V neděli 10. května oslaví své 65. narozeniny máš kolega Karel Bejček z Hradce Králové. Kdo měl možnst Karla blíže poznat, jako třeba účastníci zimního kroužkování labutí, ten si ho určitě oblíbil. Karel je se svým optimismem, věčným humorem a vyprávěním nepřehlédnutelný. Málokdo by tomuto vitalitou překypujícímu muži hádal tak vysoký věk. Jsem ráda, že nám Karel poskytl rozhovor.
=====================================
Karle, tebe si lidi často pletou se tvým v ornitologii o něco slavnějším jmenovcem Vladimírem Bejčkem. Jednou jsi mi říkal, že jste dokonce nějak vzdáleně příbuzní?
Ano, pletou si mě občas lidé mající něco společného s přírodovědou. Teta mi kdysi dávno říkala, že nějaký bratranec sestřenice synovce (nebo tak nějak) studuje přírodovědu. Až Vladimíra Bejčka potkám poptám se ho. Třeba budeme vzdálení příbuzní.
Když čtu tvé příspěvky v „pidi“, řekla bych, že patříš mezi nejaktivnější východočeské ornitology. Ty ale o sobě s oblibou říkáš, že moc ornitolog nejsi. Řekni nám tedy sobě něco víc.
Často říkám, že jsem milovník ptáků a přírody. Slovo ornitolog bych nechal pro opravdové znalce, vědecky pracující, kroužkovatele atp. Nejsem moc aktivní, opravdu ne. K přírodě mne přivedly moje babičky, často mi kupovaly knihy o cestování a přírodě a chodily se mnou do ZOO (bydleli jsme v Praze). Ornitologii mi přiblížila kniha W. Puchalského „Nekrvavé lovy“. K touze cestovat mě přivedli knihami velcí cestovatelé pánové Emil Holub, Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. S těmi dvěma posledními jsem se i setkal.
Nyní pracuji jako výchovně vzdělávací pracovník na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Slyším na slovo hvězdář. Dlouhou dobu jsem pracoval na Vojenské lékařské akademii jako civilní zaměstnanec, technik – elektronické laboratorní přístroje. Na hvězdárně bylo mé vedlejší pracoviště už od roku 1970 a od roku 2003 jsem tu nastálo.
Astronomie je věda pro většinu lidí trochu tajemná, záhadná… Jak ses k ní dostal?
To má kořeny v dětství, pohledy na nebe mě přitahovaly, ať už ve dne, kdy tam jsou k vidění ptáci, nebo v noci, kdy jsou vidět hvězdy či planety. Obojí patří do přírody. Příroda má pro mne kouzlo a její vědecké poznávání mě fascinuje. Mohu žasnout nad dokonalou účelností a krásou ptáků, a vůbec celé přírody. V astronomii se dostávám k hranicím lidského poznání. Víme, že tento Vesmír má počátek, a to je hranice pro vědu. Při pobytu v přírodě a pod noční oblohou si už dlouho dávám otázky: „PROČ je svět? a také „CO je svět?“ Na to "CO?" mi dává odpověď věda a na to "PROČ?" mi dává odpověď víra. Ve Vesmíru a v přírodě tuším inteligentní plán, to jest, že to vše má svého Tvůrce.
Vím, že se krajinou v létě v zimě pohybuješ na kole, a to i na značně dlouhé vzdálenosti. Proč?
Kolo je další koníček, opravdu hodně jezdím a veřejně se vytahuji, že mám každý rok najeto mírně nad 10 000 km. To vytahování se mi nevyplácí, dílem ne mne lidé koukají jako na blázna a dílem mi to nevěří. Jde mi to během času stále pomaleji, od závodění až po cykloturistiku, ale jsem přesvědčen, že mi to „týrání“ těla jde k duhu. S výjimkou pádů. Stejně jsem ale podlehl světu a loni si udělal řidičák. Autem jezdím od února a mám najeto 1 100km, na kole letos už 2 700 km. Jsem zvědav který dopravní prostředek to vyhraje. Asi to kolo.
Držím palce. U mě začíná vítězit auto. Máš ještě nějaké jiné záliby, než je astronomie a ornitologie?
Kosmonautika, ta jde ruku v ruce s astronomií a z obou oborů dělám přednášky, povídání pro děti, mládež i dospělé. Jsem aktivním členem České astronomické společnosti – astronautická sekce. Dále je to už jmenovaná cyklistika, cestování po cizích zemích a také rád jím – při cestování může člověk ochutnat ledaco (nerad myji nádobí).
Zapomněl jsi říct, že sbíráš známky s ptáky. Kolik jich máš, víš to?
Sbírám známky s ptáky od dětství a těžko říci kolik jich mám, před více lety jsem to počítal a bylo jich asi 1200, něco od té doby přibylo. Mám přátele v Kanadě a Austrálii a ti mi občas něco pošlou a také sem tam nějaké koupím. Snažím se je zařazovat dle řádů, čeledí a druhů. Ovšem někteří tvůrci známek mají vekou fantazii co se týče barev i vzhledu. Určení potom není možné. Internet je dobrou pomůckou.
Také se věnuješ mládeži. Vidíš nějaké pozitivní ovoce takové práce?
Dlouhé roky jsem vedl Kroužek dětí (astronomie a kosmonautika), později jako klub mládeže. Mnozí z nich pokračují jako astronomové amatéři a členové Astronomické společnosti Hradec Králové.
O ptácích a přírodě jsem měl více povídání a besed, možná tam někdo byl osloven, tak jako kdysi já. Jezdím po školách s povídáním o přírodě a planetě Zemi, je to má pomoc pro některé ekologicky zaměřené společnosti.
Vím, že také děláš přednášky na téma „věda a víra“. Jaké s nimi máš zkušenosti? Děláš je jen pro křesťany?
Většinou si mě zvou farnosti, vždy tam jsou ale přítomni i lidé nevěřící a nebo hledající. Jsem otevřený pro všechny názory. Snažím se mluvit za sebe a svou víru. Pokud někdo nesouhlasí, neposílám ho do pekel, to opravdu ne! Každý jsme dostali dar rozumu a právo ho svobodně používat. Opravdu máme svobodu. Věda je také darem k poznávání světa, je dobrým darem, a přesto ji lidé mnohdy zneužívají. Jezdím od Moravy až po Prahu. Nyní mám pozvání do Českého Brodu k příteli – knězi a budeme povídat o letu lidí na Měsíc před čtyřiceti lety. Bude to v rámci farního dne. Určitě se dostane i na duchovní rozměr létání do vesmíru a konání člověka.
Jestli se nepletu, máš děti. Podědily po tobě tvé zájmy nebo dělají něco úplně jiného?
Děti mám tři. Dcera ráda kreslí, má ráda květiny, jeden syn je rybář a zahrádkář. Druhý je dlouhé roky skautem a cestovatelem.Tak asi něco podědili. Zato vnoučata jsou úplně jinde. Třeba jeden vnuk chodí tancovat což je pro mne (jako dřevo) něco velmi vzdáleného.
Prozraď nám, kam nejraději jezdíš a proč?
Oblíbená místa jsou Bohdanečský rybník a další rybníky a všechny české a slovenské hory. Skotsko, Irsko, Norsko, Švédsko. Z měst Praha, Londýn, Řím, Mnichov. Citovou vazbu mám i k Pardubicím, bydlel jsem tam 12 let, dělal maturity, začal chodit za děvčaty.
To sis „šplhnul“, těmi Pardubicemi. Ale vraťme se k ptákům Máš nějaké oblíbené ptačí druhy? Co se ti na nich líbí?
Jsou to rorýsi, v Praze nám za teplých večerů létali kolem oken (4 patro). Ta rychlost mne udivovala. Pak to jsou ptáci kolem vody, ty úžasné barvy peří. Nádherní jsou ledňáčci. Vlastně všechnu tu létající „havěť“ a věci kolem ní mám rád. Schůze ornitologické společnosti jsou pro mne svátkem a radostí. Nádherná setkání s kolegy a přírodou.
Nelákalo tě propojit noční oblohu a noční ornitologii? Tedy specializovat se na sovy, lelky a jiné noční ptáky?
To ne, na noční obloze mám ty astronomické objekty. Ale často létají sovy kolem otevřené kopule při pozorování. Jsou velmi tiché. Hvězdy na nebi a let sovy kolem. Tichá noční krása.
Máš nějaký dosud nenaplněný sen?
Toho by bylo! Ani si teď nemohu vzpomenout co dřív. Svět, příroda a život je krása. Stačí se dívat a děkovat…
Rozhovor vznikl pomocí mailové korespondence ve dnech 3.-6.5.2009, ptala se Svě.
==========================================================
Milý Karle, své sny jsi nám neprozradil, ale přejeme ti, aby se ti jich co nejvíc ještě vyplnilo. Ať se ještě mnoho let můžeš chlubit svými desetitisíci kilometry na kole a ať ti vydrží tvůj humor!
Nejmladší člen výboru pobočky se narodil v roce 1980 v Benešově. Po střední Zemědělské škole absolvoval i Zemědělskou fakultu na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a odešel pracovat na Krajský úřad v Pardubicích. Od roku 2006 je kroužkovatelem.
Pana Rudolfa Nevečeřala z Bítovan znám již desítky let a vždycky jsem ji ho velmi vážila. Chce to kus odvahy vydat se na setkání 70 nadšených ornitologů, vydržet na celé schůzi a přitom nic z toho, co se tam řeší neslyšet. Přesto je pan Nevečeřal věrným a pravidelným návštěvníkem většiny pobočkových schůzí, dokonce se navzdory svému omezení nejednoui sám aktivně zapojil do programu, promítal nám své fotografie, vyprávěl své ornitologické zážitky… Náš vitality plný kolega se 24. března 2009 dožil neuvěřitelných 65 let.
Milan Janoušek se narodil v roce 1968 ve Svitavách, kde také prožil většinu svého života. Po absolvování místního gymnázia a střední ekonomické školy v Pardubicích získal práci na ekonomickém úseku sociální péče ve Svitavách, přičemž Svitavy během času vyměnil za místo v Moravské Třebové ve stejném oboru (1992). V tomto období začal rovněž studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Po dokončení studií pracuje ve funkci zástupce ředitele v domově pro seniory v Moravské Třebové doposud. Jeho ornitologické začátky spadají na přelom 80. a 90. let minulého století. V současnosti působí Milan jako ornitolog zejména v oblasti Svitavska a rád vyráží nejen za ptáky i do jiných krajů.
Do dveří s nápisem „Pozor, hodný pes“ vstupujeme opatrně – jeden nikdy neví… Fenka je ale opravdu hodná a radostně nás vítá. A už jsou tu i naši hostitelé: „Nezouvejte se, já jsem proti zouvání“, kategoricky nás vyzývá energická paní domu a než se nadějeme, sedíme v útulné kuchyni u Rejmanů v Litomyšli. Přijeli jsme popřát panu Bohumilu Rejmanovi k jeho 85. narozeninám a předat mu jako dárek od Východočeské pobočky fotografickou knihu o čápu bílém. Pan Rejman totiž byl několik desítek let celonárodním koordinátorem mapování a výzkumu čápa bílého v ČR. Nad sklenkou dobrého červeného a šálkem kávy jsme strávili s oslavencem a jeho paní dvě hodiny v příjemném rozhovoru.
„Měli jste také někdy nějaké ptáky doma?“
