Články k tématu: Ptáci Přehrady Rozkoš

Jespáci obecní ve svatebním šate protahují již v červenci. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák obecný (Calidris alpina), mezi ornitology zabývajícími se bahňáky, přezdívaný podle latinského druhového jména jako „alpina“, je nejpočetněji protahujícím příslušníkem čeledi slukovitých (Scolopacidae), přes naší republiku.

Na našem území se vyskytuje ve dvou subspeciích – poddruzích. Mnohem méně  je zastoupena subspecie j.o. baltský (Calidris alpina schinzii), který hnízdí mimo jiné i na pobřeží Baltského moře v Německu, Polsku a ve Finsku a na některých  ostrovech v Baltském moři. Většina protahujících ptáků patří k subspecii j.o. severoevropský (C.a. alpina), který hnízdí v severní Skandinávii, dále na východ na celém severu Ruska až po dolní tok řeky Kolymy.  Vzájemný poměr výskytu obou subspecií na našem území však není dostatečně objasněn. Hlavním problémem je v tomto případě značná variabilita, jak ve velikosti, tak ve zbarvení obou poddruhů.

Celý článek →

Samec moudivláčka lužního zpívá nedaleko hnízda. Foto – Jaroslav Vaněk.

Ještě v 19. A začátkem 20. století byl moudivláček lužní (Remiz pendulinus) v Čechách vzácným zjevem.  Od počátku 20. století však započal posun areálu tohoto druhu směrem k západu. Hnízdění byla nejprve prokázána na Moravě. První ojedinělá hnízdění v Čechách byla zjištěna u Ústí nad Labem (1904 a 1927). Velká vlna šíření nastala po roce 1940. V průběhu přibližně dvaceti let se moudivláček rozšířil po celé České republice. Přes tyto skutečnosti nelze moudivláčka označit jako hojně hnízdící druh. Jeho rozšířené je poměrně ostrůvkovité a jeho početnosti místě poměrně dost kolísá. Při posledním hnízdním mapování v letech 2001 – 2003 byla jeho početnost v ČR odhadována na 2500 až 5000 párů.

Celý článek →

Typickým znakem dospělého racka černohlavého jsou celé bílé letky. Foto – Jaroslav Vaněk.

Racek černohlavý (Larus melanocephalus) je pravděpodobně držitelem jednoho primátu. Je ptačím druhem u kterého došlo ve 20. století k nejrozsáhlejší druhové expanzi jakou známe.  Jeho původní domovinou je oblast mezi Krymem, ústím Dunaje a Egejským mořem. Odtud se začal  od poloviny 20. století rozšiřovat směrem k západu a v současné době hnízdí téměř v celé Evropě, kromě Skandinávie.

Celý článek →

Kamenáček pestrý si své druhové jméno rozhodně zaslouží. Foto – Jaroslav Vaněk.

Česká Skalice, Rozkoš – Kameňáček pestrý (Arenaria interpres) je jedním z nejseverněji hnízdících ptačích druhů, protože jeho hnízdní areál zasahuje až k 83 stupni s.š.  Nám nejbližší  pravidelná hnízdiště leží v Dánsku, kde se jeho početnost pohybuje do 45 párů. Pokud se týká Evropy, tak v podstatně větším počtu hnízdí  na severním pobřeží Baltského moře (Švédsko, Finsko, Estonsko), kde se jeho početnost odhaduje na 12 000 párů . Jeho hnízdím prostředím jsou kamenitá pobřeží a ostrůvky v moři a rovněž kamenitá, pouze mechy a lišejníky porostlá tundra.

Celý článek →

Vodouš malý patří na území ČR k velmi vzácným zatoulancům. Foto – Jaroslav Vaněk.

Vodouš malý (Xenus cinereus) je druhem bahňáka, jehož výskyt má v České republice charakter výjimečnosti a není mnoho ornitologů, kteří měli to potěšení se s ním u nás  setkat.

Domovinou tohoto druhu je sibiřská příroda, kde hnízdí na bahnitých březích a mokrých loukách s křovinatými porosty vrb a na lesních jezerech a bažinách. Svůj hnízdní areál však vodouš malý postupně rozšiřuje směrem na jih a na západ a v současné době jsou známa hnízdiště i ve Finsku, Norsku, Lotyšku, Bělorusku a na Ukrajině. Zimoviště druhu pak leží na mořských pobřežích tropické Afriky, Arábie, Jižní Asie, Indonésie a Austrálie.

Celý článek →

Jespák obecný s kroužkem na přehradě Rozkoš. Foto – Jaroslav Vaněk.

S příchodem jara začalo být živo nejen na hladinách rybníků a přehrad, ale pozvolna ožívají i jejich břehy, případně bahnitá dna, protahujícími bahňáky.

Jedním ze druhů, které pravidelně protahují přes naši republiku je jespák obecný (Calidris alpina). Jeho průtah začíná již koncem března a trvá až do konce května, kdy protahují ptáci z nejseverněji položených hnízdišť. Jarní průtah, a to nejen u bahňáků, je charakteristický tím, že má rychlý průběh a ptáci setrvávají většinou na lokalitě jen po dobu nezbytně nutnou k odpočinku a nabrání dalších sil. V případě jespáka obecného protahuje na jaře přes naše území asi jen pětina ptáků, kteří táhnou na podzim.

Na následujících řádcích se však nebudu podrobněji zabývat průtahem jespáka obecného, ale vylíčím jedno zajímavé jarní pozorování z roku 2008, které má neméně zajímavou pointu.

Celý článek →

amci poláka kaholky v hnízdním šatu. Je patrný typický tvar hlavy a zobák (ilustrační foto ze ZOO Dvůr Králové n/L.). Foto – Jaroslav Vaněk.

Jedním ze zimních, severských návštěvníků našich vod je potápivá kachna s trochu podivným jménem polák kaholka (Aythya marila). Při pátrání po původu druhového jména této kachny jsem se na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český dočetl, že toto slovo bylo převzato z ruštiny. V ruštině je slovo kagolka, údajně jedním z označení pro člun. Ale nevím, jak jsem koupil, tak prodávám.

Celý článek →

Samec konopky žlutozobé s dobře viditelným typickým růžovofialovým kostřecem. Foto – Jaroslav Vaněk.

Dalším ze zimních hostů z řádu pěvců, se kterým se téměř každoročně setkáváme v okolí přehrady Rozkoš je konopka žlutozobá (Carduelis flavirostris). Tento druh vytváří řadu poddruhů, ale u nás se v zimě vyskytuje konopka žlutozobá evropská (C.f. flavirostris). Ta hnízdí na otevřených místech, jako je tundra, rašeliniště a skalnatá místa s nízkou vegetací v Norsku, odtud na sever do Laponska, dále přes severní Švédsko a Finsko až na poloostrov Kola. V zimě se tito ptáci objevují ve v západní a střední Evropě a někdy táhnou ještě dál až do severní Itálie.

Celý článek →

Samec sněhule severní v typickém prostředí na kamenitém náspu. Foto – Jaroslav Vaněk.

Mezi druhy , které pravidelně obohacují poněkud chudší zimní ptačí nabídku, patří ne příliš známý zpěvný pták – sněhule severní (Plectrophenax nivalis). Tento obyvatel nejseverněji položených částí Evropy, Asie a Ameriky se u nás objevuje poměrně pravidelně počátkem listopadu, výjimečně již koncem října a opouští nás většinou do půlky března, zcela výjimečně o něco později. Sněhule severní je blízce příbuzná se strnady, se kterými vytváří společnou čeleď, ale vzhledem k některým odlišnostem je zoologicky řazena do samostatného rodu. Vytváří jediný druh, který se ještě dále dělí na několik zeměpisných poddruhů (subspecií). Ptáci se kterými se setkáváme u nás patří k poddruhu S. s. arktická (P. n. nivalis).

Celý článek →

Česká Skalice, Rozkoš – Aby nevznikla mýlka. Následující článek nebude pojednávat o nájezdu indiánského kmene do našeho kraje, ani to nebude pojednání o zájezdu členů jedné z politických stran na přehradu Rozkoš. Řeč je o ptácích řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes), podřádu bahňáků (Charadii), zkrátka o břehouších rudých (Limosa lapponica).

Od svého příbuzného břehouše černoocasého (Limosa limosa) se liší poněkud menší postavou, kratšíma nohama a nahoru prohnutým zobákem. Ještě snadnější je rozlišení v letu, neboť nemá široký bílý pruh v křídle a ocas má hustě příčně páskovaný, zatímco břehouš černoocasý se vyznačuje nápadnou bílou páskou v křídle a černým ocasem, který ostře kontrastuje s bílým kostřecem.

Celý článek →