Jespák mořský (Calidris maritima) v přístavu Den Helder – foto: J. Vaněk
Jak jsme naplánovali, tak také činíme a míříme na lokalitu poblíž městečka Petten, vzdáleného jen 20 km od Anny Paulowny. Jedná se oblast pastvin a polí, která je pochopitelně hustě protkána sítí vodních kanálů a cest. Od moře dělí tuto lokalitu jen vysoká umělá hráz a silnice. Hned za posledními staveními obce se popásají velká hejna hus velkých (Anser anser) a běločelých (Anser albifrons). Vjíždíme na úzké asfaltové cesty mezi pastvinami a poli. K mému překvapení mají i tyto v podstatě polní cesty své názvy. Hned na počátku upoutává naši pozornost nevelká volní plocha hned vedle cesty.
V mělké vodě zde postává asi stohlavé hejno kolih velkých (Numenius arquata), těch jsou však na pastvinách všude okolo další stovky. Z bahňáků zde nacházíme 16 jespáků obecných (Calidris alpina), po jednom vodouše tmavého (Tringa erythropus), břehouše černoocasého (Limosa limosa), dále dva vodouše rudonohé (Tringa totanus) a tři tenkozobce opačné (Recurvirostra avoseta). Čejek chocholatých (Vanellus vanellus) jsou všude v okolí řádově tisíce a ústřičníků velkých (Haematopus ostralegus) minimálně stovky. Nejpočetnějším druhem kachny je zde hvízdák euroasijský (Anas penelope), jejichž počet odhadujeme na 1500. Na hladině ještě nacházíme čtyři lžičáky pestré (Anas clypeata), osm husic liščích (Tadorna tadorna) a patnáct morčáků bílých (Mergus albellus).
Písečné duny u obce Camperduinen. – foto: J. Vaněk
Poté již míříme mezi pastviny a začínáme se věnovat husám a berneškám. Najít mezi nimi husy malé a krátkozobé není žádná legrace. Nakonec Petr přece jen hlásí husu malou (Anser erythropus), po chvíli nalézáme další dvě. Jak je mým zvykem, opět pátrám binokulárem na jiné straně, než ostatní a na mušku si beru skupinku bernešek tmavých (Branta bernicla). Na první pohled jsou nápadné rozdíly ve zbarvení u několika ptáků. Zatímco jedna berneška má prakticky úplně černé břicho, další dvě jsou naspodu velice světlé. Upozorňuji ostatní a začínáme bernešky studovat podrobně. Výsledkem je závěr, že tmavý exemplář je ukázkový poddruh nigricans ze Severní Ameriky, dva světlí ptáci patři ke grónské subspecii hrota. Ostatní bernešky pak představují nejběžnější subspecii bernicla.
Adultní racek mořský (Larus marinus) – foto: J. Vaněk
Po prohlídce bernešek upoutávají naši pozornost nedaleké kopce, což je v Holandsku poměrně nezvyklý pohled. Rozjíždíme se k nim a cesta nás vede do městečka Camperduinen. Již tento název napovídá, že se jedná o oblast písečných dun. Ty jsou vysoké až několik desítek metrů a na zdejší poměry vytváří zajímavý krajinný prvek. Z poměrně velké části jsou dokonce porostlé jehličnatými stromy, převážně borovicemi. Rozhodujeme se pro podrobnější průzkum a šplháme na jednu z dun. Máme představu, že bychom zde doplnili nás holandský birdlist o nějaké lesní druhy. Žádné ptáky zde však nevidíme, tak alespoň využíváme vyhlídku na okolní krajinu a po chvíli se vracíme nazpět. Naše další cesta vede na pobřeží, kde očekáváme podstatně více života.
Jako prvních si všímáme racků, nejvíce pozornosti věnujeme rackům mořským (Larus marinus). Jsou zde k vidění ptáci všech věkových kategorií. Při podrobnější prohlídce pobřeží nalézáme desítky jespáků písečných (Calidris alba), asi deset jespáků obecných (Calidris alpina), kulíky písečné (Charadrius hiaticula), vodouše rudonohé (Tringa totanus), kameňáčky pestré (Arenaria interpres), kolihy velké (Numenius arquata) a nezbytné ústřičníky (Haematopus ostralegus). Na hladině objevujeme čírky obecné (Anas crecca), potápky roháče (Podiceps cristatus) a jednu potáplici malou (Gavia stellata). Když šplhám na hráz, abych se rozhlédl po okolí, nalézám zde hejnko sedmi sněhulí severních (Plectrophenax nivalis).
Adultní racek stříbřitý (Larus argentatus) – foto: J. Vaněk
Po seznámení s pobřežím se rozhodujeme pro návštěvu přístavu v Den Helderu a vyrážíme zpět přes Petten. Na okraji městečka nám to však ještě nedá a zastavujeme u velkého hejna hus velkých a běločelých. Říkáme si, že je nejvyšší čas na nějakou husu krátkozobou (Anser brachyrhynchus).
Petr, který z nás všech má nejkratší ornitologickou praxi, nás nakonec žádá, abychom mu popsali, jak husu krátkozobou nejlépe pozná. Bereme na pomoc Svenssona a provádíme instruktáž. Petr chápavě přikyvuje a knihu odkládá se slovy : „Dejte mi pět minut !“ Asi po třech minutách odstupuje od stativáku se slovy : „Tamhle ji máte !“ Ani mě to nepřekvapuje, vím, že Petr má výborný postřeh a pátrací talent. Lojza s poněkud skeptickým výrazem přistupuje k Petrovu stativáku a poté trochu neochotně připouští, že Petr slíbenou husu skutečně našel. Pouze k tomu dodává něco v tom smyslu, že k tomuto místu se při prohlídce ještě nedostal, což necháváme bez komentáře. Poblíž první husy krátkozobé nalézáme ještě jednu stejného druhu. Husy nejsou sice nejblíže, ale pokoušíme se o fotografickou dokumentaci, která nakonec nedopadá zase tak špatně.
Konečně jsme objevili i husu krátkozobou (Anser brachyrhynchus), foto: J. Vaněk
Povzbuzeni úspěchem, míříme do Den Helderu. Nacházíme přístav a parkujeme na parkovišti u trajektu. Nedočkavě vylézáme na hráz a rozhlížíme se po pobřeží. Jako první se tentokrát ozývá Láďa a hlásí jespáka mořského (Calidris maritima), sedícího na kamenné hrázi. Nakonec nalézáme i další jespáky mořské, celkem jich napočítáme na poměrně krátkém úseku u přístavu osmnáct. Ptáci buď odpočívají, nebo se hbitě pohybují po balvanech a hledají potravu. Naše čtveřice se rozptyluje po pobřeží a každý se snažíme získat co nejlepší záběry toho pro nás mimořádného druhu bahňáka. Vzhledem k přítomnosti jespáků mořských věnujeme jen okrajovou pozornost kameňáčkům a ústřičníkům. Lojzovi došly po chvíli ve fotoaparátu baterie, takže má dost času, aby se věnoval i prohlídce mořské hladiny. Když se po chvíli k němu přidáváme, ukazuje nám na hladině šest morčáků prostředních (Mergus serrator) a patnáct kajek mořských (Somateria mollissima). Ve společnosti racků stříbřitých (Larus argentatus) zde poletuje i jeden dospělý racek žlutonohý (Larus fuscus). Krátce před odchodem k autu si všímám zpěvného ptáka, který vyletěl odněkud zpoza balvanů a míří přes vodní hladinu na vzdálené přístavní molo. Tam přistál mezi kameny, ale bohužel na toto místo nemáme přístup. Máme podezření na lindušku skalní (Anthus petrosus), Lojza ji dokonce několikrát zahlédne mezi balvany, ale vzdálenost je příliš veliká a navíc pozorování ztěžuje silný vítr. Za těchto okolností zůstává jen u podezření a doufáme, že tento druh ještě během svého pobytu potkáme.
Společné foto j. mořského (Calidris maritima) a k. pestrého (Arenaria interpres) z Den Helderu. – foto: J. Vaněk
Je odpoledne, takže pomalu začínáme pomýšlet na návrat. Cestou však děláme ještě jednu zastávku. Navštěvujeme pozorovatelnu, ze které je výhled na tzv. watty (wattenmeer), což jsou ohromné plochy mořského dna, obnaženého při odlivu moře. Na pozorovatelně zjišťujeme, že název zdejší rezervace je Balgzand. Pozorování lze bohužel provádět jen z pozorovatelny, nebo od plotu, kterým je rezervace ohraničena a vzdálenost je příliš značná. Nejpočetnějším druhem, který na wattech vidíme je koliha velká, kterých jsou zde stovky. Husice liščí jsou díky svému zbarvení dobře viditelné, takže je alespoň orientačně můžeme spočítat a docházíme k počtu 600. Kromě těchto nejpočetnějších druhů nalézáme dva břehouše rudé (Limosa lapponica) a osm ostralek štíhlých (Anas acuta).
Pak už opravdu míříme domů, abychom jednak naplánovali příští den a také ještě trochu dohonili spánkový dluh. Při večerní poradě se rozhodujeme pro návštěvu ostrova Texel, takže se máme určitě na co těšit.
Konec 2 části
Jaroslav Vaněk
Kamenáček pestrý (Arenaria interpres) v prostém šatu. – foto: J. Vaněk
Vrány jsme v Holansku pozorovali výhradně jen černé (Corvus corone) – foto: J. Vaněk
Hejna hus velkých (Anser anser) a běločelých (Anser albifrons) čítají tisíce ptáků – foto: J. Vaněk
