Pardubice – Po letošním úspěšném kroužkování zimujících havranů polních (Corvus frugilegus) vyvstala otázka „co dál“. Okroužkováním 747. havrana vyčerpal Jirka Česák všechny barevné kroužky a tím i souhlas s barevným značením havranů v zimě. Už v minulých letech jsme mluvili o tom, že by bylo dobré kroužkovat i hnízdící havrany. Barevné značení kavek ukázalo, že naše pardubické kavky v zimě zůstávají na místě a nemigrují. Havrani by migrovat měli, ale co když už to take není pravda? Co když zde zůstávají i oni? Barevné značení mláďat na hnízdech by pomohlo na tuto otázku odpovědět. Jenže – jak se do hnízd dostat?
Zacatkem letosniho roku se objevili hned dva schopni a ochotni lezci, kteri slibili pomoc. A tak se Jirka rozhodl a vyridil si souhlas krouzkovaci stanice. V Polsku jsme objednali stovku barevnych krouzku pro hnizdici havrany a pak uz jsme jen cekali na spravny okamzik.
Poprve jsme na krouzkovani havranich mladat na kolonii u pardubickeho letiste vyrazili 5. kvetna 2012. Byli jsme tri, nejdulezitejsi osobou byl muj syn Vojta. S pomoci petimetroveho zebriku a zeleznych stupacek postupne vylezl do korun ctyr vysokych borovic a zkontroloval temer tricet hnizd. Hnizda jsou ve vysce 20-25 m, takze slo o vykon opravdu uctyhodny.
Ze v ruznych hnizdech budou mladata ruzneho stari, to jsme cekali. Ale ze byl rozdil tak velky, to nas prekvapilo. Zatimco na nekterych hnizdech mladata jiz byla temer vzletna, na jinych byla teprve vajicka. Druhym prekvapenim bylo, ze na vetsine kontrolovanych hnizd bylo jen jedno, pripadne dve mladata. Vyssi pocet nebyl ani v jednom ze zkontrolovanych hnizd.
Temer polovina hnizd, ktera Vojta prohledl, navic byla zcela prazdna. Predpokladame, ze se nejednalo o hnizda jiz vyvedena (tomu nic nenasvedcovalo), ale slo o hnizda neobsazena. To ponekud meni pohled na presnost scitani hnizdicich paru. Pokud pocet paru urcujeme scitanim hnizd, coz je v podstate jediny mozny zpusob, muze zrejme snadno dojit k velkemu nadhodnoceni poctu hnizdicich ptaku!
Pri teto prvni akci se podarilo okrouzkovat sestnact malych havranku. Mladata byla z hnizd spoustena v pytli na provazku dolu, kde byla okrouzkovana hlinikovym a barevnym krouzkem a pote byla vytazena znovu nahoru a vracena do hnizda.
Podruhe jsme na havrany k letisti sli 15. kvetna – to se k nam pridal jiz i druhy lezec, Dzjanis Kitel z Beloruska. Tentokrat kluci svazali k sobe dva zebriky, ktere tak dosahly asi do 12 metru, temer k prvnim vetvim. Lezeni tak bylo znacne usnadneno a urychleno. Nicmene bohuzel, tentokrat byl vysledek nulovy. Vetsina mladat jiz bud letala, nebo utikala do okrajovych vetvi, kam se za nimi lezt nedalo. A v nekolika hnizdech byla naopak malicka, cerstve vylihla holatka, nebo dokonce i vajicka. Po dvou hodinach marne snahy jsme se proto premistili na Duklu, za jinymi „cernymi ptaky“.
Na Dukle mam jiz asi osm let budky pro kavky obecne (Corvus monedula). Z puvodnich 25 budek se jich do soucasne doby zachovalo 22, a prave ty se staly nasim druhym cilem.
Kavci budky jsou umistene podstatne nize, nez jsou havrani hnizda a diky zebriku proto sla tato prace rychle od ruky. Ve ctyrech budkach jsme okrouzkovali celkem deset mladych kavek. Na rozdil od havranu, vsechny kavky byly jeste neoperene. V jedne budce byl jedinacek, v jedne dvojcata, v jedne byla trojcata a v jedne ctyrcata. Dzjanisovi se podarilo chytit i samici v budce s dvojcaty – z toho mam zvlast radost, byl to prvni pripad, kdy jsem mela prilezitost okrouzkovat hnizdiciho dospeleho ptaka. Ve dvou budkach byla teprve vejce, v peti byla stara veverci hnizda (z toho ve trech byla dokonce mrtva vyschla veverka obecna – Sciurus vulgaris) a zbyvajicich jedenact budek bylo prazdnych.
Stejne jako mladi havrani, i kavky cestovaly v pytli z budek dolu na zem, kde dostaly krome hlinikoveho i zluty plastovy krouzek.
Celkem jsme tedy behem dvou krouzkovacich dnu okrouzkovali 16 mladat havranu, 10 mladat kavek a jednu dospelou kavku. Havrani dostavali zlute plastove krouzky se tremi cernymi pismeny, kavky se dvema cernymi pismeny. Zatimco v krouzkovani kavek letos snad bude jeste prilezitost pokracovat, u havranu to pro letosek skoncilo. Sestnact mladat se nezda byt velkym uspechem, ale byl to prvni pokus, prvni zkusenost. Verime, ze v pristim roce, pouceni letosnimi zkusenostmi, dosahneme vysledku lepsiho. Vojtovi Vranovi a Dzjanisovi Kitelovi patri dik za lezecke vykony v korunach stromu!
Svetlana Vranova