Inkubující samice sýčka obecného. Foto M. Šálek
Populace sýčka obecného v Dánsku je na pokraji vyhynutí. Primární příčina poklesu sýčka je uváděna nedostatek a nedostupnost potravy v průběhu hnízdní sezóny. Jako hlavní managementové aktivity pro zvýšení hnízdní úspěšnosti sýčků jsou uváděny přikrmování hnízdních párů a dále pak vytváření vhodných loveckých biotopů – a to zejména tvořených krátkostébelnou vegetací – v blízkosti hnízda. Kromě zvýšení hnízdní úspěšnosti může přikrmování a management loveckých biotopů v blízkosti hnízdišť snížit energetické náklady dospělých jedinců a tím zvýšit jejich přežívání a tak i investice rodičů do budoucích hnízdění. V rámci naší nové studie jsme telemetricky sledovali lovecké úsilí pěti párů sýčků v letech s přítomností a nepřítomností přikrmování a managementu lučních biotopů v blízkosti hnízd.
Sýček obecný. Foto M. Šálek
Lovecké úsilí bylo vyjádřeno jako minimální letová vzdálenost za hodinu (MFD) a dále jako průměrná vzdálenost lovících sýčků od hnízda (DN). Výsledky ukázaly, že v nemanipulovaných podmínkách (bez přikrmování a managementu lučních porostů) měli samci vyšší MFD a DN než samice. Když bylo provedeno přikrmování či management loveckých biotopů, samci výrazně snížili jejich MFD a DN, zatímco u samic nebyly zjištěné průkazné rozdíly. Když MFD index byl upraven pro DN (obě charakteristiky byly pozitivně korelovány), obě pohlaví snížili jejich DN jako odpověď na přikrmování, ale ne na management loveckých biotopů. Přikrmování tedy mělo podobný přímý efekt na lovecké úsilí samců, zatímco management loveckých biotopů měl nepřímý efekt na MFD samců a to především z důvodu zmenšené doletové vzdálenosti mezi hnízdem a loveckým biotopem. Tyto výsledky tedy ukazují, že přikrmování hnízdních párů nejenom zvyšuje hnízdní parametry, ale také snižuje lovecké úsilí, což vede k vyššímu přežívání dospělých jedinců.
Sýček obecný. Foto M. Šálek
Přikrmování se tedy osvědčilo jako krátkodobé ochranářské opatření, jehož vliv je ale efektivní jen za předpokladu souběžného zabezpečení dostatečné potravní nabídky, a to vytvářením vhodných loveckých biotopů v bezprostřední blízkosti hnízdišť. Předchozí výsledky také ukázaly, že zvyšující se vzdálenost loveckých biotopů od hnízdišť negativně koreluje s produkcí mláďat, protože rodiče jsou schopni na velkou vzdálenost donést potomstvu jen menší objem potravy a navíc je pro ně tato aktivita extrémně energeticky náročná. Podobně byla vyšší produkce mláďat úzce spojena s výskytem krátkostébelných, převážně lučních biotopů v okolí hnízdiště .
Ačkoliv některá opatření se nám mohou zdát značně diskutabilní (např. přikrmování), výsledky ukazující na význam udržování vhodných biotopů v teritoriu mají značný přesah i do návrhů a implementace záchranných programů v dalších zemích.
Martin Šálek
