Svitavsko – Na severovýchodním okraji malebné Českomoravské vrchoviny, v trojmezí krajů Pardubického, Jihomoravského a Vysočiny, se nachází čtyři přírodní parky. Jde o poměrně rozsáhlou komplexní oblast, kde předmětem ochrany je typický ráz prostředí s mozaikovitým střídáním lesů, polí, luk, pastvin a sídel člověka. Romantická kopcovitá krajina zde nabízí nepříliš kvapný způsob života bez přílišného vlivu lidské civilizace.
Reliéf jednoho z parků je výrazně ovlivněn řekou Křetínkou, zahlubenou do prastarých geologických vrstev. Mezi Poličskem a Svitavskem se tak na ploše 5570 hektarů rozprostírá na jihu Pardubického kraje přírodní park Údolí Křetínky.
Jeho intenzivnější poznávání v rámci nově vymezeného území nastalo od roku 1996, kdy byl park tehdejším Okresním úřadem ve Svitavách vyhlášen. K tomu měly sloužit mapovací průzkumy Libora Dvořáka a Zdeňka Vermouzka, provedené v roce 1997 se zaměřením na druhy ptáků v území hnízdící. Ze stejného důvodu jsem v letech 2006 a 2007 pak uskutečnil orientační monitoring jako zřejmě dosud nejkomplexnější poznávání místního ptactva. Znalosti jsem však čerpal i z let předešlých a následných, a do brožury tak zapracoval i pozorování z mimohnízdní doby.
Dodnes se do prostředí parku velmi rád vracím sám i se svými kolegy, nejen při průzkumech a sčítání ptáků pod patronací České společnosti ornitologické. Cesty to mnohdy nejsou jen ornitologické, neboť krajina přitahuje i z dalších důvodů. Výskyt živých organizmů, o to víc značně pohyblivých ptáků, je třeba chápat a posuzovat v širší oblasti, než jen v uměle vymezených hranicích. Proto je v komentáři ke každému druhu připojena i krátká zmínka o znalostech z blízkého regionu a stav poznání v naší republice.
K objektivnějšímu hodnocení společenstva ptáků v poměrně rozsáhlém území je zapotřebí více terénních i odbornějších kontrol nejen v době hnízdění. Proto nemůže jít v této publikaci o úplný a dokonalý souhrn poznatků o avifauny přírodního parku. Již nyní ale lze předložit poměrně zajímavé výsledky, které je možné různými způsoby využít. I to je cíl této brožury, jejíž vznik podnítilo oddělení ochrany přírody odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje. OŽPZ mi dvouletý monitoring hnízdních populací nejen zadal, ale později jsem u něho i uspěl při účasti v grantovém řízení na vydání samotné brožury, která má 76 stran.
Naprostá většina získaných ornitologických pozorování je výsledkem mé terénní práce od roku 1994, zejména však z období let 2006-2009. Ojediněle byly některé údaje získány od Luboše Nováka, Josefa Zeleného, Dušana Rossiho nebo Ivy Rambouskové, prostřednictvím osobního kontaktu nebo internetových zpráv. Na mapování (zejména sov v jarním období) se pak podíleli Milan Janoušek, Petr Mach a Jakub Vrána. V červnu 2006 se v území parku konal „Víkendový výzkumný tábor“, zaměřený na sledování hnízdících ptačích druhů, který pořádala naše pobočka.
Souhrn o hnízdících druzích ptáků přírodního parku Údolí Křetínky v roce předkládají citované práce Zdeňka Vermouzka a Libora Dvořáka z roku 1997. Další srovnávací a doplňovací informace pocházejí z mé osobní databáze ornitologických záznamů a pozorování, která jsem prováděl především v oblasti Stašova a Jedlové na tamních vodních plochách v letech 1994-2009. Jiné dříve publikované zprávy jsou spíše výjimkou, a pocházejí pak z již starších ornitologických souborů pozorování nebo z ústního a písemného podání (Lubor Urbánek z Litomyšle a Jakub Mach z Poličky). Některé údaje se podařilo získat od členů místních sdružení ČMMJ (oblast Stašova, Jedlové nebo Svojanova), které jsem oslovil písemným dotazníkem v roce 2004. Všem výše uvedeným patří poděkování za ochotu a spolupráci, jako rovněž těm, kteří ochotně poskytli své fotografie – Jakub Mach, Zdeněk Musil a Marián Polák.
Celkem tak dnes známe údaje a pozorování o výskytu 126 druhů ptáků v území přírodního parku Údolí Křetínky. Jde i o druhy zastižené v těsné blízkosti hranic parku. Za hnízdící můžeme označit 104 druhy. Jen v době jarního nebo podzimního tahu bylo zaznamenáno 18 druhů a v zimním období pak 3 druhy. Jeden druh (tetřívek obecný Tetrao tetrix) je považován za druh v parku trvale vymizelý.
Nejvíce jde o ptáky, kteří osídlují nejrůznější lesní prostředí, zemědělskou krajinu, lidská sídla a říční toky. Méně pak o druhy, vyhledávající mokřady a vodní plochy. Za v parku nehnízdící bylo označeno 19 druhů. Jedná se buď o zimní hosty ze severu, jako jsou brkoslav severní (Bombycilla garrulus), pěnkava jikavec (Fringilla montigringilla), drozd cvrčala (Turdus iliacus), protahující druhy – např. dudek chocholatý (Upupa epops) nebo vodní ptáci a dravci, a dále o druhy, které park buď natrvalo opustily (tetřívek), či pro hnízdění momentálně nenacházejí vhodné podmínky, ale v okolních oblastech se mohou rozmnožovat – břehule říční (Riparia riparia), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp bílý (Ciconia ciconia). Hodnocení četnosti výskytu je do jisté míry zatíženo subjektivitou, ale přesto byla významná část druhů ptáků zařazena do kategorie ojediněle se vyskytujících druhů. Čtrnáct druhů potom lze označit za druhy svým výskytem velmi běžné. Jedná se o skřivana polního (Alauda arvensis), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), konipase bílého (Motacilla alba), střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), červenku obecnou (Erithacus rubecula), rehka domácího (Phoenicurus ochruros), drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), sýkoru koňadru (Parus major), špačka obecného (Sturnus vulgaris), pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a strnada obecného (Emberiza citrinella). Potom lze hovořit i o druzích, které nejsou příliš běžné, ale patřily by, společně s některými výše uvedenými, mezi určité typické ptačí obyvatele. Například čáp černý (Ciconia nigra), holub hřivnáč (Columba palumbus), puštík obecný (Strix aluco), ťuhýk obecný (Lanius collurio), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).
Čím je avifauna přírodního parku zcela jistě zajímavá, je její různorodost. Díky charakteru i poloze zdejší krajiny a jejích prvků se v území vyskytují v době hnízdění jak druhy podhorské až horské – např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), linduška luční (Anthus pratensis) nebo ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), tak zároveň do parku z jihu pronikají ptačí druhy hojnější spíše v níže u nás položených oblastech, např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) nebo pěnice vlašská (Sylvia nisoria).
Jiří Mach
Po nekolikalete vydavatelske odmlce vydala v zari tohoto roku Vychodoceska pobocka CSO pri VCM v Pardubicich publikaci „Cap bily v Dolnim Pometuji – historie a soucasnost“, jejimz autorem je dlouholety clen pobocky Tomas Divis.
Pardubice – Kniha Ptáci Pardubic zpracovává výsledky čtyřletého hnízdního a zimního mapování ptáků na území druhého největšího východočeského města. Do společného projektu pardubického střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Východočeské pobočky ČSO se zapojilo celkem 16 ornitologů. Data získaná náročnou prací v terénu zpracovala do knížní podoby trojice autorů – S. Vránová, V. Lemberk a R. Hampl.
