Články k tématu: Výzkum

Každý si už asi všimnul, že žijeme v pro biologii zlomové době. Genetika a fylogeneze se pořádně „rozjely“ a vyvrátily řadu starých dogmat. Mnoho z nás to hodnotí negativně. Čemuž se nejde divit. Je těžké jen tak opustit něco, co celý život považujeme za správné a jasné. Je však nutné si uvědomit, že věda (a ornitologie je věda) musí pořád objevovat nové, posouvat naše znalosti dál a my bychom měli přijmout novinky a nelpět na starém. Tato aktualita pojednává o některých, nedávno objevených, skutečnostech u mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus) a řádu dravci (Falconiformes).

Tak nejprve k mlynaříkům. Dlouhá léta jsme byli všichni zvyklí se u nás setkávat s 2 podruhy těchto malých chundelatých ptáčků. S čistě bělohlavým severským ppd. caudatus a středoevropským ppd. europaeus, který má na bílé hlavě černý pruh. Zvláštní ale bylo, že jsme poměrně často mohli vidět také jejich smíšené páry a „hybridní“ mláďata. K úplnosti ještě dodejme, že v západní Evropě žije tmavě zbarvený poddruh irbii a v Turecku ppd. tephronotus. Tedy jako poddruhy žili, poslední studie totiž ukázují, že ve skutečnosti nemáme tu čest s žádnými poddruhy, ale se čtyřmi barevnými variacemi.

Trochu složitější je situace u dravců, kde není systém dosud úplně jasný. Pokud mám správné informace, tak sokoli nejsou blízce příbuzní dravcům a měli by snad mít svůj vlastní řád. Další otázkou u tohoto taxonu je postavení kondorů, kteří jsou často řazeni pro několik společných genetických i morfologických  znaků (př.: dlouhé, úzké a průchodné nozdry) k brodivým.

Tyto případy jsou jen jedny z mnoha změn, jež nyní zažíváme a ještě zažijeme. Těžko říct za jak dlouho se uchytí, ale jednou by určitě měly.  

Jakub Vrána

Jilemnice – Jednou ze zvláštností života rorýse obecného (Apus apus) je jeho schopnost spát v letu, kdy „vypíná“ jednu hemisféru mozku. Tuto schopnost prokázaly studie, využívající radaru a radiotelemetrie u nehnízdících jedinců v Evropě. Totéž se předpokládá i pro nocování na afrických zimovištích – pokud tomu tak je, trávili by rorýsi ve vzduchu bez přestávky 9 měsíců v roce. Existuje ale jen málo přímých pozorování rorýsů nocujících v letu nad Africkým kontinentem.

Objevilo se však také několik pozorování rorýsů nocujících na stromech, zvláště mladých jedinců. Nejvíce jich je od Jana Holmgrena z jižního Švédska, který pozoroval v srpnu 1982 – 2000 celkem 118 nocujících rorýsů a 230 dalších kteří naletovali za soumraku na stromy nebo stožáry a pravděpodobně také spali obdobným způsobem mimo sledované území. Ptáci se drželi řapíků listí a svá těla opírali o listoví. Počet takto spících rorýsů byl vyšší v letech s nízkými srpovými teplotami. Jedno z prvních pozorování takto spícího rorýse pochází z 1. srpna 1893 u obce Povrly v severních Čechách (A. Hauptvogl). Nocování v korunách stromů je tedy pravděpodobně důležitou adaptací na přečkání nepříznivého počasí.

Sám mám pouze jedno takové pozorování, je ze 17. května 2007 – jednalo se tedy o jedince na jarním příletu. Teplota byla kolem 10 °C a polojasno. Rorýs naletoval na solitérní jírovec a asi po 15 náletech se přichytil na kůře kmenu 4 metry nad zemí. Jeho styl uchycení i doba je odlišná od případů, které Holmgren popisuje, mohlo se tedy jednat o vyčerpaného jednice. Nemáte někdo podobné pozorování?
Luděk Petrilák

Fotografie rorýsů, nocujících na stromech a další zajímavosti o těchto ptácích naleznete v citacích z práce J. Holmgrena zde.

{mxc}