Články k tématu: Zimování

Kněžmost – Srdce ornitologa zaplesá, vidí-li už druhým rokem klíčit mezi ohromnými a v zimě polomrtvými polními komplexy Kněžmostska ptačí ráj. Od rána do večera se tu hemží čečetkami zimními (Carduelis flammea), konopkami obecnými (C. cannabina), stehlíky obecnými (C. carduelis), zvonky zelenými (C. chloris), pěnkavami obecnými (Fringilla coelebs), pěnkavami jikavci (F. montifringilla), úpolníky (vrabec polní – Passer montanus) a strnady rákosními (Emberiza schoeniclus). Druhů v rozlehlé a těžko přehledné buřeni bude zřejmě ještě víc i jejich skladba je týden od týdne proměnlivá.

Krom těchto drobných ptáků je možno zjistit bažanty obecné (Phasianus colchicus) a dokonce i koroptve polní (Perdix perdix). Na drátech vysokého napětí sedí šedý ťuhýk (Lanius excubitor), tak trochu nechápu společnost drozdů kvíčal (Turdus pilaris) a tří dlasků tlustozobých (Coccothraustes coccothraustes). Poštolky obecné (Falco tinnunculus) a káně lesní (Buteo buteo) sem patří, zem je doslova rozvrtána spokojenými hlodavci.

Porost byl založen před dvěma lety a jde zřejmě o řádky rychle rostoucích dřevin s výhledem brzké a opakované sklizně palivového dřeva. Deformován svým výzkumem, už si v hlavě rýsuji kolik ona „produktivní topolová pařezovina“ jen pro Kněžmost získá mladých slavičích párů.

Nyní ono prostředí budoucího lesa dotváří velké množství plevelů, nízkých i vyšších, od rmenu přes pelyněk až k nejvyšší řepce, které nabízí dostatek atraktivní potravy, ale i dokonalý úkryt. Proto se celá řada opeřenců ráda zdrží i přes noc. Pro ostatní to je coby kamenem dohodil k lesům při úpatí Českého ráje, nebo opačně do rákosin rybníku Ohrada či Kněžského, známého zimováním vodoušů kropenatých na lysých bahnech se stružkou.

V loňské zimě jsem si pleveliště mnoho nevšímal, porost byl nenápadný a řídký, letos mne lednový výjev nad polem přinutil zastavit a dokonce se vrátit s dalekohledem. Pro sítě ale nepůjdu, pozemek je soukromý a také schází čas. Budu se ale chodit dívat, je určitě na co.

Můj kamarád zoolog Prácheňského muzea ve výslužbě, ornitolog s značnými zkušenostmi a rozhledem, pod jihočeským nebem často říkával: „v přírodě je všechno o žrádle!“. Jak často Karlu Peclovi dávám za pravdu!

Jak jsem již psal na těchto stránkách o Štědrém dnu, mám dávno zkušenosti s tímto prostředím a vím, že jde vždy o veliké divadlo a dobrou školu poznávání života pěvců. Zatímco čečetky s konopkami i stehlíky spatříme hned, jak co chvíli spontánně vyletují a usedají po vršcích bylin, strnadi rákosní se chovají zcela opačně po způsobu myší. Dovedu si představit v tak obrovském komplexu i zimující pěvušku modrou (Prunella modularit) či střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes).

O vzácnějších hostech ze severu lze s trochou fantazie uvažovat též, navíc tato nápadná zimní společenství pěnkavovitých ptáků vytváří svým pohybem „efekt spontánnosti“ a mnozí jiní přeletující na to rádi „slyší“.

Je škoda, že naše krajina ztratila dávno svoji mozaiku, sny o porevolučním návratu tohoto fenoménu se alespoň na Kněžmostsku, přes mnohá očekávání nenaplnily. Jsem rád, že plevelné rostliny v tomto komplexu přežily a přežívají, jsou mi potěšením když kvetou i když spí.

Pavel Kverek

Semily – Ostralka štíhlá (Anas acuta) hnízdí na rozsáhlém areálu od Skandinávie přes téměř celou evropskou část Ruska a kromě nejzazšího severu i na celé Sibiři. Hnízdí i v Severní Americe a na Islandu. Ve střední a západní Evropě je její hnízdní výskyt ostrůvkovitý. V České republice je poslední prokázané hnízdění známé z roku 1985 od Oder na Novojičínsku. Od té doby se počet hnízdních párů odhaduje v rozmezí 0 – 3. S tímto druhem se tedy u nás můžeme setkat vzácně v době tahu nebo ještě vzácněji v zimě. Ostralky zimují především na velkých řekách jako je Labe, Vltava, Ohře nebo Morava. Pokud je zima mírná, lze ji pozorovat i na nezamrzlých rybnících a vodních nádržích.

Do začátku 70. let 20. století nejsou o zimování ostralek na našem území žádné zprávy. Při mapování zimního rozšíření v letech 1982-1985 byl počet odhadnut na 5 – 15 ex. Přesnější počty z poslední doby se dozvíme z výsledků Mezinárodního sčítání vodních ptáků, které probíhá každoročně kolem poloviny ledna. V lednu 2004 na našich vodách zimovalo 9 ostralek, v roce 2005 a 2006 už 16 ex., v roce 2007 dokonce 18 ex. a v letech 2008 a 2009 po 16 ex. Nejvíce ostralek zimuje pokaždé na jižní Moravě. Zajímavý trend v zimním výskytu tohoto druhu lze vyhledat na webu ČSO, kde se údaje o výskytu ptáků v České republice ukládají od roku 2003. Z tohoto zdroje jsem zjistil, že od roku 2006 ostralky zimují i v centrech měst (2006 – 3 ex., 2008 – 1 ex., 2009 – 5 ex.).

Jaké bylo moje překvapení, když jsem 29. 12. 2009 objevil na Jizeře v Semilch mezi asi šedesátkou zimujících kachen vybarveného samce ostralky štíhlé. Dvě ženy stály u houfu kachen divokých (spíš krotkých) a krmily je suchými rohlíky. Samec vylétl z hladiny řeky na příkrý břeh a snažil se také sbírat pro něj nezvyklou potravu. Větší kusy polykal jenom s obtížemi a tak chodil i několik minut s rozevřeným zobákem, než se mu podařilo suchý rohlík polknout. Nejblíže se ke mně přiblížil na 2 metry. Jakmile jsem udělal krůček směrem k němu, okamžitě odlétl na řeku. Všiml jsem si také, že není kroužkovaný.

Co se týče kroužkování ostralky štíhlé, bylo jich dosud označeno v celé České republice pouze 8 za celou historii kroužkování ptáků u nás. Šest zřejmě mláďat bylo označeno v 60. letech 20. století na jižní Moravě, 1 ex. v roce 1991 a 1 F 20. 1. 2010 na řece Bečvě v Přerově. A tak jsme se v sobotu 23. ledna rozhodli zkusit štěstí. Po dvou hodinách v desetistupňovém mrazu se nám nakonec podařilo opatrného samce ostralky odchytit a okroužkovat. Velice by mě zajímalo, odkud k nám do Podkrkonoší přiletěl, ale na druhou stranu budu radši, když se to nedozvím. Všechna naše zpětná hlášení kroužkovaných ostralek byla totiž získána zastřelením nositele kroužku. A to mu nepřeji.

Ladislav Jasso

Ostralka štíhlá byla v zimním období na území východních Čech zastižena vícekrát. Ve faunistice na našem webu jsou čtyři záznamy, ale to nejsou všechna pozorování. Nejvíce pozorování pochází z Rozkoše, kde se od 8. 11. do 2. 12. 2009 zdržovalo hned několik jedinců (8.11.2009 – 5 ex – z toho 1M, 17.11. 2009 – 1 pár, 26.11. 2009 1M + 2F, 2.12. 2009 1F). Ostralky byly ale na Rozkoši pozorovány i v předešlých letech – např. 23.2. 2008 – 1 pár, 24.2. 2009 – 10M+10F, 28.2. 2008 – 7M+3F atd. Prosincový výskyt je na Rozkoši každoroční, stejně tak v únoru, pokud je nějaká volná hladina (všechny údaje z Rozkoše poskytnul Jaroslav Vaněk). V Pardubickém kraji je šťastným přeborníkem v zimním pozorování ostralek Luboš Novák – poštěstilo se mu to již třikrát: 23. 1. 2009 na Labi v Pardubicích 1 samec, 31. 12. 2009 na rybníku Velký Košíř u Litomyšli 1 samice a 1.12. 2009 na rybníku Chobot u Vysokého Mýta 1 samec.

(Svě)

Motto:
„Víc ledu tam dej
Tuhle chvíli mám rád
Když lokál je prázdnej
A měl bys zavírat…“
(Poutníci)

Píseň zněla 21. 1. 2010 mou dodávkou. Nejel jsem na ustavující schůzi výzkumné sekce potápličářů. I když by to byla krása (… welcome drink – grog, v krbu praskají buková polena, program: příprava expedice na severská hnízdiště, na interaktivní tabuli probíhá přednáška o posledním záletu Gavia pacifica, na britské ostrovy, účastníci popíjejí ušlechtilé nápoje, v kterých musí chřestit kostky ledu…Nádhera!).

Cílem mé cesty byl Lipník nad Bečvou, kde nastoupil Jura Polčák s Jirkou Šírkem. Míříme na vodní nádrž Šance v Beskydech. Dne 17. 1. 2010 na ní Jan Šerek a Martin Šerek objevili dospělou potáplici lední (Gavia immer). Naposledy byla pozorována regionálními ornitology 20. 1. 2010. Nálada v automobilu je optimistická a v nákladním prostoru výbava na arktickou expedici. Vodní nádrž Šance nás nadchla. Pro potáplici lední jsou zde ideální podmínky: oligotrofní voda, vynikající trofické podmínky, klidné, nerušené prostředí a cca 180ha nezamrzlé hladiny. Naše motivace i nasazení bylo maximální. Čtyři hodiny jsme v obtížných podmínkách (pro ilustraci: v poledne mi zamrzlo ostření na klasickém triedru) věnovali systematickému pátrání po severském fantomovi. Resultát: potáplice již lokalitu opustila. Akci jsme uzavřeli v příjemné hospůdce s krbovými kamny na kuří nožce, byli jsme rádi za příjemně prožitý den a domluvili jsme další výpravu za ptáky do půvabných Beskyd.

Dne 24.1.2010 zveřejnil ve večerních hodinách na webu ČSO pozorování juvenilní potáplice lední pan Vladimír Gahura. Lokalita: Slezská Harta. Já jsem o programu na 25. ledna rozhodnutý hned! O pozorování potáplice lední sním již 32 let a doufám, že na mě počká. V poledne druhého dne parkuji v Leskovci nad Moravicí u rázovitého hřbitůvku. Je mrazivo, ale slunečno a dobré světlo. Zdravím se s Adolfem Goebelem a ve stativáku pozorujeme Juru Polčáka, jak kamerou natáčí potáplici v oku v ledu o průměru cca 5m! Okamžitě se rozhoduji, že na led půjdu také. Tam později (před puklinou v ledu) pořizuji fotodokumentaci tohoto raritního migranta. Potáplice se ozývá svým mystickým hlasem, dvakrát se ozve prasknutí v ledu… Atmosféra je fantastická, ani nevím, jak jsem pořídil 200 snímků. Kamarádi mě štengrují ze břehu, nálada všech účastníků je sváteční – jde o detailní pozorování vzácného ptáka, kterého patrně v naší vlasti již neuvidíme. Rozhoduji se, že napíšu poděkování panu Gahurovi, že nám svou laskavostí umožnil toto mimořádné pozorování.

Před cestou domů posilňuji sebe (zabijačkovými specialitami) a regionální ekonomiku (Kč) v motorestu „Kukačka“. Přemýšlím o dalším osudu potáplice a vzpomínám na tragický konec potáplice severní Marušky minulou zimu na Žichlínském poldru. Vím, že potáplice z malého oka již neodletí. Tyto „bombardéry“ potřebují startovací dráhu 15-20m.

V Bruntálu žije hasič renesančního záběru – Štěpán Mikulka, v noci se nám podaří spolu promluvit o situaci na přehradě. 26. ledna je dnem hektickým pro bruntálské hasiče, původní plánované cvičení se mění v ostrý zásah a tvrdou dřinu za extrémních podmínek. To najdete na skvěle vylíčené na webu Štěpána Mikulky zde. Jde pravděpodobně o ojedinělou záchranu potáplice lední v Evropě. Před výkonem těchto chlapů smekám! Za soumraku dokončují ranvej pro potáplici (je letuschopná?).

Motto:
„Víc ledu tam dej
Noc sedla na runway
Gin usíná v láhvi
Víc ledu mu dej!…“
(Poutníci)

Dne 27. ledna již pták na lokalitě nebyl pozorován. Zda ranvej posloužila svému účelu bude vždy jen ve sféře dohadů. Já bytostný optimista, si myslím, že ano. Celý život mám štěstí na lidi. Nezradilo mě ani při posledních akcích s „blázny do potáplic“. Zkušenosti účastníků mj. poslouží záchraně dalších ptáků, kteří se u nás dostanou do problémů. Bude to jen malá splátka dluhu, který má člověk moudrý vůči přírodě.

S pozdravem: Víc ledu tam dej!

Petr Moutelík

Další strhující reportáže a fotografie ze záchranné akce naleznete na stránkách Petra Podzemného (zde je i video, na němž můžete slyšet podmanivý hlas potáplice lední) a Roberta Doležala – Dodina.

Svitavsko – Při mém pravidelném sledování webových stránek maďarských pozorovatelů ptáků (http://birding.hu) a určitého obdivu například nad počty zde zimujících bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) nebo záznamu o potáplici lední (Gavia immer), jsem si vzpomněl, že jsem před časem vytvářel určitou databázi ornitologických pozorování ptačích druhů, o jejichž přítomnosti v období zimy na Svitavsku máme určité doklady.

Všeobecně je známo, že vymezit „zimní období“ je vzhledem k nejrůznějším okolnostem (zejména klimatické a potravní aktuální podmínky) poněkud ošemetné, ale já se držel kalendářního období měsíců prosinec, leden a únor. V konkrétní podobě dat je pak nutný komentář k jednotlivým záznamům.

Přesto lze nahlédnout s nastávající zimou jaké výsledky tak máme v době, kdy byla zmiňovaná databáze naposled aktualizovaná před rokem. Použité jsou v ní nejrůznější zdroje, od pravidelně mnou shromažďovaných údajů od mých kolegů, kteří v regionu působí a svá pozorování ochotně poskytují, až po nejrůzněji prezentovaná data na internetu, ale třeba i získané zprávy z akce „Co dělají ptáci v zimě?“, kterou pořádáme pro školní mládež a veřejnost. V ní pak najdeme zmínku o 115 druzích ptáků.

Zajímavé je poohlédnutí se po již značně „zaprášených“ záznamech, ze kterých bych uvedl např. labuť zpěvnou (Cygnus cygnus) – Opatov, 1934, husici liščí (Tadorna tadorna) – Opatov, 1972, chocholouše obecného (Galerida cristata) – Svitavy, 1949 nebo potáplici lední (Gavia immer) – Opatov, 1903 a 1910. Známá i z literatury jsou tisícihlavá hejna skřivanů ouškatých (Eremophila alpestris) – Svitavy, 1954 a 1966 nebo stovky sněhulí severních (Plectrophenas nivalis) – Svitavy, 1962-1963 i léta 50. a 60. Zhruba v poslední dekádě je to pak doklad např. o bukači velkém (Botaurus stellaris) – Svitavy, 2002, kolize velké (Numenius arquata) – Opatov, 2006, slučce malé (Lymnocryptes minimus) – Opatov, 2003 a 2005, moudivláčkovi lužním (Remiz pendulinus) – Opatovec, 1997, skřivanovi ouškatém (Eremophila alpestris) – Svitavy, 2005, konopce žlutozobé (Carduelis flavirostris) – Svitavy, 1996 a 1988, kalousovi pustovce (Asio flammeus) – Svitavy, 2005 nebo rarohovi velkém (Falco cherrug) – Svitavy, 2007. Přitom je třeba konstatovat, že Svitavsko není žádné typické území, kde by trvaleji a ve větších počtech ptáci přečkávali zimní období.

Znatelné jsou také určité změny, které avifauna nejen naší republiky prodělává. Dokladem jsou třeba stále četnější pozorování volavek bílých (Egretta alba), orla mořského (Haliaeetus albicilla) či špačka obecného (Sturnus vulgaris) nebo rehka domácího (Phoenicurus ochruros), popřípadě spíše raritní záznamy o čejce chocholaté (Vanellus vanellus) – Svitavy, konec ledna 2007. Pochopitelně se mění (spíše osciluje) počet pozorování i množství jedinců např. u brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) a dalších zimních hostů naší oblasti.

Zmínka nepadla o relativně běžnějších či naopak méně často vídaných druzích zejména vodních ptáků (hohol, husy, morčáci a další), které lze v zimním období za určitých podmínek sledovat při tahu nebo potulkách územím Svitavska. Podobně i o ptácích spíše stálých. Zkrátka i v zimním období není o zážitky (často velmi překvapivé) při pátrání po ptácích nouze. A komu „nestačí“ ptactvo v jeho „rajonu“, pak neváhá za „špeky“ nebo jenom pro zpestření jezdit nejen na jižní Moravu, ale třeba i do zmiňovaného Maďarska. Při troše štěstí se to jistě vyplatí.

Jiří Mach