Hide – pozorovatelna ptáků od Milana Hojného z A Rocha (vlevo) a krmítko ing. Oldřicha Šreibra z ŠSO (vpravo). Foto – Pavel Světlík.
Pred ocima mam obrazek, jaky se nam naskytl dnes rano pri pohledu z naseho okna. Zasnezeny prostor malebneho udolicka kolem vznikajiciho ekologickeho centra A Rocha „Kruparna“. Kout uzavira lesik osazeny smrky, modriny a kerovym podrostem. Pred nim v posledni dobe vyrostly dve male stavbicky. Jedna peci pritele ornitologa Oldricha – totiz velke stacionarni krmitko, spise krmiste. A o kousek dal ve svahu, pili sikovneho technika A Rocha Milana, byla vybudovana krasna prostorna pozorovatelna ptaku – „hide“. Jeste neni zcela dokoncena. Az bude hotova, rad bych na jeji stenu uvnitr zavesil krome barevnych plakatu operencu i jeden biblicky citat – starozakonni slovo Zalmu 19. Kral David v nem opevuje neartikulovanou rec stvoreni.
Ornitologicky rok 2011 konci. Ja jej uzil se slaviky, vy treba s vlastovkami po konirnach, s bahnaky na modernich zastavkovych mistech v polnich lagunach, anebo pri chytani v rakosi. Zjara jen lehce spicatem, pozdeji zlatozelenem, v lete pak tmavem, ulepenem od msic. A v posledni fazi uz zase susticim. Nekomu se na hrazi snad i trasl stativ nad vyjevem za sklem, jiny se pod strakatou plachtou dockal vytouzeneho momentu. Dalsi se v horskem sedle konecne „trefili“ do suproveho pocasi, az nebylo na reflektor pres rojici se operence chvilemi videt a jiny se treba rozzaril nad konecne vsevypovidajicim grafem, plnym zastupu prehledne odlisenych sloupku.
Rychlym krokem mirim pres pole k rybniku za lesikem. Chci stihnout vychod slunce. Zatim je jeste pritmi, nad zemi se povaluje ridka mlha a je ponekud sychravo. Skoda, ze letos neni snih! Krajina odena do bileho roucha ma svoje poeticke kouzlo. Ale lesem lemovane pole ma v rannim oparu take svou romantiku, i kdyz je hnede a blative. Vanocni cas… Rok co rok rano na Stedry den vyrazim do prirody, ke svemu milovanemu rybniku. Tam se mi nejlepe rozjima…
Byvalo to snadnejsi! Pred ctvrtstoletim stacilo v cervenci prehodit ruksak v kabinetu pres klandr a od „vedy“ byl pokoj. Zbytek casu do jara jsem vyckaval, odkud ze z Afriky se moji slavici „zahranicnim hlasenim“ pripomenou.
„Ticha noc, svata noc…„. S pohnutim nebo jen bezdecne si clovek zanotuje tuhle vanocni koledu. My vsichni vsak velice potrebujeme prave ticho. A klid. I pokoj. Tez vnitrni ztiseni.
Mladoboleslavsko – Chytával jsem dříve i v čase Vánoc. Dobře jsem věděl o skorcích, ledňáčcích, zimujících červenkách, střízlících i hýlech. Vyčkával jsem pravidelných průletů družných mlynaříků, pod jabloněmi chytal kvíčaly… A což teprve, když i náš kraj konečně poctili návštěvou vzácní brkoslavi! To býval fofr! Na rumištích jsem v pelyňkových hájích chytal do nízkých sítí konopky i našeho nejmenšího strakapouda, který tam zaletoval bušit do stvolů, v jednom divném prosinci v síti dokonce uvízl skřivan se zvonohlíkem a v nejspodnější kapse ještě pěvuška.
Příběh, který se mohl odehrát kdekoliv – Na návštěvu strejdy Pavla a tety Jany se Péťa těšil. Vždycky se tam něco zajímavého dozvěděl, a tak už se nemohl dočkat vánoční návštěvy.
Východní Čechy – Vybarvené listí stromů dává tušit, že každoroční velké ptačí stěhování je v plném proudu. Ovšem třeba s našimi vlaštovkami a jiřičkami se letos příroda rozloučila poněkud drsným způsobem. Chladné a větrné počasí doslova vyhnalo létající akrobaty na cestu do zimovišť. Bohužel však nepřízeň počasí trvala i v jižní Evropě a není proto divu že od našich jihoevropských kolegů přicházejí nedobré zprávy…
