení nohou. Foto: J. Vaněk
Porovnání j. skvrnitého s jespákem obecným (vzadu). Kromě jiných znaků je na první pohled patrná rozdílná délka zobáku. Foto: J. Vaněk
Jespák skvrnitý se na Rozkoši objevil podruhé – po 14 ti letech. I tentokrát se jednalo o mladého (juvenilního) ptáka. Foto: J. Vaněk
