Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) se během jarní a podzimní migrace objevuje v České republice každoročně. V posledních několika letech však má nejen počet pozorování, ale i počet pozorovaných jedinců stoupající trend. Z celkem 4 záznamů v databázi Birds.cz v roce 2010 stoupl počet záznamů na celkem 92 v roce 2013. V roce 2014 byly zjištěny i vysoké počty, s dosavadním maximem 58 ex. na nocovišti u Klenovic na Hané (K. Poprach, Birds.cz). Ve východních Čechách se doposud jedná o vzácný druh, přestože taktéž v našem regionu je zmíněný nárůst patrný. Doposud nejzajímavějším byl rok 2012, kdy byla poštolka rudonohá zjištěna na celkem 5 lokalitách (viz seznam pozorování níže), z čehož jedna se však nachází na rozhraní Královehradeckého a Středočeského kraje (obě pozorování z Žehuňského rybníka byla lokalizována již na Kolínsku).
Články k tématu: Zajímavosti
Mimořádná pozorování poštolek rudonohých (Falco vespertinus) v roce 2014 nejen ve východních Čechách
Ptáci na vlajkách a praporech obcí a měst krajů Pardubického a Královéhradeckého
Ptaci telo nebo konkretni ptaci druh patri mezi tradicni heraldicke symboly jiz od dob davno minulych. Historie nametu a podoby motivu na vlajkach muze byt velmi ruznoroda. Pomerne casto muzeme sledovat zamer smerovat jej k nazvu obce nebo mesta. Proto zrejme ma obec Jestrebi jestraba, Kosice maji kosa nebo Vranova Lhota ma vranu. Na druhou stranu tak jako Kraliky nemaji kralika nebo Zajecice nemaji zajice, tak obec Orel nema ve znaku orla, Strakov nema straku, Vyrava nema vyra nebo Skrivany nemaji skrivana.
Pokračování příběhu „Agresora“ – čápa z polských Przygodzic
Polsko, Przygodzice – O kamerovém přenosu hnízdění čápů bílých (Ciconia ciconia) v polských Przygodzicach jsme zde na webu psali již nejednou (viz např. zde) a prezentace záběrů z hnízda byla předvedena i na schůzi Východočeské pobočky ČSO. Projekt sledování čápů v Przygodzicach organizuje Jihovelkopolská pobočka Skupiny pro ochranu ptáků (PwG OTOP), která je od roku 2008 partnerskou organizací VČP ČSO.
Siamská dvojčata vrabců domácích?
Stetin, Polsko – Nadaci „Ratujmy Ptaki” (Zachranme ptaky) ze Stetina neni v Polsku potreba nikomu predstavovat. Vsichni zajemci o ptaky vedi (nebo slyseli ci cetli) o energicke pani Zofii Brzozowske, zakladatelce nadace, ktera pred mnoha lety opustila vsechno ostatni, aby svuj zivot zasvetila pomoci ptakum. Pani Zofia obetovala tomuto cili vlastni byt a prijala pod svou strechu stovky (ne-li tisice) kridlatych stvoreni, z nichz se mnohe (casto za spoluprace s „Ptacim azylem” ve Varsave) podarilo zachranit, vylecit a vypustit na svobodu. Cast tech vice poskozenych nalezla utociste bud v jinych zachrannych stanicich, nebo zustava v peci pani Zofie u ni v byte.
Pojďte s námi na slavíky 5. – Kříženci slavíka obecného se slavíkem tmavým
Kříženci slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) se slavíkem tmavým (Luscinia luscinia) – důkaz o jejich příbuznosti
Skutečnost, že se mohou zmíněné druhy spolu křížit, je známa z umělých chovů v Německu již z minulého století. Tam také vzešla první podezření na samovolné křížení těchto slavíků v přírodě. Napozorovaných a kroužkováním potvrzených případů tam začalo přibývat v čase, kdy první výsledky zaznamenala i česká ornitologie. Dnes už je i u nás poznatků o tomto fenoménu, zejména díky specializaci, mnohem víc. A zdá se, že i naše podmínky jsou schopny objasnit mnoho důležitého.
Pojďte s námi na slavíky 4. – Slavík modráček tundrový
Čtvrtý díl seriálu o slavících nás zavede za modráčkem tundrovým – čtvrtým z kvarteta našich slavíků.
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) – nejotužilejší slavík
Tento poddruh modráčka se na území republiky vyskytuje pouze v náhorních rašeliništích Krkonoš. Na dvou hnízdištích se tam objevuje s značnými výkyvy, v počtu zhruba padesáti jedinců.
Přítomnost druhu byla v místě prokázána v 60. letech minulého století a od té doby je výskyt sledován. Zejména po roce 2000 bylo odborníky dosaženo výrazných úspěchů, přesto však mnoho otázek zůstává i nadále nevyjasněných.
Pojďte s námi na slavíky 3. – Slavík tmavý
V dalším díle seriálu o slavících se seznámíme s nejtajemnějším z našich slavíků, o jehož pohybu po našem území máme jenom kusé informace…
V třetím díle seriálu o slavících se seznámíme s nejtajemnějším z našich slavíků, o jehož výskytu na našem území máme stále jen kusé informace.
Slavík tmavý (Luscinia luscinia) – nejvzácnější náš slavík
Slavík tmavý, dříve zvaný uherský, je z našich slavíků nejrobustnější, s zimovištěm na samém jihu Afriky. Na území republiky jej zastihneme nejčastěji na tahu, občas však také v smíšených párech se slavíkem obecným (Luscinia megarhynchos) a výjimečně zřejmě i jako hnízdící druh.
Pojďte s námi na slavíky 2. – Slavík obecný
Druhý díl seriálu o slavících nás zavede za slavíkem obecným – ptačím druhem, který se stal předmětem mého ornitologického zaměření.
Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) – nejznámější náš slavík
Slavík obecný se ze zimovišť, ležících hlavně v západní části afrického Sahelu navrací od poloviny dubna a ptáci se zkušeností s hnízděním v předchozích letech stihnou obsadit revíry nejpozději do konce měsíce. V prvních květnových dnech se hnízdiště zahušťují dvouletými ptáky, kteří se pokouší uspět v podřadnějších biotopech či obsazují revíry nové. V konci první dekády května je slavíků k zjištění nejvíce i proto, že k doslova „přetékajícím“ tradičním hnízdištím přibývá výskytu nespárovaných samců, mnohdy v prostředí, pro druh nevhodném. Rovněž krajinou probíhá více či méně nápadný průtah ptáků ze severněji položených hnízdišť, přičemž i tito samci cestou velmi často „prozpěvují“. Stav se ustálí zhruba do poloviny května, kdy má pozorovatel konečně jasno v tom, jaká je aktuální početnost hnízdní populace.
Pojďte s námi na slavíky 1. – Slavík modráček středoevropský
Ve čtyřech jarních dílech představíme na těchto stránkách kvarteto našich slavíků, v pátém pak pojednáme o křížencích. Název seriálu je parafrází prastaré ornitologické pozvánky pana Bohumila Rejmana z Litomyšle k odchytu bahňáků, jejíž zažloutlý novinový výstřižek dodnes leží v mém archívu.
Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) – nejčasnější náš slavík
Přestože jsme tohoto slavíka v minulosti již zmiňovali, v rámci jarního seriálu si jej trochu připomeneme.
Rorýs jako kořist poštolky
Polsko, Poznaň – Potravu poštolky obecné (Falco tinnunculus) tvoří zejména drobní savci, velký hmyz nebo ještěrky, někdy se jim podaří ulovit i nějakého ptáka. Bylo prokázáno, že poštolky žijící ve městech se ve značné míře živí vrabci domácími (Passer domesticus) a polními (P. montanus). Pozorovány ale byly i útoky poštolek na další ptačí druhy – sýkory, špačky, kosy, skřivany.
Poštolka ovšem není přizpůsobená k pronásledování a lovení ptáků ve vzduchu, jak to dělají některé jiné druhy sokolů, např. stěhovavý (Falco peregrinus) nebo ostříž lesní (Falco subbuteo). Znemožňuje jí to tělesná stavba –
příliš krátké a slabé nohy a dlouhý ocas. Její kořistí jsou proto zejména ptáci sedící a takoví, kteří nemohou létat (např. s promoklým peřím), případně ptáci shromáždění ve větších hejnech.
Pro létající rorýse obecné (Apus apus) poštolka rozhodně žádné nebezpečí nepředstavuje. Tito ptáci v letu mohou dosáhnout výšky 4000 m a rychlosti i více než 200 km/hod! Tak dokonalí letci, rychlí a pohotově manévrující, nemají opravdové nepřátele, schopné je ohrozit ve vzduchu. Dostihnout je dokáží jen některé druhy sokolů. Ukázalo se ale, že jeden samec poštolky nalezl způsob, jak rorýse obelstít.
Na jaře roku 2008 bylo na sídlišti Jana III. Sobieskiego v Poznani provedeno zateplení domů. Naštěstí zde bylo pamatováno i na ptáky. Do zateplovací vrstvy byly umístěny speciální hnízdní budky. Ty byly brzy obsazeny rorýsy, kteří do té doby hnízdili ve spárách domů.
Dne 29. května 2008 se mi podařilo pozorovat samce poštolky, sedícího na zdi domu těsně u vletového otvoru jedné z budek. Navzdory dorážejícím rorýsům se poštolka urputně dobývala do otvoru a nakonec se jí po více než pětiminutovém úsilí podařilo vytáhnout rorýse z jeho úkrytu ve zdi domu. S kořistí v pařátech přeletěla na střechu, kde rorýse chvíli škubala a pak s ním odletěla směrem k sousednímu paneláku. Další pozorování mi znemožnily stromy, zaclánějící výhled. Jelikož ale na sousedním domě ve speciálně vyvěšené budce hnízdily poštolky, je pravděpodobné, že to byl samec z tohoto hnízda a že odnesl kořist svým mláďatům.
Celou tuto neobvyklou událost se mi podařilo fotograficky zdokumentovat. Přináší to nový pohled na biologii a potravní zvyky poštolky. Při výzkumu potravy poštolek v městském prostředí byl ve Varšavě nalezen ve zbytcích kořisti i rorýs. Nebylo ale možné zjistit, jakým způsobem se stal poštolčinou obětí. Vypadalo to, že se jednalo o zcela výjimečnou situaci. Jak je ale vidět, je možné, že takové netypické chování se děje častěji, než by se mohlo zdát. Každopádně uvedené pozorování svědčí o přizpůsobení poštolek k novému městskému prostředí.
Zbigniew Urbańczyk
Překlad a úpravy Svě
Článek byl autorem na vyžádání redakce poskytnut pro publikaci na webu VČP ČSO.