po vichřici… – foto Světlana Vránová
Pardubice – Zpráva ČTK, 25.6.2008: „Silné bouřky, přívalové deště a vítr zkomplikovaly vpodvečer život lidí zejména v západní, střední a východní části Čech, kde po sobě řádění přírodních živlů zanechalo spadlé stromy, ale i domy bez elektřiny a zatopené domy, garáže a další objekty. České dráhy musely úplně nebo částečně omezit provoz na řadě tratí…“
Nějaký ten pátek už na světě jsem a pár pořádných bouřek jsem viděla. To, co se ve středu okolo 20.30 přehnalo Pardubicemi, ale byla bez nadsázky nejhorší bouře, jakou jsem kdy zažila. Vichřice hnala kroupy o průměru 2 cm šílenou rychlostí (prý 34 m/s) v prakticky vodorovném směru. Na co kroupy narazily, to doslova odřízly – listí ze stromů, natě brambor, kytky na záhonech… Rozbíjely okna, dělaly důlky do aut, vítr porážel vzrostlé veliké stromy jak sirky. Trvalo to 20 min. a pak nastal klid.
Těch 20 min. jsem myslela na čápy u nás na komíně. Na čtyři krásná veliká čápata. Co když je vichřice sfoukne nebo kroupy zabijí? Bylo mi hrozně. Ve 21.15 mi zazvonil telefon…
Volal mi Vláďa Lemberk. Právě dostal zprávu, že na Stavařově pod havraní kolonií jsou větrem shozené mladé kavky a bezmocně tam poskakují. „Větrem shozené mladé kavky“ – to mi moc smysluplně neznělo (kavky jsou přeci dutinohnízdiči a mláďata už mají dávno vyvedená) a tak jsem měla asi 100 důvodů, proč je nesmysl tam v noci jet. Ale nakonec mi to nedalo. Sedla jsem na kolo a ve 21.30, už skoro úplně po tmě, jsem dorazila na místo. Na chodníku a na kraji porostu se opravdu plácalo několik ptáků. Nedokázala jsem poznat, co to je – byli totálně zmáčení. Ve světle baterky jsem akorát viděla, jak přede mnou zoufale prchají pod větve spadaných stromů. Nakonec se mi podařilo dva z nich ulovit a zjistila jsem, že to jsou opravdu kavky. Další (kavky a havrany) jsem po tmě se chytat nezvládla. Doma jsem zjistila, že kavečky jsou normálně vzletné, jen úplně promáčené. A tak u mě doma přenocovaly. Ráno se ukázalo, že jedna má do krve poraněné křídlo a nemůže létat. Druhá měla sice pocuchané peří, ale odletěla. Sbalila jsem zraněnou a vyrazila do práce. Samozřejmě jsem jela kolem kolonie, abych zjistila, jak to tam vypadá. Pod stromy seděly 2 kavky a havran. Tak jsem dojela do práce, vypustila zraněnou kavku od včera do krabice, vzala podběrák, zavolala Vláďovi Lemberkovi a vyrazili jsme. Chytli jsme jen ty 2 kavky, havran před námi popolítl na strom. Student z nedalekých kolejí, který v noci volal Vláďovi, ale měl u sebe od noci jednoho zraněného havrana. A tak ve čtvrtek po poledni odjeli z Pardubic do záchranné stanice v Pasíčkách 3 kavky (2 letošní mláďata, jedna dospělá) a 1 havran… Pod stromy v kolonii po bouřce zůstalo několik mrtvých kavek a havranů. Díky této smutné události jsme dospěli k překvapivému zjištění – havrani v tuto dobu ještě měli na hnízdech nevzletná mláďata. Škoda, že už nemají… A kavky? Ty se v těchto místech zrovna v době, kdy přišla bouřka, shromažďují k pozdějšímu přeletu na nocoviště. A jak dopadli čápi, jejichž osud jsem tak prožívala? Ti pardubičtí naštěstí přežili. Ona ta bouře totiž šla ve zvláštních pásech a místům s čapím hnízdem se to nejhorší vyhnulo. Ale v Sezemicích bohužel takové štěstí neměli. Na hnízdě, z něhož jsme se radovali, protože si ho čápi letos zcela nově postavili, vichřice sebrala a zabila obě čápata…
Pokud máte nějaké zkušenosti, konkrétní poznatky o tom, jak vichřice zasáhla do osudů ptáků, napište nám je prosím na adresu pobočku.
Svě
