Nepatrná část bernešek bělolících (Branta leucopsis)od Strijens.
Úvodem něco málo z Wikipedie : Nizozemsko je tvořeno 12 provinciemi, z nichž můžeme pouze dvě nazývat Holandsko: Noord-Holland a Zuid-Holland. Ostatní provincie jsou Groningen, Friesland, Overijssel, Flevoland, Drenthe, Utrecht, Zeeland, Noord Brabant, Gelderland a Limburg. Nazývat Nizozemsko slovem Holandsko je podobná chyba jako označování České republiky slovem Čechy nebo celého Spojeného království slovem Anglie.
Jakkoli je používání názvu Holandsko pro označení celého Nizozemska fakticky nesprávné, je velice rozšířené; i v holandštině se běžně slovo Holland používá místo správného Nederland. Také já si dovolím ve svém článku používat více vžité pojmenování Holandsko, což mi doufám laskavý čtenář promine.
Husice nilské (Alopochen aegyptiacus) jsou početné po celém Holandsku. – foto: J. Vaněk
Už ani nevím, čí to byl nápad, ale někdy v průběhu léta roku 2010 někdo z trojice – já, Láďa Jasso a Petr Švejda přišel s nápadem podniknout zimní výpravu za ptáky do Holandska. Každopádně slovo dalo slovo a když se o našich plánech dozvěděl Lojza Holub, hlásil se okamžitě do výpravy také. Termín byl vzhledem k povolání Ládi dán datem jarních školních prázdnin v roce 2011, takže vycházel od 19.2. do 27.2.2011.
Nakonec jsme termín našeho odjezdu stanovili na pátek 18.2.2011 odpoledne. Jako dopravní prostředek nám sloužila dodávka Petrova otce Ford Transit, vybavená šesti sedadly a dostatečným ložným prostorem pro zavazadla.
Pokud se týká ubytování objevil Láďa na internetu nabídku, podle které vycházelo 7 nocí pro všechny čtyři na 576 euro (včetně napojení na internet) , což je na holandské poměry výborná cena. K dispozici jsme měli dva pokoje, kuchyňku s veškerým vybavením a koupelnu. Jednalo o přístavbu rodinného domu v městečku se zajímavým jménem – Anna Paulowna. Městečko se nachází asi 20 km od přístavního města Den Helder, odkud jezdí trajekty na největší ze Západofríských ostrovů – Texel.
Účastníci expedice do Holandska – zleva Jarda Vaněk, Láďa Jasso, Lojza Holub, Petr Švejda
Před odjezdem jsme pečlivě sledovali holandské birdwatcherské stránky, takže jsem měli informace o aktuálních zajímavostech v Holandsku. Do bloku jsem si vypsal některé z nich, včetně souřadnic GPS. Mezi nimi se jednalo třeba o vodouše velkého (Tringa melanoleuca), který se již několik týdnů zdržoval na jihu Holandska u městečka Colijnsplaat. Protože k ubytování jsme se měli dostavit až v sobotu k večeru, tak se ujal nápad začít u vodouše na jihu, potom zkusit nalézt hohola bělavého, kterého zde také uváděli již delší dobu od města Barendrecht a nacházel se v podstatě blízko naší trasy.
Sraz účastníků zájezdu je u Petra na Hradišťku pod Medníkem, takže z Jaroměře odjíždíme s Láďou mým autem v pátek ve 13 hodin, cestou bereme ve Smiřicích Lojzu. Z Hradišťka pak vyrážíme po naložení bagáže v 16 hodin. Do navigace zadáváme GPS souřadnice vodouše velkého a zjišťujeme, že to k němu máme pouhých 975 km.
Naše ubytování v městečku Anna Paulowna. – foto: J. Vaněk
Cesta ubíhá v pohodě, jen za Rozvadovem je v Německu pořádná chumelenice, ale ta se naštěstí po pár kilometrech mění v déšť. Cesta plyne bez zvláštních událostí, po německých dálnicích to pěkně ubíhá. Navigace nás pak vede přes Belgii a po projetí Antverp je už zřejmé, že na místě budeme několik hodin před rozedněním. Ke konci cesty se doslova couráme, abychom si jízdou zkrátili čekání do rozednění. Kolem čtvrté ráno jsme navzdory pomalé jízdě na místě. Nacházíme se na okraji menšího města na panelové odstavné ploše. Jako nocoviště pro bahňáky to tady moc nevypadá, ale uvidíme ráno. Okolo sedmé začíná svítat, takže se hrabeme z auta, protahujeme ztuhlé svaly, vybalujeme snídani a během ní se zvědavě rozhlížíme kolem. Před sebou vidíme plot, za ním vodní příkop, který protéká listnatým lesíkem a za tím vším prosvítá nějaké rákosí.
Balíme si techniku a vydáváme se na průzkum okolí. Nakonec nacházíme most přes potok a zjišťujeme, že vtéká do rybníka těsně za městečkem. Z větší části lemuje jeho břehy porost rákosu a část břehu přiléhající k pastvině je bez porostu. Tam se zaměřují naše dalekohledy a po několika vteřinách Petr hlásí, že vodouše asi objevil. Přistupuji ke stativáku a skutečně přes ranní šero vidím vodouše s jasně žlutýma nohama, který velikostí i postavou připomíná vodouše šedého – jasný vodouš velký (Tringa melanoleuca). Lojza i Láďa potvrzují determinaci a Petr si tak připisuje první kladný bod. Vodoušovi velkému dělá společnost jeden vodouš rudonohý (Tringa totanus), ale oba se nacházejí na opačné straně rybníka. Blíž se dostat nelze, takže pořizujeme čistě dokumentační záběry, bez větších nároků na jejich kvalitu. Chvíli se ještě kocháme vodoušem a poté míříme zpět k autu. Přitom zaznamenáváme dalšího ptačí druhy do našeho holandského birdlistu. Většinou se jedná o druhy běžné i nás, takže je nebudu až na výjimky v textu uvádět a čtenář je najde na konci článku v podrobném birdlistu naší výpravy.
Pohled do mapy nám říká, že kousek za městečkem je umělá hráz a za ní jezero Oosterschelde, okolo kterého se rozprostírá stejnojmenná přírodní rezervace. Míříme ke hrázi, abychom se zde trochu porozhlédli. Zastavujeme u hráze a vylézáme na její korunu. Odtud pozorujeme první ústřičníky velké (Haematopus ostralegus), do oka nám okamžitě padnou dva racci mořští (Larus marinus) a větší počet racků stříbřitých (Larus argentatus). Po chvíli zaregistruji, že okolo prolétá jeden nedospělý racek v prvním roce života. Na první pohled je zřejmé, že toto není žádný z běžnějších „velkých“racků. Je mi jasné, že fotodokumentaci nestihnu, protože fotoaparát vězí v pouzdře a jeho uvedení do chodu přece jen nějaký čas zabere. Proto si raději racka pozorně prohlížím dalekohledem a přitom na něj upozorňuji kolegy. Nejvíc času na prohlídku má Láďa, protože je ke mně nejblíž a jako první zaslechl mé upozornění. Od obvyklých velkých racků se tento pták na první pohled liší absencí tmavé barvy na křídlech a koncové tmavé pásky na ocasu. Spodní strana pak vypadá téměř jednolitě šedě, velikostí se blíží racku mořskému. Okamžitě mě přichází na mysl racek šedý (Larus hyperboreus), Láďa vzápětí moji hypotézu potvrzuje. Racek bohužel pokračuje v letu podél hráze a již nevrátil, takže pozorování zůstává bez dokumentace. Vracíme k autu a přejíždíme most Zeelandbruk . Na druhé straně mostu zastavujeme, protože je zde výhled do okolních mokřadů, které na první pohled překypují životem. Vytahujeme stativáky a zahajujeme průzkum.
Skupinka bernešek velkých (Branta canadensis). foto: J. Vaněk
Z vrubozobých zde zjišťujeme asi 150 bernešek tmavých (Branta bernicla), 100 hvízdáků euroasijských (Anas penelope), dále čírky obecné (Anas crecca), ostralky štíhlé (Anas acuta), lžičáky pestré (Anas clypeata), morčáky bílé (Mergus albellus) a prostřední (Mergus serrator), husice liščí (Tadorna tadorna)a nilské (Alopochen aegyptiacus). Bahňáci jsou zastoupení převážně čejkami chocholatými (Vanellus vanellus) – asi 1000 ex, kolihami velkými (Numenius arquata) – 16 ex, tenkozobci opačnými (Recurvirostra avoseta) – 20 ex, vodouši tmavými (Tringa erythropus) – 8 ex, jespáky obecnými (Calidris alpina) – 2 ex a kulíky bledými (Pluvialis squatarola) – 4 ex. Jsou zde pochopitelně i všudypřítomní racci stříbřití a 1 racek mořský. To vše doplňuje 8 volavek stříbřitých (Egretta garzetta). Na pastvině za mokřadem objevujeme hejno asi 600 bernešek bělolících (Branta leucopsis), ale ty jsou od nás dost vzdálené.
Poté do navigace zadáváme souřadnice vodní plochy u města Barendrecht, vzdáleného asi 70 km ve směru naší jízdy na sever Holandska. Již delší dobu odtud místní birdeři hlásí výskyt hohola bělavého (Bucephala albeola), takže si tuto příležitost nechceme nechat ujít. Za nedlouho skutečně vjíždíme do okrajové části poměrně velkého města. Na travnatých plochách ve městě nás hned upoutají ústřičníci, postávající těsně u silnice. Navigace nás skutečně vede k jezeru na okraji města. Jezero je protáhlého tvaru, dlouhé asi 1 km a široké zhruba 200 m. Místy z něho vyrůstají ostrůvky rákosí a jeho část těsně přiléhá k městské zástavbě. Necháváme auto na parkovišti a vyrážíme na prohlídku. Na hladině pozorujeme především poláci chocholačky (Aythya fuligula), na břehu postávají dvě husice nilské, ale po hoholovi ani stopy. Chvíli prohlížíme hladinu, fotíme alespoň husice nilské a pak se pomalu chystáme k odchodu. V poslední chvíli však zaznamenám, že zpoza jednoho ostrůvků s rákosím vylétla černobíle zbarvená kachna. Namířím na ni dalekohled a už je to jasné ! Je to on, kačer hohola bělavého. Okamžitě upozorňuji kolegy a společně pak sledujeme, jak hohol přistává na jezeře u protějšího břehu. Pozorujeme jej stativáky a pokoušíme se i na tuto vzdálenost pořídit dokumentační záběry. Po několika minutách pozorování se nad námi hohol smiluje a přilétá blíž k našemu břehu, takže prohlídka stativáky je již opravdu detailní a rovněž pořízené záběry jsou jako doklad o pozorování celkem přijatelné. Poté, co jsme dostatečně nabažili hohola se vracíme k autu a do navigace zadáváme nedalekou lokalitu poblíž obce Strijens. V poslední době odtud byly hlášeny husy malé (Anser erythropus) a husy sněžní (Anser caerulescens), tak proč to nezkusit.
Husy běločelé (Anser albifrons) od Strijens. foto: J. Vaněk
Po pár desítkách kilometrů jízdy nás navigace zavádí doprostřed pastvin a mokřadů. Krajina je zde protkána sítí vodních kanálů a úzkých asfaltových silniček. Již při příjezdu na okraj lokality vidíme na pastvinách hejna hus a bernešek. Zastavujeme poblíž jednoho z hejn bernešek bělolících a začínáme s prohlídkou. Berneška bělolící je na této lokalitě zcela jasně nejpočetnějším ptačím druhem. Jejich počet nakonec odhadujeme asi na 10 000 ex. Zatímco kolegové prohlížejí za pomoci stativků hejno bernešek bělolících, rozhlížím se binokulárem po okolí a na opačné straně cesty mě upoutává skupina bernešek velkých (Branta canadensis). Náhle mě mezi nimi zaujme pták, asi o třetinu menší než ostatní bernešky velké. Okamžitě se zmocňuji jednoho stativáku a zaměřuji jej na podezřelého ptáka. Je skutečně v porovnání s ostatními berneškami velice malý a má v poměru k tělu krátký zobák. Vyslovuji nahlas své podezření na bernešku malou (Branta minima) a okamžitě tím směrem míří i další dalekohledy. Kolegové jednotně potvrzují můj názor. Berneška malá, je zatím neoficiální české pojmenování bývalého severoamerického poddruhu bernešky velké, který byl poměrně nedávno uznán, jako samostatný druh.
Vodouš velký (Tringa melanoleuca) od Colijnsplaatu. foto: J. Vaněk
V průběhu další prohlídky lokality se pokoušíme odhadnout počty dalších ptačích druhů. Bernešek velkých je asi 125 ex, hus velkých (Anser anser) a běločelých (Anser albifrons) se nemůžeme dopočítat, protože občas přeletují a lokalita je dost rozlehlá. Jsou jich řádově stovky až tisíce. Dále jsou zde velmi početně zastoupení hvízdáci euroasijští, kterých je zde nejméně tisícovka. S tímto druhem se ve velkém počtu setkáváme i v následujících dnech na jiných lokalitách i podél silnic. Kromě toho zde pozorujeme ještě 16 kulíků zlatých (Pluvialis apricaria) a 5 volavek bílých (Egretta alba).
V odpoledních hodinách opouštíme tuto lokalitu a vyrážíme směrem na sever, abychom nelezli svůj přechodný domov. Cestou u silnice pozorujeme velké množství ptactva, zejména hus, labutí velkých (Cygnus olor), čejek, holubů hřivnáčů (Columba palumbus), vran černých (Corvus corone corone), kavek obecných (Corvus monedula), špačků obecných (Sturnus vulgaris), také celkem 4 čápy bílé (Ciconia ciconia) a při průjezdu Haagem Láďa sděluje, že poblíž proletěl alexandr malý (Psittacula krameri). Byl však jediný, kdo měl to štěstí jej spatřit.
K večeru nás navigace neomylně přivádí na místo našeho ubytování. Paní domácí nás již očekává , takže vše probíhá bez problémů, jen nám trochu dává zabrat připojení k internetu, ale i to se nakonec daří. S ubytováním jsme naprosto spokojeni, je pěkné a na úrovni, máme vše, co potřebujeme.
Večer děláme pochopitelně plán na příští den. Nakonec padá volba na nedalekou lokalitu u městečka Petten, kde by měly být k vidění husy všech druhů, které v Holandsku zimují. Určitě zavítáme na mořské pobřeží a chceme se podívat do přístavu v Den Helderu. Jednak by zde mohly být k vidění zajímavé ptačí druhy a také si chceme na vlastní oči ověřit, jak to funguje s trajektem na ostrov Texel.
Poté už vyhlašujeme večerku, protože za sebou máte jednu noc, téměř beze spánku a nějakých 1300 km cesty.
Konec 1. části
Hohol bělavý (Bucephala albeola) z jezera od Barendrechtu. foto: J. Vaněk
