Články k tématu: Kroužkování Ptáků

   Obruby u Mladé Boleslavi – V roce 2003 byly zahájeny odchyty břehulí říčních (Riparia riparia) v pískovně u Obrub v severovýchodní části Mladoboleslavska. Tehdy se zdálo, že těžba bude v nejbližší době ukončena a označení hnízdní populace tak dopomůže k následnému zjištění vynuceného přesídlení jinam. Štěrkopísky se v ložisku na severozápad od Dolního Bousova těží dodnes a břehule tam v kolísajících počtech hnízdí nepřetržitě. A každoročně se i kroužkují.

Chytání je vedeno do jediné nárazové sítě v čase, kdy již některá mláďata vyletují sama za potravou a do stěny se vrací odpočívat. Síť je ve chvíli, kdy se odchycení ptáci kroužkují, sesoukána, aby zbytek kolonie mohl fungovat dál. Místo je několikrát během chytání změněno, přestože se břehule dokáží k síti přivolat a nachytat společně i z okolí.

Krom kroužkování a určování ptáků probíhá i sběr klíšťat pro kolegu I. Literáka z Brna, který se před lety s dcerou přijel do pískovny osobně podívat. Během dvou až tří letních návštěv lokality jsou sledovány i faktory ohrožující hnízdění a některé z nich eliminovány. Zejména hnízdní stěna bývá zbavována písčitých výstupků a teras, aby nedocházelo k početnému vyhrabávání nor predátory. Mláďata, kterým se nepodaří napoprvé vzlétnout z důvodů obalení konců velkých per směsí trusu a jílu, nebo jsou zamotána do materiálu z výstelky (peří drůbeže), jsou ve vodě omývána a následně vypouštěna. Příležitostně je sledována i potrava, kterou ptáci loví nad pískovnou. Mezi další vlivy, omezující hnízdění břehulí patří vodní eroze, trhající po lijácích stěny zbavené ornice a zčásti i draví ptáci, lovící adultní ptáky (ostříž lesní), ale i po hromadách písku posedávající čerstvě vzletná mláďata (káně lesní, krahujec obecný).

Za sedm let, v nichž se uskutečnily odchyty, bylo označeno téměř 2500 jedinců a z tohoto počtu¨byla získána řada zajímavých výsledků, ať už v podobě kontrolních odchytů v místě kroužkování či jinde. Potvrdilo se – o břehulích známé – že výsledky kroužkování nejsou nijak časté vzhledem k vysokému počtu označených ptáků. Ze zahraničí byly získány dva: mladý pták s maďarským kroužkem z podzimu, chycený následujícího roku jako sameček v Obrubech a místní samička, kontrolovaná v pískovně i v roce následujícím a dalšího jara pak zastižená při návratu v Itálii. 

Ostatní výsledky napověděly třeba úzké sepětí s nedalekým Červenským rybníkem, který slouží za chladného počasí jako náhradní zdroj potravy, po příletu i koncem hnízdění pak jako nocoviště. Byla odhalena shromaždiště i nocoviště dále na cestě od hnízdiště, jako jsou rybníky Ostruženský a Zrcadlo na Jičínsku, na Nymbursku pak rybník Žehuňský. Dále na cestě středočeských břehulí mocné moravské shromaždiště na rybníku Nesyt před cestou k maďarskému Balatonu. Krom informací z cest boleslavských břehulí bylo zjištěno například i to, že návratnost do míst narození či předchozího hnízdění není (narozdíl od „mých“ slavíků obecných) nijak výrazná, což však může být způsobeno i větší mortalitou ptáků, závislých na nárazovitě těžko dostupné potravě. Zjištěna byla také vazba na východočeská hnízdiště břehulí, dokonce se ukázalo, že mladý pták, okroužkovaný v kolonii u Dvora Králové ještě tentýž rok pomáhal krmit mladé v pískovně u Obrub! 

To, že břehule stejně jako ostatní naše „vlaštovky“ to v životě nemají lehké, ukázal i letošní rok. Přestože v pískovně u Obrub vznikla se zpožděním ještě podružná kolonie na protilehlém konci (ptáci, nemající kroužky), přílet na hnízdiště byl časově rozkolísaný. Přesto i letos v některých případech dochází k druhému hnízdění časnějších párů. Pískovna v Obrubech hostí vždy zhruba tisícovku ptáků, pro nedostatek času není kroužkovatelem hnízdění důsledněji monitorováno, pozornost je věnována zejména „prokroužkování“ populace.
Pavel Kverek

{mxc}

  
   NPR Bohdanečský rybník – Náš letošní odchyt v Dolanské zátoce NPR Bohdanečský rybník proběhl ve znamení několika okolností: po čtrnáct dnů trvajících deštích se zásadně zlepšilo počasí, v rybníku byl velmi vysoký stav vody, v důsledku čehož byla ostřicová louka u terénní chaty téměř zcela zaplavená, u několika druhů končilo opakované hnízdění, u dalších začínal podzimní tah a zároveň byl letos po mnoha letech zahájen znovu celoprázdninový odchyt – i když s týdenními intervaly mezi jednotlivými pentádami. Snad to byl souhrn těchto okolností (s výjimkou té poslední), co zapříčinilo, že se tentokrát jednalo o akci mimořádně úspěšnou…

Naše pentáda byla druhá v pořadí a proběhla ve dnech 12. – 17. (18.) 7. 2009. Jako kroužkovatelé se účastnili Petr Lumpe z muzea v Mělníku a Světlana Vránová z AOPK ČR, stř. Pardubice. Pomáhala nám kroužkovatelská čekatelka Markéta Ticháčková z Prahy a v rámci dvou několikahodinových návštěv také Honza Bartoníček z VČP ČSO. Pomáhat věru bylo s čím, protože úroda v sítích byla nebývalá: denně jsme okroužkovali téměř 100 ptáků (průměr vychází 99 za den), to ale nepočítám desítky retrapů, které jsme každodenně rovněž museli vyndávat ze sítí a nosit do tábora, abychom mohli zaznamenat čísla jejich kroužků. Chytali jsme do 100 m sítí na tradičních liniích nad lávkami a v rákosině před terénní chatou (50 + 50 m), navíc jsme měli natažených dalších 46 m sítí na dalších dvou místech v blízkosti základních linií a nalíčili jsme rovněž 5 pulapek na chřástaly.

Než se dostanu k vlastním výsledkům kroužkování, chci zmínit některá pozorování. Zatímco kroužkovatelům klopýtání zaplavenou loukou v broďácích poněkud ztěžuje přístup k sítím, veškeré případné nadávky člověk rád okamžitě spolkne, když se podívá okolo a trochu se zaposlouchá. Ta jindy ornitologicky „mrtvá“ louka se hemžila ptáky. Všudypřítomní rákosníci (Acrocephalus sp.) poskakovali a prozpěvovali v ostřicích, i strnad rákosní (Emberiza schoeniclus) si občas udělal krátký výlet z rákosin do ostřic, ale hlavně – byly zde spousty chřástalů. Pod sítěmi nám běhala kuřátka slípky zelenonohé (Galliunula chloropus) a chřástala vodního (Rallus aquaticus) a podle rozdílné velikosti to byly nejméně dvě rodiny. Při jedné cestě k sítím zahlédl Petr v ostřicích i chřástala kropenatého (Porzana porzana). A když jsme jednou v noci pustili nahrávku chřástala vodního, na okamžik se rozkvičela a rozchrochtala celá louka, jak chřástali odpovídali nahrávce ze všech stran. Přála bych vám to slyšet. Dalších pozorování ale bylo poskrovnu. Třikrát se na moment objevil orel mořský (Haliaeetus albicilla), pár motáků pochopů (Circus aeruginosus) se objevoval pouze občas, měli jsme podezření, že nehnízdí v rákosině rybníka, ale na pšeničném poli. Bohužel jsme neměli čas po nich podrobněji koukat. Jeřábi popelaví (Grus grus) nám sice v sobotu pěkně zatroubili na uvítanou, pak ale jsme k velké lítosti Petra a Markéty (kteří oba patří do „jeřábologické“ skupiny) zahlédli už jen jednoho letícího. Volavek bílých (Egretta alba) jsme viděli najednou nejvíce osm, dvakrát přeletěl čáp černý (Ciconia nigra). Za zmínku stojí ještě jedno pozorování bekasiny otavní (Gallinago gallinago) a pak každodenní manévry stovky hus velkých (Anser anser) – přes den se pásly na jediném sklizeném poli nedaleko Dolan, večer předváděly vzdušné divadlo při návratu na rybník a v noci rozhořčeným kejháním komentovaly světlo baterky na kraji rákosiny při poslední obhlídce sítí.

Kromě již zmíněného Honzy Bartoníčka a mého manžela a syna jsme měli za celou dobu jen jedinou návštěvu, o to větší radost jsme z ní ale měli. Na středeční odpoledne jsem přivezla do tábora paní Helgu Štanclovou. Pro nás to byla mimořádná příležitost poslechnout si vzpomínky na časy dávno minulé a pro ni – příležitost po sedmi letech se zase alespoň na pár hodin vrátit do prostředí, v němž strávila celý život. Ačkoliv již dávno sama nekroužkuje, protože v dvaaosmdesáti letech již nemá potřebné fyzické schopnosti, s ptákem v ruce manipulovala s profesionální zručností a ani určování druhů jí samozřejmě nedělalo žádné problémy. Když jsem viděla její nelíčenou radost z ptáků v ruce a dojetí nad tím, že je zas alespoň na chvíli u rybníka, byla jsem vděčná za nápad ji pozvat. A jsem ráda, že ze tří kontrol, které v průběhu její návštěvy proběhly, jsme přinesli ptáky několika druhů, takže její potěšení bylo různorodé. (V nejbližších dnech si budete moci na webu přečíst rozhovor s paní Helgou.)

A teď konečně výsledky. Dohromady jsme okroužkovali 595 ptáků 31 druhů. Nejpočetněji se samozřejmě chytali rákosníci obecní (Acrocephalus scirpaceus) a proužkovaní (A. schoenobaenus), na dalším místě ale byly břehule říční (Riparia riparia), poněkud překvapivě těsně následované budníčky menšími (Phylloscopus collybita). Jestli se letošní akce něčím výrazně lišila od akcí v předešlých letech, bylo to počtem odchycených rákosníků velkých (A. arundinaceus). Podařilo se nám jich okroužkovat celkem 18 a dalších pět jsme chytili s kroužky. Na pohled, kdy v jedné síti viselo vedle sebe hned šest těchhle nádherných ptáků, hned tak nezapomenu. Štěstí jsme měli i na sýkořice vousaté (Panurus biarmicus) – 18 ex. jsme okroužkovali, dalších osm kontrolovali s kroužkem. Sýkořice připravily nečekané překvapení Honzovi Bartoníčkovi. Z jedné kontroly 13. 7. 09 jsme přinesli dvě okroužkované a když jsme zapisovali čísla jejich kroužků, Honza zbystřil a povídá: „To je přece moje série!“. Večer nám smskou upřesnil, že oba ptáci byli kroužkovaní 11. 4. 2009 na Třesickém rybníku ve skupině dalších 10 ptáků. Myslím, že situaci, kdy je kroužkovatel přítomen kontrolnímu odchytu „svého“ ptáka po třech měsících na zcela jiné lokalitě, prožil málokdo z nás a všichni jsme se radovali spolu s Honzou. Z dalších druhů potěšil také odchyt 18 cvrčilek slavíkových (Locustella luscinioides – 1 již měla kroužek) a šesti moudivláčků lužních (Remiz pendulinus). Chytili jsme také šest slavíků modráčků (Luscinia svecica), čtyři z nich ale již byli okroužkovaní. Modráčci nám předvedli celou škálu vybarvení – od skvrnitého nedávno z hnízda vylétnutého mláděte, přes mladého nevybarveného ptáka až po nádherně vybarvené samce s bílými hvězdami na modré hrudi. Jeden dokonce měl uprostřed bílé hvězdy rezavou skvrnu. Ani pulapky jsme nelíčili zbytečně – chytilo se nám nádherné nohaté černě ochmýřené kuře slípky zelenonohé. Jako zlatý hřeb se do sítě nad lávkami chytil jeden chřástal kropenatý, druh, pro nějž byla vyhlášena ptačí oblast Bohdanečský rybník.

Akce byla vydařená po všech stránkách, měli jsme téměř ideální počasí, nepršelo – až teprve v sobotu odpoledne při balení sítí jsme pořádně zmokli. Nezbývá než popřát kolegům, kteří po nás přebírají štafetu, aby se jim dařilo stejně dobře.
Světlana Vránová

{mxc}

   Severozápadní a jižní Čechy – Letošní kroužkování a límcování hus velkých (Anser anser) v severozápadních Čechách proběhlo na Chomutovsku a Mostecku v termínu 30. 5. 2009. Dohromady bylo odchyceno 31 hus, z toho čtyři již měly krční límce z předešlých let. Celkem 21 ptáků bylo nově označeno červeným límcem série „O“. Šest housat bylo ještě příliš malých na nasazení límce, proto dostala červený odečítací kroužek na nohu.

   V termínu 12. – 14. 6. 2009 proběhlo límcování hus také v jižních Čechách. Husy se zde chytaly na rybníku Volešek a Blatec na Dívčicku. V této oblasti se podařilo odchytit celkem 45 ptáků, z toho 35 hus bylo označeno červenými krčními límci série „B“ a 10 malých housat dostalo červený odečítací kroužek.

   Všem zúčastněným chci touto cestou poděkovat za pomoc.

(pozn.red.: odchytů v severních Čechách se účastnil i člen naší pobočky Jakub Vrána, kterého můžete vidět v pozadí na přiložené fotografii)

   Pokud se Vám podaří pozorovat označenou husu s límcem či barevným kroužkem, pošlete prosím bližší informace (kód ptáka, datum, lokalita, pozorovatel, okolnosti) na Kroužkovací stanici NM Praha nebo koordinátorovi límcování v ČR: Michal Podhrazský; corax@seznam.cz

                                                                                                                                                        
   Východní a severní Čechy – Dne 30. 8. 2008 byla na mokřadu u obce Rzy pozorována husa velká (Anser anser), která měla červený krční límec s bílým kódem O/42 (F. Kopecký). Na přelomu března a dubna 28. 3. a 5. 4. 2009 byla pozorována druhá značená husa s krčním límcem O/44 u obce Chvojence (T. Bělka, T. Cik). Tyto husy mají zajímavou historii. Obě dvě se vylíhly koncem dubna v Pokrušnohorském zooparku v Chomutově polodivokému páru, který je zde od roku 2005 neustále sledován. Pár měl celkem 7 housat, o jedno v polovině května přišel. Z šesti zbylých bylo 5 odchyceno, označeno a 11. 7. 2008 vypuštěno na Heřmanickém rybníce na Českolipsku. Tímto činem byla housata začleněna do projektu Reintrodukce husy velké na Českolipsku, který probíhá od roku 2007. Krátce po vypuštění zmizela jedna husa O/43. Ostatní se rozlétly do okolí. Byly zastiženy v Polsku, východních Čechách, jižní a střední Moravě. V roce 2007 byly vypuštěny 4 husy.

   Projekt Reintrodukce husy velké na Českolipsku je kontroverzní a panují na něj různé názory. Tímto článkem není míněna žádná obhajoba, jen zde budou shrnuta fakta.

Severočeská rybniční oblast (Českolipsko)

   V 19. století se píše, že jsou husy v této oblasti hojné (Frič 1872 podle Komárka 2007). V roce 1912 píše Schuster Rootvalk, že dříve velmi hojná husa ubývá. Počet hnízdících párů před rokem 1914 byl odhadnut na 30 – 40 (Schuster 1937 podle Hudce 1971). Kolem roku 1930 byl počet odhadnut na 10 – 20 párů (Schuster 1933 podle Hudce 1971), přitom v severních v Čechách se jednalo o největší populaci, protože v obou dalších oblastech (jižní Čechy a jižní Morava) hnízdily jen jednotlivé páry (Šťastný et al. 1996). Po druhé světové válce husy hnízdí prakticky jen na Novozámeckém rybníce. V letech 1946 – 50 tu byl jejich stav odhadnut na 4 – 12 párů, v letech 1953 – 63 kolísal počet mezi 2 – 4 páry, roku 1964 pouze 1 – 2 páry a v roce 1968 již nebylo hnízdění zjištěno (Hudec 1971). Až v roce 1977 (snad již 1976) na Novozámeckém rybníce vyhnízdil jeden pár (Šťastný et al. 1987). V letech 1977 až 1984 hnízdily jen nepravidelně. Od roku 1985 husy z Českolipska vymizely (Šťastný et al. 1996). Po provedených úpravách na Novozámeckém rybníce zde zaznamenal K. Filip výskyt hus v hnízdním období v roce 2000 a 2001. V květnu 2001 zde prokázal pár, který vodil 4 housata, avšak v průběhu června tato rodina z rezervace beze stopy zmizela (Filip 2002).

   Populace husy velké v celé Evropě vzrůstá (Madsen et al. 1999, Wetlands International 2002, Wetlands International 2006). Husa se šíří i na území České Republiky. Obsazuje nové lokality, jak v okolí tradičních hnízdišť, tak i na nových místech (Šťastný et al. 2006). Na Českolipsku již delší dobu chybí. V letech 1990 a 1991 byly uskutečněny první pokusy o navrácení hus. Obě dvě akce ztroskotaly, housata se nepovedlo dochovat do vhodné velikosti (Podhrazský 2007). V roce 2006 projevili někteří ornitologové ze severních Čech zájem o obnovení těchto pokusů. Byl zpracován projekt, vše konzultováno s MŽP, CHKO Kokořínsko, ČSO, KS NM Praha a odborníky (např. Karel Hudec, Karel Šťastný). Výsledky konzultací dopadly rozporuplně. Některé strany byly výhradně proti, jiné byly projektem nadšeny, proto je projekt označen za kontroverzní. I přes tyto rozpory byl projekt zahájen, a to z několika důvodů. Na několika místech v Evropě byly populace husy založeny uměle (Velká Británie, Německo – Drážďany, Bavorsko, Rakousko – Grenau). V Čechách jsou dvě populace, které vznikly z chovaných ptáků. Nikdo se těmto umělým populacím nevěnoval. Od roku 2004 je zkoumána polodivoká populace na Chomutovsku a součástí tohoto výzkumu je projekt „Reintrodukce husy velké na Českolipsku“ (Podhrazský 2006, Podhrazský 2007).

   Projekt „Reintrodukce husy velké na Českolipsku“ byl zahájen v roce 2007. Počítá s tím, že v letech 2007 – 2009 bude vypouštěno 4 – 5 nevzletných housat na Heřmanickém rybníce na Českolipsku. Housata budou označena krčními límci, aby byl o ptácích přehled a mohli být dále monitorováni. Po třech letech bude vypouštění ukončeno a bude se jen sledovat vývoj populace hus na Českolipsku.

   Husa velká je druh, který hnízdí až od věku dvou let. Jednoletí ptáci se potulují mimo hnízdiště. V roce 2007 byly vypuštěny 4 husy, které byly pozorovány na několika místech v Evropě. V roce 2009 dosáhly tyto husy věku, kdy by mohly začít hnízdit. V roce 2009 před hnízdní dobou byly v NPR Novozámecký rybník pozorovány 3 páry hus. V jednom páru byli oba dva ptáci označeni, houser O/26 (značen u Mostu! 2007) a husa O/24 (vypuštěna 2007). V druhém páru byla jen jedna husa s krčním límcem, houser neznačen a husa O/28 (vypuštěna 2007). V třetím páru nebyl ani jeden pták označen. Dne 21. 4. 2009 pozoroval P. Kurka pár hus, kde měla husa límec O/28, jak vodí 5 housat ve stáří 5 dní. Ostatní dva páry naznačují, že husy zasedly na vejce, do této chvíle je nikdo nepozoroval s housaty.

Značení hus

   Od roku 2005 probíhá značení hus velkých krčními límci na Chomutovsku. Od roku 2007 jsou vypouštěni značení ptáci na Českolipsku. Tito ptáci dostávají červený límec s kódem série „O“. V roce 2008 bylo obnoveno značení hus v divoké populaci v jižních Čechách v oblasti Dívčicka. Tito ptáci mají též červené límce, ale jejich kód náleží k sérii „B“.

   Pokud budete pozorovat husu s límcem, pošlete prosím podrobné informace na Kroužkovací stanici Národního muzea Praha či přímo koordinátorovi barevného značení hus v ČR – Michal Podhrazský, corax@seznam.cz

Michal Podhrazský, PřF UK Praha 

Fotografie dokumentující chomutovský projekt naleznete zde.

=========================================================== 

Použitá literatura:

Komárek, S. 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360 – 1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Academia, Praha.
Madsen, J., Cracknell, G. & Fox, A. D. 1999: Goose populations of the Western Palearctic. A review of status and distribution. Wetlands International Publ. No. 48, Wetlands International, Wageningen, The Netherlands. National Environmental Reserch Institiute, Rönde, Denmark. 344 pp.
Podhrazský, M. 2006: Shrnutí a předběžné výsledky projektu „Límcování hus na Chomutovsku, Mostecku a Lounsku“. Fauna Bohemiae septentrionalis 31: 45-50.
Schuster, J. 1933: Jahresbericht der Station Lotos. (ex. Hudec 1971)
Schuster, J. 1937: Zum Aufgang der Wasserjagd. Dtsch. Jägerztg. 18: 213 – 200. (ex. Hudec 1971)
Šťastný, K., Randík, A. & Hudec, K. 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia. Praha. Šťastný, K., Bejček, V. & Hudec, K. 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985 – 1989. H & H, Jinočany.
Šťastný, K., Bejček, K. & Hudec, K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003. Aventinum, Praha.
Wetlands International. 2002: Waterbird Population Estimates – Fourth Edition. Wetlands International Glabal Series No. 12, Wageningen, The Netherlands.
Wetlands International. 2006: Waterbird Population Estimates – Third Edition. Wetlands International, Wageningen, The Netherlands.

{mxc}

   Žehuň – Ve dnech 2. až 9. května 2009 proběhl 13. ročník jarní odchytové akce v národní přírodní rezervaci Žehuňský rybník. První den se uskutečnila na třech stanovištích první kontrola programu CES, odchyt na všech stanovištích proběhl ve dnech 3. až 9. 5.. Součástí jarního odchytu je tradičně i akce Vítání ptačího zpěvu, letos za účasti 15 ornitologů (včetně návštěvy z Belgie).

   Ačkoliv musela být akce pro déšť a silný vítr na jeden den přerušena, přesto ji můžeme považovat za úspěšnou. Celkem bylo chyceno 40 druhů ptáků v počtu 447 ex. (367 ex. nově okroužkováno a 80 ex. chyceno již s kroužky).

   Výrazně dominantním druhem se stal rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) – bylo chyceno 105 ex. Ze zajímavějších druhů, mimo tradiční cvrčilky slavíkové (Lucustella luscinioides), sýkořice vousaté (Panurus biarmicus), bramborníčky hnědé (Saxicola rubetra) či slavíky modráčky (Luscinia svecica), byla chycena linduška luční (Anthus pratensis) a bramborníček černohlavý (Saxicola torquata). Za pomoci vycpaného výra se pak chytily dvě samice motáka pochopa (Circus aeruginosus) a samec poštolky obecné (Falco tinnunculus).

   V kontrolních odchytech již okroužkovaných ptáků převažují pochopitelně jedinci kroužkovaní na lokalitě v minulých letech. Podařilo se však chytit i rákosníka proužkovaného s kroužkem německé centrály RADOLFZELL a rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus) s francouzským kroužkem STRASBOURG. Celkový přehled počtů všech odchycených druhů ptáků je uveden zde.

   Trvalý pobyt na lokalitě po více dnů přináší pochopitelně i řadu zajímavých pozorování. Ani letošní jaro nebylo výjimkou. Mezi zajímavější pozorování patří např. 3 ex. husice liščí (Tadorna tadorna), samice poštolky rudonohé (Falco vespertinus) lovící po dva večery hmyz nad rybníkem, pravidelně a velmi úspěšně lovící orlovec říční (Pandion haliaetus), několik pozorování racků malých (Lurus minutus), rybáků bělokřídlých (Chlidonias leucopterus) a rybáků bahenních (Chlidonias hybridus), 2 ex. lindušky rudokrké (Anthus cervinus) či první pozorování konipasa citronového (Motacilla citreola). Všechna zajímavější pozorování jsou uvedena na našich webových stránkách zde.

   Doufáme, že po úspěšném jarním odchytu se všichni opět sejdeme u Žehuňského rybníka v první polovině srpna na jubilejním 20. ročníku letní odchytové akce.
Miroslav Jelínek

{mxc}

   Třesický rybník – V loňském roce proběhly během léta a podzimu tři krátké zkušební odchyty ptáků na Třesickém rybníku u Chlumce nad Cidlinou s prvotním cílem zjistit, jaké druhy se na lokalitě vyskytují a pro další sezóny naplánovat odchyty s konstantním úsilím a ucelenou metodikou.

   Díky loňským odchytům jsme se přesvědčili, že význam rybníka je pro ptáky opravdu veliký (viz dřívější aktuality) a že každoroční sledování lokality v podobě chytání v rákosí by určitě stálo za pokus a časem by mohlo přinést i zajímavé výsledky.

   První turnus jsme pro letošní rok a zároveň roky následující naplánovali na začátek dubna. Člověk se však ani nenadál a hned první dny přinesly v síti zajímavosti a rarity.

   Během čtyř dnů bylo odchyceno 64 ptáků. Jednou z příčin tohoto nízkého počtu byl určitě nepříjemný vítr, který panoval po celou dobu odchytu. Potěšitelným výsledkem bylo odchycení 7 českých retrapů. Sledování Třesického rybníka by tak mohlo vyplnit mezeru mezi tradičními odchytovými lokalitami ve východních Čechách, jakými jsou například rybníky Baroch, Bohdanečský, Žehuňský a další. Nejvíce chytaným ptákem byla sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) včetně 1 samičky s hnízdní nažinou. Mezi atraktivní ptáky se pak zařadila kachna divoká (Anas platyrhynchos), slučka malá (Lymnocryptes minimus) a nejvíce překvapil odchyt rákosníka tamaryškového (Acrocephalus melanopogon), u něhož jde vůbec o první pozorování na této lokalitě.

   Chytání ptáků má rovněž výhodu v tom, že člověk stráví na lokalitě celé dny a zjistí přítomnost druhů, které by jinak snadno unikly jeho pozornosti. Mezi zajímavější pozorování patří například poslech 3 volajících samců chřástala kropenatého, pozorování 1 jeřába popelavého a opakované pozorování 1 luňáka hnědého.

   Na závěr tohoto stručného přehledu musím poděkovat svým kamarádům Lukášovi, Simoně, Romanovi a Martině za jejich velkou pomoc a podporu. Bez nich by se tato akce nikdy neuskutečnila.
Jan Bartoníček

   Ráby – Zimující havrany polní (Corvus frugilegus) se do voliér v Rábech chytám již od zimy 1982 – 83. Do loňského roku, to je za 26 let se podařilo odchytit 16,299 „krákošů“ jak říká Světlana havranům. Kromě havranů se podařilo chytit i s nimi všude přítomné kavky obecné (Corvus monedula), těch si do voliér pro kroužky skočilo 450. V posledních letech několik kavek dostalo i plastové kroužky zelené barvy se dvěma písmeny. Z dalších krkavcovitých se za stejné období ještě chytlo 8 strak obecných (Pica pica) a jedna sojka obecná (Garrulus glandarius).

   Kromě krkavcovitých se do voliér občas chytí i jiní ptáci, nejčastěji dravci. Nejvíce se chytilo kání lesních (Buteo buteo) – 23 ex. a jestřábů lesních (Accipiter gentilis) – 17 ex., v menším počtu pak také poštolka obecná (Falco tinnunculus) – 7 ex. a krahujec obecný (Accipiter nisus) – 4 ex. V roce 2008 byl chycen jediný zástupce z řádu sov – 1 puštík obecný (Strix aluco). Posledním občas chyceným druhem je špaček obecný (Sturnus vulgaris) – 4 ex.

   Do dnešního dne se podařilo získat od havranů 223 zpětných hlášení, přičemž 110 hlášení je z osmi Evropských zemí (nejvíce z Polska – 32 a z Ruska – 22). Pět odchycených havranů mělo kroužky zahraničních centrál. Od 72 havranů přišlo hlášení z České republiky. S kroužky jiných českých ornitologů se chytlo 24 havranů a 12 ptáků jsem chytil znovu po víc jak roce. Jeden rekordman se znovu chytil dokonce až po deseti letech. Nejdelší rekord ale má havran hlášený ze zahraničí: po okroužkování v Rábech byl nahlášený z Polska po 15 letech 7 měsících a 11 dnech.

   Je pravdou, že v posledních dvou zimních sezonách se havrani nijak valně nechytali. V zimě 2007 – 08 se chytilo jen 206 havranů a o rok dřív dokonce jen 3 jedinci. Pokud vezmeme v potaz, že jsem byl zvyklý chytat kolem jednoho tisíce havranů za zimu (nejvíc jich bylo 1.777 v průběhu jedné zimy), jsou počty z posledních zim dosti nízké. Proto jsem netrpělivě očekával dvacátou sedmou odchytovou sezonu…

   To, že se žádný havran nechytil koncem listopadu, ještě šlo. To, že se nechytali ani během prosince, už vypadalo špatně i pro letošní sezonu. Přesto, že jsem prvního volavce dal do voliéry 17. 12. a druhého 28. 12. 2008, tak až do 6. ledna 2009 se k voliérám žádný havran nepřilétl ani podívat.

   Šestého ledna večer jsem přivezl kavku, která měla naražené křídlo. Bylo vidět, že to není vážné a že během dvou, tří dnů bude létat a bude moct být vypuštěna. Jaké bylo moje překvapení, když následující den (7. ledna) dopoledne přilétli dva havrani, sedli na voliéru a po chvilce odlétli k obci Brozany, kde sedělo na siláži a okolních stromech přibližně tisíc havranů. Do večera se chytlo letos prvních 55 havranů a s nimi 3 kavky. Následující den se to opakovalo, pouze s tím rozdílem, že se chytilo rovných 100 havranů. Do 21. ledna se podařilo chytit 369 havranů, 13 kavek a jedna káně lesní. Pak bohužel přišla obleva, slezl sníh a havrani se někam vytratili. Teď nezbývá než čekat, až se zase ochladí, napadne sníh a začnou se snad znovu chytat.
Jiří Česák