S potesenim oznamuji, ze vyslo 22. cislo casopisu Panurus, tentokrat v tmave zelene obalce. Novinkou je plnobarevny tisk a celkove inovovany design, ktery si klade za cil zvysit atraktivitu publikovanych informaci a dokumentarnich fotografii. Panurus 22 obsahuje celkem 10 prispevku o vyskytu a biologii ptaku – mj. je zde rozebrano aktualni rozsireni mizejiciho chocholouse obecneho (Galerida cristata) ve vychodnich Cechach a zdokumentovana vzacna pozorovani krivky belokridle (Loxia leucoptera) na Svitavsku ci mandelika hajniho (Coracias garrulus) na Kralovehradecku. Nechybi ani jiz tradicni soucasti cisla, jako je zprava z VVT, nebo rubriky Ornitologicka pozorovani a zajimavosti. Za redakci preji vsem ctenarum prijemne a inspirativni pocteni!
Články k tématu: Literatura
Vyšel „barevný“ Panurus č. 22
Příspěvky v časopise Panurus
Vazeni kolegove, redakce casopisu Panurus se s podporou vyboru VCP CSO rozhodla podporit nejzajimavejsi a nejlepe zpracovane prispevky. Nasim cilem pritom neni za kazdou cenu sehnat co nejvice textu do letosniho cisla, ale spise motivovat vas vsechny k publikaci vysledku vasi prace v odbornem a zaroven siroce ctenem ornitologickem periodiku, za nejz je Panurus v ornitologickych kruzich povazovan. Muzeme se spolecne pokusit udrzet renome tohoto regionalniho periodika a zaroven se tak vase data dostanou „na svet“. Vzdyt co jineho by melo byt nasim cilem, nez zverejnit sve poznatky a treba tak i neprimo prispet k ochrane ptaku kolem nas! Autori vybranych prispevku (redaktory + cleny vyboru) budou navic odmeneni vecnymi cenami.
Změny v distribuci východočeského sborníku PANURUS
Obracime se na vsechny dosavadni i budouci odberatele sborniku Vychodoceske pobocky Ceske spolecnosti ornitologicke PANURUS s upozornenim na zmeny v jeho distribuci platne od zacatku brezna letosniho roku. Nas dlouholety distributor byl z osobnich duvodu nucen tuto praci ukoncit, a tak v distribuci naseho sborniku dojde k urcitym zmenam. Sborniky budou i nadale rozesilany postou jako doposud. Protoze se nam vsak v poslednich letech stavalo, ze odeslane tiskoviny nebyly nekterymi odberateli nasledne zaplaceny, budou vsem nadale zasilany az po jejich zaplaceni.
Vyšel nový sborník ornitologických prací z jižních Čech!
Jsem moc rad, ze Vam mohu predstavit novou publikaci Jihoceskeho ornitologickeho klubu. Jako pobocka CSO nevydavame pravidelne periodikum, ale rada z Vas si jiste vzpomene na uspesne sbornikove prace v 90. letech minuleho stoleti. Aktualni titul Ptaci v kulturni krajine II volne navazuje na stejnojmenny dvoudilny sbornik publikovany jiz pred 22 lety! V roce 2009 jsme zacali citit potrebu zpracovani dlouholetych rad vysledku ale i aktualnich ornitologickych novinek z jiznich Cech. Po trilete praci Vam zde prezentujeme 14 originalnich clanku zalozenych na informacich z jiznich Cech, presahujicich vsak myslenkami a napady ramec tohoto regionu. Bylo by skoda, kdyby tento sbornik ve Vasi knihovnicce chybel!
Proč publikovat (nejen) v časopise Panurus
Prave vyslo jubilejni dvacate cislo ornitologickeho casopisu Panurus. Tento casopis zacal vychazet v roce 1989, kdy nahradil jiz od roku 1980 vychazejici Sbornik Vychodoceske pobocky Ceske spolecnosti ornitologicke. Pravidelne vydavani odborneho ornitologickeho casopisu ma tedy ve vychodnich Cechach jiz vice nez tricetiletou tradici. Panurus dlouhodobe uverejnuje rozmanite typy ornitologickych prispevku, od soustavnych faunistickych clanku z vybrane lokality ci o vybrane skupine ptaku, pres kratke popisy zajimaveho vzhledu ci chovani ptaku, az po strucne ornitologicke zajimavosti a dilci faunisticka pozorovani v samostatnych rubrikach. Kazdy ornitolog bez ohledu na sve zamereni ma tedy moznost vyuzit teto pestre nabidky k prezentovani svych vysledku.
Čáp bílý v Dolním Pometují – nová publikace VČP ČSO
Po nekolikalete vydavatelske odmlce vydala v zari tohoto roku Vychodoceska pobocka CSO pri VCM v Pardubicich publikaci „Cap bily v Dolnim Pometuji – historie a soucasnost“, jejimz autorem je dlouholety clen pobocky Tomas Divis.
Prace shrnuje hnizdni data ziskana predevsim pri krouzkovani mladat capa bileho (Ciconia ciconia) na hnizdech v jizni casti okresu Nachod v letech 1962 az 2010. Dale dilo na zaklade literarnich udaju, vzpominek pametniku a studia pametnich knih (kronik) obci a mest rekonstruuje vyvoj hnizdni populace capa bileho na tomto uzemi od prelomu 19. a 20. stoleti, kdy bylo spolehlive zadokumentovano prvni zname hnizdeni ve Starem Plese v Dolnim Pometuji.
Ptáci pod Kunětickou horou v proměnách času
Pardubicko – V lednu letosniho roku ubehlo jiz sedmdesat let od necekaneho umrti Josefa Musilka, asi nejvyznamnejsiho reprezentanta predvalecne vychodoceske ornitologie. Pri listovani jeho zivotnim dilem, az posmrtne vydanou knihou Ptactvo Pardubicka, se kazdy milovnik prirody musi zamyslet nad zmenami v rozsireni a v narocich rady operencu. Mezi druhy, ktere postihl nejdramatictejsi ubytek, patri predevsim nektere skupiny vodnich a mokradnich ptaku a temer vsichni zastupci ptaku zemedelske krajiny.
Vyšla brožura „Ptactvo přírodního parku Údolí Křetínky“
Svitavsko – Na severovýchodním okraji malebné Českomoravské vrchoviny, v trojmezí krajů Pardubického, Jihomoravského a Vysočiny, se nachází čtyři přírodní parky. Jde o poměrně rozsáhlou komplexní oblast, kde předmětem ochrany je typický ráz prostředí s mozaikovitým střídáním lesů, polí, luk, pastvin a sídel člověka. Romantická kopcovitá krajina zde nabízí nepříliš kvapný způsob života bez přílišného vlivu lidské civilizace.
Reliéf jednoho z parků je výrazně ovlivněn řekou Křetínkou, zahlubenou do prastarých geologických vrstev. Mezi Poličskem a Svitavskem se tak na ploše 5570 hektarů rozprostírá na jihu Pardubického kraje přírodní park Údolí Křetínky.
Jeho intenzivnější poznávání v rámci nově vymezeného území nastalo od roku 1996, kdy byl park tehdejším Okresním úřadem ve Svitavách vyhlášen. K tomu měly sloužit mapovací průzkumy Libora Dvořáka a Zdeňka Vermouzka, provedené v roce 1997 se zaměřením na druhy ptáků v území hnízdící. Ze stejného důvodu jsem v letech 2006 a 2007 pak uskutečnil orientační monitoring jako zřejmě dosud nejkomplexnější poznávání místního ptactva. Znalosti jsem však čerpal i z let předešlých a následných, a do brožury tak zapracoval i pozorování z mimohnízdní doby.
Dodnes se do prostředí parku velmi rád vracím sám i se svými kolegy, nejen při průzkumech a sčítání ptáků pod patronací České společnosti ornitologické. Cesty to mnohdy nejsou jen ornitologické, neboť krajina přitahuje i z dalších důvodů. Výskyt živých organizmů, o to víc značně pohyblivých ptáků, je třeba chápat a posuzovat v širší oblasti, než jen v uměle vymezených hranicích. Proto je v komentáři ke každému druhu připojena i krátká zmínka o znalostech z blízkého regionu a stav poznání v naší republice.
K objektivnějšímu hodnocení společenstva ptáků v poměrně rozsáhlém území je zapotřebí více terénních i odbornějších kontrol nejen v době hnízdění. Proto nemůže jít v této publikaci o úplný a dokonalý souhrn poznatků o avifauny přírodního parku. Již nyní ale lze předložit poměrně zajímavé výsledky, které je možné různými způsoby využít. I to je cíl této brožury, jejíž vznik podnítilo oddělení ochrany přírody odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje. OŽPZ mi dvouletý monitoring hnízdních populací nejen zadal, ale později jsem u něho i uspěl při účasti v grantovém řízení na vydání samotné brožury, která má 76 stran.
Naprostá většina získaných ornitologických pozorování je výsledkem mé terénní práce od roku 1994, zejména však z období let 2006-2009. Ojediněle byly některé údaje získány od Luboše Nováka, Josefa Zeleného, Dušana Rossiho nebo Ivy Rambouskové, prostřednictvím osobního kontaktu nebo internetových zpráv. Na mapování (zejména sov v jarním období) se pak podíleli Milan Janoušek, Petr Mach a Jakub Vrána. V červnu 2006 se v území parku konal „Víkendový výzkumný tábor“, zaměřený na sledování hnízdících ptačích druhů, který pořádala naše pobočka.
Souhrn o hnízdících druzích ptáků přírodního parku Údolí Křetínky v roce předkládají citované práce Zdeňka Vermouzka a Libora Dvořáka z roku 1997. Další srovnávací a doplňovací informace pocházejí z mé osobní databáze ornitologických záznamů a pozorování, která jsem prováděl především v oblasti Stašova a Jedlové na tamních vodních plochách v letech 1994-2009. Jiné dříve publikované zprávy jsou spíše výjimkou, a pocházejí pak z již starších ornitologických souborů pozorování nebo z ústního a písemného podání (Lubor Urbánek z Litomyšle a Jakub Mach z Poličky). Některé údaje se podařilo získat od členů místních sdružení ČMMJ (oblast Stašova, Jedlové nebo Svojanova), které jsem oslovil písemným dotazníkem v roce 2004. Všem výše uvedeným patří poděkování za ochotu a spolupráci, jako rovněž těm, kteří ochotně poskytli své fotografie – Jakub Mach, Zdeněk Musil a Marián Polák.
Celkem tak dnes známe údaje a pozorování o výskytu 126 druhů ptáků v území přírodního parku Údolí Křetínky. Jde i o druhy zastižené v těsné blízkosti hranic parku. Za hnízdící můžeme označit 104 druhy. Jen v době jarního nebo podzimního tahu bylo zaznamenáno 18 druhů a v zimním období pak 3 druhy. Jeden druh (tetřívek obecný Tetrao tetrix) je považován za druh v parku trvale vymizelý.
Nejvíce jde o ptáky, kteří osídlují nejrůznější lesní prostředí, zemědělskou krajinu, lidská sídla a říční toky. Méně pak o druhy, vyhledávající mokřady a vodní plochy. Za v parku nehnízdící bylo označeno 19 druhů. Jedná se buď o zimní hosty ze severu, jako jsou brkoslav severní (Bombycilla garrulus), pěnkava jikavec (Fringilla montigringilla), drozd cvrčala (Turdus iliacus), protahující druhy – např. dudek chocholatý (Upupa epops) nebo vodní ptáci a dravci, a dále o druhy, které park buď natrvalo opustily (tetřívek), či pro hnízdění momentálně nenacházejí vhodné podmínky, ale v okolních oblastech se mohou rozmnožovat – břehule říční (Riparia riparia), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp bílý (Ciconia ciconia). Hodnocení četnosti výskytu je do jisté míry zatíženo subjektivitou, ale přesto byla významná část druhů ptáků zařazena do kategorie ojediněle se vyskytujících druhů. Čtrnáct druhů potom lze označit za druhy svým výskytem velmi běžné. Jedná se o skřivana polního (Alauda arvensis), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), konipase bílého (Motacilla alba), střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), červenku obecnou (Erithacus rubecula), rehka domácího (Phoenicurus ochruros), drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), sýkoru koňadru (Parus major), špačka obecného (Sturnus vulgaris), pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a strnada obecného (Emberiza citrinella). Potom lze hovořit i o druzích, které nejsou příliš běžné, ale patřily by, společně s některými výše uvedenými, mezi určité typické ptačí obyvatele. Například čáp černý (Ciconia nigra), holub hřivnáč (Columba palumbus), puštík obecný (Strix aluco), ťuhýk obecný (Lanius collurio), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).
Čím je avifauna přírodního parku zcela jistě zajímavá, je její různorodost. Díky charakteru i poloze zdejší krajiny a jejích prvků se v území vyskytují v době hnízdění jak druhy podhorské až horské – např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), linduška luční (Anthus pratensis) nebo ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), tak zároveň do parku z jihu pronikají ptačí druhy hojnější spíše v níže u nás položených oblastech, např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) nebo pěnice vlašská (Sylvia nisoria).
Jiří Mach
Určování stáří a pohlaví evropských pěvců
Nedávno se mi dostala do rukou nová kniha „Určování stáří a pohlaví evropských pěvců“ autorů Raffaela Winklera a Lukase Jenniho. Knížku vydala na podzim tohoto roku Společnost spolupracovníků Kroužkovací stanice NM a jedná se v češtině vydaný překlad německého originálu „Alters – und Geshlechtsbestimmung europaisher Singvögel“.
Jako začínající kroužkovatel mohu všem, kdo se o vydání této knihy zasloužili, jen poděkovat, neboť podobných klíčů k určování stáří a pohlaví pěvců není mnoho a k dostání v češtině není snad žádný takto komplexní.
Kniha je malého kapesního formátu asi 18 x 12 cm a má 219 stran. Začátek je tvořen „obecnou částí“, kde jsou shrnuty obecné poznatky a teoretická průprava k určování stáří a pohlaví ptáků. Následuje druhová část, kde je každému druhu věnována jedna nebo dvě stránky. U každého druhu je uveden časový průběh pelichání (jak dospělých, tak i mladých ptáků) na časové ose. Dále je text rozdělen na podkapitoly „Určování stáří na podzim“ a „Určování stáří na jaře“, kde jsou uvedeny znaky dané pro tato období. Na závěr jsou u každého druhu (u kterého to na základě opeření lze určit) uvedeny charakteristické znaky pro určení pohlaví.
Samozřejmě mi to nedalo a knihu jsem hned otestoval na ptácích, chycených na zahradě. Sice ne na složitých druzích (sýkora modřinka, koňadra, červenka, střízlík), ale přesto musím říct, že s ní pracuje dobře.
Nás Východočechy navíc může hřát, že knihu přeložil a její vydání inicioval člen a bývalý dlouholetý předseda naší pobočky Pavel Žďárek.
Michal Pešata
Zdeněk Klůz na Ptačím ostrově v roce 1944 – nová data
Chata, ve které Z. Klůz strávil svůj pobyt na Schleimünde v roce 1944. Foto – Zdeněk Klůz, 1944.
„Ptačí ostrov“ – Zdeněk Klůz (1920 -1979) byl jedním z nejvýznamnějších českých ornitologů 20. století. Ornitologicky významnou, byť krátkodobou, epizodou jeho života byl pobyt na ostrově (dnes již jen poloostrově) Lotseninsel (Ostrov lodivodů) na jaře a počátkem léta 1944. Dnes se území nazývá Die Vogelfreistätte Oehe-Schleimünde a je dnes jednou z mnoha rezervací spravovaných německým ochranářským spolkem Verein Jordsand. Hlavními podklady pro sestavení příspěvku byly fotokopie korespondence Z. Klůze s tehdejším vedoucím Verein Jordsand ornitologem Heinrichem Schulzem. Zmiňovaná korespondence je dodnes uložena v archivu spolku Jordsand v Ahrensburgu v SRN.
