Články k tématu: Ptáci Přehrady Rozkoš

Husice liščí patří v posledních letech k pravidelným návštěvníkům Rozkoše. Foto J. Vaněk

Jak jsem již uvedl ve svém  příspěvku o jaru 2011 na přehradě Rozkoš , tak i nyní musím zopakovat, že termín, kterým označujeme kalendářní roční období se nekryje s termínem, kterým označujeme podzimní tah ptactva. Podzimní  tah řady druhů začíná již v průběhu července,, tedy v období vrcholného léta. Pro tento případ se tedy lépe hodí termín pohnízdní migrace. Do tohoto ohlédnutí za podzimem  jsem přidal i úsek zimy do konce roku 2011, neboť  mírné počasí v tomto období k tomu přímo vybízí.

Celý článek →

U letícího kulíka písečného je dobře patrná bílá páska v křídle. Foto – Jaroslav Vaněk.

Kulík písečný (Charadrius hiaticula) je druhem bahňáka s palearktickým typem rozšíření. Zasahuje až do Grónska a na východ Severní Ameriky. Geografická variabilita je málo výrazná, komplikovaná individuální variabilitou. Většinou jsou rozlišovány dvě subspecie – kulík písečný evropský (Charadrius hiaticula hiaticula), který obývá západní část areálu a kulík písečný sibiřský (Charadrius hiaticula tundrae) z Laponska a tunder severního Ruska a Sibiře.

Celý článek →

U ptáka vlevo je dobre patrná zahnutá špička zobáku, podle kterého dostal jespák křivozobý své druhové jméno. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák křivozobý (Calidris ferruginea) je druhem bahňáka (charadrii) z čeledi slukovitých (scolopacidae) a nejvíce je podobný jespáku obecnému (Calidris alpina) v jehož společnosti jej můžeme často i pozorovat. Tato podoba platí pro prostý šat a pro šat juvenilní (mladí ptáci). Svatební šat obou druhů je naprosto odlišný. Jespák křivozobý má kaštanově rezavou hlavu a spodní část těla, takže v tomto šatě je více podobný jespáku rezavému (Calidris canutus), který je však zřetelně větší a nemá tak dlouhý a zahnutý zobák. V prostém šatu a v šatu juvenilním jej lze od jespáka obecného odlišit podle poněkud větší postavy a delších nohou, štíhlejšího krku a výraznějšího nadočního proužku. Proti mladým jespákům obecným nemá jespák křivozobý nikdy skvrnitou spodní část těla a má na prsou okrový nádech. Jedním z nejvýraznějších rozlišovacích znaků je zbarvení kostřece, který má jespák křivozobý čistě bílý, zatímco kostřec jespáka obecného je podélně rozdělen tmavým pruhem. Tento znak je dobře patrný u letících ptáků, zejména těsně před dosednutím.

Celý článek →

Mezi určovací znaky lyskohoha úzkozobého patří štíhlý rovný zobák. foto J. Vaněk

Lyskonozi (Phalaropus) jsou menší bahňáci, jejichž prsty jsou opatřeny dělenými kožovitými lemy, díky kterým příslušníci tohoto rodu velmi dobře plavou. Samice v hnízdním šatě jsou pestřejší než samci, kteří také přejímají hnízdní péči. Rozlišovány jsou tři druhy lyskonohů, které obývají sever Eurasie a Ameriky. V naší republice se lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) vyskytuje podstatně častěji, než jeho příbuzný lyskonoh ploskozobý (Phalaropus fulicarius). Třetí druh – lyskonoh dlouhozobý (Phalaropus tricolor), který z Ameriky vzácně zaletuje do Evropy u nás dosud nebyl zjištěn.

Celý článek →

Vodouš bahenní patří na lokalitě z nejpočetněji protahujícím bahňákům. Foto – Jaroslav Vaněk.

V případě ptačího tahu je třeba jaro chápat poněkud jinak, než jaro  kalendářní. Jarní tah řady ptačích druhů začíná již v zimních měsících a v některých případech se může přehoupnout až do měsíců letních.  Mnohem častější je však první případ, protože jarní tah je proti tomu podzimnímu velice rychlý a většina ptačích druhů pospíchá na svá hnízdiště.

Tento příspěvek je jakýmsi ohlédnutím za letošní jarní sezónou na přehradě Rozkoš.

Celý článek →

Charakteristickým rysem zbarvení dospělého racka malého je tmavá spodina křídla s bílým zadním okrajem. Foto – Jaroslav Vaněk.

Racek malý (Larus minutus) je v současné době nově vyčleňován do samostatného rodu Hydrocoloeus. Jedná se monotypický druh, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy – poddruhy.  Hnízdí ve vnitrozemí boreálního pásma Evropy a Asie, přičemž nejvíce hnízdních párů se vyskytuje na území Ruska. Evropská populace čítá asi 23 000 – 32 000 párů. V naší republice nebylo dosud hnízdění racka malého prokázáno. Nejbližší pravidelné hnízdiště leží na severu Polska, kde hnízdí v počtu 20 – 60 párů. Ve druhé polovině 20 století se tento druh racka rozšířil i do Severní Ameriky.

Celý článek →

Kulík mořský. Foto – Tomáš Bělka.

Kulík mořský (Charadrius alexandrinus) je druh bahňáka, který obývá jižní a střední  Evropu, severní Afriku, jižní a mírnou část Asie a jihozápadní oblasti Severní Ameriky.

Navzdory svému druhovému jménu hnízdí nejen na mořském pobřeží, ale i u vnitrozemských slaných jezer. Nejbližší hnízdiště kulíka  mořského leží  nedaleko. Obývá slaná jezera Panonské pánve v Maďarsku a Rakousku, hnízdí i v sousedním Německu. Přes tuto skutečnost je tento druh kulíka u nás poměrně vzácným hostem. Do současné doby je registrováno více než 20 záznamů o výskytu tohoto druhu.  Jeho pozorování v naší republice, proto patří mezi mimořádné ornitologické zážitky.

Celý článek →

Typická pozice jespáka plavého na špičkách nohou při prohlížení okolí. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák plavý (Tryngites subruficollis) byl dosud na území České republiky zastižen pouze jednou, a to dne 15.10.1983 na údolní nádrži Rozkoš u České Skalice, (NA). Jednoho ptáka zde pozorovali P. Žďárek a V. Koza. Jedinec  se zdržoval ve společnosti jespáků obecných (Calidris alpina) a kulíků písečných (Charadrius hiaticula) na bahnitém dně přehrady.

Historicky druhé pozorování na území ČR, které popíši na následujících řádcích, se uskutečnilo ve dnech 2 – 11.10.2010 na téže lokalitě, jen několik set metrů od místa prvního pozorování.

Celý článek →

Větší počty kamenáčků u nás vídáme jen dost výjimečně (zde 4 kamenáčci ve společnosti jespáků rezavých a jespáka bojovného). Foto – Jaroslav Vaněk.

Ve svém červnovém příspěvku jsem se věnoval jarnímu výskytu kameňáčka pestrého na přehradě Rozkoš u České Skalice.  Na následujících řádcích je popsán výskyt tohoto druhu na stejné lokalitě na podzim.

Kameňáček pestrý (Arenaria interpres) vytváří dvě zeměpisné rasy (subspecie). Převážnou část areálu, který je rozkládá v části kanadské Arktidy přes Grónsko a na sever Eurasie až na západní a severní Aljašku, obývá k.p. eurasijský (A.i. interpres), pouze ve zbytku kanadské Arktidy žije k.p. americký (A.i. morinella), který je o trochu pestřeji zbarvený.

Celý článek →

Poměrně krátký silný zobák a zelenavé nohy jsou typickými znaky pro jespáka rezavého. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák rezavý (Calidris canutus) je poměrně veliký druh jespáka  velikosti kosa, i když toto porovnání je trochu zavádějící, protože při pozorování v přírodě dělá dojem mnohem většího ptáka. Od ostatních příslušníků roku Calidris se odlišuje poměrně zavalitou postavou, relativně krátkýma, zelenavýma  nohama a silným středně dlouhým, jen trochu prohnutým zobákem. Hnízdní šat dospělých ptáků je velice odlišný od šatu prostého, nebo šatu mladých jedinců. V hnízdním šatu je výrazně kaštanově hnědý, ale ve zbarvení prostého šatu a mladých dominuje světle šedá barva. Právě takto zbarvené ptáky vídáme u nás nejčastěji.

Celý článek →