Víkendový výzkumný (vzdělávací) tábor v okolí Přelouče, přestože počasí mnoho nepřálo, navštívilo přes dvě desítky účastníků. A protože profil této ornitologické akce bude připraven pořadateli později (v tuto chvíli setkání ještě probíhá), omezím se pouze na jakési „vyjádření pocitů přespolního účastníka“.
Hezkých pár let jsem na tomto „prohledávání“ východočeské přírody chyběl. Čekal jsem, až operační prostor „spadne“ z kopců a nekončících lesů do otevřené krajiny k řece.
Název letošního ročníku „Podél Opatovického kanálu“ mne, jako obdivovatele slavíků, musel nalákat.
Jestliže jsem v názvu zmínil zajímavá setkání, vůbec nepřeháním. Jednak se mezi tuto partu nadšenců rád vracím, stejnou silou mne ale přitahuje krajina s rybníky, chytře napájenými sítí umělých kanálů.
Přestože jsem se těšil na všechna podání rukou s kolegy (i kolegyněmi) známých i méně známých jmen, setkání s legendou tamní ornitologie Františkem Štanclem táhlo nejvíc. Známe se mnoho let, dobře vím, co tenhle člověk (dříve ještě s bratrem Ladislavem) v ornitologii dokázal, ale mít možnost ve dvou návštěvách nechat si od něho přečíst hladinu „jeho“ Sopřečského rybníku, Rozhrny, Skříně, nebo Černého Nadýmače, taková šance se neodmítá. Vždyť ta jména znám právě díky bratrům Štanclovým!
Protože mne však lákali i „slavíci z kanálů“, některé společné výjezdy jsem stihnout prostě nemohl. A že se tam zapisovaly do seznamu druhy, jako je volavka stříbřitá, mi vůbec nevadí, mít možnost líčit sklopky v přítmí polabských slavičích roští mi dává ještě víc. Vždyť je to, mimo jiné, i mnou potvrzený kraj tmavých slavíků! A ikdyž mi chvílemi přišlo, že sklopky přijeli víc na rekreaci, hustota osídlení slavíkem obecným je fascinující.
To, že místní lokality vnímám odlišné od mých boleslavských a nedovedu pořádně říci v čem je tak jiné, přičítám profesní deformaci. Jiné je určitě i v rozložení křovin po krajině i v tom, že mnohde vládne divoký chmel. Jednotlivé ptačí okrsky se v čase končícího máje jen těžko zjišťují, slavíci již nechtějí zpívat, každou hodinou už začnou mít opravdu na pilno.
Dalo by se dlouho vzpomínat na končící VVT i na všechna předešlá, jež jsem absolvoval a při nichž jsem měl možnost přiblížit se tamní krajině. Mnoho bylo napsáno o slavících z kladrubských pastvin, Starého Plesu, Týneckých močálů, o chytání na akcích v rákosí u Bohdanče. Teď mne zbývá jen utřídit a uložit vzpomínky od Opatovického kanálu a taky od rybníků, které pro ptactvo i ornitology naštěstí dál pevně drží při životě právě toto vodní dílo. Kanál svou důmyslností přispívá k unikátní tváři této krajiny. A tým nadšenců si to letos v chvílích obdivu znovu připomněl.
Pavel Kverek